Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508526/bmid_neviditelne-koreny-w5R-508526.png
5
1987
1987
Krev není voda. Románová kronika o rodině ve víru československých dějin. Listopad 1989. Vysokoškolák Pavel prožívá události revolučních dní, které poznamená rodinná tragédie: jeho otec, příslušník StB, spáchá sebevraždu. Pavel se navíc dozvídá, že je adoptovaný, a tak začíná pátrat po svých kořenech. Nedlouho po druhé světové válce se snaží Tomáš a Anežka, zaměstnanci firmy Baťa, uprchnout přes střežené hranice ze své vlasti. Co mají desítky let vzdálené osudy společného a jak je ovlivní bouřící dějiny?... celý text
Přidat komentář
Kniha je povedená. Vyprávění je opravdu vyvážené. Dobře stylisticky napsané. Gratuluji autoru k dobré kronice. Připomíná mi paní Lednickou a její Šikmý kostel. Hodně zajímavá jsou fakta o Baťových podnicích a stylu podnikání. Možná ten happyend mě až tolik nenadchnul. Ale kniha je opravdu moc dobrá.
Román Neviditelné kořeny se zčásti odehrává ve zlaté éře města Zlína za první republiky a vystupují tu i skutečné osoby včetně Tomáše Bati. Popisuje se fungování speciálních baťových škol, kde se dalo při studiu vydělat i nemálo peněz, ale na druhou stranu to bylo pro studenty velmi náročné.
Zajímavý je i vhled do práce do reklamního oddělení téměř před sto lety, kde vidíme, jak se tehdy dělal reklama a vymýšlely nové způsoby prodeje a působení na zákazníky. Je tu popsána i jedna grandiózní propagační akce, kde si nejsem jistá, jestli jde o fikci nebo se to skutečně stalo. Tak jako tak, je vidět, že autor musel strávit ohromnou spoustu času rešeršemi.
Jeden z nejsilnějších čtenářských zážitků mám ze strhujícího popisu bombardování továrny za války; měla jsem pocit, jako bych byla u toho a dělo se to kolem mě. Částečně jsou ještě zachyceny poválečné události a děj se do města pak vrací po roce 1989. V tomto roce začíná i druhá časová rovina příběhu odehrávající se v Praze.
Od stejného autora jsem četla knihu Dvojitá ozvěna, která se mi také líbila a zařadila bych ji do žánru romantika, ale tentokrát je to úplně jiné kafe - i když love story se tu taky najde, a to mezi zaměstnanci firmy Baťa, Anežkou a Tomášem, kteří patří mezi hlavní postavy příběhu. Dalšího hrdinu Pavla můžeme začátkem devadesátých let doprovázet při pátrání v archivech a matrikách při hledání stop po svých předcích. Musel chodit všude osobně, protože tehdy ještě nebylo nic zpracováno elektronicky, ale na druhou stranu ani neexistovalo žádné GDPR, takže se mohl dostat i k údajům, kde by to asi bylo dneska mnohem větším problémem.
Podíváme se i do Německa a také do kanadského Toronta. Ale nechtěla bych moc vyzrazovat.
Doporučuji každému, kdo má rád období první republiky i těm, kdo raději současné příběhy, protože oboje tam je, a pěkně vyváženě namíchané.
Ale hlavně doporučuji všem, kdo se rádi nechají pohltit čtením, že ani nevnímají okolí, komu se líbí propracované příběhy s mnoha zvraty a překvapivými rozuzleními, které jsou čtivé a přitom ve vás zanechají hlubokou stopu.
Od nakladatelství detektivek bych nečekala, že přijdou s víceméně historickým románem s prvky romantiky a thrilleru, ale i tentokrát je to trefa. Na své si přijdou trochu i ti detektivkáři, protože nějaké to pátrání tam také je.
Ale hlavně jde o rodinnou ságu, která je zajímavá tím, že tam vystupují i skutečné osoby (Tomáš Baťa otec i syn, kardinál Tomášek, V. Havel). Zápletka je rozmáchlá, ale promyšlená a vše hezky drží pohromadě. Je vidět, že autor si dal práci a velmi důkladně nastudoval reálie baťovské doby. I zážitky z listopadu 89 působí velmi autenticky.
Styl vyprávění je trochu jako Šikmý kostel, ale je tam míň postav a děj je svižnější a poutavější, i když časově zabírá mnohem delší období. Začátek nás vrhne rovnýma nohama do víru událostí a už nepustí až do konce.
Emoce by se daly krájet a chvílemi jsem ani nedýchala. Dramatické, napínavé, ale nechybí ani romatika.
Jsem moc ráda, že jsem dala na zdejší vysoké hodnocení a pochvalné komentáře. Asi budu muset začít víc číst současné české autory, protože Hynek Čapka je pro mě velmi příjemným překvapením.
Původně jsem komentář psát nechtěla, ale nepříčetně nenávistná reakce, kterou kniha vyvolala u jakéhosi anonymního přítele komunistů, co nesnáší kapitalisty (Baťu, Havla a samozřejmě i USA) - viz "los" níže, je známkou, že kniha ťala do živého a že téma střetu dobra a zla je pořád aktuální.
Kdo knihu ještě nečetl, tak ten komentář nečtěte, je tam kompletně vyzrazený děj.
Nádherná kniha, která ve mně dlouho zůstane. Anežka s Tomášem se mi dostali hluboko pod kůži. Jejich dramatický život je jako monumentálně vystavěný oblouk sahající přes několik generací, s mnoha dechberoucími událostmi a napínavými osudy, hlavně tím Pavlovým.
Díky knihám, jako je takhle, tak ráda čtu. Škoda, že takových nevychází víc.
(SPOILER)
před dvěma sty lety většina českých čtenářů oceňovala, že čte v české řeči a že se v textu oslavuje velikost a sláva Čechů, jak je příběh napsaný a o čem vypráví, už bylo víceméně podružné a nad nedostatky stylu, vkusu a smyslu každý taktně mlčel, aby si snad někdo nemyslel, že nemá rád Čechy a mateřskou řeč - jenže to bylo před dvěma sty lety, dnes bohužel někteří spisovatelé spoléhají na to, že když si za námět zvolí velké dějiny 20. století a jejich vypjaté krizové momenty, nikdo si nedovolí je kritizovat, aby snad nebyl nařčen, že fandí hnědým nebo rudým ďáblům
Neviditelné kořeny nejsou dobře napsané a míra kýče a klišé graduje až do absurdity, že by to mohla být záměrná parodie na červenou knihovnu a jakýsi budovatelský román naopak: ideologicky je to taková Atlasova vzpoura po česku - fikční svět je plochý jak dráha na Markétě, jasně narýsovaná, předem daná a v průběhu vyprávění neustále zpřítomňovaná dichotomie extrémního dobra a extrémního zla, postavy jak šachové figurky buď bílé, nebo černé, bez vývoje a psychologie, bez uvěřitelného jednání a motivace = altruističtí a ve všech ohledech dokonalí kapitalisti (rodina Baťů, rodina Havlů, rodina Vágnerů atd., krásní, moudří, bohatí) společně s morálně vyspělými, vzornými a pracovitými Mirky Dušíny (rodina Hanulíků, zejména Tomáš a Pavel) čelící všem hrůzám, krutostem a nespravedlnostem totalitních režimů, které ale nakonec šťastně překonají a dobro slavně zvítězí, všichni se zázračně shledají, naleznou poztrácené dokumenty, talismany i vnuky, každý je za své činy bohatě odměněn a naopak zlo je po zásluze potrestáno, slaví se svatby a ...nechybí mi snad poslední stránka s douškou "zazvonil zvonec a pohádky je konec"?
pokud se nám nějaká fakta ovšem nehodí do takto vystavěného fikčního světa, taktně o nich mlčíme, např. bombardování Zlína je sice detailně a emotivně líčeno, ale ani zmínka o tom, že Zlín bombardovali Američani (o pár stránek dříve letmo o jakémsi "jediném zbloudilém letounu", jemuž spadla bomba omylem)
zápletka je tak hloupě vystavěná, nelogická a naivní, že to musí čtenáře až urážet, poslední třetina knihy už vůbec nezná žádnou míru, závěr je hloupý, přeslazeně sentimentální a dokonale překombinovaný, floskule střídá floskuli ("venku zacvrliká osamělý ptáček") a narativní impotenci (neustálé dovysvětlování, náhody a zase jen šťastné náhody, odhalování příbuznosti, foreshadowing...)
konkrétní příklady:
např. pátrající postava vždy získá včas, bez průtahů a na první pokus všechny dostupné informace, všichni jsou ihned k dispozici a ochotni pomoci (každý kdo někdy hledal v archivních dokumentech, jistě chápe, kam mířím, viz třeba dopis Anežky tetě Růženě na s. 288 = určitě budete psát tetě do ČSSR z Toronta, kam jste právě v roce 1949 emigroval, o rodinných vztazích a do detailů popisovat oblíbený šperk, aby z něj za 40 let mohl adoptovaný potomek identifikovat nejen své příbuzné, ale i tehdy v lese na hraničním přechodu ukradený a na trhu prodaný přívěsek, který jednou viděl na fotografii, kterou mu letmo ukázal spolubydlící na koleji, protože ten se náhodou sešel s neznámým sudetským Němcem, který ho měl zrovna na krku a zrovna náhodou se spolu vyfotili polaroidem - v roce 1991) atd.
na s. 369 jsem už prskal smíchy: ano, děti, pamatujte si, jak poznat komunistu, který v devětačtyřicátém zabavuje majetek v honosné vile: "...kysele se usmívá a ukazuje zkažené zuby, které se mu v hubě kříží jako plaňky rozpadlého plotu. Sklouzne krhavýma očima na Anežčin přívěsek... To bude určitě stříbro, ty buržoazní flundro, naval ten přívěsek! Muž si strčí do kapsy kabátu plnou hrst šperků, sevře matce krk a začne ji škrtit ... Sejme propocenou koženou čepici se štítkem, prohrábne si zbytky vlasů na strupaté, narudlé hlavě..." = takových popisů fyzicky odporného zla a naopak překrásného dobra je plná celá 456stránková bichle
ne, tohle nečtěte, počkejte, až to Česká televize zfilmuje
Kniha si vyloženě říkala o detailní popis hrůz těch tragédiíale naštěstí se jim autor citlivě vyhnul. O to snazší čtení bylo. Výborná kniha, jsem moc ráda, že se věnovala fenoménu Baťa, který mě vždy velmi zajímal. Velmi doporučuji!
Jako člověk, který bydlí na Zlínsku jsem si tuto knihu nemohla nechat ujít. Samotnou mě zajímalo jak autor zpracuje Zlín, Uherské Hradiště a Luhačovice. Opravdu krásné! Vzhledem k tomu, že se i zajímám o Baťu a jsem studentkou na UTB. Jen tleskám! O samotném ději tady je napsáno dost a ještě určitě bude. Já bych jen řekla: ,,Přečtěte si ji, fakt budete nadšení!"
Tuhle knihu mi dala kamarádka , jinak bych ji asi nečetla tyhlety témata nemám v oblibě . K mému překvapeni je velmi čtivá a nejvíce se mi líbily pasáže z období Baťovy továrny v rozkvětu . Velmi zajímavé .. a jasné , že ten konec je trochu přes ale ten příběh si happyend zaslouží
Příjemné překvapení!
Jsem moc ráda, že se začínají objevovat knihy, které začínají popisovat a uchovávat Československo historii konce 20. století. Konečně žádný holocaust a válečné hrůzy, i když ty poválečné se jim v mnohém vyrovnají.
Příběh je velmi čtivý, zajímavý a někdy i hodně bolavý, ale moc mě bavil a nebýt neuvěřitelného happyendu na závěr knihy, tak přísahám, že se skutečně stal.
Snažila jsem se najít si nějaké informace o autorovi a zatím nic, ani umělá inteligence si zatím nic nevymyslela. Docela by mě totiž zajímalo, co autora inspirovalo k napsání tak sugestivního příběhu s neskutečně dobře propracovanými popisy jednotlivých míst. Luhačovice a Zlín (Gottwaldov) jsou pevnou součástí mého života, takže opravdu vím co říkám.
Doporučuji!
Opět radost nad pěkným českým románem. Dvě časově roviny a i reálné postavy a události. Jsem nadšená.
Také se připojuji s maximálním hodnocením.Příběh zajímavý ,skvěle napsaný.Jen něco co se netýká obsahu ani autora,Sazba knihy se jaksi nepovedla ,písmo až do hřbetu knihy musel jsem ji pořád ohýbat.
Knihu jsem právě dočetla, moc se mi líbila. Taky jsem si oživila historii Zlína, kde jsem studovala a chodila si přivydělávat do Svitu. Opravdu povedená kniha a za to autorovi velký dík, je čtivá a dokázala jsem si o po tolika letech některá místa vybavit.
Trochu moc náhod, které se mi až tak nepozdávaly, ale pro jednou přimhouřím oko. Velmi povedené! Pište dál, autore, těším se na další knihy :).
Závažná témata pod rouškou dějin. Čtivou formou psané. Rozhodně by se měla objevit v povinné četbě středních škol. Ačkoli nemám ráda děj, kde se čtenář setká s více časovými liniemi, tohle byla bomba!
Ševče, drž se svého kopyta ....
Tato myšlenka mne napadla při čtení této knihy, mapující zlínskou oblast po několik desetiletí ....
Přiblížila mi baťovskou organizaci - všechny informace jsem neznala, i když jsem Zlín navštěvovala a našla tu spoustu dobrých lidí ....
Kniha otevírá více temat - a mne nejvíce zaujala postava Pavla a jeho hledání vlastního rodu ....
" Strom může vyrůst do výšky - ale pořád má své kořeny / Y. Herman / "
Poctivě zpracované téma rozsáhlé rodiny zaujme - a ten konec je zasloužený ....
(SPOILER) Neviditelné kořeny jsou dalším z řady románů, kdy na osudech jedné rodiny jsou nám přiblíženy hrůzy 20. století. Dalo by se říct, že kniha už není takovou senzací jako byl třeba Mlýn nebo Hana v době svého vydání. Od začátku je patrné, kam směřuje. A přesto jsem ji zhltla za pár dnů a styl Hynka Čapky se mi líbil. Ano, místy už to trochu zavánělo červenou knihovnou, ano, ten konec byl až moc ideální, ale svými věrohodnými popisy Zlína, Uherského Hradiště a Luhačovic mě jakožto rodačku z UH úplně dostal, byla jsem zvědavá, jestli nenarazím na zmínku o vlastní "buržoazní" rodině, protože se stavitelem Vágnerem by se určitě znali. A proto Hynku Čapkovi tyto literární poklesky promíjím, naopak jsem moc ráda za závěrečný happyend, asi jsem teď tak krásný příběh potřebovala. K úplné dokonalosti už chybělo jen dočíst se, že je román založen na skutečných osudech rodiny XY...
Krásná rodinná sága! Příběh jedné rodiny, jejíž osudy se hned několikrát dramaticky protnuly s dějinnými zvraty naší historie. Děj se odehrává ve třech časových obdobích, ale jednotlivé kapitoly jsou natolik přehledné a postavy snadno identifikovatelné, že není problém s jejich střídáním. Naopak, čím víc se noříte do osudů hlavních hrdinů a celého toho propletence, tím více do sebe všechno postupně pěkně zapadá. Přidanou hodnotou jsou pak zlínské reálie, skutečné historické postavy a příjemně detailní náhled od běžného života baťovců.
Některé životní cesty jsou opravdu pohnuté a se spoustou zákrut a karambolů. Někdo si prostě stále tahá tu kratší sirku a neštěstí se na něj lepí jako smůla. Když se pak karta nakonec obrátí, nevadí ani ten happyend. Těmhle hrdinům nemůžete jinak než držet celou dobu palce.
Na tuto knížku jsem nečetla recenze, jen jsem viděla, jak všichni sdílí novinku. Ze začátku jsem byla znuděná všemi těmi popisy sametové revoluce, neboť jsem to zažila jako dospívající, nechtělo se mi o tom číst, znala jsem to, spíš jsem se těšila na pasáže o Baťovi a Baťovské éře. Přesto jsem knížce musela dát šanci, a vyplatilo se, pročetla jsem se až k tomu, co pojí knihu se sametovou revolucí, a tam jsem pochopila, že to vlastně autor musel všechno takhle popsat. Byla to opravdu krásná kniha o hledání svých vlastních kořenů. Na konci knihy se kruh uzavřel a tak by to mělo být.
Štítky knihy
sebevražda zneužívání politická perzekuce emigrace rok 1989 historické romány historické romance pátrání po předcích Baťa (firma) zakázaná láska
Neviditelné kořeny
Autor píše pro čtenáře "líbivě", vadila mi spousta náhod, ale řekla jsem si, že dočtu...Zaměřila jsem se v knize především na historii Zlína, na straně 399 je myslím neodpustitelná chyba, když autor sděluje prostřednictvím líčení dědy, že bombardování Zlína způsobil německý útok- což není pravda. Šlo o americký zásah. Tohle by se stávat prostě nemělo, zvlášť když se kniha opírá o historická fakta....