Než jsem tě poznala

29.07.2014

Velmi pěkný příběh, ale i když jsem tušila jak to dopadne, doufala jsem, že jejich láska by mohla Willovo rozhodnutí změnit.

Moyesová není ani tak úspěšná spisovatelka, jako spíš úspěšný grafoman. Vyčítat knize klišé je nesmysl, na čem jiném proboha asi tak žánrová literatura stojí? Přesto i při psaní klišé je potřeba projevit určitou míru invence, aby klišé působilo neotřele. Myšlenkově i stylově na úrovni retardované čtenářky Cosmopolitanu. Zvláštní, jak je tohle romantické čtení pro ženy často jen vypočítavé a v podstatě bezcitné. Místo citu servírují ulepený sentiment.

26.07.2014

Přestože v tomto příběhu mnoho lidí nevidí nic výjimečného, pouze jeho nereálnost a klišovitost, mě kniha pohltila. Nepřišla mi nereálná, nepřišla mi nudná, já jsem se bavila a té skvělé holce s osobitým stylem jsem fandila, stejně jako tomu bručounovi na vozíku, pod jehož slupkou se skrýval vlastně fajn člověk, který umí být milý, pozorný a v žilách mu koluje adrenalin.
Nesouhlasím s tvrzeními, že se vývoj postav nikam neposunul, naopak. Líbilo se mi, jak Lou začala více o svém životě uvažovat, že přehodnotila priority a paradoxně díky radám invalidy našla nový způsob života. Líbilo se mi, jak si postupně prokousávali hlavní hrdinové cestu k sobě, jak Lou - která původně neměla o kvadruplegicích ani páru - začala studovat literaturu a hledat rady na diskuzích a zkrátka to, jak se tím nechala pohltit a absolutně tím změnila svůj postoj. Na konci z ní tak byla silná žena, která byla odhodlaná bojovat a prožít život naplno.
Ještě musím podotknout, že by mě docela zajímala filmová adaptace...

25.07.2014

Pěkná dojemná knížka, ale žádný zázrak. Vzhledem k tomu jaké nadšené reakce jsem na její konto slyšela, čekala jsem asi něco víc. Při čtení si člověk uvědomí, jak moc je život nevyzpytatelný a že bychom měli vážně žít každým okamžikem.. Willa jsem si zamilovala, bylo mi ho líto, ale jeho rozhodnutí jsem chápala, i když jsem jim přála nějaký "happy end", myslím, že by to nebylo tolik reálné, vzhledem k životu, který Will žil.

No nevím, možná jsem neměla na tuto knihu tu správnou náladu, ale určitá slova a slovní spojení mi neskutečně vadila, takže jsem po několika stránkách knihu odložila. Možná jindy změním názor.....

23.07.2014

Tak. I přes můj počáteční skeptický pohled musím přiznat, že i mě kniha pohltila. Moje nejistota pramenila z toho, že film Nedotknutelní (který se zabývá podobným tématem) je jedním z mých nejoblíbenějších a těžko se mu něco vyrovná, či ho snad předčí. Ale nejde srovnávat knihu a film, stejně tak jako nejde srovnávat oba příběhy. Než jsem Tě poznala je skvělá kniha, silný příběh, báječně napsaný. Zanechala ve mně emoce, díky kterým si tuhle lovestory budu pamatovat dlouho.

Dech beroucí příběh, který nám ukazuje lásku dvou lidí opět v trochu jiném světle. Žádná klišé, zdlouhavé pasáže, nebo nereálné happyendy. Než jsem tě poznala je tím příběhem, který vás svou osobitostí dojme již při čtení prvních stránek a nepustí vás dokud nedočtete do konce. Jednoduše nádhera.

22.07.2014

Nic podobného jsem nikdy nečetla, u knížek moc nebrečím maximálně mi ukápne slza dojetí, ale u téhle jsem regulérně řvala a na poslední stránky jsem skoro neviděla ...Jojo Moyes umí napsat neuvěřitelně silný příběh, nad kterým přemýšlíte ještě pár dní poté co ho dočtete. Alespoň u mě tomu tak bylo...

20.07.2014

Příběh mě ze začátku pohltil a u konce dojal. Líbilo se mi, jak se Louisa probojovala přes tu hradbu vousů,sarkasmu a hrubosti až k tomu pravému Willovi, který byl tak okouzlující. Knihu jsem si hlavně zamilovala kvůli tomu, že se odehrává všechno tak reálně. Knížka mě nezklamala žádnou absurdností. Není to žádná naivní love story.
Smrt Willa jsem sice čekala, ale to ve mě neuhasilo naději, že možná... to skončí jako 'Happy End''. Ale když se nad tím takhle zamyslím, asi by tahle knížka neskončila v mém srdci, kdyby ten konec nebyl k pláči.

-Zemřít není všechno. Je třeba zemřít včas. - Jean-Paul Sartre

17.07.2014

Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem citlivka a brečím téměř při každé smutné příležitosti. A přiznám se, že jsem brečela i u této knihy. Jenom to všechno přišlo moc pozdě a rychle to odeznělo, a tak sama nevím, jaké pocity z knihy mám.
Prvotní nadšení rychle vystřídalo očekávání, napětí a nakonec zděšení, zklamání.
Přiznám se, že jsem od této knihy čekala mnohem mnohem víc - všechny pochvalné recenze a komentáře o nejlepší (nejemotivnější) knize vůbec, to je pravděpodobně příčina mého zklamání.
Nakonec bych ještě vytkla autorce tak nedostačující informace k jistému tématu. A vůbec naprostou nerealističnost příběhu. V realitě je tohle prostě nereálné. Práce ošetřovatele/pečovatele se zkušenostmi z bistra? Ha, ha, ha! A samozřejmě mě zklamal nedostačující popis rozvíjejícího se vztahu Matta a Lou.
Nakonec i přes všechno zklamání dávám čtyři hvězdičky za neopakovatelné téma, čtivost příběhu a (bohužel nevyužitý ) potenciál.

Dlouho ve mě žádná knížka nezanechala takový dojem...doporučuji...

15.07.2014

Normálně tenhle žánr moc nečtu, ale na dovolené jsem knížce dala šanci a rozhodně jsem nelitovala. Knížka vede k zamyšlení o kvalitě života a eutanázii. Hlavní hrdina byl sympaťák a přestože jsem nechtěla, aby to skončil, chápala jsem jeho důvody a obdivovala jeho statečnost a hlavně statečnost jeho rodiny. Taky mě napadlo, o kolik jiný by byl život po nehodě "obyčejného" Američana střední třídy.

14.07.2014

Začátek by dle mého názoru nudný a musela jsem se hodně přemáhat, abych se konečně začetla. Ale po počátečním zklamání se mi kniha velmi zalíbila. Hlavní téma knihy je zajímavé a neokoukané. Nebyla to jenom romanťárna, kterých výjde několik desítek. Poslední stránky jsem musela číst dvakrát, protože jsem kvůli slzám nic neviděla. Zamilovala jsem si ji.

11.07.2014

v žánru červené knihovny tahle knížka podle mě vyloženě vyniká, skvěle se u ní odpočívá, psychologie postav je samozřejmě místy dost mimo, jenže kdyby nebyla, už by to možná nemohla být červená knihovna

11.07.2014

první polovina byla slabší. jenomže jak už to u takových knih bývá, konec mě donutil zapomenout na první stránky. je to krásný příběh a hlavně aktuální. Willa jsem si samozřejmě oblíbila, ale i Lou mi byla sympatická. V knize se objevuje mnoho náhledů na daný problém, jakoby ho autorka zkoumala ze všech stran. je těžké soudit něčí rozhodnutí, pokud se nenacházíme na jeho místě a v jeho kůži. bohužel protesty ostatních jsou pochopitelné. je to začarovaný kruh. stále nejsem schopná pochopit, proč je pro svět, který se pyšní svou demokracií, tak těžké přijmout touhu odejít důstojně. tohle rozhodnutí není na společnosti, ale na jednotlivcích, ať se nám to líbí nebo ne. dle mého úsudku "Než jsem tě poznala" je skvělá kniha.

10.07.2014

Hezký příběh mě pohltil rychle, ale zuřila jsem při sladkobolných pasážích. Užívala jsem si naopak, kdykoli se autorka pustila do třídních rozdílů v anglické společnosti. Hlavní hrdinka byla smutně nevěrohodná - nikdy nechodila do knihovny a najednou čte knihu za knihou, dojímá se při koncertu klasické hudby a nad filmem s titulky, které zničehonic přestala vnímat (Jean od Floretty - aha, takže v Británii není dabingový průmysl tak mocný jako u nás), z traumatického zážitku, po kterém by jiná žena musela chodit několik let na terapii, se prostě vypláče, a co že to za obor nakonec chtěla studovat? Hrdina byl naopak uvěřitelný, skutečně působil inteligentně a jeho motivace byly věrohodné. Byla bych k autorce smířlivější, kdyby neopsala vtip z knihy mého oblíbeného Hoega, kterého jsem navíc četla krátce předtím. Tři hvězdičky jsou až až.

09.07.2014

Knížka, od které se nechce odcházet a nutí k zamyšlení.

08.07.2014

Výborně napsaná kniha! Naprosto mě dostala a zároveň mi rozšířila obzory! Doporučuji!

08.07.2014

Přečteno a co říct, půjčila jsem si ji kvůli dobrým recenzím. No a pro mě zklamání hlavně asi proto že uráží moji profesi ošetřovatele. Nemám ráda když někdo řekne že to je jen utírání zadků. A od té věty jsem knížku ani nechtěla dočíst. Dočetla, průhledný děj pro mě velké zklamání.