Něžnost
David Foenkinos
Krásná, svůdná, něžná, inteligentní… taková je Nathalie, a do smrti svého manžela je i šťastná, pak se její život zlomí… Dokud si ze záhadných důvodů nevšimne nezajímavého, trochu nešikovného kolegy. Pomalu, ale jistě je okouzlována jeho jemnocitem, delikátností, nenápadným smyslem pro humor. Obyčejný příběh okouzlil svou křehkostí a jemným vtipem přes 800 000 čtenářů ve Francii, byl přeložen do 24 dalších jazyků a autor z něj vyšel při psaní scénáře k filmu, který režíroval jeho bratr, Stéphane Foenkinos, a v němž v roli Nathalie ztvárnila Audrey Tautou (známá mj. jako Amélie z Montmartru).... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2012
,
Argo
Originální název:
La délicatesse, 2009
více info...
Přidat komentář
Mám pocit, ze ak napíšem akúkoľvek recenziu, uberiem tým tejto knihe na osobitosti. Takže, prečítajte si, a uvidíte koľko je v nej nečakaných prekvapení a kúzla.. :) A áno, vidím v nej trochu z Amélie z Montmartru. Veľa jemnosti. Krásne.
Pro mě taková jednohubka, na které se mi asi nejvíce líbí ta titulní fotografie A. Tatou. Milé, nepřekvapivé, takové pohlazení – krásná, inteligentní, ale nikoli vyzývavá mladá žena vyznamená svou přízní firemního kolegu, muže naprosto nezajímavého (vzhledem i profesně), načež v něm objeví nečekaně trpělivého a empatického společníka.
Doporučila bych autorovi napsat kompatibilní dílko: výkonný a dobře vypadající manažer se dá dohromady s šedou a nezajímavou firemní myškou. Téma chytlavější, soudím já, a určitě méně časté (pokud pomineme zápletku typu „je dcerou majitele firmy a dědičkou obrovského jmění“).
Způsob psaní se mi celkem zamlouval, třeba právě řeči o lubu, které komentář Ivaksa neoceňuje. Ale jinak souhlasím, bez téhle knížky se v naší knihovně obejdeme.
Kniha, k níž se vracím. Dočítání posledních stran mne vždy dojme, jako by se odkrývalo tajemství, které dává naprostý smysl pouze mně. Některé věci slovy vyjádřit nedokáži, autor mi v tomto případě nabízí východisko směsicí adekvátních pocitů. Příjemně mne dojímá obzvlášť na posledních stranách...
Počáteční kapitoly ubíhají svižně. Příběh je zde podáván v přímých úvahách a vysvětleních. Rychle se střídají místa nebo doba. Při seznamování Nathalie s Markusem se časové intervaly zkracují tím, jak se vztah obou prohlubuje a ze scény jsou postupně odvedeny i vedlejší postavy, aby středobodem zůstali pouze dva, již zmiňovaní. Definice toho, co autor zamýšlel říci, jsou v textu krásně uvedeny a tak si čtenář nepotřebuje domýšlet.
Příběh nabízí pohled na nestandardní lásku, taktéž speciální, jen obyčejným a jemným způsobem.
Ako naznačuje samotný názov knižky, jedná sa o nežný, citlivý, poetický príbeh.
Krehká Nathalie sa po prežitej tragédii uzatvorila pred svetom. Až kým nestretne na prvý pohľad nezaujímavého, obyčajného Markusa. Knižka je príbehom ich rodiacej sa lásky.
Autorove úvahy mi občas pripomenuli Kunderu. Hlavne, akú dôležitosť vkladá do giest, mimiky, kúzla okamihu.
Bolo to moc krásne čítanie.
Odporúčam.
Jemně uchopené téma - právě jak to naznačuje název knihy ....
Natalie je děvčátko, dítě, které přišlo o manžela a uzavírá se do citové izolace ....
Autor se umí ponořit do jejich pocitů a pozvolna ji vrací zpět do života .... s pomocí kolegy, který je tak jiný než byl její muž, ale má v sobě jemnocit ....
A samozřejmě odkaz na francouzský šanson - o čem jiném, než o lásce ....
Audrey Tatou si v této roli umím představit - pohled jejích velkých očí - stále udivených nad tím, co život může přinést ....
Líbilo se mi a doporučím - těm, kdo pochopí ....
Co napsat ke knize, která vám ukradne srdce a zmocní se vaší mysli?
Já to nevím... Chtěla bych toho tolik napsat, ale prostě vskutku netuším, jak tohle vyjádřit...
Bezesporu je to jedna z těch úplně nejoblíbenějších knih mého života. Kniha, na kterou se prostě nikdy nemůže zapomenout. Ale vracet by se do ní chtělo pořád.
Kniha, která oplývá tak poetickým jazykem, až se vznášíte na vlnách té nejskutečnější čtenářské extáze.
Jde o čiré vzrušení z kouzla slov, větných spojení a poetiky, která tímto příběhem oplývá.
A já oplývám velkou zamilovaností k ní a doufám, že se dalším čtením přebrodím k lásce, která mi zůstane po zbytek života. Tuto knížku chci vlastnit a opakovaně se do ní nořit. Znovu a znovu se potkávat s Nathalií a Markusem, nikdy nepřestat objevovat ty emoce ukryté ve slovech. V těch neskutečně chytrých větách se toho skrývá tolik. Je nemožné to všechno objevit a prozkoumat na první přečtení. Už teď jsem měla touhu se k některým kapitolám vracet a nechat je na sebe znovu působit. Ještě více si je vychutnat, hlouběji do nich proniknout, víc z nich vytěžit.
Zajímalo by mě, zda tohle kouzlo působí na každého nebo jen na pár čtenářů. Nemám však odvahu přečíst si komentáře, protože pokud by tuto knihu někdo kritizoval, nemusela bych to unést.
Je to láska na první přečtený odstavec.
„Byla tak krásná... Tou krásou, která vás nutí psát všude tři tečky...“ To pronesl hlavní hrdina o své milované. Vypůjčuji si tato slova a lepím je na tuto knihu.
Zážitek nedozírný... Nepochopitelný. Vyvolávající úžas.
Děkuji!
„Tak moc toužil po ženském těle, že umíral smutkem, když si někdy připustil, že mu už navždy zůstane nedostupné. Že už nikdy nedostane vízum do krásy.“
Hodně mě zaujalo, jak byla knížka napsaná - autor si vesele a s lehkostí skáče sem a tam, občas přihodí recept na chřestové rizoto (nebo co to bylo) nebo nějakou definici ze slovníku, jako by se nechumelilo a do toho přimíchává vztahové veletoče femme fatale Nathalie. Obálka s Audrey Tautou mě trochu odrazovala, ale ve skutečnosti se knížka příběhu Amélie v lecčems podobala a mně to přitom vůbec nevadilo. Bavily mě svěží a neotřelé slovní obraty, přirovnání, jazykové hříčky (smekám před překladatelem - vypeskovat někoho za pesky/PEZky je jen jeden příklad z mnoha ;-)), takže jsem pak byla ochotná odpustit i jistou povrchnost všech postav (všichni dokola řešili jen vzhled) nebo nedostatek osobního kouzla u Marcuse.
Milá lehká elegantní francouzská četba. Příběh sice popisuje nešťastnou životní událost v životě hlavní hrdinky, nejedná se ale o žádnou posmutnělou literaturu, spíš naopak. Autorův styl je lehký, oddechový, místy čtenáře i rozesměje.
David Foenkinos: Délicatesse (v českém překladu Něžnost). Další úlovek z výprodeje naší knihovny. Další francouzská kniha, ke které usedám doufaje, že to nebude nic ohromujícího, protože mě pak vždý mrzí, že nemohu knihu doporučit dál svým českým kamarádům čtenářum. Avšak ona do češtiny přeložená je, stejně jako spousta dalších knih tohoto autora, zmiňovaného tu jen párkrát. Délicatesse = přijde mi nepřeložitelná, tolik se toho dá do ní schovat, o tolik více než do něžnosti. Název vybízí ke srovnání s díly Kunderovými. To jsou však dvě zcela odlišné ligy. I když se Foenkinos neustále snaží přes různé oslí můstky k něžnosti vždy a znovu dostat, je to místy krkolomné a neobratné. Nicméně příběh samotný, zcela prostinký - Nathalie, Francois, potom Markus, byl skutečnou oslavou lásky. Jemným vkusným vyznáním. Zápletka i intriky minimální. Jen zalíbení a láska dvou lidí v té nejjednodušší podobě. A ono to stačí. Obzvlášť, když nás sem tam z toho růžového obláčku sesadí velmi dobře mířená cynická poznámka autora pozorovatele.
Do dějin literatury se Foenkinos možná nezapíše, až příliš z knihy čiší, že ji psal spisovatel řemeslník, co vydává alespoň jednu knihu ročně (18 knih vydaných v letech 2002-2018), ale i tak si s chutí, obzvlášť takhle v létě, přečtu další jeho počiny. Charlotte, za kterou získal Goncourtovu cenu gymnazistů počínaje.
Ach... naprosto nejbožejší vyprávění o jednom takovém obyčejně neobyčejném žití... celé mé já se rozpustilo v něžnosti toho slova... každé písmenko mi obalilo duši jemností a krásou... každá stránka mi tak lehounce pošimrala srdeční chlopeň... občas i nějaký ten motýlek mi nitro rozvrkočil ;) ehm... a přesto jsem neměla ani na vteřinu pocit, že se brodím čímsi červeným ulepeným a estrogenovým... aneb...
Existují úžasné příběhy, které potkáte v nepravou chvíli. A existují příběhy, které jsou úžasné, protože jste je potkali v tu pravou chvíli! Mon Dieu ♥
Dobre zvládnutá rozprávka pre dospelých. Ľahké a šarmantné podkopávanie romantických klišé.
Je mi úplně jedno, jestli je knížka mistrovským dílem, nebo kopíruje něčí styl, pokud mi po jejím přečtení je dobře. A to teda je. Autor je vtipný, jeho přirovnání se mi líbí, vsuvky jsou milé (hned jak to dopíšu, pustím si Alaina Souchona) a navíc mi hlavní hrdina připomíná někoho, koho znám. Mám ráda, když se knížky prolínají se skutečným životem čtenáře.
Můj spontánní výběr v knihovně. Francouzská kniha mi k jaru seděla. Téma knihy není ničím novým ani převratným, přesto mě nenudila díky autorovu zvláštnímu snovému stylu psaní ve stylu Amelie z Montmartru.
Vůbec jsme se s autorem nesetkali.
Příběh už jsem víděl zfilmovaný, tak odpadl ten prvek četby, kdy čtu, abych se dozvěděl, jak to dopadne.
Ale ani styl psaní mně nepřišel zajímavý, spíš mi lezla na nervy ta přirovnání jako "byl nenápadný jako středník v 800 set stránkovém románu", "zbledla jako neurastenická princezna", nebo "život je jen uzavřená plicní chlopeň".
Zdálo se mi to hodně umělé, jako by nám Foenkinos říkal: "Podívejte na mě, jak dokážu být originální a kreativní".
Ale originální mě to nepřišlo - vkládání krátkých odboček důvěrně znají všichni fanoušci Vonneguta, přestřihy mezi reálnými a bizarními scénami mnohokrát a mnohem lépe předváděl Boris Vian atd.
Takže mě ta podivná postmoderní koláž stylů nebavila. Na psychologický příběh byly osoby popsány příliš povrchně, na knihu absurdního humoru se zase příliš stránek věnovalo popisům vnitřních pocitů postav. A hrdinové knihy byly vinou nejednotné atmosféry také dost nevěrohodní, například Markus v jedné chvíli není schopen ze sebe dostat jediné slovo a stejný den (jen o pár listů dále) seká vychytané repliky jako z nějakého sitcomu...
Ale možná to celé mělo nějaký umělecký záměr a já ho jenom nepochopil, nicméně pro mě zůstává nejpříjemnějším aspektem knihy přebal, na kterém je fotka druhé nejkrásnější ženy na světě ;)
Nenadchla, neurazila... Taký čajíček medzi romantickou literatúrou,ktorú som zatiaľ prečítala....
Mám ráda francouzské filmy a film La Délicatesse patří mezi ně. Přesto nemám přílišnou touhu sahat po francouzských knihách a knižní předlohy Něžnosti jsem se skoro až bála. Přesto jsem četla s neutuchajícím potěšením, každé slovo bylo malou oslavou. Příběh sám o sobě je nepříliš výrazný, avšak v kombinaci s "delikátně" volenými výrazovými prostředky působí kouzelně. Nemám moc slov, kterými bych dokázala popsat tuto knihu. Jak film, tak knižní předloha byly tvořeny s jemným vkusem, který bere dech.
Nějak se mi knížka trefila do nálady a fakt mě moc bavila. Film jsem viděla a nějak mi v hlavě neutkvěl, ale knížka se mi líbila. Tak zvláštně "něžně" napsané....
Zklamání především z toho důvodu, že i přes sliby anotace se nejedná o nijak výrazně jinou romanci, než nabízí klasický „harlequinovský“ standard. Jistě, trochu koření tomu dává smrt na začátku, a především expresionistické zpracování, kdy přehršel zdánlivě nepodstatných detailů v podobě jednotlivých kapitol dává dohromady atmosférický celek. V tomhle je to bezvadné, spousta krásných slov, přirovnání, nostalgie a emocí, ale nějak jsem čekal větší zaklapnutí, nebo alespoň zdůvodnění některých pohledů.
Pro mě tedy David Foenkinos kromě kreativního přístupu nepředvedl nic dalšího, čím by mě dostal do kolen. Příběhová linie je poměrně předvídatelná, postavy i přes veškerou snahu prvoplánové (ona, on a nepřející v pozadí) a humoru jsem si všiml až v závěru vyprávění (Švédsko asi není tak úplně země zaslíbená). Přitom motiv příběhu mi přijde poměrně nosný, jen je zpracován s typickým francouzským intelektuálním grifem, kterému já jen málokdy přijdu na chuť.
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura
Autorovy další knížky
| 2012 |  Něžnost |
| 2018 | Záhada Henriho Picka |
| 2009 | Erotický potenciál mé ženy |
| 2013 | Naše rozchody |
| 2015 |  Hlava v oblakoch |
(SPOILER) Na mne asi moc poetické, ale zároveň s francouzským šarmem výborně popsané pocity prázdnoty po smrti přítele. Ale ničím nepřekvapilo.