Nevinným se neodpouští
Dominik Dán
Naše Mesto / Případy Richarda Krauze (Deník dobrého detektiva) série
< 19. díl >
Říká se, že čím víc máme přátel, tím je život snazší, ale ne vždycky je tomu tak – často lezou řádně na nervy. Zvládnout výstřelky nevázaných kamarádů vyžaduje pořádnou dávku trpělivosti, dokonce se může stát, že svými hloupými nápady mohou dohnat až k sebevraždě. Pak už jen rozpačitě stojí nad hrobem, nechápavě kroutí hlavami a stále dokola si kladou otázku: Kdo za to může? Nikdo nechce být viníkem, nikdo nechce nést zodpovědnost za smrt kamaráda, nikdo nechce cítit vinu. Životní cesty se občas tak nečekaně zkříží, osudy lidí tak neuvěřitelně propletou a zkomplikují, že se i z obyčejné náhody může stát případ. Nakonec musejí přijít detektivové Krauz a Chosé a pomoct při hledání pravdy. Najít ji mohou, to dokážou, ale zbavit někoho viny – na to právo nemají. Některým kamarádům se odpouští těžko, a nevinným se nedá odpustit vůbec.... celý text
Přidat komentář
Opět výborné. Jako vždy jsem doma nic neudělala a jenom četla a četla a četla, s Dánem to tak mám vždycky.
Další bezvadná dánovka. Lehký styl psaní, spousta vtipných dialogů, tlačenka, chlast a cigára, únava a přesto, že některé vraždy vyřeší, na některé grázly nedosáhnou - jako v životě. Když už jsou přesvědčení, že chytili hodně velkou rybu, která se jim ale po chvíli vysměje, protože má na vysokých místech známosti, jdou to vyřešit zase do hospody. A jelikož těžko snášejí, že grázlové chodí po ulicích a nevinní sedí v base, že politici lhali a všichni je i tak volili, policajti kradli a zloději stavěli nákupní centra, prachy převážily zdravý rozum, že se jim vrahové smějou do očí a za jednu facku grázlovi je pofiderní ministr propouští do civilu, tak se nakonec zase pěkně ožerou i když vědí, že to je řešení jen na jednu noc.
Příběh má spád, jako většina dánovek je to balzám na duši. Těším se na další díl s Krauzem a Chosém i s nenažraným Váňou.
Za víkend u vody sfouknutý další příběh mordparty z Naseho Mesta. Když na tom kupř. psychicky nejste moc dobře a chcete se odreagovat a přenést do jiného světa, je tady Dominik Dán. Opět Vám naservíruje lahůdkovou story, napínavou, a přitom tak všední. Krauz je tady už malinko přetažený, protože případy a výjezdy k nim se vrší a do toho mu dovolená jeho manželky, která jela sama jen s kamarádkami, díky čemuž čelí uštěpačným poznámkám kolegů, také moc nepřidá. Chosému opět žádná neodolá, Váňa se cpe chlebem s paštikou a tlačenkou (cožee??? ufff..), Kuky vymýšlí karviny a Burger v klidu čte noviny a kouří....no prostě všechno je tak, jak má být a jak to oddaní fanoušci Dána (jako třeba já) mají rádi. A kteří doufají, že se na tom nikdy nic nezmění.....
Dánovská klasika, více případů a dějových linií, vtípky, hlášky, alkohol... Richard navíc řeší nevěru manželky a Chosé se opět setká s dámou "Na podpätkoch". Děj odsýpá, kniha je čtivá, ale nedosahuje kvalit ostatních ze série.
Jsme v roce 2001 a jde mi proti srsti, zvlášť u kriminalistů (ale i spisovatelů), neomluvitelná absence v té době už běžných mobilů a počítačů. Stále si něco po někom vzkazují, nechávají si lístečky na stole a výsledkem je, že s informacemi jsou pozadu jako v detektivce z doby předrevoluční, kdy hlavními pracovními nástroji vyšetřovatele byl psací stroj, telefonní budka a hrst drobných v kapse.
Krauz a jeho kolegové se znovu zdánlivě neochotně pouštějí do vyšetřování několika postupně se propojujících případů. Nešťastná smrt v parku a tragédie v partě ze sídliště nenápadně směřují k daleko závažnějším kauzám.
Tentokrát jsem se ale nedokázal začíst jako jindy, děj je podivně rozevlátý, jsou tu případy z minulých dílů i případy, které se teprve někdy příště snad dořeší, navíc celkem průhledná záhada s Krausovou manželkou. Možná jsem ale jen rozmazlený četbou Mariána Geišberga, bez níž jsem se tentokrát musel obejít.
65 % (je nás zatím 99 hodnotících s průměrem 86 %).
…
„Viete dobre, ako u nás funguje program na ochranu svedkov. Je inak koncipovaný ako vonku a...“...
„Stojí celý za h…o,“ doplnil ho Chosé.
„Asi tak. Teda čo s ním? Musíme sa oňho postarať sami.“
P.S. Devatenáctý vydaný díl a také zatím i chronologicky devatenáctý (po knize Žiješ iba dvakrát a před Sárou).
Z mé strany je zde opět velká spokojenost. Kniha i celá série člověka prostě baví a navíc toho, kdo pochází z "Našeho Města" a Kútiky jsou sídliště jeho dětství.
Průměrná detektivka popisující vyšetřování vedené v nám známém středoevropském prostoru.
Opět výborné. Spokojenost.
Linka s Krauzovou manželkou je bomba :-)
Jen na konci je vidět, že my muži jsme někdy hloooupí a naivní. Uvěříme jim fakt všechno :-D
A hlavní příběh? Výjimečně to jde i bez výrazného krváku. Ukazuje se, že není kamarád jako Kamarád. A taky..., že odmítnutá ženská je horší než orkán Kyrill...
Bola to moja prvá "Dánovka", na ktorú som sa už dlho chystala. Nemôžem povedať, že sklamala, ale ani, že som z knižky bola úplne hotová :) Určite však siahnem aj po ďalších knihách tohto autora. Najviac sa mi asi páčil štýl písania, ktorý bol výnimočný častými úsmevnými pasážami a tak išlo o detektívku s celkom schopnou úrovňou humoru :)
Taký priemer. Detektívka kde bola detektívka tak v 10% knihy. Inak zvyšok bola vata, balast a banalita. Dobre a ľahko sa to čítalo ale nie pre napínavosť a profesionalitu (aká u Dána býva len zriedka napríklad kniha: Cela číslo 17) ale skôr kvôli tomu, že to bolo jednoduché, primitívne a stráviteľné, netrebalo sa poriadne na to sústrediť bo ani nebolo často čo riešiť...
Dnes jsem dočetl a jsem spokojen, protože Dán je můj oblíbený spisovatel. Je pravda, že příběh je zase trochu jiný, ale to se mi právě líbí. Kdyby byli jeho romány pořád stejné, tak by přestaly bavit. Takže opět doporučuji a těším se na další jeho román.
Štítky knihy
drogy detektivní a krimi romány kriminalistika cukrovka, diabetes
Autorovy další knížky
2016 | Smrť na druhom brehu |
2007 | Cela číslo 17 |
2005 | Popol všetkých zarovná |
2012 | Uzol |
2013 | Básnik |
DD umí a zatím ještě nezklamal. Akční, napínavé s vtipnými dialogy.