Nezaplatitelný
Zygmunt Miłoszewski
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/239029/mid_nezaplatitelny-239029.jpg
4
91
91
Píše se rok 1944 . Hans Frank, nacistický pohlavár spravující Polsko, ukryje svou nejcennější ukradenou kořist. Vzácný umělecký předmět, který mu má po válce zaručit beztrestnost však za tajemných okolností beze stopy zmizí. Doktorka Sofia Lorentzová, historička umění zaměstnaná na Ministerstvu zahraničních věcí, je jednoho dne povolána do kanceláře premiéra v naléhavé a přísně tajné záležitosti. Bylo nalezeno Raffaelovo mistrovské dílo a ona ho musí dostat zpět do Polska. Neexistuje však způsob, jak toho docílit legálními prostředky — nezbývá než ho ukrást. Sofia výzvu přijímá. Pomáhat jí bude cynický mladý obchodník s uměním, tajný agent ve výslužbě a legendární švédská zlodějka, kterou za tímto účelem propustili z polského vězení. Nezaplatitelný je thriller, který v sobě kombinuje to nejlepší z Dana Browna, Artura Péreze-Reverteho a Umberta Eca. Hrdinové se při svém pátrání dostanou na stopu tajemství, které by mohlo obrátit moderní svět vzhůru nohama.... celý text
Přidat komentář
Od svého oblíbeného autora jsem v tomto kontextu čekala skvělou zábavu a té se mi taky bohatě dostalo. Jízda od první chvíle. Dech beroucí vývoj poskládal zajímavý tým hrdinů. Navíc způsob, jakým vstoupili na scénu byl vždy originální a perfektně zasazený do děje. Autor stvořil velmi sympatické mužské hrdiny a obdivuhodné ženské postavy. Velmi si cením nepředvídatelnosti, neuměla jsem si ani představit, co se bude dít dál. Je to vzrušující. S ubíhajícími stránkami se na napínavosti nic nemění. A pak přišel konec. A já si říkám: to myslí vážně? Po skutečně úžasném akčním vyvrcholení je rozuzlení prostě zklamáním, protože není uvěřitelné, a tím myslím uvěřitelné v rámci žánru. I tak je Nezaplatitelný vynikající thriller a čtenářský zážitek.
Skvělý, hodně napínavý příběh, kdy Amíci jsou za padouchy par excellence a Poláci se snaží najít ukradený obraz a nechtěně se přiblíží k velmi pečlivě střeženému tajemství. Z částí špionážní, z části dobrodružný příběh s humornými vsuvkami. Přdevším polština švédské zlodějky mě vždycky rozesmála. Příběh mě bavil, určitě doporučuji.
Po Zrnku pravdy velké zklamání…
Nudný thriller (oxymóron!!!), který mě v polovině úplně přestal bavit – a který jsem dočetl jen s vypětím všech sil.
Zdlouhavé, místy hodně nezáživné, totálně překombinované a navíc i "překonspirované". A zabydlené postavami, ke kterým jsem si prostě nedokázal utvořit alespoň NĚJAKÝ vztah.
Takže mi (spolu s bosorkou) nezbývá nic jiného, než doufat, že se autor vrátí zpět k detektivkám – tam se totiž po parketu dokáže pohybovat o poznání ladněji…
Část s ukradeným obrazem se mi líbila, ztracená sbírka obrazů dodá ději šťávu. Vše je obaleno v konspirační teorii, které soudný člověk nemůže věřit, ale která je plně v souladu s názory a teoriemi těch, kteří si myslí, že za všechno může na světě jedna nejmenovaná velmoc. Líbilo se mi polské prostředí, Američané tu konečně nejsou za hrdiny bez bázně a hany, ale za padouchy par excellence.
Tak já nevím. Něco tomu chybělo a něco přebývalo. Četlo se mi to těžce, obvykle knížku přečtu za 2-3 dny, tady s tím jsem se patlala přes týden. Přitom předchozí knihy autora byly skvělé, především Zrnko pravdy, ale tady opravdu spíše dojem rozpačitý. A strašně mě štve, jak dopadl Mladej a A., to rána pod pás. A to ani nemluvím o závěrečné konspirační pointě, ta je přihlouplá. Zygmunte promiň, ale tohle se moc nepovedlo, tak se budu těšit na další případ prokurátora Teodora Szackého.
Problém všech thrillerů tohoto typu je, jak "zabalit" to těžko uvěřitelné tak, aby si čtenář alespoň mohl myslet, že by to tak mohlo být. A to nejen nápad samotný, ale i okolní reálie. To dokázal například Ludvík Souček v prvním dílu své trilogie Cesta slepých ptáků. A toto podle mého názoru autor tak úplně nezvládl. I když jsem se snažil sebevíc, tak setkání s premiérem, celá anabáze v Americe a další, jsem prostě neskousl, a chvílemi mi tyto situace připadaly jako parodie na Brownoské téma. Také již zmiňovaná délka je opravdu zbytečná a většinou dost nudná. Myslím, že by zde plně platilo "Kratší je lepší". Tak, ale z druhé strany, celkový nápad je velmi dobrý, prostředí zajímavé, velmi dobře napsané, místy opravdu i vtipné a až na ty vycpávky je děj svižný. A závěr? Rozhodně to není špatná kniha a doporučuji si ji přečíst. Proto také dávám 4 hvězdičky. Ještě se nevyhnu srovnání s nedávno vydanou knihou autorů Jiřího W. Procházky a Kláry Smolíkové, Mrtvá šelma. Šelma byla pro mě o poznání lepší, vyzkoušejte tedy i ji. :-)
Už dlouho jsem tak nepřemýšlela o hodnocení jako u Nezaplatitelného. Příběh je vlastně hodně zajímavý a do děje vtáhne velice rychle. Okolnosti okolo hledání ztracených uměleckých děl mě zajímaly. Semtam jsem knížku hltala, ale občas se dostala do míst, kde jako by se zasekla a já měla co dělat s tím se jí prokousat. Rozhodně bych krátila, délka je asi největší výtka. A možná mi prostě jen nesedí žánr, možná thriller nesedí tak moc ani autorovi. Přitom psát umí, jeho styl je jinak vcelku svižný, lehký a vtipný. Skoro mi to připadalo, jako by i on nasadil tempo, přesně věděl, kam se bude příběh ubírat a pak najednou narazil a nevěděl kudykam. Po čase se opět vybabral z bludiště a svištěl dál a takhle několikrát. Takže dávám 3 a půl hvězdičky a věřím, že se Miłoszewski zase vrátí k detektivkám, sedí mu lépe. A těchhle thrillerových oddechových přestávek si moc dopřávat nebude. Plus bych dala za úplný závěr a za zlodějku - výborná postava!
První setkání s autorem a příjemné překvapení. Baví mě, hned jsem se pídila po dalších.