Nikdo není sám
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505631/bmid_nikdo-neni-sam-fM0-505631.png
4
1341
1341
Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak všichni — bez ohledu na to, s kým nebo jak žijeme? Veronika má práci, která ji baví, manžela, který jí rozumí, dvě náctileté děti, s nimiž není žádný větší problém. Sice nemá příliš dobrý vztah s rodiči, ale udržuje si od nich bezpečný odstup. Jenže někdy tohle všechno nestačí. Křehkou rovnováhu náhle naruší smrt matky a Veroničina představa spokojeného života se začne rozpadat jako domeček z karet. Jestliže někdo dokáže popsat nedělní oběd, výlet na rozhlednu nebo babiččin pohřeb jako bezohlednou poziční válku, pak je to Petra Soukupová. Její nový román čtenáře okamžitě vtáhne do světa, ve kterém se spolehlivě poznává, aby vzápětí krok za krokem odhaloval absurditu a trapnost rodinných bitev, v nichž nemůže nikdo vyhrát. Nová Soukupová, tak jak ji znáte a máte rádi.... celý text
Přidat komentář
Od Soukupové bych přečetla snad všechno. Vyhovuje mi její styl. Knížkou vždy žiji. Už se těším z práce domů, jak se ponořím do příběhu a žiju s hrdiny jejich životy. Vždy je v knize nějaká postava, která jako by z oka vypadla nějakému členu mé rodiny. A proto je pokaždé prožitek ze čtení umocněn ještě osobní zkušeností. Moc jsem přála Veronice, aby našla řešení dobré pro všechny, aby se neobětovala pro někoho, kdo se podle toho nechová na úkor těch, kteří ji opravdu potřebují. Bála jsem se o její manželství...Konec vzal rychlý spád a já děkuji za pár příjemných dní s těmi, kteří se na chvíli stali mými společníky...
Musím říct, že čtení to nebylo vůbec jednoduché - kdo by chtěl něco takového prožívat. Příběh je ale věrohodný, který se může stát komukoliv z nás. Zároveň vás nutí číst dál a dál, protože prostě potřebujete vědět, jak tohle může dopadnout. Za mě povedená kniha.
První knížka Petry Soukupové, které nedám plný počet bodů. Ani tak mi nevadilo, že je to depka, jak zmiňují někteří níže, to je u této autorky vlastně vždycky. Vadily mi schematické dialogy hlavní hrdinky s rodiči - u Soukupové mám vždy pocit naprosté autentičnosti, ale tyto rozhovory za mě prostě "šustily papírem", jako kdyby je napsal jiný, druhořadý spisovatel.
Veronika má fajn rodinu. Je ráda, že se jí to povedlo, že má se svým manželem a dětmi pěkný vztah, což ona se svými rodiči nikdy neměla. K rodičům jezdí občas na zdvořilostní návštěvy a ona, děti i manžel si vždy oddychnou, když jedou zpět domů. A pak jí zemře matka a je na ní, postarat se o otce, který začíná být občas mimo. Odmítá však jak pečovatele, tak domov pro seniory. A Veronika se stará na všechny strany a začíná se pomalu rozpadat, až se rozpadne úplně. Přečetla jsem na dva tahy, v půlce jsem to odložila, že nedočtu, ale po denní pauze mě to vtáhlo zpět. Prostě syrová každodennost, rozumíte tomu, znáte to, cítíte to.
Knihy Petry Soukupové mě vždycky baví. Zakousnu se do příběhu a dokud nedokoušu, knihu nedokážu odložit. Autorka je mi blízká a hlavní hrdinka taky. Jenom se ptám: "Co děda?";-) PS: pracuji v knihovně a běhám po lese s výmarským ohařem...
Jako v každé knížce jsem si našla kousek sebe a svého života..proto mám tuhle autorku tak ráda....
Spoustu věcí se dalo očekávat - že to bude chmurné, že se to bude rychle a dobře číst, že se v tom opět možná trochu poznám/e? Nicméně tentokrát už jsem se opravdu moc těšila, že to skončí a jakmile se překlopila polovina, snažila jsem se knížku na moc dlouho neodkládat, aby už to bylo za mnou, abych se tomu všemu negativismu nevystavovala moc dlouho.
Cílem bylo zřejmě vylíčit život jedné uhnané matky dobrodinky, která chce všem vyhovět a dokázat, jak je dobrá ve všech životních rolích (dcery, matky, manželky, šéfky), ale kterou zároveň každý člen rodiny rve sobecky na kusy (včetně mrtvé matky). Samozřejmě, že vše se začne hroutit... Míra opozice, kritiky, neempatie a nespolupráce ostatních členů rodiny byla vyvedena až ad absurdum a ke konci už celá situace působila vyloženě nesnesitelně. Snad smyslem nemělo být ukázat, jak rodina může někde vypadat, ale spíše upozornit, jak se do podobné životní konstelace nedostat ;-)
Takže: UF, díky, mám to za sebou :D
Soukupová tak, jak ji máte (máme) rádi. Vlastně je to podobné všem předchozím knihám, ale mně to tak vyhovuje. Škoda jen, že na další knihu se bude čekat opět 2 roky.
Perfektní práce paní Soukupové jako vždy. Velmi oceňuji, že můžete situace vidět z pohledu různých aktérů a rozhodně to nutí k zamyšlení. Bohužel mne hlavní hrdinka trochu rozčilovala, protože situace řeší úplně jinak než já :)
Uznávám, že jsem si po polovině knihy říkala, že teď mě čeká další polovina knihy pořád o tom samém. Což se taky stalo, příběh není ničím výjimečný. Teda od této autorky, protože víme, že Soukupová píše skvělé knihy, které vás donutí přemýšlet, jste během čtení psychicky na dně a spousta lidí se v příběhu vidí. Rozhodně skvělá první přečtená kniha tohoto roku.
Pro mě je Nikdo není sám nejslabší knihou Petry Soukupové. Což o to, i tak je dobrá, čtivá, ale mi přijde už trochu vyčpělá a dost zbastlená. Vše dohromady, jen tak najednou.
Typická Petra Soukupová, naštěstí nezklamala, protože jsem se na ni moc těšila. Její příběhy jsou opravdu ze života, každý se v nich najde (tedy alespoň já ano a soudě podle komentářů pode mnou nejsem sama). Je to nepřikrášlené, syrové, místy drsné, prostě typické pro autorku. Ikdyž mi vlastně všechny hlavní postavy lezly něčím na nervy, musím dát plný počet hvězdiček, protože to bylo čtivé a hlavně uvěřitelné. Moc se těším na další knihu!
"No, ale právě proto je všechno takový, jaký je. Protože lidi před tím, co se děje, zavíraj oči a mávaj nad tím rukou."
Pro mě je Petra Soukupová sázka na jistotu, když chci číst kvalitní a čtivý příběh. A novou knihou mi to opět jen potvrdila ;o)
"Soukupová, jak ji znáte a máte ji rádi" nebo tak něco na zadní straně knihy ve mně vyvolalo dávicí reflex a značné znepokojení.
A ukázalo se, že bylo na místě. Petra Soukupová byla dlouhé roky moje nejoblíbenější česká autorka a proto budu přísnější, než bych byla na kohokoliv jiného, neb o to větší zklamání pro mě její poslední kniha je.
Jasně, všechny předchozí se točily kolem toho samého, předposlední už měla v mojí bublině rozpačitější přijetí (mně sedla skvěle), ale tohle, tohle je trochu jako Gusteau z Ratatouille - dortíčky a bramborová kaše z prášku, hluboce zmražené lasagne s portrétem slavného šéfkuchaře. Jako kdyby v Hostu potřebovali prachy a věděli, že Soukupová jim je přinese bez ohledu na to, jak dobrý nebo špatný text odevzdá. Anebo už se nikdo neodváží jí do něj kecat? Těžko říct.
S výjimkou Marty, kde mě iritovaly malůvky, které podle mě neodpovídaly tomu, co by si skutečná dvacetiletá holka kreslila, pro mě síla Soukupové vždycky spočívala v její famózní schopnosti tiše pozorovat to nejhorší, nejšedivější v nás. Prostor mezi nevyřčeným, mezi tím, co mělo zaznít a nezaznělo, prostor po tom, co zaznělo, co zaznít nemělo. Všechny ty snědené knedlíky, všechny ty prázdné momenty každodennosti, úmornost života, kterou - a o tom jsem přesvědčená - zažíváme chvílemi (často?) všichni. A přesně proto se její knihy tak dobře prodávají. Protože nebul, Jaruno, vidíš, že stejně na hovno je to i jinde, nejen u vás!
A s tím, že mě čeká další ponor do slastně nepříjemně svíravého čtení, od kterého se nedokážu urvat, jsem se vrhla na Nikdo není sám.
A ono to nefunguje. Protože tohle prostě není ona realita. Tohle je nahozené téma halabala omotané papírem šustícími figurkami, které jsou jedna vedle druhé těžko uvěřitelné a onen šedý prostor je tentokrát teatrální a plný děr. Hlavní postava se rozloží vlastně proč? Po matce netruchlí, otce ráda neměla, pije jak duha (fakt by s tím dlouhodobě někdo dokázal fungovat?), přestože má být milující, je najednou nezodpovědná a ano, s každým vnitřním dialogem s matkou budete mít možná taky pocit, že autorka zkouší špejlí, jestli jste už dost propečený (byla jsem), ale to jsou vlastně jediné intenzívní okamžiky knihy. Manžel je úplný superhrdina. Syn se nechová na dvanáct (fakt někdo pouští v Praze dvanáctiletý dítě na celý dny ven? Asi jo), dcera na čtrnáct (ale no tak), psi poslouží chvilku jako nástroj, ale vymizí, když už se nehodí. Takhle to ale v životě nechodí, že jo.
Každý jiný autor by ode mě za podobnou knihu dostal férové tři bludišťáky z pěti. Protože jsem ale přesvědčená, že Petra Soukupová umí mnohem, mnohem víc a mnohem, mnohem líp, budou to dva - ustrnutí a vykrádání sebe sama se chválit nedá.
Velmi čtivá kniha, i když pro někoho možná drsná, ale rozhodně stojí za přečtení.
Výborná. Nedá mi to, ale musím srovnat s knihou Věci, na které nastal čas. Tam mi nebyl sympatický ani jeden člen rodiny a všichni mi připadali jako rozmazlení sobci. Veronika se stala mou "kamarádkou" od první stránky a prožívala jsem s ní to, co prožívá mnoho vrstevnic - starosti se stárnoucími rodiči a dospívajícími dětmi. Zvláště s dcerami je to někdy těžké.A když si pak člověk přečte pasáže v ich formě, jak to naše snažení vnímají děti, tak z to až zamrazí a zamrzí. Důležité je to nikdy nevzdat! Jediné, co mi v knize trochu nesedlo byl manžel Michal, který tak trochu šustil papírem, byl všechápající a všeřešící, ne že bych takového chlapa nechtěla, ale docela by mne zajímal i jeho pohled a názor. Jinak ale výborné čtení. Petra umí!
Skvělá knížka, více než čtivá. Ze života, podle mě se v ní každý tak trochu najde. Rozhodně doporučuji!
Toto se mi děje podruhé u české autorky (v 1.případě V. Hanišová), že musím knihu odložit. U Soukupové mě to opravdu mrzí, ale tu vlnu negativních postav nějak nezvládám. Možná někdy v budoucnu, až se budu vznášet na růžovém obláčku štěstí a vyrovnanosti, si ji přečtu.
(SPOILER)
Uštvaná matka, na kterou se problémy hrnou ze všech stran. U knížky jsem si vůbec neodpočinula, celou dobu jsem s Veronikou soucítila a četla vlastně jen kvůli tomu, abych se dozvěděla, jak to všechno dopadne. Konec mě tudíž hodně zklamal. Je sice pěkné, že si uvědomila... (nechci spoilerovat víc, než je nutné), jenže každá z těch záležitostí, které už vypadaly, že nalézají řešení, se navrátila vlastně zpět a představuje tak staronový problém, se kterým je potřeba něco dělat. Kniha celou dobu pojednává o něčem, co předpokládáte, že se dozvíte, jak dopadne, ale konec vlastně přinese jen ještě víc otázek, než bylo na začátku. Číst 350 stran o cizích problémech a nedozvědět se, jak to dopadne, prostě nemusím, stačí mi moje vlastní ;-)
Jinak knize rozhodně nelze upřít čtivost, děj vás vtáhne hned od začátku, jen jako vždy u této autorky si opět musím postěžovat na absenci uvozovek v přímé řeči. Mnohdy není jasné, kdy postava promlouvá a kdy pouze o něčem přemýšlí.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Zpočátku skvělé, klasická Soukupová, ale místo, aby se příběh nějak vyvíjel, tak se jen nekonečně táhl. Konec byl už jen taková rána z milosti.