Neviditelný
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/6123/bmid_neviditelny-gDz-6123.jpg
5
792
792
Ve svém románě Neviditelný z roku 1937 zachycuje postavu mladého, sobeckého a vypočítavého muže, který s chladnou sebeironií líčí svůj životní příběh, jímž se dovršuje zhouba jeho rodiny stižené rodovou kletbou – dědičným šílenstvím. Z díla prozaika Jaroslava Havlíčka se dodnes těší mimořádné čtenářské pozornosti zejména jeho pronikavé psychologické romány, v nichž se projevuje jeho umění nelítostné analytické psychologičnosti a groteskní tragičnosti.... celý text
Přidat komentář
Tohle ne, postavy mi nesedly, ta neustálá vata kolem, to bylo utrpení. Možná mít to 200 stran, tak je to lepší, ale tento rozsah pro mě byl utrpení. Jazykově však velice zdařilé.
S Neviditelným jsem se poprvé setkala ve filmové podobě s názvem Prokletí domu Hajnů, kde se Petr Čepek zhostil role strýčka Cyrila.
Neviditelný je vynikající psychologický román. Temný příběh rodiny Hajnů, bez špetky optimismu se od začátku řítí do zkázy.
Musím říct, že jsem tady nenašla postavu, která by si získala moje sympatie, když pominu Katy, která byla jediné světýlko v jinak nesympatických postavách.
Je to skutečně čtenářský zážitek, tuhle knihu jen tak z hlavy nedostanete. Beznaděj a deprese z knihy jenom prýští ale ruku v ruce s nimi jde i přátelství, láska a pokání, ctižádost, která vede k hlubokému pádu.
Doporučuji všema deseti, je to skvost ♥️
Hodnocení: 5*/5
Nečekala jsem moc, dostala jsem mnoho. Četla jsem téměř jedním dechem. Přestože jsem věděla, že to dobře neskončí, i tak jsem pořád doufala, asi naučená z předvídatelných děl s levnými happy endy. Jakkoli je hlavní postava brána jako záporná, já jsem s ní v některých momentech opravdu soucítila a za ryze zápornou bych ji, subjektivně, neoznačila.
Dobré, čekala jsem něco jiného, takže pro mě překvapivé. Ale je to Havlíčkův standardní styl, to zase není tak udivující. Pěkná čeština, dobře vykreslené.
Jen to bylo tentokrát na můj vkus až moc dlouhé, rozvláčné.
Nesmí Vás odradit, že jste se o této knize učili ve škole a že autora máte zaškatulkovaného jako klasika. Neviditelný ani po tolika letech neztratil nic ze svého kouzla, je svěží, čtivý, zcela vás pohltí. Stanete se díky němu členy podivínské rodiny Hajnů a se zatajeným dechem bude sledovat její osudy. Mistrovské dílo!
Po dlouhé době návrat ke klasice, díky jedné skupince #klasikomilove. Trochu jsem se obávala, protože od střední školy jsem v podstatě žádnou klasickou literaturu nepřečetla (a že je to pár let :). Ale tohle mi vyloženě sedlo! Krásně se to četlo, skvěle vystižena psychologie hlavního hrdiny. Kdo nečetl, určitě doporučuju. Takže na rozjezd parádní. Těším se na další knihy, které se mi dostanou pod ruku v ramci klasického čtení.
Možná jsem titul kdysi už četla, velmi matně si na příběh vzpomínám; ale vrátila jsem se k němu s mnoha novými úhly pohledu, které jsem před mnoha lety neocenila. Psychologická próza, pro autora velmi typická, se mi jeví jako solidní psychothriller, a ani se celá historie nemusí odehrávat na severu. Zajímavý je fenomén vyvolávané fatality a vlastně ani téma domácího násilí a psychické manipulace mne před lety tolik nezaujalo. Každopádně dobré zpestření přelomu roků - které se možná v poruchovosti celkem vyrovnají hrdinům Havlíčkova románu...
Jaroslava Havlíčka jsem objevila díky knize Petrolejové lampy, kterou jsem si neplánovaně a bez velkých očekávání přinesla domů z antikvariátu a dodnes jsem za to šťastná, protože mě to přivedlo k autorovi, jež se stal mým oblíbeným. Neviditelný je docela určitě nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla. Na mě pomalejší a trochu rozvláčný začátek, ale brzy se ukáže, že Havlíček věděl, proč nás ze začátku šetřil. Příběh plíživě a zpočátku nenápadně houstne, nevíte, jestli máte postavy spíš litovat nebo nemít rádi... U Petra Švajcara je pro mne tento rozpor dvojnásobný, chvíli rozumím jeho pohnutkám a snad ho i chápu, jindy ( a většinou) ho považuji za bezohledného psychopata, který se na své cestě za úspěchem nezastaví před ničím. Z nenápadného houstnutí se stává strhující deprese, lidské drama, které mi nedovolilo knihu odložit, dokud jsem ji nedočetla až do konce, který tento příběh plný zmaru a neštěstí dokonale uzavřel.
Masochista ve mně se každý rok ozve a já se se zvláštním uspokojením začítám do této knihy. Nevím, co mě na ní fascinuje více, jestli ta ponurost, smutek, který při čtení cítím, postavy, nebo naděje, že tentokrát to neskončí tak špatně, jak si pamatuji. Ale skončí. A mě to baví. Užívám si každý den s Hajnovic rodinou, trnu z naschválů "neviditelného" strýčka Cyrila a lituji ubohou Soňu a možná ještě víc vypočítavého Petra.
Nejděsivější na knize je, že se v ní neobjevují žádné přízraky nebo strašidla, veškerá hrůza se odehrává v hlavách hlavních postav.
Vynikající dílo! Skvěle vybudovaná atmosféra, výborně rozvržené a vykreslené postavy. Hlavní hrdina Petr Švajcar neměl na růžích ustláno, ale díky jedné „náhodě“ se zvedl z bídy své rodiny a vystudoval až na chemického inženýra. Další „náhoda“ mu přivede do cesty dědičku továrny na mýdlo Soňu Hajnovou a on po této příležitosti okamžitě skočí. To však ještě netuší, že rodina Hajnů je zatížena dědičným šílenstvím a že její uspořádání má svá pevně daná, velmi podivná pravidla.
Kniha je geniální ve své jednoduchosti. Autor nedá čtenáři vydechnout - velice promyšleně, úsporně a neúprosně přidává na tíze, takže při čtení máte tísnivý pocit jako když sledujete postupující žhavou lávu - pomaloučku, neodvratitelně se šíří destrukce, zkáza, zmar a nic to nemůže zastavit.
Kniha byla napsaná před téměř 80 lety a je stále stejně uhrančivá. Jako by její zastaralá čeština ještě podtrhovala onu všudypřítomnou mrazivost, v níž překotných zvratů ani akce netřeba - jako třeba v legendárním filmu Spalovač mrtvol.
Jediné, na čem se podepsal zub času, byla první kapitola, která byla na můj vkus příliš rozvláčná a upovídaná - tam jsem se musela nutit do každé věty a přinutit se knihu neodložit. Poslední kapitola byla stejného ražení, ale protože už jsem znala kvalitu celého díla, přežila jsem to bez úhony :) Aspoň jsem měla možnost se vydýchat...
---
„Nutno říci, že moji rodiče jsou dvojice hrubců, kteří byli odevždy v nesvárech s celou obcí, kteří nadělali za svého života více skandálů než nábytku, kteří milovali ze všeho nejvíc jen každý sama sebe a kteří své děti vychovali jen proto, že bylo mnohem obtížnější se jich zbavit. (…) Tvrdil jsem, že rodiče mohou být tak nenapravitelní, že nám nezbývá než je zavrhnouti.“
---
„Domníval jsem se, že se [Soňa] přede mnou, chudáček, stydí za své zážitky milovaného dítěte, jemuž nikdy nebylo nic odepřeno.“
---
„Vida, tak tedy se můžeme v svém šťastném hajnovském manželství také hádati! A já, bloud, myslil, že svou dravou švajcarskou náturu budu musit v tomto domě skrývati jako špatně zašitý vlk! Chvála bohu je tedy možno občas svléknouti kůži a protáhnouti se.“
---
„Když lev polkne myš, džungle se leda usměje, není zastrašena. Chce-li se lvu trochu blýsknouti, musí sežrati nejméně zase lva.“
Kniha na můj vkus příliš rozvlekla. Pro vykreslení děje a atmosféry bohatě postačí její rozhlasová dramatizace!
Geniální Havlíčkův román téměř sto let starý mě nechal přikovanou ke stránkám a se zadrženým dechem jsem čekala, kdy už budu moci vydechnout. Kdyby Havlíček uměl psát anglicky, jistě by se kniha stala světoznámým bestselerem. Uff, tedy to je síla. Skvělé psychologické drama nejvyšší kvality. Mladý ctižádostivý, arogantní Petr Švajcar se ožení se Soňou, dcerou majitele továrny Hajnem, ovšem netuší, že rodina je zatížena dědičným šílenstvím. Havlíček bravurně vystihl ponurou a bezútěšnou atmosféru domu, jeho postavy jsou psychologicky dokonale prokreslené, napětí se stupňuje a stupňuje, takže nějaké severské thrillery mi připadají pouze jako pohádky pro dospělé. Chci vidět i film. Mistrovské dílo, doporučuji všemi deseti.
" Nyní nešlo o ropuchu, ale o jed. Nešlo o prapor, ale o praporečníka. Jed byl v prameni, z kterého jsem pil. Ne již bláznivý strýc, neboť ten byl jen živým symbolem toho druhého "neviditelného". Ne chudák, pronásledovaný nesmyslnou mánií, ale příšera, sedící na kozlíku vozu, v němž jely za svým osudem generace Hajnů. Neviditelný kočí černého spřežení - to bylo šílenství."
Duševní nemoc se plíží záludně, krok za krokem. Zvláštní hrdinové - těžko mezi nimi najít kladnou nebo alespoň trochu sympatickou postavu.
Nadčasový román s dokonale vykreslenými postavami, sugestivní příběh nezvratně mířící k tragédii. Pět hvězdiček je málo.
Mě osobně kniha lehce zklamala. Příběh byl zajímavý s hutnou a tajemnou atmosférou, který mě nutil pokračovat stále dále, ale zpracování mi nějak nesedlo. Kniha se mi četla těžce a příběh utíkal velmi pomalu. Kdyby kniha byla o několik stran kratší určitě by na mě udělala lepší dojem. Přesto doporučuji každému, aby si jí přečetl a udělal si na ní svůj vlastní názor.
Havlíčkův černý román Neviditelný bych zařadila mezi nejvýznamnější české knihy. Vyprávění původem plebejského inženýra, který se přiženil do bohaté, byť psychickými nemocemi zařízené rodiny, spěje do bezvýchodnosti, skoro do zatracení. Dílo mementem a vede i dnes k mnohým zamyšlením.
Štítky knihy
zfilmováno napětí psychologické romány šílenství 20. léta 20. století rozhlasové zpracování rodinná tajemství sňatky z rozumu české romány
Autorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
K přečtení této knihy jsem se dostala jen díky Klasikomilům a jsem za to neskutečně vděčná, sice jsem od autora četla Petrolejové lampy (a moc se mi kniha líbila), ale Neviditelného jsem ani neznala. Jedná se knihu napsanou před více než 80 lety a je to unikátní dílo hodné pozornosti, směle se vyrovná řadě současných psychologických románů (thrillerů) a řadu z nich i předčí. Za mě kniha byla DOKONALE ODPUDIVÁ, tato slova mi běžela hlavou celou četbu, musíte číst pořád dál a dál, zároveň v knížce není nic hezkého, prostředí, povahy postav, prostě nic. Po přečtení mi pořád běží v hlavě spousty myšlenek a musím říct, že pan Havlíček je opravdu pan spisovatel. Doporučuji.