Neználek ve Slunečním městě
Nikolaj Nikolajevič Nosov
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12099/neznalek-ve-slunecnim-meste-12099.jpg
4
629
629
Vyprávění o Neználkovi a jeho přátelích zachycuje příhody s kouzelnou hůlkou a dobrodružství ve Slunečním městě. Zcela nečekaně se Neználkovi podaří udělat tři dobré skutky po sobě a za odměnu dostane od kouzelníka čarovnou hůlku. Ta mu splní každé přání. Neználek si musí dát pozor jen na jednu věc - nesmí udělat tři špatné skutky. To by pak hůlka svoji kouzelnou moc ztratila. Neználek je nadšený. Zanedlouho si díky hůlce nejen pochutná na výborné zmrzlině, ale spolu s kamarády uskuteční i dobrodružnou cestu do Slunečního města.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 2005 , Knižní klubOriginální název:
Незнайка в Солнечном городе, 1958
více info...
Přidat komentář
Nevedko bola moja oblubena knizna postava v detstve a teraz som si ju znovu precitala a znovu som bola to male dieta :)
Sandik: skoro všechno jste už napsal a zhodnotil za mě. Jelikož se občas i jako dospělá ráda vracím k oblíbeným knížkám, na kterých jsem vyrůstala, taky jsem odhalila mezi řádky paralelu: větroplaši = hippies, žlutozelené kalhoty = džíny a to "experimentální" divadlo = beatnická a vlastně celá západní kultura. A docela by mě zajímalo, jestli tohle autor hlásal z přesvědčení nebo mu to bylo nařízeno shora nějakou tou svazovou komisí pro dětskou literaturu - což by nebylo v sovětských poměrech té doby nic divného. Stačí, jak zatočili po válce se SF :-(
Ale tohle jsme jako děti samozřejmě neřešili, s chutí jsme se účastnili dobrodružné cesty tří hrdinů a čekali, kdy kouzelná hůlka ztratí svou moc...
Jsem zvědavá, jestli si Neználka někdy přečtou moje děti. Pořád na ně v knihovničce čeká :-)
Mám ráda sci-fi, fantasy a dobrodružství ... a vlastně mě provází už od dětství ... jak já měla všechny tyhle Neználkovy příběhy ráda ... tyhle vynalézavý malinkatý kluky a malenky a jejich cesty za dobrodružstvím :-).
Byla to první knížka, kterou jsem z celé trilogie četla. Prostě proto, že v době mého dětství se na knížky čekalo a v době vydání prvního dílu jsem byla předškolák - a rodiče do foroty nekupovali.
Celý ten motiv putování za poznáním, poučením a "dospělostí" mi opravdu přirostl k srdci. Ještě dneska mám právě ted chuť jít a aspoň prolistovat.
Krásná alegorie, zajímavá myšlenka a co si budeme nalhávat, taky trochu sci-fi (auto s botami?). Můžete se smát, máte chuť vytahat Neználka za uši a čekáte, co vyvede oslík a větroplaši. A čtete pořád dál, protože nejde přestat.
Ano, jsou tam i politicky zaobalené věci. Politika je všude, něčím se to odůvodnit muselo. Prostě zapomeňte, jako dítě ji moc nepoberete, pro dospělého je úsměvná. A sorry, ale zas tak špatná není. Myslím kniha, ne politika.
Spokojené tři a půl.
Jak tak přemýšlím, tak vidím tak trošku paralelu Knoflenka-Hermiona, Špidla Strakáček - Ron, Neználek - Harry.
V hodnocení tohoto pokračování Neználkových příhod bych měl v zásadě zopakovat to, co jsem psal už u hodnocení první knihy. I zde nacházíme ideální svět, který je ovšem ještě utopičtější. Malíčci a malenky pracují bez nároku na odměnu, ovšem v restauracích i obchodech si bez placení berou cokoli podle chuti. Zároveň nejen usilovně pracují, což se ovšem týká pouze některých z nich, neboť mnozí jiní tráví celý den v parcích a koutcích zábavy a oddychu, ale také zapojili stroje a moderní techniku obecně, takže bez problémů "poroučí větru i dešti". Technicky znějící tvrzení v knize obsažená jsou přitom často neskonale naivní, jiné nápady se dnes v nějaké podobě skutečně podařilo uskutečnit, ovšem samozřejmě ne v socialistických zemích nýbrž v těch "hnusně kapitalistických"...
Skoro to vypadá, že děti "dostatečně nepochopily" relativně nevinný a nenápadný komunismus první knihy o Neználkovi, a tudíž ho dostali ve druhé knize v naprosto v explicitní podobě. Posunem je například i to, že zde už ani omylem neplatí v prvním díle vcelku fungující fyzikální zákony a mnohé vynálezy jsou tudíž naprosto fantastické a zcela nereálné. Zajímavé je také to, že obyvatelé Slunečního města podléhají módě, fenoménu i u nás především v první polovině padesátých let často pranýřovanému a považovanému div ne za "buržoazní pavědu", neřkuli za "nenápadný způsob zotročování žen"... Ta také v podstatě způsobí "vládu větroplachů", jejíž projevy v divadle či na koncertech povážlivě připomínají projevy avantgardního umění. Jak se zdá, ve slunečním městě jinak vládne ten správný "socialistický realismus" a nic takového jako je experimentální divadlo či atonální hudba zde nemají místo...
Samozřejmě je nutné zdůraznit, že ani tuhle dosti neuvěřitelnou ideologickou masáž děti rozhodně nepochopí tak jak to autor zamýšlel a jistě z nich kniha neudělá malé komunisty. V dětských očích zůstává kouzelný a v dobrém slova smyslu fantastický příběh plný zajímavých situací a vtipných míst. Z pozice rodiče k tomu můžu dodat, že i míst pro děti poměrně poučných.
Celkový dojem: 75%
jako dítě jsem to nečetla,obrovská bichle a malá písmenka :)Začala jsem ho číst synovi když byl malej už jen proto,že jsem si ho vždy chtěla přečíst....a hrozně jsem se nasmála...doporučuji si všechny Neználky přečíst..klído jako dítě nebo dospělák :)
Zásadní kniha dětství - díky ní mám rád scifi a snažím se dodržovat Špindovu zásadu "nikdy se ničemu nedivit". :-) Jaké bylo moje překvapení, že kongeniální ilustrace nejsou dílem ruským, ale pana Jaromíra Zápala! Jejich detailním studováním jsem strávil stejně času jako samotnou četbou. V Moskvě jsem si našel ruské originály a nesahají českým kresbám ani po paty.
Knížka kterou nám četla naše máma a teď když jsem máma já ji čtu zase svým dětem a jsem ráda že je baví stejně jako mne tehdy!
Nádherné pokračování, Špinda Strakáček je super, bohužel ale platí to, co jsem napsala u knihy Neználkovy příhody............:(
Prostě kouzelná knížka, kterou jsem v dětství četl a nyní jí čte můj syn. Petře 17 se nedivím že si knížku i když je na prahu dospělosti vezme s radostí do ruky.
Pěkné počtení, když nevím co by. I teď v tomhle věku se tím ráda odreaguji. Člověk u toho zapomene na ve patné a myslí jen na malenky a malíčky a samozřejmě Neználka.
Rozhodně v období dětství nejoblíbenější z trilogie o Neználkovi. Neználek společně s kamarády Špindou Strakáčkem a Knoflenkou dojedou do Slunečního města, kde kromě toho, že tam vládne také komunismus, jsou nejen technologicky mnohem vyspělejší, než spíše na romantických principech fungující Kvítečkov. Úžasné vynálezy a důmyslná technika Slunečního města mě okouzlovala. Nejvíc se mi asi líbily šachové automaty, s těmi by hra musela být opravdu zábavná. A v neposlední řadě - kdo z dětí by nechtěl mít takovou kouzelnou hůlku, jako dostal Neználek? Mně by se hodila i teď.
Tuto knihu jsem v dětství měla strašně ráda a mám ji stále schovanou pro svou dceru :-)
Takové srandovně sci-fistické a futuristické, taky moralitka o větroplaších. Šprtka Knoflenka... Četla jsem jako dítě víckrát.
Doklad skutečnosti, že ne vše, co je z Ruska, dokonce onoho socialistického, nutně musí být špatné. Ano, Neználci jsou poměrně průhledná propaganda, ale poutavě napsaná a navíc místy dosti trefná a vždy velmi zábavná.
Jedna z mých úplně prvních přečtených knih. Nikdy jsem se k ní sice nevrátil a moc se mi už nevybavuje, ale pamatuji si, jak jsem se těšil, jak si před spaním přečtu dalších několik stránek.
Štítky knihy
pohádky pro děti ruská literatura ilustrace, knižní malba pohádkové příběhy
Autorovy další knížky
| 1996 |  Neználkovy příhody |
| 1973 | Neználek ve Slunečním městě |
| 1976 | Neználek na Měsíci |
| 1967 | Neználek na cestách |
| 1955 |  Víťa Malejev ve škole i doma |
Neználek! jak jsem na něj mohla nevzpomenout? Řadím ho do čtenářské výzvy - kniha mého dětství a hned.
Milovala jsem Sluneční město i Kvítečkov, jako dítě mě nenapadlo přemýšlet, jestli je tam nějaká paralela (i když u "Neználek na Měsíci" jsem ty imperialisty viděla už i já). Krásné ilustrace, spousta zajímavých strojů, šachový robot a tak dále.
Zkusím Neználka v budoucnu předložit vnučce, co ona na to.