Něžná je noc
Francis Scott Fitzgerald
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123386/nezna-je-noc-123386.jpg
4
648
648
Psychologický román jednoho z předních amerických autorů meziválečného období o mladém psychiatrovi, který se ve Švýcarsku ožení s milionářskou dcerou, částečně vyléčenou z těžké duševní choroby, a péčí o tuto duševně chorou ztrácí postupně síly v té míře, jak je jeho žena získává. Autor v něm důvěrně proniká do luxusního, avšak duchovně sterilního života americké smetánky v Evropě a podrobuje ji nemilosrdné kritice s platností sociálního dokumentu doby.... celý text
Literatura světová Romány
Přidat komentář
Kdyby mi nebyly sympatické ta léta, asi bych dala i méně hvězdiček. Ale jo, dalo se to číst ale někdy mi to přišlo hodně zmatené v tom, co se tam zrovna děje. Kdybych si něco nenaspojlerovala dopředu, měla bych v tom zmatek a mohla si to přečíst ještě jednou, aby mi to dávalo smysl. Já fakt nemusím, když se musím dohadovat, co a jak. I ten konec docela hooodně krátký. Autor umí psát ale jeho tvorba prostě není pro každého to pravé - stejně jako Gatsby.
Velký Gatsby pro mě jednoznačně lepší... Dick Diver byl sypmaťák přesto mi příběh nevlezl pod kůži ani postavy ne, ač teda byly vykresleny velmi dobře celkově mě kniha nezasáhla, určitě se nejedná o špatně napsanou knihu, Fitzgerald umí psát, velmi dobře charakterizovat jednotlivé aktéry a má až básnické obraty, ale kniha je mě jako celek moc nebrala, možná někdy změním názor, určitě je v ní víc než jsem si odnesl a chyba autora to není.
Postavy z Fitzgeraldových knih mě dokážou svým charakterem naprosto spolehlivě vytočit. Dílo je to ale jinak krásné, jazyk brilantní, nečetlo se mi to nijak těžce. Přesto mě víc oslovil Velký Gatsby.
Asi je to kniha, kterou je potřeba nějak vykládat, aby se odhalila její hloubka. Ale na mě působilo jen to, co bylo zjevné a to mě až tak neomráčilo. Dočetla jsem se, že autorova manželka také trpěla schizofrenií. Příběh lásky a nevěry. Lze přemýšlet například nad tím, zda je lepší hrdina ten opravdu milující, ale psychicky nemocný nebo ten nevěrný, který ve své dobrotě aplikuje soucit.
Ze začátku jsem nevěřil, že bych mohl dát pět hvězd. Takový typický pěkný Fitzgerald, až moc květnatý a málo dějový, vždycky jsem měl u něho pocit, že mi tam něco chybí. Ale druhá polovina knihy mne pohltila, výtečně vystižený pozvolný rozpad vztahu a vývoj postav, zasazeno do ne zcela běžného prostředí velmi bohatých lidí. Za mne tedy tentokrát jednoznačně nejlepší Fitzgerald.
Po Gatsbym a May Day, co jsou knihy, které ve mě zanechaly dojem, že nic, co vyjde z Fitzgeraldova pera, nemůže být brak, jsem měla trochu jiná očekávání.
Při čtení Něžná je noc jsem se nemohla zbavit, že čtu přes nějakou hustou mlhu - slova ke mně přicházela, ale nedá se to říct o jejich významu. Promlouvaly ke mně jen jakési občasné útržky a já ani nevěděla, co čtu. Fitzgerald vytvořil mnoho dějových linií, které mi působily zmatek.
Po stylistické stránce se však nedá nic moc vytknout, slovní obraty mi jako vždy braly dech, lehkost vět kompenzovala zvláštní mohutmost příběhu.
V poslední čtvrtině příběh dostal trochu spád a přestože jsem nechápala, jak je možné, že je postava Nicole tak moc proměnlivá, jsem poslední část přečetla s největším ponořením a pochopením.
Celkově to bylo dost ubíjející. Množství popisů často odvádělo pozornost a já jsem ráda, že je to konečně za mnou, i když ve skrytu duše lituji, že si tímto Fitzgerald u mě odebra titul neomylného velmistra.
Asi jsem neměla číst tak brzy po filmu Velký Gatsby, v postavě Dicka se mi hodně prolínal Leonardo di Caprio :-) Možná právě ovlivněna Gatsbym, jsem knihou procházela bez velkých očekávání dramatických zápletek. Naopak jsem v ní viděla hodně podobností se současným světem, se vztahy, kotrmelci v životě a hledáním se. Za mě určitě užitečné si přečíst, i když Fitzgerald potřebuje trochu víc soustředění.
Dějově trochu náročnější, trochu mi vadily dějové linky, které nebyly vůbec důležité. Každopádně vás ten příběh a doba zasáhne - velmi příjemně. Po dočtení jsem cítil lehké zklamání, ale moje pocity potřebovaly časem dozrát. Jak čas plyne, tak na Něžnou noc vzpomínám víc a víc raději. Kdo má rád Fitzgeralda rozhodně doporučuji.
Ke stáru Hemingway označil tuto knihu za jeden z nejlepších románů Ztracené generace. Souhlasím. Zobrazení dynamiky jednoho nerovného mileneckého vztahu je citlivým a přitom zcela nesentimentálním popisem propastí vztahu mezi mužem a ženou. Tady jsem si uvědomil, že velikost Fitzgeraldova literárního talentu je neodmyslitelně spjata s velikostí jeho srdce: i přes hořký pohled na nestálost lidského srdce ho neopouští jeho víra v člověka, ani na chvíli nesoudí, ale hledá pochopení.
Po Velkém Gatsbym, který kromě poněkud šílených popisů obsahoval i zajímavý příběh, jsem si 'Něžná je noc' vybrala jakoknihu na referát do školy. Bohužel jsem se nechala poněkud napálit. V žádném případě nechci říct, že je kniha špatná. Slouží jako skvělá sonda do hlubin lidské duše, jako ukazatel škodlivosti peněz a nicnedělání či třeba jako poučení co nedělat, když si chcete zachovat manželství a zdravý rozum. Pokud vám nevadí popisy, které zřejmě vznikaly buď pod vlivem nebo velmi pozdě v noci a mají s realitou společného asi tolik jako zdařilá pětiletka, přečtěte si tuhle knihu. Pokud se zaujetím čtete o morálním úpadku postav, jděte do ní. Mě nezaujala, ale je nepochybně mistrovským dílem.
Kniha mě nejdříve dostala svou krásnou obálkou, bohužel to bylo to nejhezčí, co jsme z celé knihy měla. Děj byl poněkud zmatečný a do knihy jsem se musela hodně nutit. Avšak občas mě dostal dokonalý popis situace, člověka, osobnosti - to musím panu Fitzgeraldovi nechat. I přes nelehké čtení, jsem se nakonec vcelku začetla, ale nebude to kniha, po které bych časem s nadšení opět šáhla..
Tenhle román ke mě nepromlouval lehce. Dvakrát jsem ho odložila, ale nakonec dočetla. A při druhém návratu se cosi změnilo. V druhé polovině autor přidal na dramatičnosti děje i vztahů. Dostal do příběhu téměř nesnesitelné napětí předurčenosti vývoje vztahů. Otevřel mi cestu k pochopení Dicka a nakonec i Nicole. Fatálnost přicházejících dějů kontrastovala s lehkostí jazyka i slovní ekvilibristiky autora. Skoro strhující čtení, ale pořád tady zůstává odtažitost samotného tématu. Možná je to "proletářským" původem, který mě předznamenává ve vnímání světa, ale prostě mě Fitzgeraldova fascinace snoby tak úplně nebere.
pohnutky postav mlhavé, chovají se nesouvisle, bez logiky, nemají žádnou konzistenci. kdokoli může jednat jakkoli. což by mi samo o sobě nevadilo, pokud by šlo o záměr, podtrhnout osobnostní prázdno dotyčných, o čemž ale musím pochybovat, nebo kdyby šlo o propracovaný tanec mystiky s absurditou, ale to opravu není ten případ. děj nanicovatý, snad nějaká skrytá rovina (?) možná román promlouvá intimně ke konkrétní generaci, ko ví. na mě spíš působí jako vynuceně rozvinutá studentská etuda a ani druhý završený pokus mi nedal prozřít. důrazně nedoporučuju, obávám se že jde jen o jakýsi pokus vyzdvihnout červenou knihovnu z marasmu brakových žánrů (v tom případě zřejmě úspěšný)
Když já je tak skoro všechny chápala a nevěděla, komu z těch tří vlastně fandit.
Štítky knihy
láska psychologie psychiatrické léčebny americká literatura manželství sanatorium, ozdravovna rozhlasové zpracování duševní poruchy, duševní nemociAutorovy další knížky
| 2019 |  Velký Gatsby |
| 2009 |  Podivuhodný případ Benjamina Buttona / The Curious Case of Benjamin Button (dvojjazyčná kniha) |
| 1979 | Velký Gatsby / Poslední magnát |
| 1992 | Krásní a prokletí |
| 1976 | Něžná je noc |
Na knihu jsem se psychicky připravoval už několik měsíců. I když „připravoval" je možná poněkud zveličené.
„K čemu dramatický úvod", ptáte se?
Jednoduše proto, že mi autorův styl psaní není vlastní. Netvrdím, že složitý, kostrbatý či zahlcující drobnostmi, tudíž unavující. Jednoduše Není Vlastní. Je to jako byste šli běhat uličkou dlážděnou kočičími hlavami místo rovné cyklostezky.
Čím mně však autor imponuje, jsou postřehy ze života smetánky, které nemá odkoukané stylem „paparazzi", nýbrž zažité na vlastní kůži, kde po vzoru svých mužských hrdinů vystoupal z nižších pater společnosti mezi znuděnou nobilitu, jíž miloval, i pohrdal zároveň.
Zhruba do poloviny Něžná je noc jsem lehce trpěl a nejednou koketoval s myšlenkou ji odložit. Už neotevřít. Zapomenout. Vadily mi časté slepé odbočky, příběhy marginálních postav, množství jmen a krátkých životních epizod, neustálá táhlá nuda ve světle lustrů pěti hvězdičkových restaurací lázeňských hotelů.
Nicméně ve výsledku vůbec nejsem zklamán. Každý jednotlivý detail, zmínka o pocitech, vzpomínka na zážitek, každá z hostujících postav, to vše přesně zapadá do výsledného obrazu. A právě to mě zhruba od poloviny nutilo číst, nevnímat čas, okolí, počet stran. Upřímně jsem chtěl vědět, jaké finále uchystal autor svým hrdinům.
A nemusíte být znalci F. S. Fitzgeralda, abyste tušili, že trpké.
Závěr: vrchovaté 4/5 sklenic Absinthu, Calvadosu či Sherry a moje doporučení k přečtení.