Nikdo není sám
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505631/bmid_nikdo-neni-sam-fM0-505631.png
4
1341
1341
Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak všichni — bez ohledu na to, s kým nebo jak žijeme? Veronika má práci, která ji baví, manžela, který jí rozumí, dvě náctileté děti, s nimiž není žádný větší problém. Sice nemá příliš dobrý vztah s rodiči, ale udržuje si od nich bezpečný odstup. Jenže někdy tohle všechno nestačí. Křehkou rovnováhu náhle naruší smrt matky a Veroničina představa spokojeného života se začne rozpadat jako domeček z karet. Jestliže někdo dokáže popsat nedělní oběd, výlet na rozhlednu nebo babiččin pohřeb jako bezohlednou poziční válku, pak je to Petra Soukupová. Její nový román čtenáře okamžitě vtáhne do světa, ve kterém se spolehlivě poznává, aby vzápětí krok za krokem odhaloval absurditu a trapnost rodinných bitev, v nichž nemůže nikdo vyhrát. Nová Soukupová, tak jak ji znáte a máte rádi.... celý text
Romány Literatura česká
Přidat komentář
"Nová Soukupová, tak jak ji znáte a máte rádi."
S tím plně souhlasím.
Nikdo není sám je má druhá přečtená knížka od autorky a jsem stejně nadšená, jako jsem byla po Věcech, na které nastal čas.
Petra Soukupová píše postavy přímo nám na míru. Kdekdo se do nich dokáže v mnohých situacích vcítit a chápat jejich rozhodnutí, protože třeba právě teď řeší ten samý problém - ztráta blízkého člověka, první láska, starosti s domácími mazlíčky, péče o seniora…
Celou knihou vás provází matka Veronika, náctiletá dcera Mája a mladší syn Míša. I když to nebylo veselé čtení, těšila jsem se na chvíle s touto rodinou. Připadalo mi, jako kdyby to byli moji sousedé, autorka postavy vykresluje neskutečně reálným způsobem.
Konec přišel rychle a jsem ráda, že mě ani nezklamal, ani nepřekvapil.
Za mě nejslabší knížka od Soukupové, kterou mám jinak nesmírně ráda. Tradičně vynikající vypravěčský styl, ale tentokrát slabá dějová linka a spousta nedopovězených a nedohraných náznaků.
Knizka dobra, dobre napsana, precetla jsem za den a pul. Ale mam z toho nejak depku. Divat se na matku deti, ktera se postupne rozklada, mi nejak nepridalo a rikam si, jak bych to resila ja. Ja jsem asi desna matka, protoze bych nektere veci z knizky dceram netolerovala a asi bych byla o dost prisnejsi. Zaver je vlastne neurcity. Presto doporucuju precist, Soukupova je totiz skvela!!
Petra Soukupová umí psát o stejných věcech pokaždé jinak.
Příběh se točí kolem jedné rodiny. Matka Veronika, otec Michal, děti Mája a Míša. My máme možnost nahlédnout do myšlenek dětí a matky. Ale nejvíc se autorka zaměřila právě na Veroniku, která se v průběhu knihy čelí několika výzvám najednou - vyrovnat se se smrti matky, zachovat dobré vztahy s otcem, starat se o děti a manžela a při tom všem nezapomínat na práci. A všechno se jí hroutí jako domeček z karet.
Ani jedna postava v celém příběhu mi nebyla úplně sympatická a v jednu chvíli mi přišlo, že se všechno opakuje a postavy se točí v kruhu (nefunguje to náhodou stejně i v životě?). Několikrát jsem chtěla knihu odložit, protože jsem si říkala, že už mě to moc nebaví. Ale neodložila jsem ji, za což jsem moc ráda. Protože ten konec za to opravdu stál. Skončilo to totiž tak, jak to skončit mělo. Žádné problémy nezmizely mávnutím kouzelné hůlky, a ani se nikdo neutopil ve svých trápeních a depresi. Skončilo to správně, tak jak by to ve skutečného životě skončit mělo.
Kdykoli vyjde nová kniha od Petry Soukupové, utíkám do knihkupectví, si ji koupit. A nikdy nelituju! Nikdo není sám je podle mého názoru asi největší autorčina depka, která je navíc asi mou novou nejoblíbenější autorčinou knihou.
Jako vždy je tu příběh jedné obyčejné rodiny, která řeší nelehké situace, které většina z nás moc dobře zná - péče o seniora, ztráta blízké osoby, první láska atp. Všechny postavy se tváří jako ty "zlé", jenže vy se s nimi dokážete tak ztotožnit, víte, že to, jak se v určitou chvíli zachovali, nebylo ideální, ale chápete je a víte, že byste se třeba zachovali podobně.
Tento příběh mě opravdu rozsekal, všechny ty problémy se tak stupňovaly, děsilo mě to... Navíc ta část s 3 pejsky, no kdo četl, ten chápe...
Doporučuji a děkuji autorce za tento místo nepříjemný, ale neskutečně reálný čtenářský zážitek.
Nová knížka od mojí oblíbené autorky.čekala jsem, že mě bude bavit, ale proti předchozím knihám nešla až tolik na dřeň. Ani jedna postava mi nebyla úplně sympatická a myslím že každý si v příběhu najde to svoje, ať už jsou to komplikované vztahy v rodině,stáří, puberťáci,demence, vybwr školy.
"Nová Soukupová, tak jak ji znáte..."
Líp to asi napsat nejde.
Ani jedna z postav mi nebyla sympatická, šikana, sebepoškozování, alkohol, alzheimer... Všechno, kam se člověk podívá, je špatně.
Přesto si další Soukupovou zase přečtu.
Souhlas s Pani.Tau - nevtahlo mě to do takových hlubin, jak jsem čekala, proto jen 4 *, ale jinak velmi reálný příběh, přečteno jedním dechem.
Petru Soukupovou mám moc ráda. Tahle kniha není jiná. Příběh Veroniky, ženy ve středním věku, a lidí kolem ní.
Román o matce, která je ale zároveň stále něčí dcerou, spousta témat, kterým se Soukupová doposud nevěnovala (stáří, volná výchova), hlavní hrdinka tentokrát ve funkčním manželství (příjemná změna). Fanoušky Soukupové tato kniha jistě neurazí, mě to ale tentokrát přišlo jakési plytké, pořád jsem čekala, že to půjde víc do hloubky, což se nestalo. Měla jsem dojem, že jen sleduju ženu středního věku ve stresu, která neví, co dřív, ale kolik nás takových je?, chyběl mi zkrátka hlubší ponor. Možná tu hloubku měly představovat vnitřní dialogy s matkou, ty mě ale spíš rozčilovaly.
Opět sázka na jistotu, jako je tomu u Petry Soukupové zvykem. Hrozně mě baví ten styl psaní, nejen této knihy, ale jejích knih obecně. A líbí se mi, že Petra píše o věcech, které mnozí z nás denně také řeší. Ona do toho dokáže vnést ten svůj autentický pohled. S hlavní hrdinkou Veronikou v mnohém soucítím, přijde mi taky taková "rozlítaná" na všechny strany a chce vyjít se všemi, ale to pak ničí ji samotnou. A tak je fajn si spolu s ní uvědomit, že někdy se prostě musíme zastavit, abysme mohli jít dál.
Děcka, je to, přesně jak se píše na obálce: "Nová Soukupová, tak jak ji znáte a máte rádi." Nemůžu než souhlasit.
Petra Soukupová je moje velmi oblíbená autorka, její knížky se mi vždycky líbily, protože jsem s jejími hrdiny, respektive hrdinkami, pokaždé dost souzněla, často mi připadalo, že se píše přímo o mně. Pro mě jsou všechny její postavy fakt z masa a krve, plně chápu jejich (často protichůdné) pocity, to, že se chovají, jak se chovají, oceňuju, že nejsou černobílé, v duchu je vždycky vidím dost plasticky.
Ze začátku téhle novinky jsem měla trochu pocit, že bude hodně podobná jako minulá knížka Věci, na které nastal čas, ale tak od poloviny, kdy začalo dost přituhovat, jsem si to už nemyslela... Poslední kapitoly a hlavně řádky jsem doslova hltala a stále uvažovala o tom, jak to všechno dopadne, protože hlavní postava Veronika často mění svoje sliby a postoje, takže jsem si vůbec nebyla jistá, jak se všechno vyvrbí... Nakonec ale pro mě řešení dobrý... :-)
Komu se líbily předchozí knížky Petry, bude myslím určitě spokojený, takže klidně můžete kupovat jako vánoční dárek...
Hodnocení: 5 ⭐ z 5 ⭐
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Skvěle napsané, u všech postav mě zajímalo, jak to bude dál. A jak už to tak bývá, nezůstane to jen u jednoho problému, ale co všechno se tady nabalilo, tak to jsem se nestačila divit. Těším se už zase na další příběh od Petry Soukupové.