Neználkovy příhody
Nikolaj Nikolajevič Nosov
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12101/bmid_neznalkovy-prihody-j9F-12101.jpg
4
807
807
Příhody a dobrodružství skupinky přátel z pohádkového města Kvítečkova. Knížka pro mladší děti. Osudy človíčků, menších než maličká okurka, kteří žili v jednom pohádkovém městě – Kvítečkově. Človíčkové nebyli stejní, jedni si říkali malíčkové a druzí malenky. Nejznámější z malíčků byl Neználek. Jeho příhody a nezbednosti jsou pro zasmání i poučení.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 1996 , OldagOriginální název:
Приключения Незнайки и его друзей (Priključenija Něznajki i jego druzej), 1954
více info...
Přidat komentář
Super kniha, ktorú máme doma desaťročia, obľúbená kniha mojej mamy, keď bola malá a ja som sa k nej dostala až teraz. Lepšie neskôr ako nikdy :)
Moje první opravdu mnou přečtená knížka..dostala jsem ji na Vánoce a přes svátky jsem ji přelouskala.Chtěla jsem se stát také malíčkem a zažít dobrodružství s Neználkem,Všeználkem..krásná doba dětství-Neználku ,děkuji...
Taková nostalgie! Jako malá jsem vždy v obrázkách hledala určité postavičky a obdivovala jejich úbory, nápady, dobrodružství...
Tato první kniha příhod s Neználkem se líbila nejen mým dětem, když byly malé, ale zaujala i vnučky.
Knížky s Neználkem jsem podědila - dostala od svého, staršího bratra. Předával mi je jako největší svátost. Aby taky ne! Když byl malej kluk, tak si je stále dokola prohlížel a četl. Neználkovy příhody a jeho kamarádi Strunka, Šroubek, Čiperka, Všeználek, Pilulkin a mnoho dalších, i mé dětství rozhodně obohatili. Dodnes na ně s úsměvem na tváři vzpomínám. ; )
Neználky jsem přečetla dva z celé série, bohužel se mi ta první a údajně prý nejzdařilejší, nejfantastičtější pohádková knížka Neználkovy příhody do ruky nedostala. V dětství jsem se mohla potěšit pouze Slunečním městem a pak jsem si k Vánocům vyprosila Neználka na Měsíci. Jednička v době mého dětství vydaná nebyla, alespoň jí máma ani babička nikde nesehnaly a pak už jsem byla na tyto příběhy moc velká.
Dost mi to mrzí, četla jsem jí až nyní v dospělosti kvůli dětem. Příběh byl kouzelný, ovšem už jsem to nemohla zhodnotit dětskýma očima a tudíž to prožívala jinak, respektive už to moc neprožívala, jen četla s odstupem čtenáře, kterému není příběh určený :). Jednička je nejspíš psaná pro ty nejmladší, předškolní děti. Kdo ví, možná je opravdu nejzdařilejší, jak jsem slyšela, ale do mého života už nepatří.
Dětství je kouzelný svět plný nevšední fantazie a navrátit se do něho už nejde, lze jen tak zpovzdálí, namátkou na přečtené knihy zavzpomínat a vzpomenout si na dojem, který jsem z nich tehdy před desítkami let měla. Obecně vzato, bylo to jedno z nejhezčích období mého života a tak do těch tehdy skutečně čtených nahlížím letmo doteď a docela ráda.
Přečteno před mnoha a mnoha lety, mnogo let tomu nazad. Vzpomínám si, že Neználek mě štval svou naprostou tupostí a ani nijak jinak mě ty příběhy obyvatel Kvítečkova nezaujaly. Vlastně si nejsem tak úplně jistá, zda jsem to dočetla poctivě až do konce.
Krásný, trochu nostalgický, návrat do dětství. Roztomilé příhody jsou doplněné obrázky, které velmi věrně zobrazují popisované události. Bez Zápalových kreseb by Neználek ztratil hodně ze své poetiky.
Neználek mě nikdy moc nechytil. Přečetla jsem to snad dvakrát, to jo, protože jsem četla do zblbnutí všecko, co jsem měla doma... ale nebyla to srdcovka. Málo dobrodružný, moc sci-fi. Já měla vždycky radši příběhy obyčejných dětí, normálních lidí ztroskotalých v přírodě, zvířat... Navíc se mi už tenkrát nelíbila se mi ta některá jakoby poruštěná jména - dodnes si vzpomínám, jak jsem nesnášela jméno postavy Sirupčíka, prostě mi to hnusně znělo (a tohle mi zůstalo až do dospělosti, dodnes nenávidím některá slova, jak znějí). Ale kousek dětství to byl, to jo, a ty chvíle s knížkou strávený byly hezký. I když si z ní vybavuju jen naprostý útržky a nic moc ucelenějšího, takže mě nemohla nijak moc oslovit. Z jiných knih, čtených i v té době, si pamatuju mnohem víc. Ale aspoň si pamatuju, že jsem ji četla.
Jedna z mých osobních TOP knih. V dětství něco jako pohádka roku 2200 s krásnými kresbami (kdo by řešil v době socialismu odkud je kniha, hlavně že se líbí a kéž by ji četli i dnešní děti, protože je to jejich svět) A v dospělosti nostalgie, vzpomínky na dětství, kdy jsme všichni spěchali do dospělosti. Jenže to už nebyla, není pohádka....
Četla jsem jako dítě. Když jsem se k tomu v dospělosti vrátila, nebyla jsem nijak nadšená. Ani v dětství mě moc nebavil..
Moc krásný příběh. Kniha je plná různých ponaučení a pro děti to musí být super! :)
Moc pěkný příběh, který bavil tříletého syna i sedmiletou dceru. K tomu ještě příjemné obrázky, které příběh krásně doplňovaly.
Štítky knihy
pohádky pro děti ruská literatura dobrodružství ilustrace, knižní malba pohádkové příběhyAutorovy další knížky
| 1996 |  Neználkovy příhody |
| 1973 | Neználek ve Slunečním městě |
| 1976 | Neználek na Měsíci |
| 1967 | Neználek na cestách |
| 1955 |  Víťa Malejev ve škole i doma |
Já budu vybočovat z řady. Mně se Neználek moc nelíbil.