Nevlastní sestra

22.04.2021

Na příběh jsem se těšila, poslední dobou jsou převyprávění a navázání příběhů na známé pohádky a příběhy. Tento retelling se týká Popelky a měl by znázorňovat to, co se stalo se sestrami, které Ellu trápily a oproti ní byly ošklivé. Vidíme jejich životy i budoucnost království s královnou Ellou v čele. Isabelle a Octavia mi od začátku byly sympatické, avšak asi do poloviny knihy jsem se docela nudila. Magie je tam znázorněna moc hezky, mile a jemně do života smrtelníků. Avšak vyprávění není nijak zajímavé, místy celkem nudné. Chvíli jsem dokonce váhala, zda knihu neodložím a chtěla jsem udělit 3 hvězdičky jako průměru. Nakonec se to ale zlomilo, příběh nabral obrátky a Isabellina proměna přímo bila do očí. Závod s časem začíná pro všechny. Poslední třetinu jsem si vyloženě užila a četla s nadšením, dokonce jsem přejela v metru zastávku, jak jsem byla zabraná do příběhu. Proto nakonec hodnotím 4 hvězdičkami, protože rozuzlení příběhu a jeho zakončení je mnohem lepší než to, jak končí originál pohádka Popelka. Jsem ráda, že jsem vytrvala. Znovu jí číst určitě nebudu, ale je to můj první retelling a nakonec jsem si ho užila, díkybohu.

19.04.2021

Krásna rozprávka s krásnym posolstvom, napínavá, nabitá dejom, nenašla som hluché miesto, akurát koniec sa mi nepáčil. Nechcem prezrádzať, ale mne sa to tam akosi nehodilo a bolo to na mna moc.

04.04.2021

Velmi zajímavá kniha, z tohoto pohledu Popelku určitě neznáme a myslím že je úžasný nápad zjistit i osudy ostatních. Každý by měl dostat i druhou šanci.

02.04.2021

mne se to nelibilo... ten styl psani (mozna to je jenom spatnej preklad) byl proste hroznej. nesedl mi.
prislo mi to extremne predvidatelny, postavy a dej byly silene nerealny.
autorka bud neumi psat, nebo prekladatel neumi prekladat.

27.03.2021

Za mě je to takový průměrný reeteling (ale ano, snad jediný na Popelku).
Kniha mě ze začátku opravdu hodně chytla. Příběh začíná velice originálně a krátké kapitoly pomáhají k čtivosti. Pak ale děj uvázl na jednom místě a moc mě to nebavilo.
Velkou pochvalu si ale zaslouží psychologie hlavní hrdinky. To jak hledala samu sebe bylo skvělé.

24.03.2021

Nevlastní sestra je příběh o dívce, která neví kým doopravdy je. Ze začátku mě kniha moc nebavila, vlastně začínala koncem pohádky kterou všichni známe, a ani jsem moc nevěděla co od knihy očekávat. Tak ve třetině knihy se to zlomilo a mě to doopravdy chytlo. Bavilo mě jak se všechno proplétá, jak Šance a sudička kují pikle a jak si sama Isabelle hledá svou vlastní cestu. Autorka mě tak vtáhla do děje, že jsem nemohla knihu odložit a musela číst a číst. A pak byl najednou konec. Už se těším na další knihu a vřele doporučuji tuhle.

11.03.2021

Nevlastní sestra není ani tak retelling na Popelku, ale spíš volným pokračováním, kde sledujeme jak už název napovídá nevlastní sestru Popelky. Nápad vyprávět příběh té zlé sestry je originální. Je to taková hra osudu Sudiček a Šance, který se rozhodne dokázat, že každý se dokáže změnit, když dostane šanci. Líbí se mi jak se postava Isabelle vyvíjí, z počátku jí nemůžete mít rádi a pak se začíná měnit a vy jí začínáte fandit. Tohle bylo příjemné počtení a už se těším na další autorčinu knihu.

26.01.2021

Musím říct, že mě kniha příjemně překvapila. V anotaci je vlastně popsán pouze začátek dobrodružství nevlastních sester, a o to se mi to lépe četlo, protože je to celkem osvěžující podání tradiční Popelky. Isabelle, Octavia, Felix, Hugo, Ella.... jsou celkem nestandardní hrdinové. Dále i Šance (trošku nabubřelý) a jeho "partička" vč. sudičky s Loscou se mi zamlouvali, u královny víl Tanaquill jsem měla jedinou výhradu, a to její jídelníček. :)
Jinak vývoj hlavní postavy Isabelle od zaškatulkované "ošklivky" do výsledné nevlastní sestry je působivý. Scény z jatek, s králem myší, Mallevalu a převozem rakví byly pro mě top. Jedná se o mojí první knihu od autorky a určitě se podívám i po nějaké další.

08.01.2021

(SPOILER) Když Šance ukradne sudičkám mapu jedné bezvýznamné dívky, rozpoutá tím sled událostí, které dívku i její okolí můžou změnit jednou provždy. A Šance je odhodlaný udělat vše pro to, aby to tak skutečně bylo, aby se tahle dívka vymanila ze spárů osudu, který jí sudičky naplánovaly.

Onou dívkou je Isabelle, které nikdo neřekne jinak než „ta ošklivá zlá nevlastní sestra“, Popelčina nevlastní sestra. Isabelle je ale mnohem víc a právě teď je odhodlaná napravit vše, co způsobila, a dokázat světu, že může být jiná. Dostane šanci změnit svůj život, dokáže ale najít ztracené kusy svého srdce?

„Vlci v lese mají ostré zuby a dlouhé drápy, ale je to vlk ve tvém nitru, který tě roztrhá na kusy.“

Jennifer Donnelly je další z autorů, kteří dokazují, že je tu spousta způsobů, jak pojmout retellingy. Nevlastní sestra je originální a navíc přináší velice silné poselství. Praktický celý příběh je založen na tom, že dívka nemusí být jen hezká a dobrá manželka, ale že může být úplně stejně silná a chytrá jako muži – i když jí celé okolí tvrdí opak. Je to příběh o tom, že nikdy nesmíme nechat naše okolí, aby určovalo, kdo jsme. I když se může zdát, že v dnešním světe je feminismu všude plno a že ženy už dávno nikdo nepovažuje za méněcenné, stále jsou tu určité předsudky, se kterými je třeba se vyrovnat. Nevlastní sestra nám to připomíná.

Kniha je opravdu skvěle napsaná a krásně se čte. Kapitoly jsou velice krátké a většinou končí menším či větším cliffhangerem, což způsobuje, že je knihu občas vážně těžké odložit. Z „ještě jednu kapitolu“ se díky tomu totiž lehce stane „ještě deset kapitol“, protože má člověk neustále tendenci si říkat, že má ta další kapitoly přeci jen tři strany…

Napětí v knize utváří i fakt, že my jako čtenáři víme, jaký osud Isabelle čeká – pokud nedokáže sebrat odvahu a vyšlapat si svou vlastní cestu. Do toho navíc sledujeme Šanci i sudičky, kteří se všemožně snaží dosáhnout svého a zmařit snahy toho druhého.

Děj je zasazený do alternativní historie Francie, kterou v té době ničí válka s hrůzostrašným Volkmarem. Díky tomu se zde objevují známé věci a osobnosti. Zároveň to příběhu dodává na realističnosti, neboť to člověku připomíná, že lidská společnost opravdu bývala taková, jako je popsaná v knize.

Autorka nic nepřikrášluje a nezjemňuje, což je v Young Adult vždycky milé překvapení. Kniha začíná scénou, ve které si Isabelle sama usekává prsty na nohou, aby se vešla do skleněného střevíčku a věřte mi, není to úplně nejmilejší scéna. Stejně tak se pak objevují popisy padlých vojáků i bitvy. Donnelly přitom není přehnaně drastická, ale ani se nesnaží nic schovávat nebo to podávat tak, aby to bylo pro čtenáře příjemnější.

Velice důležité jsou i postavy, které autorka vytvořila tak, aby byly své a různorodé. Postupně odkrýváme jejich vrstvy a dozvídáme se, jaké jsou pod pokličkou. Nejvíce je to samozřejmě vidět na Isabelle, která se nám postupně stále více otevírá a zároveň hledá samu sebe a vypořádává se s tím, jak ji vidí svět. Skvělá je ale i její sestra Tavi nebo třeba soused Hugo.

Jediná výtka, kterou mám, je fakt, že po tom, co z člověka opadne počáteční nadšení z nového a neokoukaného příběhu a krásného způsobu vyprávění, začne kniha působit trochu zdlouhavě. První polovina knihy je totiž poměrně dost klidná a trvá docela dlouho, než se začne něco doopravdy dít. Příběh by za mě proto mohl být o něco dynamičtější a rychlejší, aby čtenáře připoutal ještě o trochu víc.

Celkově hodnotím Nevlastní sestru velmi pozitivně. Je to ten typ knihy, u které jsem vážně ráda, že ji zejména dospívající holky (ale rozhodně se bude líbit i nám starším) mají a můžou ji číst, aby jim připomněla, že můžou dokázat všechno, co si zamanou. Mohla by být trochu dynamičtější, zejména v první polovině, přesto je to opravdu skvělá a originální četba, která stojí za to. Za sebe ji hodnotím čtyřmi hvězdičkami, a pokud tak ještě neučinili, vřele doporučuji po ní sáhnout.

"Pohádku nestačí jen zlomit. Je třeba ji roztříštit." - nic takového jsem v knize bohužel nenašla. Spíš mi to připadá, že jedno klišé (krásná, hodná, pasivní dívka je za tyto ctnosti odměněna svatbou s princem) bylo nahrazeno druhým (člověk je absolutním pánem svého života a nic pro něj není nemožné). Jako extrém mi připadá jedno i druhé, navíc mě zklamaly věci typu kroužková zbroj, štít, přilba a meč středověkého ražení v příběhu, který má být zasazen do 18. století. Podobně nelogické byly i jiné věci, zvlášť co se práce týkalo. Šance se svým domýšlivým floutkovstvím mi nebyl moc sympatický, ač tak asi měl působit. Překvapilo mě stáří autorky, myslela jsem, že to psal někdo maximálně do třicítky. Ale jako oddechovka pro dívky - proč ne.

02.01.2021

Pěkný příběh, originální námět, vývoj Isabell se mi moc líbil. I když byl styl vyprávění pohádkový, byla kniha na druhou stranu i plná krutosti. Já jsem moc spokojená a čtení jsem si užila :)

17.12.2020

Tak tohle bylo jedno velké překvapení. A to samozřejmě v dobrém.
Nedávno jsem slyšela, že se toho moc v této knížce nedělo, ale naopak mi přišlo, že se tam toho dělo moc.
Hodně jsem ocenila vývoj hlavní postavy. Jak čistá dušička se nám stala z té ošklivé nevlastní sestry Isabelle. Jediné co, tak mi přišlo, že ostatní postavy stály na místě a nijak se nerozvíjely.
Je to psané opravdu dobře, skvěle se to čte a díky krátkým kapitolám máte potřebu číst dál a dál, protože většina kapitol konci dost otevřeně a ve velmi napjaté chvilce.

27.10.2020

První půlka knihy se mi líbila, ale poté už se z toho stala až moc pohádka a zkazilo mi to dojem z celé knihy.

12.10.2020

Ani jsem to nedočetla, prostě mě to vůbec nebavilo. 1* za obálku.

05.10.2020

Po dlouhé době kniha, která má originální námět, jiný pohled na klasickou pohádku, která většinou popisuje jen to, jak se někdo krásný a utlačovaný ke štěstí dojde...ale už žádná příběh nevypráví o těch, kteří to štestí neměli, nejsou ani hodní, ani krásní...opravdu se tato kniha autorce povedla, četla jsem jedním dechem a byla jsem nadšená, vřele doporučuju a kdyby bylo více hvězdiček, má je :)

18.09.2020

Tak nějak nevím, co si o Nevlastní sestře myslet. Ústřední myšlenka a poslání příběhu je super. Nápad představit nám příběh "ošklivých" nevlastních sester té krásné a milé Popelky je originální, dokonce i v žánru retellingů. Isabelle jsem fandila, i když jsem si ji nedokázala nějak zvlášť "zamilovat". Druhá sestra, která milovala vědu, ačkoliv si ji kvůli tomu nejeden člověk dobíral, mi byla sympatičtější. Přesto jsem se s Isabelle dokázala nějakým způsobem sžít a rozumět jí. To vše mě zaujalo, dotklo se mě to a byla jsem z toho nadšená.

Ovšem nadšení opadává u samotného děje. Přišlo mi, že se notnou chvíli nic nedělo, dokonce jsem se první polovinu, ne-li víc, nudila. Dávám tak 3,5 z 5. Za originalitu, nápad, pojetí vnější x vnitřní krásy a ošklivosti, vnitřním boji dospívající ženy, vnějším boji s okolím a hlavně boji za své vlastní "já".

14.09.2020

Chytlo hned na začátku a už nepustilo. Jasně, drží si to pohádkové vyprávění, ale i tak tam je pár překvapivých zvratů. A celková obraznost? Geniální. Víc takových retellingů, prosím!

08.09.2020

Ač má příběh po celou dobu nádech pohádky, místy byl plný zákeřnosti, zla a nespravedlnosti. Vedle toho ale sledujeme krásný příběh životní cesty k uvědomění si vlastní hodnoty a svých snů. Moc cením obě hlavní dívčí postavy, které mohou být mladším čtenářkám velikou inspirací! :) Celé je to neuvěřitelně originální, plné krásných myšlenek a ta nejvíc, kterou si z příběhu čtenář odnese, je jasná - KRÁSA NENÍ VŠECHNO!

30.08.2020

Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst hned, když jsem zjistila, že má vyjít. Miluju tenhle styl knížek, které se zaměřují na "záporáky", které já totálně žeru. Nějak jsem se k ní nedostala a zapomněla jsem na ní. Pak mi byla ale nabídnuta jako knižní štafeta a já nemohla odmítnout. Příběh začíná koncem Popelky, což jsem si užívala, protože jsem chtěla vědět, jak to bylo dál, chtěla jsem vědět, co se stalo se setrami a matkou. Isabelle každý už od malička uráží a tak má hrozně malé sebevědomí. Všichni říkají, že je ošklivá, a tak tomu i sama nakonec uvěří. A já jsem jaksi zklamaná. Sakra! Tenhle příběh má takový potenciál, který nebyl využitý. Sudičky, Šance a víla ( nadpřirozené bytosti, které se míchají do děje a vlastně ho udávají) jsem uvítala s otevřenou náručí. Ale bohužel, v knize se toho moc nedělo, sposta věcí se tam hodně opakovala a ten přeslazený skoro konec bych úplně vynechala. Je zde ale taky spoustu super věcí, jako myšlenky knížky, které jsou podle mého sakra dobré, humor ( párkrát jsem se zasmála i nahlas, což se mi normálně nestává) a čtivost. Knihu doporučit mohu, za mě lehký nadprůměr 3,5/5.