Neználek ve Slunečním městě
Nikolaj Nikolajevič Nosov
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327725/bmid_neznalek-ve-slunecnim-meste-4LZ-327725.jpg
4
629
629
Nová dobrodružství Neználka a jeho kamarádů. Neználek, Knoflenka a Strakáček se s pomocí kouzelné hůlky vydají do Slunečního města. Jak už název napovídá, ve Slunečním městě je všechno dokonalé: stále svítí slunce, všechno funguje, všichni se na sebe usmívají, na každém kroku čekají noví přátelé, příjemná překvapení a spousta nejrůznějších vynálezů. Kniha, kterou podobně jako Neználkovy příhody doprovodil veselými ilustracemi Jaromír Zápal, je určena pro čtenáře od šesti let.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 2017 , Knižní klubOriginální název:
Незнайка в Солнечном городе, 1958
více info...
Přidat komentář
V dětství něco jako pohádka roku 2250, s krásnými kresbami (kdo by řešil v době socialismu odkud je kniha, když se líbí) a zábavnými příběhy s prima kamarády. V dospělosti nostalgie, vzpomínky na dětství, kdy jsme všichni spěchali do dospělosti... jenže to už není pohádka:o)) Asi by to chtělo kouzelnou hůlku...
Kéž by ji četli i dnešní děti, protože je to jejich svět fantazie a možná i sci-fi. Když jim dospělí nebudou plést hlavu s jakoukoliv ideologií, tak ji ony neuvidí a tak nepřijdou ani o příběhy, kamarády ani zábavu... Jedna z mých osobních TOP knih.
tuhle jsem měl ze všech příhod nejraději, Špinda Strakáček - nezapomenutelný hrdina
(SPOILER) "Slunečňák" je moje první setkáni s Neználkem. Nezapomenutelné a na tu dobu úchvatně futuristické. Auta co jezdí na sodovku, domy co se otáčí, nebo ty úžasné výtahy plné jídla u každého doma a hlavně to všechno bezstarostně a ZADARMO??:-D Četl jsem ji skoro pořád dokola. Spolu s Neználkem na Měsíci a Přihodama nejlepší knížky mého dětství.
Opäť prekrásny príbeh z dielne N. N. Nosova (a som rada, že ho konečne vlastním). Je to vtipné, mravoučné, múdre, milé, nápadité a s nádhernými ilustráciami, ktoré som ako dieťa milovala.
Výlet Neználka, Knoflenky a Špindu Strakáčka do Slnečného mesta ma zaujal, ako keby som bola dieťaťom (čo v istom zmysle aj stále som)... Páči sa mi, ako nenásilne autor vkomponoval do diela tému nezištných dobrých skutkov, pekného kamarátstva, dobrej, pokojnej a láskavej povahy (ale i tej opačnej, pravdaže), výdobytkov techniky, vplyvu módy, možnosti len radostne žiť, mať všetko zadarmo, ale aj následky nesprávnych rozhodnutí (zmena Aršíka na osla, premena oslov na ľudí), vplyv svedomia na človeka, no a popisy výčinov vetroplachov (na uliciach, v divadle a inde) a neschopnosti strážnikov zasiahnuť nemali chybu - akoby som čítala o dnešku... Darmo, Nosov bol veľký vizionár. Príbeh má spád, milé postavy, humor i napätie, množstvo pekných opisov, pri ktorých, verím, sa deťom oči otvárajú doširoka :), uzavretý oblúk, na konci ktorého sa všetko vyrieši a dá do poriadku. Paráda!
Druhý díl mě sice už zaujal méně, možná že byl psaný jakoby hodně narychlo, ale přesto jsem ho s chutí přelouskal (i nekolikrat) a během čtení jsem stále víc chtěl vidět víc a víc že slunečního města a na konci knihy jsem nejenže tam hrozně chtěl jít, ale hlavně jsem nechtěl aby už ta prohlídka slunečního města skončila. ☺ ☺ ☺ ☺ Nějaké politické podtexty jsem jako dítě nevnímal a žil jenom prohlídkou slunečního města. ☺ ☺ ☺
Tolik jsem toužila jako malá holka jet do Slunečního města, zažít to krásné prostředí, město a malé lidičky a hlavně - mít kouzelnou hůlku. Člověk se rád přenesl do říše snů a snil. Na mně tato pohádka působila skoro až magicky. To je na tom to nejhezčí.
Přestože se mi Neználkovy příhody nelíbily, dostala jsem od tetičky tuto knížku a dopadla stejně.
Ve srovnání s Neználkovými příhodami z tohoto dílu už okatě čučela ideologie. Ještě se to dalo jakžtakž číst, ale už i pro dítě to bylo příliš.
Druhá kniha s Neználkem se mým dětem, když byly malé, nelíbila skoro vůbec. Vnučkám ji už číst nebudu a jen z nostalgie dávám tři hvězdy.
Knížka, ze které vyčuhovala ideologie tak okatě, že to došlo i mně, jakožto poměrně malému dítku. Dodnes se mi vybavuje (aspoň myslím, že to bylo zde), jak tam měli jakási autíčka, která sama jezdila, kam si kdo řekl, ale stávalo se občas, že v tom autíčku přepravovaná osůbka umřela, a pak to autíčko jezdilo pořád dál. To mi přišlo poměrně dost drsný na takovou knížku.
Četla jsem jako dítě. Když jsem se k tomu v dospělosti vrátila, nebyla jsem nijak nadšená. Ani v dětství mě moc nebavil..
Pro mě jako dítě (a vlastně i teď, za dospěla) byl z „Neználků“ nejlepší první příběh, Neználkovy příhody. Laskavé vyprávění, nádherné obrázky, agitační propaganda nebyla násilná, spíš jen takové moralizování (jako ostatně v mnoha dětských knížkách obecně), Kvítečkov byl plný fantazie, která dětem musela uhranout (auto na sodovku,například). A skvělá předsádka, kde byly zobrazeny všechny postavy, to mě moc bavilo.
Sluneční město oproti tomu už byla nezastíraná chvála pokrokového Sovětského Svazu. Už nešlo o čistou fantazii, ale jen o trochu nadsazený odraz vývoje techniky (hotelový pokoj celý na „čudlíky“, kombajny jezdící v kruzích,...).
No a Neználek na Měsíci, to už byla čistá agitka a kapitalistobijecká propaganda, ale o tom až jinde.
Nicméně ještě stále lze i tento díl dětem předčítat jako pohádku, pořád převládá příběh nad potěchou soudruhů z vydavatelství. České vydání má navíc ještě pořád nádherné Dismanovy ilustrace, což je také plus, díky kterému bych ještě knížku úplně nezavrhovala.
Jako velké mínus jsou však rozsáhlé technologické pasáže popisů, jak to fungovalo v textilních továrnách, jak pracovaly stroje na polích,... To byla nuda i pro dospěláka, natož pro naše děti (i když věřím, že některé techničtěji zaměřené děti si naopak můžou právě tohle užívat).
Slabší pokračování, kde je poměrně dost složitých přetechnizovaných pasáží, ale děti to kupodivu stále bavilo.
Neználka jsem jako malý zbožňoval.. Nyní jsem se ke knihám znovu vrátil při četbě svým dětem a dávám plný počet hvězd.
Další milé vyprávění o rošťákovi Neználkovi. Nad zjevným blahobytným režimem se mi koutky úst kroutily smíchy, ale jinak opět bravurně napsané a krásně ilustrované. Četli jsme se synem a moc jsme si to užívali.
Štítky knihy
pohádky pro děti ruská literatura ilustrace, knižní malba pohádkové příběhy
Autorovy další knížky
| 1996 |  Neználkovy příhody |
| 1973 | Neználek ve Slunečním městě |
| 1976 | Neználek na Měsíci |
| 1967 | Neználek na cestách |
| 1955 |  Víťa Malejev ve škole i doma |
neuvěřitelná vzpomínka na mé dětství, oprášeno díky čtenářské výzvě, ale faaaakt nadčasové. Od doby, kdy jsem četla naposledy, uplynulo neskutečně let, ale kniha je napsána tak úžasně, že mě příhody prostě znovu oslovily.... za mně super.