Nikdo není sám
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505631/bmid_nikdo-neni-sam-fM0-505631.png
4
1341
1341
Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak všichni — bez ohledu na to, s kým nebo jak žijeme? Veronika má práci, která ji baví, manžela, který jí rozumí, dvě náctileté děti, s nimiž není žádný větší problém. Sice nemá příliš dobrý vztah s rodiči, ale udržuje si od nich bezpečný odstup. Jenže někdy tohle všechno nestačí. Křehkou rovnováhu náhle naruší smrt matky a Veroničina představa spokojeného života se začne rozpadat jako domeček z karet. Jestliže někdo dokáže popsat nedělní oběd, výlet na rozhlednu nebo babiččin pohřeb jako bezohlednou poziční válku, pak je to Petra Soukupová. Její nový román čtenáře okamžitě vtáhne do světa, ve kterém se spolehlivě poznává, aby vzápětí krok za krokem odhaloval absurditu a trapnost rodinných bitev, v nichž nemůže nikdo vyhrát. Nová Soukupová, tak jak ji znáte a máte rádi.... celý text
Přidat komentář
Pro mě slabší dílo autorky, některé pasáže se velmi špatně četly, hlavně promluvy postav mnohdy nepříjemně splývaly.
Četlo se mi to hezky vtáhlo to rychle do děje, ale jako by mi tam něco chybělo.. jinak opět pěkná kniha ..rodinné štěstí i chmury, tak jak to v životě bývá.. v něčem jsem se našla
Kniha se mi četla velmi špatně. Opakovalo se vše stále dokola a části vyprávěné dětmi byly velmi zmatené. Asi nebudu cílová skupina, ale od čtení dalších knih paní Soukupové mě to odradilo.
Tak tohle šlo nemilosrdně na dřeň. Vnímavě vypozorované a autenticky popsané běžné situace našich běžných životů. A i když je to typická Soukupová, u které hledáte s lupou v ruce alespoň střípky něčeho pozitivního, zde jsem je nacházela často a bez lupy. U všech členů rodiny ( tedy kromě prarodičů ) jsem vnímala vzájemnou lásku a snad i soudržnost, i když u děti je puberta nepouštěla moc na povrch. A to je velký posun od autorčiných dřívějších knih.
Spoiler: Skutečný zmar jsem pocítila až na konci, kdy se kruh nečekaně uzavře a hlavní hrdinka stojí zase na začátku a já moc nevěřím, že i když vlastně udělala své první opravdové svobodné rozhodnutí, že bude schopná situaci ustát a zvládnout.
Petru Soukupovou mám moc ráda a i tato novinka se četla sama. Ale pořád jsem čekala nějaký zvrat, překvapení, něco, kvůli čemu tu knihu čtu - a nedočkala jsem se. Je to skvěle napsané, dobře vystihnutá psychologie hlavní postavy (u vyprávění z pohledu dětí nevím, myslím, že i puberťáci mají bohatší prožívání, než je nám předkládáno), mnoho z nás se tam v ledasčem najde. Takže ano, na příští Soukupovou se budu opět těšit, ale autorka umí i lépe.
Po dlouhé době věc, které jsem dal druhou šanci. Už jsem v knize ztrácel tempo a pak se to začalo lámat a opět jsem si v tom něco našel. Na jednu stranu boj, ale mnoho motivů hezkých a čtivých. Soukupová si mě tak dokázala získat do budoucna, i když zde to občas byla drhnota.
Moje druhá kniha od autorky (Věci, na které nastal čas - se mi líbila více).¨
Čtivé, styl autorky mě baví.
I po přečtení několika knih mě Petra Soukupová neskutečně baví a nedokážu přesně popsat čím. Je to ten surově reálný popis každodennosti, postavy, do kterých se dá vcítit, jakobych četla o vlastním životě a co všechno se mi může stát. V Nikdo není sám mě dojímal vztah Veroniky a jejího manžela. Ten příběh mi utkví, jak kdybych je osobně znala.
Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl...
Obyčejný, každodenní život jedné rodiny, vyprávěný Veronikou dcerou, manželkou a matkou a jejími dětmi Magdalénou a Michalem.
Přiznám se, že mám s Veronikou jednu věc společnou strašně bych chtěla všechno stíhat a každému vyhovět, mít takový pocit zadostiučinění, ale bohužel je to nemožné.
V tom příběhu vlastně není žádný velký moment překvapení, ani pořádná zápletka. Děj si v podstatě jen tak plyne, ale pro mě se to právě tím stalo o to více uvěřitelné, reálné.
Petra Soukupová nám dává nahlédnout do soužití několika generací a mám pocit, že nejeden se v tom najde.
Na knihu mě nalákala sama autorka na autorském čtení. Nikdo není sám je má první přečtená kniha od Petry Soukupové a rozhodně ne poslední.
Ze začátku se mi kniha zdála místy dost vtipná, ale s přibývajícími přečtenými stranami mi úsměv tuhnul na rtech a došlo to až do bodu, že být citlivější, tak by mi i slza ukápla. Co musím vyzdvihnout je, že paní Soukupová popisuje charaktery postav a situace tak realisticky, že se v tom najde snad úplně každý. Situace ze života, reakce, chování, nic přehnaného a máte pocit, že snad popisuje váš život. Rozhodně doporučuji!
No, tak nějak jsem měla pocit že paní Soukupová četla myšlenky z mojí hlavy. Kdykoliv jsem cokoliv četla, od této autorky vždy to bylo natolik sugestivní a skutečné, syrové . Taky chci každému vyhovět a ve výsledku jsem vždy špatná já.
Tohle bylo skvělý! Obyčejné postavy, do kterých se ale vcítíte (nebo se v nich i mnohdy vidíte), příběh ze života.
Tohle se četlo samo. Užívala jsem si každou stránku, dokonce jsem se už i "naučila" žít s tím, že v knihách autorky není uvedené přímá řeč.
Nejedná se o žádnou náročnou četbu. Tohle potřebujete číst! Utečete tak před svými problémy a chvilku řešíte problémy Veroniky .. a že jich není málo.
Mé první setkání s paní Soukupovou a určitě ne poslední. Kniha je skvěle napsaná, čte se neskutečné rychle, ani jsem nemrkla a už jsem byla v půlce. 5/5*
Soukupovou zbožňuju. Ona dokáže popsat realitu do detailu. Já se v té Veronice občas i viděla, a ne jen kvůli tomu, že máme stejné jméno. Vyhovět všem, někdy až zbytečně moc. Zase takového jejího Michala bych si přála.
(SPOILER) Bylo to že života, skloubit práci, rodinu, péči o rodiče, když se to sejde tak je to opravdu na psychologa. Musím upřímně říct, že mít doma takovou Maju, tak bych to asi nedala. Veronika má velké štěstí, že má Michala, jiný by to s ní vzdal.
(SPOILER)
Chvílemi smutné a repetitivní, ale zároveň svým způsobem uklidňující a jako vždy čtivé. Autorka perfektně zachytila obyčejné momenty a postavy, které v jednu chvíli nesnášíte a o pár stránek dál s nimi dokážete soucítit (mám pocit, jako kdybych je opravdu znala nebo v nich našla kus sebe v různých životních fázích).
Za mě skvělý konec, taková naděje pro nás všechny, co mají ne úplně zdravé vztahy s jedním nebo oběma rodiči:)
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Paní Soukupovou mám ráda, na knihu jsem se těšila, ale byla pro mne zklamáním. Veronika mi byla nesympatická, v podstatě neustále řešila věci, které mi občas přišly nepodstatné a těžko uvěřitelné. Jako matku mě i její benevolentní výchova zarážela. No nic, beru to jako nepovedený pokus autorky a uvidíme co napíše dál.