Neteleportovaný muž
Philip K. Dick
V roce 2014 je Země přelidněná. Nepodařilo se vytvořit satelitní kolonie a ani obě slibné planety sluneční soustavy, Mars a Venuše, Zemi neodlehčily. Ale v soustavě hvězdy Fomalhaut je devátá planeta podobná Zemi, krásná, vlídná, obyvatelná… Cesta k ní trvá osmnáct let. Objev doktora von Einema, dálková teleportace, zkracuje tuto dobu na patnáct minut. Ale pohyb je možný jen jedním směrem. Proč? Proč se nikdo nemůže vrátit? Tato otázka nedá spát Rachmaelovi ben Applebaumovi. Při zkoumání jedné telporové nahrávky z Velrybí tlamy zjistí podivná fakta. Rozhodne se jednat. Napínavá space opera P. K. Dicka vede čtenáře k rozuzlení, které vlastně ani nepřekvapí. Kniha je přesto napsaná mistrovsky, s dokonalou znalostí lidské psychiky, a až do poslední stránky nám nedovolí, abychom ji odložili. ... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1995 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Unteleported Man, 1964
více info...
Přidat komentář
Dost mi vadí přeskakování různě dlouhých časových úseků a následné zkratkovité dovysvětlování, co se po tu dobu dělo. Připadá mi to jako autorova lenost. A další lenost vidím v zabití tolika slibně rozpracovaných motivů. O tom nijakém konci nemluvě. To jako mělo mít druhý díl? Nebo i má?
Jinak je hezké zjistit, co vlastně vykradl Kulhánek, když psal svoje Stroncium. Ale ať si. Napsal ho líp.
Je to až trestuhodné, ale doteď jsem od Dicka nic nečetl. A pokud jsou i ty další knihy alespoň z půlky tak dobré, jako byl Neteleportovaný muž, tak se Dick stává mým nejoblíbenějším autorem.
Zajímavé, jak se Dick trefil s počtem obyvatel v roce 2014… 7 miliard to opravdu bylo. Ale že by lidi byli namačkaní hlava na hlavě, jak si představoval, se říct nedá. (v roce 1964 kdy, psal knihu, bylo o 4 miliardy lidí méně). Natož pak, aby se čekaly fronty na volné místo v restauraci. V každé restauraci i v kdejakém pajzlu.
Bohužel, se snadným vesmírným cestováním a malými létajícími dopravními prostředky se nestrefil. A jak to tak u starých sci-fi bývá, velice podcenil vývoj výpočetní techniky.
Toto je najslabšia (našťastie aj najtenšia) kniha od Philipa K. Dicka, akú som čítal - opakovane. Avšak ani opätovné čítanie mi neprinieslo to wau iných jeho kníh, jednoducho je to zaujímavý nápad, ktorý zostal nevyužitý vo všetkých rovinách. Mám rád iné roviny Philipových psychedelických "úletov", ktoré tu bytostne chýbajú. Kniha je síce pomerne čisté sci-fi, no je to také sci-fi bez poriadneho "drajvu", uceleného textu a s nemastným-neslaným záverom. Teším sa na moment, keď si od P.K.D. otvorím inú knihu a užijem si to, čo robí jeho knihy tým čím sú a čo v tejto chýba.
Jakožto nález v knihobudce mě tato kniha hodně těšila. Navíc se jednalo o mé první setkání s panem spisovatelem. Námět je pak zřejmý, ale těch 120 stran jsem prokousával poměrně s obtížemi. Jakožto novela je to hodně zkratkovité, na druhou stranu tu autor minimalizuje děj příběhu na úkor odborného a mnohdy technologického popisu dění. Zajímavé to nicméně bezesporu je.
Jako víkendový čtenář jsem se dostal k Dickovi přes filmy. A jelikož patří dva z nich mezi moje absolutně nejoblíbenější, rozhodl jsem se, že zkusím nějakou tu knihu. “Neteleportovaný muž” je první a tudíž nemám s čím srovnávat. Zde je to, co jsem stihl vypozorovat:
Povídkový formát mi nikdy nesedl, protože se většinou nestihnu vcítit do děje, než příběh skončí. Tahle dlouhá povídka/ kraťoučká kniha přesto splňuje všechny náležitosti. Děj je extrémně jednoduchý a moc dobře se čte, a stihne vysvětlit vše důležité, aniž by se pouštěl do zbytečných podrobností. Moc se mi líbily paralely na OSN a sjednocené Německo a jako europozitivista oceňuji i Dickovy postoje vůči cele problematice. Za mě na poprvé docela dobrý.
I na třetí čtení velmi slušná novela, která sice nedosahuje na Dickovy majstrštyky, ale vracet se k ní budu rád.
To se tak někdy stane.
Dicka není nikdy dost.Ale stane se to.Tak nějak dřív nebo později čistě začnete porovnávat.Tady to dopadlo na neurazí ani nenadchne.
Začátek zajímavý postupně se pozornost ne až tak podle přání vyplní.Avšak závěr...závěr nezklamal.Ten je jednoduše dá se říct Dickovsky typickej.Píše jinak a končí jinak,takže je to ON.
Vlastně je vše jak má být.Jen to má okolo stodvaceti stran.Nášup.
Podobné pocity ako pri Slnečnej lotérii. Problém preľudnenia na zemi tu vyriešili nemčúri pomocou teleportu na vzdialenú planétu. Háčik je v tom že brána je iba jednosmerná, takže nie je možnosť sa vrátiť. Hrdinom je chlapík ktorého firma zaoberajúca sa cestami do vesmíru práve kvôli teleportom zbankrotovala a on sa na poslednej a jedinej medzihviezdnej lodi rozhodne absolvovať 18 rokov trvajúcu cestu, nielen aby unikol veriteľom, ale aj aby zistil čo na tej cudzej planéte skutočne je, lebo propaganda ukazujúca hipisácky raj sa ukáže byť (prekvapenie) sfalšovaná. Bolo to vskutku napínavé a ja som väčšinu času všetko hltal, ale to rozuzlenie ma napokon pomerne sklamalo, lebo sa to vlastne zvrtlo čelom dozadu a miesto napäto očakávaného pekelného mlynčeka na mäso na druhej strane to končilo politickou revolúciou zlej korporácie vs. OSN, čo mi neprišlo až tak zaujímavé. Keďže kniha vyšla prvýkrát v roku 1964, tak z dnešného hľadiska pobavia už zastaralé dátumy popisujúce budúcnosť, ako aj pasovanie zlých nemčúrov do role predpokladaných svetových zlosynov (ale nie tak celkom).
Sci-fi absolutne nectu! Knihu jsem cetla v ramci ctenarske vyzvy a tip na Dicka jsem dostala od kamaradky. Opravdu jsem necekala, ze se mi pribeh zalibi. Zkusim od tohoto autoa i jinou knihu, nakonec to sci-fi neni tak zle :)
Jedna z nejčtivějších dickovek, se kterými jsem měl prozatím tu čest a zároveň žánrově asi nejvíc sci-fi. Zatímco ve většině jeho děl se nacházíme v jakési alternativní současnosti, kde je "něco" jinak, čímž si autor pomáhá vytvářet ideální prostředí pro svoje psychologické hry, zde se příběh přímo točí ohledně cesty kosmickou lodí z přelidněné Země na vzdálenou, sotva kolonizovanou planetu na druhém konci galaxie. Ovšem to neznamená, že právě tohle by bylo tím jediným, či dokonce hlavním tématem. Jako obvykle si autor hraje s konspiracemi vládních organizací ve světě, který není tak úplně tím, jak je prezentován běžným lidem prostřednictvím médií a vysoce postavenými lidmi s vlastními zájmy.
Snažím se všechna Dikova díla chápat jako metafory k hlubším tématům - a jako obvykle i v Neteleportovaném muži to tak funguje na jedničku. Budeme-li ale k příběhu přistupovat čistě technicky, je pravda, co tu napsali již někteří přede mnou: příběh je velmi krátký a bohužel končí ve chvíli, kdy se konečně začne lámat chleba. Dokonce ani děj točící se kolem hlavní postavy tu není nijak ukončený a celkově závěr působí, podobně jako například ve Sluneční loterii nebo v Oku na nebi, tak nějak odfláknutě a nedokončeně. I celý zvrat, který nastane v poslední čtvrtině knihy, je dost chabě vyřešený a vzhledem ke své jednoduchosti neuvěřitelný. V postmoderním světě plným navzájem soupeřících nadnárodních organizací není nikdo schopen dojít k zásadnímu a přitom tak snadno dosažitelnému zdroji informací, o kterých se tu točí celý příběh. No... čistě příběhově dvě hvězdy, třetí za dějový přesah a zajímavou první polovinu.
Rozsahem spíše povídka (ale velikost knihy díky tomu je super na cestování!), která postrádá detaily a závěr je možná trochu uspěchaný, ale pointa je velice zajímavá a zpracování výborné. Dnes už možná ne tolik aktuální problematika (hlavně vzhledem k datování), ale v době vydání to muselo být úžasné čtení.
kniha mohla mat kludne este o 150-200 stran viac, lebo na koniec som zareagoval : WTF?? thats all folks?? :D
Zaciatok sa rozbehol velmi nadejne a ocakaval som skvelu knihu, s mnohymi napadmi. Koniec je zabity, prilepeny uplne narychlo, akoby autor uz nemal chut pisat. Toto bola moja 2. kniha od Dicka ale uz viac casu mu nevenujem. Ked by som dokazal vyhrabat knihy co som pisal ako 15 rocny asi by to bolo na rovnakej urovni.
Problematika preľudnenia je v tejto sci-fi knihe vykreslená takmer ako prirodzená záležitosť, bez náznaku kritiky. Predstava ľudstva kolonizujúceho ďalšie planéty, pričom potravín je dostatok a príroda a zvieratá si žijú ďalej, je skoro romantická, nebyť zlej vplyvnej korporácie THL, ktorá ponúka ľuďom jednosmerný lístok teleportom na svoju novú nepreľudnenú, ospevovanú planétu. Spiatočníci sú vykreslení ako "staromódni, prestarnutí a ustrašení ľudia", alebo dokonca "idioti a blázni, ktorí sa snažia zastaviť chod dejín" a nevenuje sa im viac času. Postavy sa správali často nezmyselne a k žiadnej som si nevybudoval vzťah, ich osudy mi boli ukradnuté. Čerešnička na záver... THL sú potomkami nacistov z Tretej ríše a desiatky miliónov ľudí sú v ohrození, nebyť hrdinskej OSN pripravenej zničiť ich koncentračné tábory plazmovými samopalmi! Politicky niečo strašné, trápne a gýčové.
Brilantní a velmi "Dickovské" drama.
Jedna z nejlepších autorových knih.
Závěr výborný a podle mě jedinný správný.
Nápad opravdu skvělý a řekla bych i propracovaný, ale pak najednou jako když utne a velmi divný konec. Právě za to hvězda dolů. Jinak jsem se celou dobu bavila :-)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2004 | Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách? |
2007 | Muž z vysokého zámku |
2005 | Temný obraz |
2006 | Planeta, která neexistovala (I) |
2002 | Minority Report a jiné povídky |
Umíme se teleportovat mezihvězdným prostorem a máme kolonie po celé sluneční soustavě, ale pořád používáme magnetofonové pásky :) Na jednu stranu je zajímavé číst, jak si před šedesáti lety představovali budoucnost. Autor přesně vystihl počet lidí na Zemi a předpokládal, že se tu budeme mačkat a nebude mít co jíst, a my přitom jídlo vyhazujeme! Kvůli tomu ale tři hvězdy nedávám, ty dávám kvůli stylu psaní a kvůli příběhu, které mě příliš neoslovili.