Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/155109/bmid_nez-jsem-te-poznala-Gq9-155109.jpeg
5
8468
8468
Než jsem tě poznala / Predtým ako som ťa poznala série
1. díl >
Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud. Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivního Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise… Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2013 , Ikar (ČR)Originální název:
Me Before You, 2012
více info...
Přidat komentář
Tak. I přes můj počáteční skeptický pohled musím přiznat, že i mě kniha pohltila. Moje nejistota pramenila z toho, že film Nedotknutelní (který se zabývá podobným tématem) je jedním z mých nejoblíbenějších a těžko se mu něco vyrovná, či ho snad předčí. Ale nejde srovnávat knihu a film, stejně tak jako nejde srovnávat oba příběhy. Než jsem Tě poznala je skvělá kniha, silný příběh, báječně napsaný. Zanechala ve mně emoce, díky kterým si tuhle lovestory budu pamatovat dlouho.
Dech beroucí příběh, který nám ukazuje lásku dvou lidí opět v trochu jiném světle. Žádná klišé, zdlouhavé pasáže, nebo nereálné happyendy. Než jsem tě poznala je tím příběhem, který vás svou osobitostí dojme již při čtení prvních stránek a nepustí vás dokud nedočtete do konce. Jednoduše nádhera.
Nic podobného jsem nikdy nečetla, u knížek moc nebrečím maximálně mi ukápne slza dojetí, ale u téhle jsem regulérně řvala a na poslední stránky jsem skoro neviděla ...Jojo Moyes umí napsat neuvěřitelně silný příběh, nad kterým přemýšlíte ještě pár dní poté co ho dočtete. Alespoň u mě tomu tak bylo...
Příběh mě ze začátku pohltil a u konce dojal. Líbilo se mi, jak se Louisa probojovala přes tu hradbu vousů,sarkasmu a hrubosti až k tomu pravému Willovi, který byl tak okouzlující. Knihu jsem si hlavně zamilovala kvůli tomu, že se odehrává všechno tak reálně. Knížka mě nezklamala žádnou absurdností. Není to žádná naivní love story.
Smrt Willa jsem sice čekala, ale to ve mě neuhasilo naději, že možná... to skončí jako 'Happy End''. Ale když se nad tím takhle zamyslím, asi by tahle knížka neskončila v mém srdci, kdyby ten konec nebyl k pláči.
-Zemřít není všechno. Je třeba zemřít včas. - Jean-Paul Sartre
Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem citlivka a brečím téměř při každé smutné příležitosti. A přiznám se, že jsem brečela i u této knihy. Jenom to všechno přišlo moc pozdě a rychle to odeznělo, a tak sama nevím, jaké pocity z knihy mám.
Prvotní nadšení rychle vystřídalo očekávání, napětí a nakonec zděšení, zklamání.
Přiznám se, že jsem od této knihy čekala mnohem mnohem víc - všechny pochvalné recenze a komentáře o nejlepší (nejemotivnější) knize vůbec, to je pravděpodobně příčina mého zklamání.
Nakonec bych ještě vytkla autorce tak nedostačující informace k jistému tématu. A vůbec naprostou nerealističnost příběhu. V realitě je tohle prostě nereálné. Práce ošetřovatele/pečovatele se zkušenostmi z bistra? Ha, ha, ha! A samozřejmě mě zklamal nedostačující popis rozvíjejícího se vztahu Matta a Lou.
Nakonec i přes všechno zklamání dávám čtyři hvězdičky za neopakovatelné téma, čtivost příběhu a (bohužel nevyužitý ) potenciál.
Normálně tenhle žánr moc nečtu, ale na dovolené jsem knížce dala šanci a rozhodně jsem nelitovala. Knížka vede k zamyšlení o kvalitě života a eutanázii. Hlavní hrdina byl sympaťák a přestože jsem nechtěla, aby to skončil, chápala jsem jeho důvody a obdivovala jeho statečnost a hlavně statečnost jeho rodiny. Taky mě napadlo, o kolik jiný by byl život po nehodě "obyčejného" Američana střední třídy.
Začátek by dle mého názoru nudný a musela jsem se hodně přemáhat, abych se konečně začetla. Ale po počátečním zklamání se mi kniha velmi zalíbila. Hlavní téma knihy je zajímavé a neokoukané. Nebyla to jenom romanťárna, kterých výjde několik desítek. Poslední stránky jsem musela číst dvakrát, protože jsem kvůli slzám nic neviděla. Zamilovala jsem si ji.
v žánru červené knihovny tahle knížka podle mě vyloženě vyniká, skvěle se u ní odpočívá, psychologie postav je samozřejmě místy dost mimo, jenže kdyby nebyla, už by to možná nemohla být červená knihovna
první polovina byla slabší. jenomže jak už to u takových knih bývá, konec mě donutil zapomenout na první stránky. je to krásný příběh a hlavně aktuální. Willa jsem si samozřejmě oblíbila, ale i Lou mi byla sympatická. V knize se objevuje mnoho náhledů na daný problém, jakoby ho autorka zkoumala ze všech stran. je těžké soudit něčí rozhodnutí, pokud se nenacházíme na jeho místě a v jeho kůži. bohužel protesty ostatních jsou pochopitelné. je to začarovaný kruh. stále nejsem schopná pochopit, proč je pro svět, který se pyšní svou demokracií, tak těžké přijmout touhu odejít důstojně. tohle rozhodnutí není na společnosti, ale na jednotlivcích, ať se nám to líbí nebo ne. dle mého úsudku "Než jsem tě poznala" je skvělá kniha.
Hezký příběh mě pohltil rychle, ale zuřila jsem při sladkobolných pasážích. Užívala jsem si naopak, kdykoli se autorka pustila do třídních rozdílů v anglické společnosti. Hlavní hrdinka byla smutně nevěrohodná - nikdy nechodila do knihovny a najednou čte knihu za knihou, dojímá se při koncertu klasické hudby a nad filmem s titulky, které zničehonic přestala vnímat (Jean od Floretty - aha, takže v Británii není dabingový průmysl tak mocný jako u nás), z traumatického zážitku, po kterém by jiná žena musela chodit několik let na terapii, se prostě vypláče, a co že to za obor nakonec chtěla studovat? Hrdina byl naopak uvěřitelný, skutečně působil inteligentně a jeho motivace byly věrohodné. Byla bych k autorce smířlivější, kdyby neopsala vtip z knihy mého oblíbeného Hoega, kterého jsem navíc četla krátce předtím. Tři hvězdičky jsou až až.
Výborně napsaná kniha! Naprosto mě dostala a zároveň mi rozšířila obzory! Doporučuji!
Přečteno a co říct, půjčila jsem si ji kvůli dobrým recenzím. No a pro mě zklamání hlavně asi proto že uráží moji profesi ošetřovatele. Nemám ráda když někdo řekne že to je jen utírání zadků. A od té věty jsem knížku ani nechtěla dočíst. Dočetla, průhledný děj pro mě velké zklamání.
Neskutečně emotivní příběh. Kniha mi otevřela oči, ukázala mi, jak těžké to mají někteří lidé a že mé problémy nejsou vůbec nezvladatelné.
,,Mám sto sedmnáct dnů, během nichž musím Willa Traynora přesvědčit, že má proč žít."
Musím říct, že ačkoliv byl Will takový, jaký byl, v těch pár stránkách knížky jsem se do něj zamilovala. Dala jsem do té knížky část svého srdce a nechám ho tam, protože knížka je skvěle napsaná, vykouzlila mi úsměv na tváři, ale dala mi také pěkně velkou dávku slz.
,,Clarková, nebuď jen šedivá myš. Cestuj, užívej si života a nebraň se ambicím."
Začátek knížky mi přišel trošku nudný, zbytečně popisný, ale netrvalo to dlouho. Příběh mě naprosto vtáhl do sebe a ještě chvíli po dočtení jsem o knížce musela přemýšlet. Konec mě mrzel, ale má to své kouzlo. Rozhodně mě rozbrečel.
Neskutečně emotivní příběh.
Také jsem se neubránila slzám, ale i smíchu. Hezky vyvážená kniha s příběhem, který je k zamyšlení. Za mě super. Po všech těch drsných severských knihách, co jsem teď louskala mi přišla tahle pořádná dávka emocí celkem vhod.
Nádherný, silný příběh od kterého se nemůžete odtrhnout .... konec se dal předpokládat a poslední stránky jsem probrečela, ale za přečtení tato kniha opravdu stojí a mohu ji jen doporučit
Štítky knihy
láska pro ženy zfilmováno cestování eutanazie Velká Británie romantika nešťastná láska dramata lidé se zdravotním postižením
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
No nevím, možná jsem neměla na tuto knihu tu správnou náladu, ale určitá slova a slovní spojení mi neskutečně vadila, takže jsem po několika stránkách knihu odložila. Možná jindy změním názor.....