Nevyhnutelná opotřebovanost citů
Zidrou (p) , Aimée de Jongh
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411447/bmid_nevyhnutelna-opotrebovanost-citu-Yq8-411447.jpg
4
135
135
Ona: 62 let, osamocená bývalá modelka, na jejíž tělo už není zdaleka tak pěkný pohled jako kdysi a jejímiž nejlepšími přáteli jsou dnes kulaté sýry v její prodejně. On: 59 let, vdovec a celoživotní stěhovák, který byl donucen odejít do předčasného důchodu a teď vysedává před televizí a neví, co dál. Oba tuší, že jejich osamělé a posmutnělé osudy jsou zpečetěny. Jenže lidské city a tužby se nenechávají porazit tak snadno a tak smířlivě jako lidská těla. Vrásky, ochablé svaly, povislá ňadra, zvětšené břicho, prošedivělé vlasy… na to všechno si nakonec dokážeme zvyknout. Ale vyrovnat se se samotou a přestat toužit po romantice, štěstí a smyslu života, tomu se naše duše vzpírá daleko více. A tak když se jednoho dne jejich cesty náhodou setkají, probudí se v našich hrdinech nová energie a na stará kolena začnou psát ještě jeden velký příběh nejen o sobě, ale o nás všech. Tenhle komiks není pro mladý.... celý text
Literatura světová Komiksy
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
Obsolescence programmée de nos sentiments
více info...
Přidat komentář
Můj první přečtený komiks v dospělém životě. :) Nádherně zpracovaný, kresby i kolorování opravdu pohladí na duši. Už jen ta obálka je prostě báječná. Co se týče příběhu - mně se líbil. Byla v něm řada silných momentů, co mě chytly za srdce. Někdy, když už si člověk myslí, že ho nic nečeká, přijde nová jiskra a on zjistí, že život je stále krásný a má co nabídnout... Navíc se kniha věnuje tématu sexuality ve starším věku, které je dle mého stále dost tabuizované a to by se rozhodně mělo změnit. Konec - ten mi zpočátku přišel trochu bláznivý a měla jsem problém ho zpracovat. Ale možná právě to byl záměr - na závěr trochu šokovat, zajít ještě trochu dál... Koneckonců zázraky se někdy opravdu dějí, tak proč ne na stránkách této knihy... Nakonec jsem tedy ani za něj nestrhla hvězdičku a dávám tomuhle, pro mě mimořádně krásnému a hlavně lidskému dílu, plný počet. :)
Zajímavý příběh, bála jsem se špatného konce...a z tohoto jsem byla trochu rozpačitá. Milé, jak se potkají dva lidé, kteří už ani moc nedoufají ve velké city a změnu ve svých zajetých stereotypech. A ono to ještě přijde...a stojí to za to, a zase po několika chudých letech je tu pocit, že život stojí za to a nikdy dopředu nevíme, co má pro nás nachystáno...A možná ten závěr byl schválně přestřelený, jen pro to uvědomění, že život nekončí ve čtyřiceti, že překvapení nás můžou potkat kdykoli.
Nevyhnutelná opotřebovanost citů je velmi zvláštní kniha, zvláštní v tom, že se věnuje tématu, které se tak často nahlas neventiluje. Stáří, samota, smutek, sebelítost, rezignace - to se ještě sem tam v médiích objeví, ale vztah starých lidí, ošklivost stárnoucího těla v kontrastu s touhou po citu, lásce a sexu? Co by tomu řekli lidi?! Tohle všechno je v téhle knize podáno velmi citlivě, poutavě, s humorem. Dobře napsaný scénář (i když konec mi trochu vyrazil dech) je dílem sedmapadesátiletého Belgičana jménem Zidrou, za grafickou podobu (a podíl na scénáři) je třeba poděkovat jedenatřicetileté Holanďance Aimée de Jongh. Inu, v Belgii a v Nizozemí má komiks velkou tradici a rodí se tu tím pádem i díla značně neotřelá. Hořkosladký příběh, který vás zasáhne, i kdybyste se tomu bránili... Víc knih tohohle druhu...
V této formě knížky jsem nováček, ale tato mne oslovila! Téma, které se dle mého je i v dnešní době opomíjené. Vztahy v pozdějším věku, stereotypy ze stran dětí a okolí. O tom, že i tito jedinci by měli být sobci a plnit si sny..
Hodně potřebný námět, krásné kresby, ale divný konec knize srazil jednu hvězdičku.
Komiksy běžně nečtu (ano, toto sloveso se používá i u grafických románů, potvrdil mi to na skvostném festivalu Tabook sám člověk z nakladatelství Argo, který tento "extraordinary" počin do edičního plánu vybral a prosadil), jenom výjimečně díla, která hranice žánru vědomě atakují a doporučí mi je lidé, kteří dobře znají minimálně mé čtenářské preference.
Možná to bude tím, že jsem vrstevnice ústřední dvojice, nebo tím, že pro to nemíním rezignovat na aktivní život, ale já byla naprosto spokojená. Jak s příběhem, tak grafickým provedením.
Knihu svým přátelům "nutím", kudy chodím.
Kolikrát už jsme slyšeli tenhle příběh - android potká androida. Z androida se stane chameleon. Android ztratí...počkat tenhle vlastně ne..tohle je poklidný příběh stárnoucí dvojice, který v závěru opravdu překvapí. Kresby jsou moc hezké. Ale ten příběh je tak trošku divnej...
Ilustrace a kolorování do nádherně podzimních tónů korespondujících s životní etapou hlavních hrdinů jsou skvělé: místy melancholické, jinde surově syrové, tu úchvatně trefné a onde romanticky rozpustilé. Ze scénáře se mi ovšem ježily chlupy a ne tím správných způsobem, který slibuje výjimečný čtenářský zážitek. Po dlouhé době mám zásadní problém se zpracováním vztahu dvou osob, a protože přesně na tom stojí (a pro mě i padá) celý příběh, musím konstatovat jen zklamání.
Jí je dvaašedesát a kdysi fotila sprosté fotky, teď už dlouho dělá sýry a jmenuje se Mediterranée, jemu je o tři roky míň, celý život dělal stěhováka a jmenuje se Odysseus. Ona ztrácí matku, on práci. Jako bezdětná najednou nemá žádné poslání, on jako vdovec s dospělým synem také ne. A tak se seznámí a v série pro mě dost nepříjemných scének spolu začnou spát, aneb Odysseus začne brázdit Mediterranée, hehe - a podobně hluboké jsou všechny "skryté" motivy, která bychom neměli rezignovat na život, na lásku, na vzrušení a nekopat si zbytečně hrob dopředu (a nechápejte mě špatně - jediné, co mi na celém příběhu přijde skvělé, je právě tohle - sexuální život stárnoucích lidí musí přestat být tabu).
Z "nového jara" uprostřed podzimu v závěru knihy se mi zježily i vlasy - jestli tohle mělo být hezké, pak rezignuju na svůj smysl pro krásno.
Chtěla jsem a furt bych ještě chtěla, ale mně to nepřišlo ani roztomilý, ani milý, jen nepříjemný.
Ale jo... Téma, kresby i příběh super. Jen ten závěr... Z toho jsem byla trochu rozpačitá :-)
Jojo, může se to stát nám všem, že zůstaneme sami. Pohlazení po duši tenhle komiks. Je to můj první komiks v životě, čestné pionýrské.
Tenhle komiks není pro mladý, píše se v anotaci. (Pozor vstoupili byste do světa za oponou, o kterém jen tušíte, kde není veselo a vy byste se mohli zhroutit z toho, co vás čeká a nemine.) Bývalá modelka se ve dvaašedesáti seznámí s opět let mladším stěhovákem čerstvě vyhozeným z práce, který má trochu rustikální způsoby. Ona má krásné jméno po moři, on po antickém hrdinovi.
V podstatě si každý neví rady se svým životem, spolu najednou objeví úplně jiný svět. Kdysi v takovém světě žili, ale postupně ho pomalu opustili a dostali se někam, kde se jim moc nelíbilo. A do toho se ještě najednou přihodí zázrak.
Je to takový milý příběh o návratu někam zpátky, ještě naposled, než přijde smrt, ale ne tak úplně o smíření. Pokud by zůstali o samotě, jsou v pytli...
Napadá mě, že by někdo mohl třeba nakreslit příběh mojí babičky:) Je sama, smířená, veselá, aktivní, život má ráda. Neřeší staré tělo a šedivé vlasy, nehroutí se z nevyhnutelných šlupek osudu a občas bolavého kolena. A ví, že druhý břeh je nedaleko. A co?
Temer vzdy kdyz navstivim knihovnu si povinne pujcuji nektery komiks. Absolutne netusic, o cem budu cist, jak se mi bude tema libit atd. A opet jsem nebyla zklamana, ba naopak! Velmi originalni pribeh, pravda, snad i trochu kontroverzni, ale moc pekny, lidsky, zajimavy. Závěr prekvapil, to nebudu zastirat, ale všechno je mozne... :-)