Neviditelný život Addie LaRue

28.09.2021

(SPOILER) Protože je tahle kniha v zahraničí hodně populární, četla jsem ji už před delší dobou v originále. Taky vím, že tohle skončí u hodně lidí na seznamu favorites, a o to větší zklamání to pro mě bylo.

Stručně k ději: Adeline zaprodala svou duši za nesmrtelnost a život svobody, takže může žít věčně, ale všichni zapomenou, že kdy existovala, dokud nepotká o 300 let později Henryho, který si její jméno pamatuje.

Protože se to odehrává po 300 let, tak se pořád přecházelo z jednoho času do 4 jiných, což pro mě bylo slow, messy a často taky nelogický.

Hlavní protagonistka Adeline je otravná, sobecká a nemá žádný vývoj osobnosti – po 3 staletí se chovala úplně stejně. Henry a Luc byly okey, ale romance s každým z nich působila vynuceně.

Děj byl nudný a slow, 75% obsahu si v podstatě přečtěte v anotaci, nemá to žádný “wow” moment ani zvraty, a konec byl taky předvídatelný.

Kromě toho se tady všechno opakuje, na což jsem alergická, a navíc ty fráze nedávají smysl, protože nedokážu pochopit, proč by se někdo chtěl stát stromem:

“Adeline would rather be a tree.”
“Adeline had wanted to be a tree.”
“Adeline was going to be a tree.”
“Adeline wants to be a tree.”

Autorka taky nechce, abychom zapomněli, že Adeline má pihy, které vypadají jako hvězdy a že je jich 7, jak je zmíněno nespočetně mnohokrát:

“Seven freckles like stars.
“Seven freckles, scattered like a band of stars.”
“Seven freckles charted out like stars.”
“Your seven freckles look like stars.”

A teď přecházím k jedinému důvodu, proč to nakonec i přes tohle všechno nebylo tak hrozný, což je styl psaní. Ten se mi fakt líbil, protože byl hezký a trochu poetický, díky čemuž byl i ten nudný děj docela čtivý.

Well, není to nejhorší kniha, jakou jsem kdy četla, ale zdá se mi hodně overhyped.