Nevedomosť
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484290/bmid_nevedomost-VLS-484290.jpg
4
468
468
Melancholik Milan Kundera sa v nesentimentálnom ľúbostnom románe Nevedomosť aspoň v myšlienkach a pocitoch vracia do Československa, ktoré voľakedy musel opustiť. Irena po ruskej okupácii v roku 1968 emigrovala do Francúzska. Josef sa rozhodol o rok neskôr pre ten istý krok, no vybral si Dánsko. Po dvadsiatich rokoch sa náhodne stretnú na letisku v Paríži, obidvaja letia do Prahy na krátku návštevu. Aké bude ich stretnutie? Čo ich čaká v niekdajšej domovine? Cesta vedie do minulosti, k starým priateľom, rodine, na miesta, ktoré mali kedysi radi, no už ich takmer nespoznávajú. Vedeli by sa tu ešte cítiť ako doma? A kde je ich skutočný domov? Román, ktorý vychádza v preklade Eleny Flaškovej, hovorí o tom, že najdôležitejšie rozhodnutia prijímame vo veku neskúsenosti a nevedomosti. Témou je nepochopenie, nespoľahlivosť pamäti, zradnosť spomienok, nemožnosť návratu tých, ktorí strávili polovicu dospelého života v inej krajine a kultúre. Kunderove pozorovania sú presné a neľútostné. Majstrovsky spriada nitky eseje a románu.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2021 , Artforum (SK)Originální název:
L'lgnorance, 2000
více info...
Přidat komentář
Tá správa bola úprimná a jasná, a púšťa nás za oponu ľudí, ktorí prišli o jednu z kotiev vo svojom živote. Nie celkom som sa vedel stotožniť, keďže takmer celý život drepím na rodnej hrudi, ale možno mi to dá šancu porozumieť kamarátom čo sa rozhodli inak. A to by dobrá kniha mala robiť.
Kunderova díla vnímám jako osvěžující občasná intelektuální cvičení, ovšem člověk by se daleko s tímto niterným nípáním nedostal. Určitě ne v praktickém životě, ale ani v tom duchovním, chcete-li.
Kundera byl intelektuální ekvilibrista a exhibicionista s maskou smutného cynika. Jeho vývody a dedukce jsou zajímavé, ale nikoliv absolutní, jak se ze své vcelku pochopitelně nadřazené pozice světově uznávaného spisovatele možná domníval.
Formou i typem úvah kniha připomíná Nesmrtelnost, ovšem nedosahuje její hloubky ani rozmachu. Zde se zaměřuje na téma pokusu o návrat domů z emigrace. Jedna strana, tedy pocity emigrantů (byť že by se jednalo o nějak psychologicky vymakané literární postavy, nejde rozhodně říci. Jde o prototypy), je popsána znamenitě (mám obdobnou životní zkušenost), druhá naprosto ploše a přezíravě je zahrnuta do fádního povrchního davu těch, kteří "zůstali". Kdyby se kniha objevila u nás už v roce 99. kdy byla napsána, mohla obohatit veřejný prostor, neboť se vyjadřovala k tehdy aktuálně ožehavému tématu. Po dvaceti letech, kdy řešíme úplně jiné problémy, se obávám, že tu může nalézt stejně cizí prostředí jako Odysseus po návratu na Ithaku. Za mě dobrý.
Už mám asi dost rozebírání pocitů, osudů, životů a nezachrání to ani nové Kunderovské téma odcizení od domova....na mě už příliš sebestředné, hnidopišské...nebo už mám toho přečteného od Kundery moc
Platí to, co jsem napsala u Nesnesitelné lehkosti bytí. Nad knihami Milana Kundery a myšlenkami, které v nich čtenáři najdou, STOJÍ ZA TO SE ZAMYSLET. Proto uděluji 5 hvězdiček.
Milan Kundera pomerne presne diagnostikuje vztah Cechu k emigrantum a Emigraci vubec. Nezajem o to jak tam venku ziji (ale zato neustale mluveni o jejich vlastnich problemech) znam jako zijici v cizine moc dobre na vlastni kuzi.
Zajimave byly poznamky o Odyseove ceste a paralela k emigraci. Pribeh ukazal, ze charaktery jsou nemenne ( Irena opet hledala pomoc s jejim zivotem u nekoho zvenci, On opet odesel jako individualista).
Setkani Ireny a Josefa pri obedu a potom mi pripadalotrochu groteskni. Ona byla popsana jako inteligentni zena, ale ten konec mi k jeji inteligenci moc nepasoval (proc tak tlacit na pilu)ale tak to autor chtel.
Trosku mi chybel nejaky epilog.
Knihu jsem si pořídil hned, jak vyšel její český překlad (třikrát hurá Anně Karenině), ale roztrpčen Slavností bezvýznamnosti jsem její četbu odkládal, protože jsem se bál dalšího zklamání od mého oblíbeného autora.
Naštěstí zbytečně.
Nevědění je destilovaný Kundera. Kundera, který už k vyjádření myšlenky nepotřebuje (nebo nechce používat) rozmáchlou románovou formu jako do 90. let: vyprávění a úvaha jsou postaveny na jednu roveň, jejich úlohy jsou zcela komplementární. Dějové oblouky hrstky postav jsou jednodušší než kdy předtím, o to pozoruhodnější je jejich psychologie propracovaná tak pečlivě na tak malém prostoru (nenechte se zmást útlostí díla: množstvím námětů a hloubkou postav předčí většinu knih).
Nevědění je jen zdánlivě román o emigraci; ve skutečnosti je o různých formách lidského míjení.
P.S.: Nevím, jak byla Sylvie Richterová nominována na vrchní autoku kunderovských doslovů, ale za její nahrazení bych se vůbec nezlobil. Její mnoha stránkový elaborát je jen změtí úvah nad četbou prošpikovaný rádoby učenými odkazy na různé filozofy (aneb Heideggerem se vysvětlí vše, stejně mu nikdo nerozumí). Autorka sice několikrát upozorní na geniální architekturu Kunderova díla, ale neudělá nic proto, aby ji čtenáři přiblížila (což je nakonec možná dobře).
Překvapivě velmi dobrá kniha, vůbec jsem to od toho nečekal. Je to velmi krátké a pointy vykreslené pomocí příběhů naprosto geniální. Rozhodně bych doporučil ostatním a zejména školám, aby knihu zařadily do povinné četby.
Každý si nese své trauma; někdo si ho zapíše do deníčku, někdo vydá knihu. Český překlad románu (oproti pův. vydání zpožděn o dvacet let) vyvolá ve čtenáři deja vu - znovu "čtu Kunderu", znovu mě zasáhne trauma z ?nuceného exilu. Vyprázdnilo se.
Kniha mě zaujala, byť bych si přál, aby byla o něco delší, alespoň o sto stran. Kunderova psychologie postav, jejich uvěřitelnost, hloubka, filozofie, symbolismus a styl psaní, mě nikdy nezklamaly. V této knize rozebere nostalgii a stesk ze všech možných úhlů a nechá na čtenáři, aby se rozhodl sám, ke kterému pohledu postavy se přiklání. Věřím, že se ke knize někdy vrátím.
Josef, Irena, Milada...
Když se spojí počáteční slabiky jmen, vznikne zájmeno JIM.
Útlý román o nich, o třech lidech, jež se utopili ve svých životech.
Na základě návratu do své země, ožívá mimořádně hodnotný příběh, z kterého je tak moc obtížné vystoupit. A Kundera jej svým filozofickým pojetím vede až za okraj lidských hodnot, dotýká se skutečna, svobody i upjatosti k životu, malichernostem, které člověka obklopují a zároveň osvobozují.
Vyzdvihuji koncepci příběhu, jeho moudrost a zároveň odbornost a čtivost.
V Kunderově románu je k naleznutí život, jenž chceme i nechceme žít. Paralely osudů. Smrt a láska.
Je skvělý. Tento román je nebetyčně mistrovsky napsán. Vrátíte se k němu. Opakované čtení. Zcela jistě.
Skutečná literatura, kdy příběh je zároveň formou...
V originále mi kniha dala upřímně docela zabrat, občas jsem se trochu ztrácela v autorově uvahách, to mi ale naštěstí vynahradilo kouzlo čtení o své zemi v cizím jazyce (což bych nikdy neřekla, že pro mne bude něco tak poetického). Kniha sama o sobě se mi líbila, i když jsem z anotace měla trochu jiná očekávání.
Příběh Jozefa a Ireny,popisy jejich pocitů,stesků,nostalgie a úvah, samozřejmě je vyprávěn dokonale,autor umí text vybrousit, hrát si s ním;v tomto se přibližuje velkým romanopiscům.
Jenže psychologické a filozofické úvahy o kladení otázek bez odpovědí a odpovědí bez otázek, které jsou příběhem propletené jsem mým jednoduchým rozumem nepobral, vycházelo mi z toho, že nic nemá smysl,snad jen krása.
Takže dávám tři hvězdy a budu se snažit příště (Slavnost bezvýznamnosti) lépe autorovy úvahy pochopit.
Kundera ve svém typickém projevu. Přečetla jsem z nostalgie (i o té je tato novela!) k autorovým starším dílům.
Příběh je celkem krátký a jednoduchý, ale filozofické přemítání mu dodá tu správnou míru kunderovitosti :-).
Beru jako rozloučení autora se svými čtenáři.
Krátká novela (a ještě o kus kratší, protože kopie, kterou mám, chybí str. 89-104, zato mám dvakrát 105-120), co se ale čte rychle a sama, na takové to typické "kunderovské téma" - návrat; o návratu jsou ostatně od prvních stránek všechny jeho knihy. Ať jde o návrat k, "ležela na zádech s roztaženýma nohama, stále hleděl na její pohlaví" nebo na návrat do země, což je ostatně věčný motiv. Odejít v 35-36 letech ze země a nechat tu svůj život. Mimo svoji zemi jsem žil jen krátce, půl roku, na, i v této knize, hned několikrát zmíněném Islandu (mimochodem, ta historka s krádeží špatné kostry, namísto islandského básníka, dánského řezníka, je tak nějak 'typical iceland shit', ale motáky najdete všude - připomnělo mi to ale automaticky příběh ženy, která se na Islandu připojila k lidem v pátrání po ní samotné), ale ta idea, že bych najednou žil další desetiletí jinde, asi by mi ta kulturní rozdílnost a nálada, i kdybych se s ní do jisté míry identifikoval, přijal ji, nikdy bych ale plně nezalezl do té ulity, pod kůží a v hlavě bych si říkal pořád ty krásný český věty jako "No a je to v piči!" Neutečete od toho. Kundera to vnímá všemi smysly, jde do ale až metafyzikálních rovin, paradoxů, hraje si, dělá tohle a tohle a tohle. A samozřejmě, nejsem jeho znalec, ani na amatérském poli, jen říkám svůj dojem z jeho psaní. Kundera, jak jinak, psát umí, to ví všichni; rozumí románu, protlačuje skrze něj svoji filozofii, svůj náhled, takže někoho jistého, kdo dělá věci s jasným, jistým záměrem, literárně, je někdy radost sledovat při práci. Takovou vybroušenou úroveň nevidíte jen tak. Někdo zkrátka má tu bednu jako stvořenou pro dané věci a úkony. Ale občas mi přijde, jakoby to Kundera potřeboval všem dokázat; možná o tom je psaní mužů obecně. Nicméně jsem rád, že jsem se zase po čase k něčemu od něj dokopal, protože mám s Kunderou takový ambivalentní vztah, celkově... a tohle se mi líbilo a jsem rád, že se nějakým způsobem povedlo konečně přeložit jeho novější práce. Kundera má pod čepicí, a tak podobně jako spousta dalších autorů, tvoří mlhu, která vás nutí přemýšlet a interpretovat a pracovat s textem, posouvat se, což je přinejmenším zajímavé. V tisku by ale měli přestat hulit, chybí mi ty stránky, tenhle román není dlouhý a každá kapitola se počítá.
Update: Na základě mého lamentování zde jsem byl kontaktován a z Atlantisu zaslali kopii knihy bez chyby. Sic náhoda, ale stejně: respekt.
Po prečítaní mám zo seba presne rovnaký pocit aký je názov knihy. Nezameniteľný Kundera, ktorý opäť siaha do intelektuálnych výšin. Kniha má v podstate sto-niečo strán ale diskusie, ktoré má potenciál vyvolávať, by asi boli niekoľkonásobne dlhšie.
Autor zhuštěný na maximum, chtělo by se mi říct. I kdybych knihu dostala do ruky bez titulní strany, bylo by ho možné rozeznat... a tak jsem dostala, co jsem očekávala. Téma - titul knihy prolínalo každým slovem; nevěděli hlavní postavy, jejich okolí, nevěděly země, nevěděl Odysseus... a všechno vedlo k relativní sebereflexi, jak se stavět k tolika otázkám, které každému z nás život předhazuje. Co jednou nebudeme vědět a co nebudeme chtít vědět? A zajímají nás odpovědi? V této vrstvě víc otazníků než teček... Ale autorovu záměru nejspíš rozumím. Nejste-li připraveni na tázání, nečtěte. Není to příběh o spočinutí a odreagování...
V půlce odkládám.
Od Kundery jsem ještě nic nečetla a tady se nějak nesetkávám se stylem. Podle anotace se zdálo, že to bude mít nějaký děj. Ten jsem tam zatím jaksi nezaznamenala. Sdělení filozofických úvah jde úplně mimo mě.
Je opravdu pozoruhodné, jak se v případě Kunderově ostře vyhrotil rozpor mezi uměleckým talentem a křivým charakterem. Bohužel mi nezbylo než uvěřit (po zveřejnění konkrétního příběhu konkrétní oběti, anglického letce Dvořáčka), že Milan Kundera skutečně spolupracoval s StB a skutečně donášel, což navíc podporuje i ten fakt, že pak začíná celé jeho zdánlivě nevysvětlitelné chování dávat jasný smysl. Kundera se nechce vrátit do Čech, ba dokonce brání překládání svých pozdních děl do češtiny vůbec ne z nějakého mystického pohrdání zaostalým rodným krajem a národem, ale z docela prostého a obyčejného strachu, že ho tu poznají a usvědčí další jeho oběti. Proto také především chce, aby se na něj v Čechách pokud možno úplně zapomnělo a z toho důvodu všemožně brání novým českým vydáním svých knih. No a tahle kniha je přímo kabinetní ukázkou toho, jak se snaží co nejrafinovaněji vymyslet a vyspekulovat jiné důvody pro svoji nechuť k návratu. Teď už ale musím uznat působení jeho opravdu značného uměleckého talentu. Tím, že pro větší naléhavost zvolil raději ženskou hrdinku (to je přece jenom takové intimnější a osobnější než vyznání starého chlapa) a tím, jak košatě rozprostřel všechny ty hluboce citové (ve většině převzaté z červené knihovny) důvody strachu z návratu a v závěru dokonce (velmi profesionálně) neváhal zapojit i špetku toho sexu, dosáhl toho, že jsem jeho text i s vědomím jeho pravého účelu přečetl dychtivě a téměř s požitkem. Je pravda, že mne osobně nejvíc bavily ty myšlenkové veletoče a zvědavý jsem byl vlastně jen na to, co si všechno nevymyslí, aby zastřel skutečný důvod svého strachu z návratu, ale nakonec jsem (trochu i s údivem) musel konstatovat, že to funguje. I když jen do takové míry, jakou vyjadřuje mé hodnocení.
Štítky knihy
vzpomínky exil domov 90. léta 20. století čas exulanti návraty domů
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Téma: emigrace. Forma: trocha historie, trocha filozofování +milostný příběh ala Kundera. Líbilo se mi to.