Než jsem tě poznala

13.06.2016

Tisíckrát ohraný příběh lásky, který autorka vystavěla na tématu, o němž neví vůbec nic, tudíž je kniha povrchní, nepropracovaná a naivní (to je ještě slabé slovo). Autorka sice píše čtivě, ale neměla by se pouštět do různých úhlů pohledu, pokud nedokáže vyprávění přizpůsobit charakterům postav, tzn. že v jejím podání všechny postavy vypráví stejně, což je přece hloupost.
Postavy byly poněkud ploché a Moyes zabila potenciál, který se nabízel v postavě Willa.
Na konci mi sice slza ukápla, ale řekla bych, že spíš radostí, že už to končí.
Rozhodně nedoporučuji, pokud chcete od knihy víc, než tuctový podprůměrně napsaný příběh.

Na doporučení od známé jsem na ni čekala skoro půl roku v knihovně, ale stálo to za to. A když jsem se dozvěděla, že to taky natočili... moc se těším a doufám, že film nezklame.

11.06.2016

Knížka mě nadchla po první straně, což se mi poslední dobou moc nestává. Nádherný a citlivý příběh, který mě nakonec tak rozbrečel, že jsem měla pocit jako kdyby šlo o můj vlastní život. Do poslední stránky jsem věřila, že se spisovatelka rozhodla jinak, o to dojemnější to ale bylo!
Pro mě jedna z nejlepších knížek co mám v knihovně. Těším se na film, tak doufám, že nezklame a bude aspoň z půlky tak úžasný jako kniha.

11.06.2016

Naprosto dokonalá knížka. Nechápu, proč jsem se jí tak dlouho vyhýbala. Přečtenou jsem jí měla za tři dny. Jsem ráda, že jsem po dlouhé době narazila na knížku, která mě nenechá jen tak. Je málo knížek, které mě rozbrečely. Tahle je jediná, která mě rozbrečela nejvíc za celý můj život. Každý si ji musí přečíst, protože je v ní tolik emocí. Při čtení se smějete, naštvete se a pláčete.

11.06.2016

Krásná kniha. Tento román a román Hvězdy nám nepřály budou mít v knihovně místo vedle sebe. Filmové zpracování Než jsem tě poznala jde za chvilku do kin. Těším se. Mám takové nutkání, po shlednutí upoutávky, přehazovat si herce z jednoho filmu do druhého a při tom mě napadá otázka: Proč takové příběhy čteme? Moje odpověď. Jsou citlivé a líbí se mi. Donutí mě být citlivější, ohleduplnější a donutí mě přemýšlet o tom, jaké mám hodnoty a co je pro mě v životě důležité. Pak přemýšlím o tom co by kdyby. Ať z pohledu Lou nebo Willa. Upřímě - stát se to nám v našich poměrech, tak jsme úplně v prdeli.

10.06.2016

Jednim slovem krasa :-) Knizka pro usmev i slzy... Nemohla jsem odtrhnout oci, precteno jednim dechem.

09.06.2016

Prostě krásná knížka, která stojí za přečtení :) četlo se samo.

07.06.2016

Krásný příběh. Emotivní. Tak moc emotivní, že si myslím, že každý, kdo dočetl tuto knihu následně pocítil vděčnost, že se, na rozdíl od Willa, může dotknout nohama země...

06.06.2016

Asi jako všechny knihy od autorky - výborně se čte. Neskutečně krásný příběh!! Musím ale říct, že "dívka, již jsi tu zanechal" se mi i přesto líbila víc...

Zakázala jsem se podívat na trailer k filmu, dokud knihu nedočtu. A udělala jsem jedině dobře, hlavní hrdinku jsem si představovala úplně jinak. Trailer zklamal. Proto doporučuji nejdříve přečíst knihu, až pak trailer a film :-)

04.06.2016

Od Jojo Moyesové je to má první přečtená kniha a určitě ne poslední. Koupila jsem ji mamince jako dárek a nemohla jsem vybrat lépe. Potom co mi vyprávěla jak celý konec knížky obrečela, mi nedalo a knížku jsem si taky přečetla. Opravdu silný a krásný příběh, samozřejmě mi slzička taky ukápla. K Jojo se rozhodně vrátím. A na film se rozhodně těším :)

03.06.2016

Nečekala jsem od knihy nic. Jen jsem ji přečetla kvůli filmu + donutila mě k tomu nespavost. Kniha mě okouzlila a rozhodně si ji budu dlouho pamatovat. Autorka má tak pekelně čtivý styl psaní, že se nedalo odložit.

03.06.2016

Moje první od Jojo Moyes. Pěkný a silný příběh, ale nic extra. Velice dobře útočí na čtenářovy city, ale kolísá. Musím se přiznat, že ačkoliv přečteno na jeden zátah, semtam jsem si dovolila malinko přeskakovat. Ne stránky, jen odstavce, prostě některé části příběhu mě moc nebraly. Nemohu říct, že by byly zbytečné, jen nezajímavé. I když se mi zápletka moc líbila a navíc mám ráda smutné konce, tenhle mi přišel prostě takový divný, nijaký. Žádné překvapení, žádné nečekané vyústění. Nejsilnější část příběhu se podle mě nachází někde uprostřed knihy. Prostředek jsem prostě probulela, zato na konci už jsem ani slzičku neuronila. Jen jsem potom ještě dlouho po dočtení nehnutě seděla a vstřebávala to. A to vstřebávání u mě značí dobrou knihu.

02.06.2016

Tahle knížka.. to je emocionální peklo. Nechá vás se smát, děsit, strachovat se o všechny hrdiny tam, nenávidět některý z nich.. a pak vám vyrve srdce na posledních deseti stránkách a nechá vás brečet a brečet a brečet.
Knížka se na mě podepsala hrozně moc! Konečně jsem měla možnost poznat o čem se to vlastně mluví a proč se tohle drží předních příček všech knihkupectvích a proč je Jojo tak oblíbená. Ještě aby nebyla. Jestli jsou všechny její knížky takhle hrozně moc emotivní tak potěš koště. Protože se nemůžu dočkat až si přečtu další její knížku! :)
Tohle byla droga, kterou jsem si aplikovala dva dny a po uplynulé době kdy jsem jí dočetla jsem si uvědomila, že nemám dost, že mi to chybí! :(
- Mám sto sedmnáct dnů, během nichž musím Willa Traynora přesvědčit, že má proč žít. - Louise Clark (Než jsem tě poznala)

A ono to nestačilo.

01.06.2016

Tato kniha mě opravdu oslovila.. Když jsem ji dočetla, tak jsem nevěděla jestli ji nesnáším nebo miluji..
Než jsem tě poznala má úžasný, ale bohužel smutný příběh. Z knihy jsem nadšená a určitě si od spisovatelky koupím další knihy.

01.06.2016

Knížku jsem si přečetla, jelikož jsem se těšila na film. Je to velmi krásný příběh, skvěle napsaný, povahy hlavních postav mi úžasně sedly, a hlavně díky nim jsem se u knihy dost usmívala. Konec, ačkoli jsem ho víceméně znala na základě zdejších komentářů, mě stejně vzal, i když jsem asi pořád doufala, že to skončí jinak.
Nejvíc se mi líbila moje reakce po dočtení - naprosto ubrečená jsem knížku nejprve doslova zahodila a nadávala, jak to takhle blbě mohlo skončit, což mi v podstatě připomnělo reakci Lou na určitou skutečnost, kterou v knize zjistila (kdo četl, asi tuší o čem mluvím). Po chvíli jsem se ale zamyslela a uvědomila si, že to vlastně skončilo tak, jak mělo, a že je to vlastně nádherný a dojemný příběh, který v člověku něco zanechá a donutí ho se alespoň na chvíli zamyslet (nejen) nad svým životem.

01.06.2016

Krásná kniha. Budu jen doufat, že film bude alespoň z poloviny tak dobrý ;)

01.06.2016

Prohlížela jsem si nejdříve filmové trailery k filmům co půjdou do kin. Narazila jsem na ,, Než jsem tě poznala,, . Zaujalo mě to a tak jsem si půjčila i knihu. Dejme tomu, že tenhle žánr čtu o mnoho méně než ostatní, ale.... Přečetla jsem za jedno dopoledne. Neskutečný příběh. Jelikož jsem jsi přečetla zdejší komentáře, věděla jsem , jak to dopadne. I přesto, že jsem na konec byla jaksi připravená, brečela jsem následnou čtvrthodinu po přečtení .Doporučuji.
Doufám, že mě nezklame ani film.

31.05.2016

Tahle kniha pro mne byl šok, ovšem v dobrém.
Ke knize jsem se dostala na doporučení od kamarádky společně s jinými knihami a tak jsem se k ní (bohužel, nebo bohudík?) dostala až o rok později a naprosto jsem netušila do čeho jdu.
Děj byl od začátku velice poutavý, autorka popisuje dokonale jak osoby, tak místa a situace. Po dlouhé době jsem měla v ruce knihu kde jsem se nemusela vracet k předchozím odstavcům abych pochopila následující. Četla jsem jedním dechem, velmi silný příběh, dokonale mě polapil, a jak už jsem říkala, konec byl jeden velký šok. V jednu chvíli to vypadalo že to skončí dobře (ovšem to jsem neznala autorčin styl psaní, byla to má první kniha od ní... Až teď chápu jakou chybu jsem udělala) a v druhé chvíli bylo najednou všechno v jeteli. Nevěděla jsem jestli brečet s knihou v náruči, nebo brečet s knihou rozšlapanou a hozenou z útesu.
Nádherná kniha, rozhodně doporučuji. Doufám, že film nebude přílišným zklamáním.

31.05.2016

Této knize bych dala i více *, avšak to nejde. Je úžasně psaná a postavy v ní jsou perfektně popopisované. Rozchod Patrika s Lou se dal očekávat i úsilí rodičů Willa, především jeho matky dobře chápu. Obrovské zdravotní komplikace lidí pohybově postižených pochopí jen ten, kdo se s tímto osobně setkal (sama mám syna "vozíčkáře", "naštěstí" oproti Willovi je "jen" paraplegik, dnes již žije velice aktivním životem a má roční dcerku). Zcela chápu Willovo rozhodnutí, který před zraněním žil velice aktivně a po úrazu se ani nemohl sám najíst, natož např. otočit v posteli, ale jako máma rozumím i jeho rodičům, kteří byli z jeho rozhodnutí šokováni a nechtěli se s ním smířit. Nádherný příběh, u kterého skončilo nejedno balení kapesníků v koši :).