Nikdy o tom nemluv
Kathy O’Beirne
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21592/bmid_nikdy-o-tom-nemluv-lYG-21592.jpg
4
365
365
Příběh dětství zničeného krutostí a strachem, sepsaný na základě skutečných událostí. Kathy O’Beirneová líčí v této knize svůj tragický životní příběh, poznamenaný již v raném dětství surovým otcem, který ji stejně jako její sourozence tloukl a týral, a místními chlapci, kteří ji sexuálně zneužívali. Malá Kathy, které se v silně katolickém Irsku nedostalo od jejího okolí žádné pomoci, byla v osmi letech odtržena od rodiny a uzavřena postupně v celé řadě církví řízených institucí. Později ji poslali na psychiatrii, kde prošla děsivou elektrošokovou terapií a byla vystavována krutostem ze strany lidí, kteří o ni měli pečovat. Tím ale její noční můra ještě ani zdaleka nekončila…... celý text
Přidat komentář
Jen velice těžko se dá uvěřit tomu, že se tento příběh odehrává takřka v dnešní době.
Neuvěřitelný příběh krutosti, lhostejnosti a odpornosti. Za zástěrkou dobrých úmyslů byla pravda o velkém zisku z otrocké práce dětí a stovky nevinných utýraných k smrti. Tento příběh by nikdy neměl být zapomenut a je hanba, že viníci většinou nebyli nikdy potrestáni.
Přečetla jsem jen část knihy a morální zodpovědnost mi nedala odvahu číst dál. Kdo má tu potřebu a sílu číst brutality spáchané vlastními otci a jinými dalšími na dětech? Říká se tomu 13-tá komnata. Lidé by se měli dozvědět, co se v jejich společnosti děje, jinak není cesta k nápravě. Ale dobrovolně to číst nedokážu. Nemohu hodnotit.
Nemám slov. Jsem šokovaná z toho, že se něco takového děje. Tolik krutosti směřované do nevinných dětí a paradoxně od těch, co by měli být dobrým příkladem pro ostatní. V drtivé většině knihy Kathy týrali právě ti, kteří se ohánějí Bohem a jeho milostí a dobrotou... Příběh mi rval srdce. Absolutně nedovedu pochopit, jak někdo může tak strašlivě ublížit jiné lidské bytosti.
Horor, a k tomu od cirkve... Ma se cim chlubit...Neni co hezkeho napsat. Snad jen ze autorka mela tolik kuraze a byla schopna to zlo ze sebe vyplavit.
Smutný příběh dívky, kterou v dětsví bil otec. Později byla umístěna do reformní školy, zde byla týrána, sexuálně zneužívána. Prošla si i psychiatrickým zařízením, kde byla dopována léky, za " trest " dostávala elektrošokovou terapii. Prošla si pobytem v prádelnách Máří Magdalény, zde ve čtrnácti letech porodila holčičku Annie.
Tato kniha je skutečným příběhem. Pro mne nepochopitelné, že se tato zvěrstva páchala v nedávné době......
smutný, pravdivý příběh...ale v podstatě je to jen popisný děj, trochu pořád dokola...i když ty události strašné...
Chtěla jsem si přečíst knihu, protože jsem hledala něco o madgaleniných prádelnách. V knize tomu bohužel autorka věnuje jen pár stran (ale asi je to ještě moc čerstvé téma). Nicméně jde o velmi silnou dávku nechutnosti, surovosti a lidské krutosti... a tohle všechno zvládla jedna malá nevinná holčička, slečna, paní... Smutné a velmi nespravedlivé...
Trošku mě mrzí ne úplně šťastné pojetí z literární stránky, zhruba 1,5 * je za to, jakým tématem se knížka zabývá. Je mi špatně, když si chvílema uvědomím, že to je vážně pravda (ale většinou mi to stejně nějak nešlo...) a navíc, jak je v komentářích zmiňováno, ne nijak stará a je mi do breku a strašně úzko, když si představím ty chudinečky (nejen) děti :-(. Jak je tohle možný mi vážně hlava nebere :-(. Stejně jako jsem psala u "Děti s cedulkou" - knížka se by se měla dostat do povinné četby, aby co nejvíc lidí vědělo, co se taky v moderní době může dít...
Jedna z mála knih o "padlých ženách Irska" a Magdaleniných prádelnách, která u nás vyšla. Hrůzné je na tom především to, že jde o poměrně nedávnou historii a i v současnosti se církev k tomuto tématu staví víceméně přezíravě. Ke shlédnutí pak doporučuji film "Padlé ženy" z roku 2002.
Při čtení jsem si pořád říkála to je hrůza a jak je to možné. Proč lidi kteří by měli pomáhat tak spíš šíleně ubližujou a ostatní před tím zavíraj oči.
Hrůza hrůz, děs a běs, co všechno musí děti vytrpět.
Absolutně nepochopitelné, že sadisti a trýznitelé byly jeptišky. Vždycky jsem měla za to, že jeptišky jsou ty nejhodnější na světě. V nemocnicích, kde normálně pracují jeptišky, tak se tam mají pacienti nejlépe. Oddaně se o pacienty starají. Kde se stala chyba? O knězích si až zas takové iluze nedělám.
Dál mi nešlo do hlavy, když si tolik holčiček stěžovalo, že je kněz sexuálně zneužívá, tak po tom nikdo nepátral a všechny tyto holčičky označily za blázny a daly je do blázince, kde je nadopovaly léky, inijekcemi a elektrošoky. Ani jeden jediný dospělý se nad tím nepozastavil. Ze strachu, z lhostejnosti?
Dále bylo velmi smutné to, že tam, kde našla Kathy poměrně klid, radost ze života, dostatek jídla a nejméně namahavou práci, bylo vězení pro dospělé ženy. Nenašla ho ani v prádelně, ani v dětském domově, ani v ústavu, ani na psychiatrii, ani u cizích lidí, kam utekla, ba ani doma.
Lidi jsou horší než dobytek (omlouvám se dobytku, ale nechci být až zas tak vulgární).
Opět nehodnotím počtem hvězd.... tohle není "hvězdné" téma.
Neuvěřitelné, nepředstavitelné, neskutečně smutné. Po literární stránce kniha valnou hodnotu nemá (což v tomto případě není výčitka), ale ta síla příběhu přebije vše. Kniha rozhodně není pro všechny a kdo ji z jakéhokoliv důvodu vezme do ruky a začte se do ní, měl by na ni být připraven.
Naprosto souhlasím s komentářem uživatele "kuska"...........bylo to prostě drsné a ještě horší je, že se to opravdu dělo a že poslední prádelny byly zavřeny v době, kdy já si užívala své spokojené dětství.......smekám před Kathy, že o tom dokázala napsat.......a díky Čtenářské výzvě, že mne tuto knihu "donutila" přečíst.........byl to opravdu zážitek....
Nemůžu říct, že se mi knížka líbila, na tady toto to opravdu nejde. 5* dávám za to, že vůbec někdo měl odvahu o tom napsat. Muselo to být opravdu těžké. Jsem ráda, že jsem si to přečetla.
Nikdy o tom nemluv
Začala jsem knížkou Dívky od svaté Magdaleny, pak shlédla film Padlé dívky, který jen lehce naznačuje, co se v instituci dělo. Teď jsem dočetla tuhle knihu. Je to spíš reportáž, ale otřesná. Zvedáme hlas proti islámu a sami si neumíme zamést před vlastním prahem. Co k tomu říci, diky bohu, že jsme ateisticky národ a naši věřící nejsou tak praštění.
Určitě stojí za přečtení.