Nikdy
Táňa Keleová-Vasilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/117860/mid_nikdy-vuQ-117860.jpg
4
245
245
Po dvadsiatich rokoch spoločného života Peter jedného krásneho nedeľného rána Katke oznámi, že miluje inú. Zbalí si veci – a je preč. Spolu s ním láska, v ktorú Katka verila, spoločné sny, plány, budúcnosť. Ako to má povedať Liv, sedemnásťročnej dcére, ktorá otca miluje? A ako má žiť? Dokáže to? Prehltne bolesť a zradu? Zo začiatku sa to zdá nemožné, no ako plynie čas a Katka si rekapituluje život, manželstvo, zisťuje, že... Zvyšok sa dozviete na stránkach tejto knihy popretkávanej láskou, vierou v samu seba, priateľstvom... Je v nej všetko, čo napĺňa náš život.... celý text
Přidat komentář
Moje první kniha od této autorky. Čekala jsem podobný styl, jako má Urbaníková, kterou mám moc ráda, ale nedočkala jsem se. Nikdy mi přišlo dost rozvleklé, pocity a myšlenky hlavní hrdinky se omílaly stále dokola, někdy kurzívou, někdy ne (proč?). Děj byl dost předvídatelný, ale postavy byly vesměs sympatické, moc se mi líbilo, jaké vztahy měla Katka s dcerou, kamarádkami, otcem, sestrou... Taková trochu motivační kniha pro ženy po čtyřicítce.
Moje první kniha od této autorky, četla se dobře, jen mi trochu vadily drobné překlepy a mám dojem, že tam pár údajů nesouhlasilo s prvním a pozdějším připomenutím, ale jinak dobré.
Poměrně jednoduché čtení, hodně předvídatelné a zdlouhavé. Pocity a myšlenky hlavní hrdinky se stále opakují, takže přeskočením pár řádků o nic nepřijdete. Knihu mi doporučila moje 60tiletá maminka, které se moc líbila, ale mě bohužel kniha zklamala.
Nikdy mi zpočátku připomínala smutkem a melancholii knihy S. Monyové. Později se objevuje širší paleta emocí – smutek, zlost, radost, nerozhodnost prostřídaná chvílemi rozhodných činů. Velmi realistické dvě třetiny knihy, zajímavé myšlenky o životě. Ke konci dvě méně pravděpodobné šťouchnutí náhody, což ale nijak neubírá na kvalitě a požitku ze čtení. Pěkná kniha, k pobavení, k zamyšlení.
Příjemné čtení.Už se těším až mi bude 50 a začnu saba sebe poznávat.:-):-) pěkné čtení ze života.
Moje druhá kniha od této spisovatelky a určitě budu ve čtení dalších příběhů pokračovat - její styl psaní se mi líbí, autorka si pro své knihy volí témata z běžného života, která jsou mi blízká a o kterých čtu velmi ráda.
Nikdy je příjemná, nevtíravá a čtivá oddechovka, která rozhodně neurazí, spíš naopak, může čtenáře i příjemně překvapit:-)
Kniha se mi líbila,někdy více,někdy méně,ale velmi se mi líbilo vystižení chování dnešních padesátníků.
Kniha se četla dobře, byla napínavá až do konce, už jsem měla strach, že hrdinka toho svého rozmazleného sobečka vezme zpátky na milost, to bych jí neodpustila.
Jediné, co tam zavánělo červenou knihovnou bylo to, co všechno si hrdinka matka samoživitelka sedmnáctileté dcery pořídila za svůj první plat.
Jak přibývalo stránek, kde Kate hledá důvody, proč ji manžel opustil, mi vadilo, ale pak mi došlo, že ve skutečném životě popsat takovou zradu, všechen ten smutek, bolest - pořádně tlustá kniha by nestačila. Pokračování příběhu se mi líbilo stále víc. Konec dobrý, všechno dobré.
... příběh ze života, užuž jsem si myslela, že to dopadne přesně tak, jak by nemělo. Nakonec ale dobrý, jen mi vadily překlepy, kterých tam nebylo zrovna málo
Nádherné počtení,nic co by zatěžovalo naopak vše ze života a perfektní konec!
Je až neuvěřitelné jak to vše sedí!
Nikdy je již v pořadí několikátou úspěšnou knihou od slovenské autorky Táni Keleové-Vasilkové. Společenský román, který má s ostatními díly podobné téma, a to je reálný a někdy až nemilosrdný příběh ženy, která se dostává na své emoční dno a je pouze na ní (stejně tak i na každém z nás), jak se s tím popere. Z mého pohledu velice motivující a inspirující téma.
Ač je to román určen převážně pro ženy, tak se v něm může najít široké spektrum čtenářů. Příběh se čte téměř sám. Styl je napsán srozumitelným jazykem, který čtenáře nenásilnou formou přesouvá do větších časových úseků. Některé situace jsou zvláštně useknuty, tzv. nepopsány až do pro mě jasného konce, ale nijak zvlášť to knize neškodí. Máme tak možnost se posonout dál a nezaobírat se detaily.
Jak už jsem zmínila na začátku, tak nám autorka přibližuje příběh ženy ve středních letech, která má vše, co si může přát - skvělého manžela, dospívající dceru, spolehlivé kamarádky a baráček se zahradou. Ale ne vše je tak, jak se na první pohled zdá. Hlavní hrdnce Katce je hned na začátku zasažena emoční rána v podobě odchodu manžela k jiné ženě. Společně s Katkou a jejími kamarádkami, které jsou pro ní oporou se dostáváme z tohoto bolavého zásahu. Máme možnost sledovat, jak důležité je mít kolem sebe přátele, kteří jsou v tomto okamžiku pro člověka velkou oporou.
Aby se měl člověk od čeho odrazit, je někdy potřeba, aby se dostal na své životní dno. Vše špatné je pro něco dobré, a tak to je i zde. Katka se dostává do svízelné situace, ale ta je jí ve výsledku ku prospěchu. Má se od čeho odrazit a začít žít nový život, ač je to v necelých padesáti letech. Najednou zjišťuje, že se celých 20 let manželství starala pouze o štěstí manžela a dcery, nikoliv o své. Autorka vlévá do své hrdinky nový elán a životní náplň, kterou máme možnost prožívat s ní.
V knize se objevuje hned několik vedlejších postav, jejichž popisem se autorka moc nezabývá. Známe je, ale nutně nepotřebujeme vědět a pitvat více. K bohatosti děje je to dostačující. Hlavní náplní je životní situace, která je opřená o vzpomínky. Další ne tak častou věcí jsou emaily, které si s Katkou vyměňují dvě nejlepší kamarádky. Opepření standartního vyprávění s doplňujícími dialogy je příjemné zpestření příběhu.
Sama jsem četla několik knih od této autorky a u všech jsem měla podobné pocity. Dokázala jsem si u nich vždy příjemně odpočinout, hodit své aktuální problémy za hlavu a prostě jen číst. Někdo hledá víc, ale někomu toto bohatě stačí.
Pokud bych měla přirovnat k jiným dílům od jiných autorů, tak by to byla nejspíš Simona Monyová.
Z vlastního úsudku tuto knihu doporučuji aneb nikdy není pozdě začít.
Rychle přečtené, hodně předvídatelné, již od začátku jsem tušila, co se bude dít. A stále se opakující myšlenky hlavní hrdinky. A musím říct, že mě nudily emaily od kamarádek.
Čtení ke kávě. Nic náročného. Nemohu si pomoci, ale vzhledem k tomu, že před toutou knihou jsem četla Cukr a sůl, tak mi přišly obě knihy velmi podobné tématem a celkově jak by se řeklo: na jedno brdo.
Nikdy
Příběh ze života a pěkné čtení