Něžná fata morgána
Dominik Dán
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494383/bmid_nezna-fata-morgana-vVU-494383.jpeg
4
517
517
Naše Mesto / Případy Richarda Krauze (Deník dobrého detektiva) série
< 22. díl >
Třetí příběh z období detektivních začátků Richarda Krauze se odehrává v listopadu 1989. Richard Krauz pracuje na oddělení vražd už půldruhého roku, ale starší kolegové na něj stále hledí jako na kriminalistické ucho. Jeho učitel, starý detektiv Burger má na stole tři staré nevyřešené vraždy mladých žen, které vrah zardousil, sexuálně zneužil a jejich mrtvoly zanechal v městském parku na lavičce. Způsob provedení všech tří vražd napovídá, že se jedná o jednoho a téhož pachatele. Měsíc před revolucí dojde ke čtvrté vraždě a ta potvrdí Burgerovo varování, že vrah pokračuje dál. Bohužel je pozdě. Přijde revoluční listopad 1989 a společenské poměry se radikálně mění ze dne na den. Osudy lidí se setkávají a protínají na náměstí a v cinkotu klíčů zanikne osamělý výkřik, že jeden z nich je bezcitný surový vrah.... celý text
Detektivky, krimi Romány Literatura slovenská
Vydáno: 2022 , Slovart (ČR)Originální název:
Nežná fatamorgána, 2016
více info...
Přidat komentář
Já si prostě na ten autorův styl psaní, kdy se bezděčně pohybuje na hranici vážně myšleného thrilleru a vesnické komedie, nedokážu zvyknout. Jeho snaha vykreslit postavy důvěrně totiž vede pouze k tomu, že se všichni chovají jako burani na hasičském bále a samo vyšetřování podle toho taky vypadá. A opilečtí detektivové jsou zábavní jen do té doby, než čtenář zjistí, že jediné v čem jsou skutečně dobří, je chlastání a chvástání. Stejně tak mě štve černobílé vidění světa, do něhož se hrdinové Dominika Dána zacyklili a z něhož není cesty ven, pročež to celé působí jako ukřivděný manifest proti bohatým a mocným.
Největší slabinou Nežné fatamorgány je ovšem rozšafná osnova. Než se příběh dostane k jádru, uteče dobrá polovina a v té druhé se ani tak nevyšetřuje, jako spíš řeší problematika sametová revoluce z pohledu řadového policisty. Což je skvělé téma, paradoxně je však kazí nedořešená kriminální linie, jež se ke konci pro spisovatele stala spíše přítěží, než úhelným kamenem zápletky.
Opäť Krauz v trochu inej podobe, ako ho poznáme z väčšiny kníh. Tuto si, ešte ako vraždárske ucho, nedovolí až tak vyskakovať a je z neho cítiť veľký rešpekt pred staršími kolegami. Zaujímavá kniha, a to najmä vďaka poodhaleným informáciám z obdobia nežnej revolúcie.
Velmi zajímavý příběh z časů sametové. Sám jsem měl možnost v těch dobách pálit v kamnech různé dokumenty jako voják západního okruhu a tak jsem se zájmem sledoval i pálení dokumentů tajných policajtů v Našem Městě.
Zase plný počet hvězdiček a to jsem neocenil neocenitelného Mariána Gaišberga který mi knihu četl do sluchátek při práci.
Můj bože! A my, naivky, si mysleli, že Sametová byla počátkem svobody! A ono, dle indícíí v této výborné detektivce, jen popuštěné vodítko...
Tento příběh o vyšetřování vraha mladých dívek končí ve dnech "sametové revoluce", která je tou "něžnou fatamorgánou". Studenti stávkují, herci řeční, z hospodských přátel se stávají nepřátelé, informovaní pálí kompromitující dokumenty a "převlékají kabáty", ozbrojené složky čekají na rozkaz zasáhnout a nikoho z nadřízených nezajímá odhalení a chycení sériového vraha. Na můj vkus trochu moc politiky, ale taková byla doba. Na druhou stranu jsem se dověděla, jak "sametová" vypadala na Slovensku.
Listopad 1989. Opory režimu, členové státní i veřejné bezpečnosti, se začínají bát. Hlavně ti první. Kromě, jako obvykle realisticky podaného, kriminálního případu, sledujeme jejich nejistotu, téměř paralýzu, mozky horečně pracující na sebezáchraně, přípravu na velké převlékání kůží. Perfektně popsaná atmosféra dočasného bezvládí, kdy každý chybný krok silových složek mohl přerůst v masakr a kdy vyšetřování vraždy bylo pro tehdejší náčelníky a politruky naprosto nepodstatné.
90 % (zatím 209 hodnotících s průměrem 83 %).
Chtěl jsem dát Dánovi na chvíli pokoj, ale neudělal jsem to. A dobře mi tak! Teď už mě to fakt moc nebavilo. Zase někdo běhá po městě, po parku a dokonce i po střeše a znásilňuje a vraždí mladé ženy. Budiž. To je téma, které vždycky zabere a jeho užití je více než časté. Světoví autoři se liší hlavně mírou bestiality a perverze, kterou se snaží ulovit co nejvíce čtenářů. Dán naštěstí (a budiž mu to ke cti) touto cestou nejde a "normální" vraždy mu stačí. Bohužel mě tentokrát nedokázal strhnout jako jindy, za což je hvězda dolů. Druhou hvězdu mu strhávám za sametovou revoluci. Ta mi tu prostě nesedla. A nechci polemizovat nad tím, že to tak skutečně bylo, že nesmíme přivírat oči nebo dokonce zapomínat, že spousta mladých čtenářů v popisu listopadu 89 lehce plave..... Já jsem už poučen byl a teď jsem se chtěl jen bavit. A Dán mě umí pobavit více, než se mu to (ne)povedlo touto knihou.
Hodnocení knih od Dominika Dána je víceméně stejné. Je na něm znát, že je / byl policista, takže všechno, co se odehrává, se skutečně mohlo přesně odehrát tak, jak je napsáno, což je u jiných detektivek jen velmi výjimečné. V tomto případě Dán míchá kriminální zápletku se společensko-politickou situací, neboť se odehrává v listopadu 1989, což knize dodává zvláštní kouzlo. Je evidentní, jak moc je autor ze současnosti zhnusen, což několikrát explicitně naznačí a asi se mu není co divit, pokud opravdu je / byl členem policejního sboru, proto mu tyto narážky odpouštím. Netradiční je i to, že tradiční hrdina Krauz se tentokráte objevuje až v polovině knihy, to ale ničemu nevadí, protože Burger i Hanzel jsou natolik zajímaví, že děj bez problémů utáhnou sami. Rozřešení případu v tomto románu není až tak důležité, jde totiž opravdu hlavně o bouřlivou atmosféru "povolujících ledů", naprostou absurditu končícího socialismu a situaci, kdy jakýkoliv, byť brutální, zločin šel stranou, protože policie byla potřeba na demonstracích. Název sám o sobě je hodně zvláštní, ale v kontextu celé knihy sedne naprosto dokonale a je bohužel hořce pravdivý. Znovu výborný a čtivý román, který je špičkou ve svém žánru. 75%
V parku v "Našom Meste" striehne sériový vrah, ktorý s obľubou škrtí nevinné mladé dievčiny a ako trofeje kradne ich spodné prádlo. Trojica Edo Burger, Oto Hanzel a Richard Krauz chce tento prípad dotiahnúť do konca a zločinca chytiť, ale bohužiaľ v novembri 1989 mala polícia iné povinnosti a v tomto chaose bolo prakticky nemožné vystopovať akéhokoľvek vagabunda. Autor tu opäť verne zachytáva atmosféru slovenskej spoločnosti, kedy húfy ľudí verili, že príde doba kedy budú po páde komunizmu lietať grilované kuratá na tanier a kriminalita navždy zmizne. Že sa všetci ľudia budú navždy ľúbiť a hlavne, že si už nikto nedovolí kradnúť a podvádzať. Áno, bola to len fatamorgána, nežná fatamorgána.
Knihu jsem vybrala z důvodu propojení detektivky s událostmi roku 1989...
První vražda se datuje do roku 1987 - a tady mne zaujalo:
"Tys nečet Eda McBaina ? ...to je imperialistická nepřátelská literatura..."
A potom už jsme v roce 1989 - mladý Krauz se podílí na vyšetřování - přichází listopad - a ?
"A zdál se mu sen. Žil ve městě, kde se všichni lidé měli rádi, ctili se navzájem ....
Noční sen byl bohužel pouhý sen, pouhá fata morgána...."
Dočetla jsem a trochu smutně si říkám, opravdu výstižný název . Výborné spojení detektivního příběhu a politického dění kolem roku 1989 a to vše psané čtivě a okořeněné humorem. Tentokrát dávám pět hvězdiček.
Moje první kniha od tohoto autora, poznala jsem ho díky Čtenářské výzvě 2018. Myslím, že si přečtu ještě další knihy. Skvělý příběh na politickém pozadí, je k neuvěření, jak se stavěly jisté orgány k trestným činům, aby nevzbuzovaly pohoršení ve společnosti (doporučuji knihu Dítě číslo 44, která je inspirovaná skutečnými sériovými vraždami, také popíranými z politických důvodů). Skvělá hra s jazykem. Promyšlená typologie postav. Změny ve společnosti z pohledu mladého vyšetřovatele (ti lidé jsou pořád stejní, troufají si, jen když za nimi stojí skupina a jen za revoluce). Ničení stop (myšleno spisy StB). Napětí. Humor. Trochu mi vadil popis na pitevně, ale uznávám, že k takovému žánru to prostě patří (tak to skousnu). A ten konec mě dostal … i trochu zklamal, po takovém pátrání mi bylo vyšetřovatelů líto.
Autor mě velmi příjemně překvapil. O jeho existenci jsem vůbec nevěděla a dostala jsem se k němu jen díky Čtenářské výzvě.
Kniha je velmi čtivá, má spád a nejsou tam prázdná, hluchá místa. Určitě si přečtu ještě nějakou knížku od tohoto autora.
No musím se přiznat, že i já jsem byl tentokrát malinko na rozpacích. To co u Dána funguje naproasto bezproblémově, čili propojení románu s detektivní záplatkou, většinou toho hrubšího zrna, tentokrát malinko kulhalo.
Na druhou stránku, to co obdivuji u tohoto autora, je při x litrech krve stále srší humorem, kterým mistrně odlehčuje. Nyní to bylo opět okořeněno soudruhy z STB, jenom ten Bureš tam chyběl...
Vrátili jsme se do roku nula, tedy do doby, kdy jsme cinkali klíči, společně se spoustou soudruhů, a snili stejně jako Krauz o Fata morgáně.
Moje dojmy byly tentokrát rozporuplné, na rozdíl od Uzlu, kde jsem Dánovi zcela propadla. Začátek byl stylově a atmosférou rozpačitý, v některých okamžicích se mi zdál až křečovitý. Promíchání kriminálky se společenským románem se mi tady zdálo méně zvládnuté. Nejvíc mi vadila, jak to popsat přesně, taková stejcovitost. Trochu alergii jsem získala na větu "Je zvláštní, jak dnešek někdy připomíná socialismus.", nikoliv pro její obsah, ale spíš pro její četnost a návodnost.
Přibývajícími stránkami jsem se ponořovala víc a víc. V prostřední části převážila kriminální nota, což jsem velmi ocenila. Ke konci opět převzal vládu společenský román. A kupodivu, už mě to bavilo, zaujalo. Možná i jako pamětnici, byť pubertální, roku 1989.
Co na autorovi oceňuji, je fakt, že působí dojmem odborníka. Evidentně ví, o čem píše, čiší z toho osobní zkušenost (nebo schopnost jí zprostředkovat). Možná je skutečně Richard Krauz alter egem spisovatele skrývajícího se pod jménem Dominik Dán.
Nebyla to bomba, ale ráda sáhnu po další Dánovce.
Zase pěkná detektivka. Kriminalisté jsou skvělí, žádný superman, mají své chyby jako všichni. Ale jejich snaha vypátrat a zabránit zločinu musí být bezchybná a o to usilují i přes převratnou situaci v našem milém státě. Víc mě teda zajímalo pátrání po vrahovi. O politice moc ráda nečtu.
Pořád hodně slušné čtení, ale přiznávám, že už jsem knihu nečetl s takovým napětím, jako dřív. Ale možná je to tím. že je to už x-tá od D. Dána, co jsem četl.
Případ z let před pádem komunismu byl ale dobrý tah.
Připomenutí atmosféry doby, která stála za prd z jiného úhlu, než si pamatuji já stálo rozhodně za to.
Přes to, že z Dána se stal rutinní autor, neztrácí nápady a já jako jeho fanoušek čtenář to vítám. Pořád je důvod sáhnout po jeho knize.
Tohle je pan spisovatel, je pro mně jeden z nejlepších . Výborný, u všech jeho knih, co jsem doposud četla, nikdy nezklamal !
Štítky knihy
policie sametová revoluce 1989 krimi policisté
Autorovy další knížky
| 2016 |  Smrť na druhom brehu |
| 2007 | Cela číslo 17 |
| 2005 | Popol všetkých zarovná |
| 2012 | Uzol |
| 2013 | Básnik |
Třetí chronologický díl. Tenhle se mi asi zatím zdá nejlepší. Naše mordparta řeší vraždy mladých žen a do toho zasahuje kvas sametové revoluce. Je zajímavé sledovat tuhle historickou událost nezvyklou optikou. Nádherný příběh. Byla to opravdu něžná fata morgána.