Neználek na Měsíci
Nikolaj Nikolajevič Nosov
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36130/neznalek-na-mesici-36130.jpg
4
489
489
Lze bez přehánění říci, že Neználek patří u nás k nejznámějším postavám dětské literatury 20. století. Celé generace vyrůstající v průběhu posledních padesáti let Neználka četly anebo o něm alespoň slyšely. Nic na tom nemění fakt, že ruku v ruce s věhlasem tohoto hrdiny sovětské literární trilogie jde i stín zcela evidentní ideologické propagandy – dokonce se zdá, že právě zjevná tendenčnost námětu nabyla v průběhu času jistého kuriozního půvabu, který dodnes může vzbuzovat ne-li snad sympatie, tedy alespoň shovívavost. Tradičně knihu doprovázejí ilustrace Jaromíra Zápala.... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2009 , Knižní klubOriginální název:
Незнайка на Луне (Neznajka na Lune), 1966
více info...
Přidat komentář
Tohoto Neználka si četly naše děti samy / pokud jej vůbec četly/. Já znala jen ty první dva díly. Ale v knihovně byl, tak jsem ho zkusila číst vnučce. Byla jsem však zklamaná. Sice jsme dočetly, ale Neználkovy příhody a Neználka ve Slunečném městě tento díl nedostihl.
Neználka na měsíci jsem četla až v dospělosti a bohužel mě velmi zklamal. Očekávala jsem milé a laskavé čtení a místo toho mi připadalo, jako bych si pustila večerní zprávy. Tohle už nebylo nic pro mě. Škoda... Možná, že kdybych to poprvé četla jako dítě, bych to vnímala jinak, ale teď to vážně drhlo.
Jestli byl Neználek ve Slunečním městě z pohledu dospělého oslavou komunismu, tak tahle kniha je pro změnu především drtivou kritikou kapitalismu. Z pohledu dítěte je to ale (až na obtížně pochopitelné pasáže týkající se akciové společnosti Obřích rostlin) zřejmě zajímavý, i když trochu rozvláčný příběh s mnoha originálními nápady (asi nejlepší je ten s beztížným stavem). Za děti proto dávám tři hvězdy.
Super. Bezdomovci, noclehárny plné myší, ziskuchtivci a podnikatelé, které se nezastaví před ničím, kosmonauti... Pestrý nepřikrášlený život, verze pro děti, popsaný víceméně takovej jakej ve skutečnosti je. Život není jen o dokonalém Slunečním městě. Já z knihy byla v dětství nadšená a klidně se do ní podívám i dnes, zda zůstal názor nezměněn. Každopádně se neztotožňuji s názorem některých zdejších uživatelů: prý že je tam až moc někdejší politiky a tato půvabná knížka je poplatná režimu. Ale pednrek! Se zápalem jsem to kdysi četla, se zájmem si prohlížela ilustrace od Jaromíra Zápala... Jo, a před chvilkou jsem dala jednomu bezdomovci drobný, aby měl na svoje potřeby. A pak že to neni ze života.:) - No, možná byl Nosov trochu chycený pod krkem a přinucen, aby napsal trošku i o těch světlejch zítřcích. Nevím, jako děcko jsem to nezkoumala a už tehdy příběh brala s rezervou, je to především pohádka. Každopádně život byl pro někoho těžký za socialismu a je pro někoho obtížný i teď. Knížka má z dětského úhlu pohledu drive, je celá taková povedená... a vypovídá mimo jiné i o nespravedlnosti světa a o tom, že není radno hned všem věřit. To platilo za komoušů a to platí i dnes. A basta. Komu se to nelíbí, může říci dětem, že nic není černobílé a spustit přednášku o zlu před rokem 1989. Za mě - převažuje názor: "Nikolaji Nosove, podařilo se ti to!"
Knížku jsem s nadšením četla jako malá když ji teď syn objevil v knihovně, s nadšením jsem si zážitky malého Neználka užila ještě jednou.
K téhle knize jsem se dostal mnohem později než k prvním dvoum dílům.Čtivá je pořád jako předchozí dvě,ale dějově to už je slabší.Také už to není pro menší děti a myslím,že tenhle díl bude brzy zapomenutý,protože propaguje jiné myšlenky,než jsou oficiální dnes.
Kniha kterou jsem četla jako dítě, možná mi i byla čtena ještě. Nyní jsem ji četla své 6ti leté dceři, která včera posmutněla, když jsme dočítaly poslední kapitolu a sdělila mi, že až vypiluje čtení a nabere síly, protože je na ni kniha opravdu hodně těžká, tak si ji přečte sama ještě jednou. Takže kolegyně mi půjčí i další díl. Doma bude radost. I já se těším.
Kniha mého dětství, když mi bylo asi 10, dokázala jsem ji přečíst za jedno odpoledne a vymlouvala se, že mě bolí hlava, abych nemusela třeba k babičce. S napětím jsem fandila Neználkovi s Buchtíkem. Dodnes si pamatuju, jak jsem se smála scénám v nejlevnějším hotelu na světě, jak Neználek strkal jeden šprdlík za druhým, aby mohl spláchnout mýdlo, aby měl světlo, aby se vyspal. Jak mě děsilo, že někde můžou v noci běhat krysy a pokousat obličej. Viděla jsem svět Měsíčňanů dětskýma očima a nedomýšlela průhlednou angažovanost.
Takřka geniální Nosovovo opus magnum, kde autor pronikl do duše kapitalismu více než mnozí jiní a předestřel nástrahy tohoto zřízení nevinným dětským duším. Nedávno jsem si kupříkladu v IKEA připadal jako v Hotelu u levného bydla, taky je zde spousta věcí nekompletní a jeden je dostane teprve tehdy, když připlatí. Nikolaj Nosov sice psal propagandu, ovšem jeho propaganda byla poučená, tudíž jsem díky němu pochopil principy akciového trhu již v 10 letech. Nutno zmínit kongeniální Zápalovy ilustrace, bez kterých si mnozí z nás Neználka nedovedou představit dodnes.
No v obsahu už je to špatně, neználek s Buchtíkem omylem odstartují raketu a letí v ní sami. (omylem ji odstartoval Buchtík). Na měsíci je to jako by malíčkové z komunistického Kvítečkova,přiletěli do kapitalistické Ameriky. Ale i přesto všechno, mne dokázala knížka pobavit a rozesmát nad jmény jako Bleshing, Scouperfield...měnou byl shwidling... byli tam zlí policajti a bezdomovci...dalo se tam rychle zbohatnout a zchudnout...no prostě jinej svět...,než přiletěla další raketa a došlo k převratu a i na Měsíci začal vládnout proletariát... akorát jsem tehdy netušila,že se jeho část přenese po roce 1989 i sem....
Měli jsme jako děti doma všechny Neználky a tenhle jediný byl ilustrovaný někým jiným než Jaromírem Zápalem, tím byl pro mne výjimečný. Nadchl mě hlavně komiks na vnitřním přebalu knihy, kde se Neználek topí v jakémsi kečupu. Neználkovy příběhy mám dodnes ráda, propagandu v nich nevnímám a pokud ano, přijde mi to jako úsměvné retro, které k Neználkovi prostě patří.
Po rokoch som sa k Neználkovi na Měsíci opäť vrátila a ostáva mi skonštatovať len: DOKONALÉ. Krásny preklad, nádherne ľubozvučná čeština, kúzelné ilustrácie a napínavý príbeh pre citlivé duše všetkých vekových kategórií. Tie ocenia jednoznačný, len málinko alegorický popis (žiaľ i našej dnešnej) spoločnosti a "človíčkov" v nej i autorovo vizionárstvo, ako to všetko napokon dopadne s troškou technologickej pomoci od dobrých (mimo)zemšťanov.
Každý díl je víc a víc protknutý komunistickou ideologií. Z toho třetího indoktrinace přímo čiší. Naštěstí Nikolaj Nosov skončil u něho, protože kdyby pokračoval ve stupňování dál, tak by čtvrté pokračování mohlo pojednávat o Neználkovi jak zavádí socialismus v Angole. I tahle knížka se ale dá číst jako krásně pohádkový příběh. Bohužel jen dětskýma očima. Po letech už ony skryté a méně skryté významy trochu ruší. I propaganda se dá psát přitažlivě, jak ukázalo Sluneční město.
Doposud ve svých 42 letech, si ji občas přečtu. Nádherná vize kapitalistického systému a modelu komunistického převratu, jen mi tam občas chybí nějaká ta vláda, hlavy státu, nebo detaily rodinného života. Že by žádný neměli :-?
V mojom srdci, dá sa tak povedať, má táto "ružová" knižka špecifické miesto. Bola to totiž moja prvá kniha, ktorú som čítala ako dieťa v češtine (teda v českom preklade). A práve vďaka nej som si češtinu osvojila a zamilovala.
Knížka se mi jako dítěti hodně líbila a že je to komunistická propaganda jsem si uvědomila až na pokraji dospělosti. :-D Což zajisté vypovídá něco ne příliš lichotivého o mém IQ. Ovšem díky tomu jsem si ji pěkně užila a dobrodružství z Měsíce mi připadala hodně zajímavá. Třeba jak začal Buchtík obchodovat se solí a začalo se mu na chvíli dobře dařit, poměry v kriminále, různé atrakce, zneužívající ubohé hladové človíčky...Když jsem si uvědomila, že Kvítečkov a Sluneční město jsou vlastně SSSR a vnitřní Měsíc USA, všechno najednou dostalo úplně jiný rozměr a trochu mi to knihu znechutilo. Ale myslím, že by mě dokázala pobavit i dnes a hlavně bych spoustě věcem rozuměla. :-D
Nemyslím si že dokážu posoudit jakou myšlenku celá kniha má, ale tento Neznalek na mně vždy působil podivným dojmem a nálepka Pohádky se ani pro toto dílo nehodí. On autorův pohled na svět není tak špatný, například kapitola kde je Neználek s Kozlíkem v hotelu u Levného Bydla je skoro jako ze života (však to známe, né?) Ale ta nálepka dětské knihy je závádějící, víc než se může zdát.
Třetí Neználek je docela solidní, neváhala bych napsat, že mnohem dospělejší plnokrevná sci-fi, řiznutá samozřejmě propagandou, která však tehdy trčela snad z veškeré oficiální sovětské literatury. Takže ve srovnání s jinými SF "veledíly" té doby je ještě dost slabé kafe.
Když tak oprašuji knžky, které čekají, až si je po mně přečtou moje děti, občas si v Neználkových dobrodružstvích zalistuji a baví mě to i teď. :-)
A moje nezměrné díky autorovi, že díky Neználkovi na Měsíci jsem v době kuponové privatizace znala pojmy jako akcie a burza a nečuměla jsem na tržní ekonomiku jak tele na nová vrata :-)
Autorovy další knížky
| 1996 |  Neználkovy příhody |
| 1973 | Neználek ve Slunečním městě |
| 1976 | Neználek na Měsíci |
| 1967 | Neználek na cestách |
| 1955 |  Víťa Malejev ve škole i doma |
Tentokrát se Neználek vydal opravdu daleko. A nebyl to stejně veselý svět jako Sluneční město. Paralela s "prohnilým kapitalismem" byla tak do očí bijící, až jsem se musela smát. Četli jsme se synem a ne všechno se mu líbilo, podle mě ale opět skvěle napsaný příběh. A ta jména - neuvěřitelně vtipná.