Neviditelný život Addie LaRue
Victoria Schwab
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477189/bmid_neviditelny-zivot-addie-larue-8Hg-477189.jpg
4
1108
1108
Francie, rok 1714. Ve chvíli nejvyššího zoufalství se mladá žena rozhodne uzavřít faustovskou dohodu, díky níž bude žít navěky, ale s prokletím: nikdo z lidí, s nimiž se setká, si ji nebude pamatovat. Tak začíná neskutečný příběh Addie LaRue, oslnivé dobrodružství odehrávající se napříč staletími a kontinenty, během nějž se mladá žena učí, kam až může zajít ve snaze zanechat na světě svoji stopu. Všechno se ale změní, když Addie po téměř 300 letech narazí v jednom knihkupectví na mladíka, který si pamatuje její jméno...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2021 , Slovart (ČR)Originální název:
The Invisible Life of Addie LaRue, 2020
více info...
Přidat komentář
Podle recenzí jsem očekávala něco maličko jiného, ale spokojená jsem byla. Opravdu zajímavý nápad, krásné zpracování, jazyk autorky bravurní.
Příběh dívky, která zaprodá duši "temnu", sledujeme v průběhu tří set let a s ní prožíváme veškeré posuny lidstva - objevy, revoluce, vynálezy, války...
Na mě byla kniha trochu moc romantická a málo historických detailů, ale přesto jsem neměla problém více než pět set stran přelouskat za pár dní.
K tomuto ani nevím, co mám napsat. Byla jsem tak uchvácena stylem psaní a vlastně celým příběhem. Líbilo se mi to moc.
Opravdu skvělá záležitost a jsem neskutečně šťastná, že na mě v losovačce padla.
Skvělý nápad, od kterého jsem měla velká očekávání. Ta se bohužel nenaplnila, jeho potenciál se mi zdál nevyužitý. Jediná část knihy, která mi připadala opravdu zajímavá a strhující, byl závěr, ale celek asi úplně nezachránil.
Neviditelný život Addie LaRue je možná nejkrásnější kniha, jakou jsem doposud četl. Ač jde o fantasy - což si samo o sobě říká o prvky mimo reálný život - kniha se reálného života dotýká jako málokterá. Přiměla mě přemýšlet o vlastním životě - co v něm chci a nechci. Přiměla mě vážit si krásných maličkostí, které nás obklopují a dělají život o tolik hezčí. Přiměla mě více si vážit sebe.
Tahle kniha se mě dotkla neskutečným způsobem a po jejím dočtení jsem cítil zvláštní prázdno. Je naprosto příhodné to zakončit poznámkou z obálky od Neila Gaimana: “Na někoho, kdo byl odsouzen k zapomenutí, je Addie LaRue nádherně nezapomenutelná
Kvůli vysoké popularitě jsem si nedělala velká očekávání a to jsem ráda, protože díky tomu mě kniha chytla za srdce a nepustila. Byla radost s ní cestovat nebo s ní trávit večery v posteli. Určitě se k této pohádce pro dospělé někdy vrátím, protože je to skvost, který si zaslouží chvilku v životě čtenáře.
Geniální námět a nádherně napsáno! Opravdu jsem celou knihu žasla jak je to nádherně a košatě napsané. Plus teda ten příběh - wau! Konec neni klasický happy end a možná jsem divná, ale Luca mi bylo nakonec celkem líto, protože si myslím, že ji svým způsobem vážně miloval.
“Voní jako letní noc, jako hlína a mech a stébla vysoké trávy komíhající se pod hvězdami. A ještě jako něco temnějšího. Jako krev na kamení, jako vlci volně běžící lesem.
(SPOILER)
Pohádka pro dospělé v tom nejlepším slova smyslu. Lovestory a rychlý historický exkurz posledními 300 lety v západním světě.
Bavilo mě to, hlavní hrdince jsem celou dobu fandila a soucítila s jejím osudem, který si tak trochu sama vybrala. Konec mě nezklamal, na happyendy dávno nevěřím.
A díky moc pěknému provedení bych snad i přidala tu pátou hvězdu.
Na Neviditelný život Addie LaRue od Victorie Schwab jsem dostala tip z více stran, ale trvalo to snad tři roky od prvního doporučení, než jsem si knihu koupila a konečně i přečetla.
Zpočátku jsem nechápala, co na ní všichni vidí. Chápala jsem Addie, proč se rozhodla uzavřít dohodu s Temným, a soucítila jsem s ní, když trpěla jejími důsledky. Vždyť co je horšího, než žít a nemoct se s nikým sblížit, zapsat se do jeho myšlenek a vzpomínek, stát se neviditelnou? Jenže v některých ohledech mi Addiino jednání přišlo docela nepřiměřené, třeba když vezmeme v potaz, jak začala nakládat se svým tělem.
Příběh ale dostal jiné grády ve chvíli, kdy se její život protnul s tím Henryho a po 300 letech náhle prožívala všechno docela jinak – intenzivněji, opravdověji. I moje smysly se při četbě instantně zostřily, a i když jsem rychle pochopila, o co vlastně jde, pozorně jsem se do příběhu ponořila.
Jestli jsem Addie něco záviděla, bylo to rozhodně ono nekonečné množství času na čtení a učení se jazykům. O dost hůř už bych asi snášela tu nutnost překračovat pro přežití vlastní morální limity. Intenzivně jsem ale cítila hlavně s Henrym – ne v jeho potřebě být milován, ale když mluvil o běhu času a o tom, jak mu život protéká mezi prsty, okamžitě jsem ho chápala.
Vtipné pak je, že jsem celou dobu přemýšlela, proč jsou na obálce knihy ta kvítka. Zcela vědomě jsem se na ně dívala jako na pomněnky, ale ne a ne mi dojít, jakou mají spojitost s knihou. Teprve když jsem si uvědomila, jak se pomněnky řeknou anglicky, docvaklo mi to. Teď to samozřejmě považuji za skvělý designový i významový detail.
Vizuální provedení knihy je celkově božské, a pokud se nepletu, je to spolu s Frankensteinem a Kleopatrou moje první kniha s barevnou ořízkou.
Knihu jsem četla hodně dlouho, nedokázala jsem se začíst a knihu jsem často odkládala. Nakonec jsem ji přelouskala. Za mě průměr, ale to je věc názoru.
Nápad zajímavý, to ano. Lidsky Addie, jako žena, naprosto chápu. Každá nejsme nutně pro vdavky v mladém věku, každá netouží zasvětit svůj (krátký) život plození dětí a jejich výchově. Chápu touhu po poznávání Světa, cestování.
Postava Luca ve mě budila vzpomínky na postavu Rampelníka v seriálu Once upon a time. A příběh samotné Addie zase Helen Magnus ze seriálu Sanctuary.
Za mne rozhodně ale nevyužitý potenciál. Tolik toho zažila, byla u tolika zajímavým událostí, setkala se s významnými lidmi a přesto úlet v baru kdesi (už si nepamatuji, možná New Orleans), dostal v knize víc prostoru než Voltaire.
Ubrala bych tak 150 stran. Na cestu vlakem dobrý, podruhé to ale číst nebudu....
po první (dvou)stovce stránek jsem si myslela, že tahle kniha se stane jednou z mých nejoblíbenějších vůbec. s addie jsem totiž tak soucítila! nechtěla se provdat a mít předurčenou budoucnost. nechtěla zemřít bez splněných snů. chtěla být prostě jen svobodná a objevovat svět. do addie jsem se zamilovala. byla tvrdohlavá a nechtěla nechat luca vyhrát, byla nezávislá, procestovala svět a i přes všechny ty strasti si svůj život dokázala užívat. addie jsem obdivovala. protože to nevzdala. protože byla silná a odvážná a nikdy by svůj život nevyměnila za ten neprokletý. přemýšlím, že kdybych byla na jejím místě, zachovala bych se úplně stejně. chtěla bych žít a objevovat a zanechat stopu. a i kdybych byla odsouzená k zapomnění, udělala bych vše proto, abych zapomenuta nebyla.
pak mi ale stránky přišly nějaké prázdné. četla jsem, ale to kouzlo jako by zmizelo. objevil se henry a já... já se začala nudit. už to nebylo objevování světa. už to nebylo to překonávání strastí. addie přestala být sama a za to jsem si sama začala připadat já.
posledními stránkami jsem se prokousávala. přišlo mi, že se příběh zasekl. vytušila jsem, co se stane na konci. a přestože moje předtucha byla správná, konec jsem čekala jiný.
a teď tu sedím a nevím. přála bych si, aby kniha nabrala jiný směr. abych ji milovala stejně, jako jsem se zamilovala do addie samotné. sakra! mě tak štve, že jsem si tak oblíbila postavu, ale knihu, ve které se objevuje, ne. bože addie, proč musíš být tak nezapomenutelná?!
Musím říct, že se mi kniha líbila. A to moc. I když mi chvíli trvalo, než jsem se do toho dostala. Ale pak jsem jela jednu stránku za druhou.
Addie La Rue uzavřela s Temným dohodu. Chtěla utéct nechtěnému sňatku s mužem a získat čas na svůj vlastní život. Jenže netušila, že s Temným si není radno zahrávat. A tak se stane, že s každým probuzením či zabouchnutím dveří na ni lidé jednoduše zapomenou. Nikdo si ji nepamatuje.
Příběh sledujeme ve dvou rovinách. V první sledujeme cestu Addie napříč staletími. Kdy se snaží zorientovat a naučit se žít za těchto podmínek. Především se snaží zjistit, jak po sobě zanechat stopu. Nepatrnou, ale aspoň nějakou. A tak se setkáváme se záhadnou ženou vyobrazenou v uměleckých dílech, kdy společným znakem jim je sedm pih na tváři mladé dívky ve tvaru souhvězdí. Druhá se odehrává v současnosti, kde se seznamujeme s Henrym, který si Addie i po druhém setkání pamatuje. Společně s ní zjišťujeme, proč právě Henry si ji jako jediný pamatuje.
I mně chvíli trvalo se do této knihy začíst, ale povedlo se a jsem za to ráda. Autorka to všechno vymyslela moc chytře. Líbil se mi i konec, který sice nebyl úplně šťastný, ale věřím, že šťastný pro Adeline jednou bude!
Zpočátku mi trvalo, než jsem se s Addie skamarádila, ale pak jsem se několikrát přistihla, že se záměrně snažím oddalovat konec. Jedna z mála knih, které bych mohla číst sice pomalu, ale napořád.
Naprosto souzním s komentářem Ivet_V - kniha se mi moc líbila svým námětem, autorce nelze upřít, jak měla fungování celé dohody Addie s ďáblem do detailu promyšlené, na všechna "ale", která nás v průběhu čtení napadnou, dostaneme odpověď a nejsou tam nedomyšlené slepé uličky. Co byl teda aspoň za mě ale děs - vůbec se do knihy začíst a chtít pokračovat dál. Až za polovinou jsem se začínala bavit a čtení mi začalo tak nějak odsýpat. Má očekávání bohužel realitu nenaplnila.
Kniha se mi moc líbila, chvilku trvalo než mě nadchla, ale stalo se. Addie LaRue uzavřela smlouvu s Temnou bytostí, chtěla uniknout z okovů nechtěného sňatku, ale ziskala život, kdy každé probuzení a každé zabouchnuti dveří znamenalo nový začátek. Nikdy si ji nebyl schopný zapamatovat. Děj se odehrává ve dvou rovinách. První popisuje, jak se Addie prokousává staletími v doprovodu Temného. V druhé, která se odehrává v současnosti, se setkává poprvé s někým, kdo si ji dokáže zapamatovat. Hezky a originální čtenářský zážitek!
Přiznám se, že od knihy jsem měla velká očekávání a to možná byla chyba. Anebo načasování četby nebylo ono. Nemohla jsem se do knihy začíst, ponořit a celkově triumfální závěr šel tak nějak mimo mě. A Henryho minulost mě tak nějak netankovala.
Tři hvězdičky dávám za nápad, nezvyklé vyuzlení příběhu a jednotlivé postavy. Samy o sobě byly super, ale dohromady mi to nějak nefungovalo. Jsem z knížky spíš rozpačitá než nadšená.
4/5 Kniha bola úžasná. Chápem, prečo je Addie taká zbožňovaná ako postava. Ona a Henry boli úžasné postavy. Neprezrádzam nič, ale osobne mi ten koniec tak zlomil srdce.
Kniha splnila má očekávání, která byla velmi vysoká. Chytla mě hned od prvních stran, a to jak jedinečností příběhu, tak stylem psaní. Rozsah knihy odpovídá dotaženému rozvoji postav, na nějž poukazují skoky mezi přítomností a minulými staletími. Ačkoli kniha není plná akce a děje, ale spíš myšlenek a pohnutek, ke kterým hlavní hrdinka dospívá během poznávání své kletby, a působivého a propracovaného líčení emocí, ubíhá i přes skutečně pomalý začátek docela svižně.
Štítky knihy
láska pro ženy tajemství samota prokletí magický realismus nesmrtelnost LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2021 |  Neviditelný život Addie LaRue |
| 2016 | Temnější tvář magie |
| 2014 | Archiv |
| 2017 | Divoká píseň |
| 2017 | Neobyčejní |
"On jí řekl, že se narodil ve špatné dekádě.
Ona opáčila, že se narodila ve špatném století.
On se zasmál, ona ne."
Addie LaRue přináší samostatný fantasy román s velice pomalým dějem a s filozofickým přesahem. Zdánlivě je to především o přetahování a staletí trvajícím vývoji vztahu dvou bytosti, kdo zvítězí v dalším kole jejich hry? Nicméně pod povrchem je toho mnohem víc..
V knize postupně sledujeme dvě linie příběhu. Hlavní hrdinka Addie byla ve své původní době (18. stol.) snílek, který se jedné noci faustovsky upíše stínu a ten si na její kletbě dá záležet. A tak sledujeme tři století bolestně osamělého života, souboj vůlí, snahu zlomit toho druhého, počáteční nenávist, která časem více či méně eroduje.
Druhá linka už je ze současnosti (resp. z nedávné minulosti), kdy Addie po mnoha a mnoha zklamaných nadějích narazí na prvního člověka, který nepodléhá její kletbě a pro oba je to šance k znovuzrození a k nové naději.
Addie, Luc i Henry mě všichni moc bavili, jejich osobnosti a chování byly dobře promyšlené.
Velkými přednostmi knihy jsou barvitý jazyk a květnatý popisný styl, který k příběhu skvěle pasuje a dokresluje ho. Hledání smyslu života a lásky, ať už lidské, božské, zdravé či toxické prostupuje celým příběhem a ve mě zanechal hlubokou stopu.
Celkově je to velice specifická kniha, vůbec mě nenapadá, k čemu ji přirovnat, nicméně mě si získala svou promyšleností a poselstvím mezi řádky a ráda se k ní někdy vrátím. Doporučuji.