Nikola Šuhaj loupežník
Ivan Olbracht (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75374/nikola-suhaj-loupezn.jpg
4
871
871
Román je prolnutím reálného příběhu a zbojnické legendy. Nikola Šuhaj je vojenský zběh, který za první světoné války utekl z uherského pluku v Ďarmotech, ukrýval se v horách a lesích rodného verchovinského kraje a živil se zbojnictvím. Bída válečných let trvala i za rumunské nadvlády, i po připojení k Československu. Individuální i kolektivní zbojnictví nebylo na Verchovině ani v minulosti něčím neobvyklým. Nikola sám i s tlupou a nakonec se svým mladším bratrem Jurou se vrací do hor a pokračuje ve zbojničení. Jednou je na poloninš četníky chycen, po několika denním vězení na koločavské stanici však uprchne. Zuřivé pronásledování četníky nevede k výsledku. Šuhaj jakoby zázračně prchá a v přestřelkách hynou čeští četníci. Na Nikolovo dopadení je vypsána odměna. Tři koločavští rolníci nakonec úkladně sekyrou a ranami z pušek Šuhaje na polonině zavraždí. Olbrach se drží tohoto autentického dějového rámce, obohacuje však Šuhajův příběh barvitými epizodami. Kořeny zbojnické tradice osvětluje v kapitole o Oleksovi Dovbušovi. Neustále střetávání a prolínání dějů minulých a přítomných směřuje v patosu zbojnických činů k buducnosti. ("Nikola Šuhaj žije. Žije v těchto horách a s nimi. Bude žít. Neříkejme věčně, neboť tomuto slovu rozumíme dnes ještě méně, než mu rozuměli naši náboženští pradědové, a spokojme se s prostým slovem : dlouho. " - Závěr románu.) Mytologický ráz románu zdůrazňuje pudovost, projevená v činech Nikolových a v milostném vztahu Nikoly, Rržiky a četníka Svozila. Baladický charakter příběhu prohlubují působivá přírodní líčení, folklórní citace a pohádkové motivy. Tři světy : rusínský, židovský i český, jejich kontakty i izolovanost autor vykreslil s psychologickou dokonalostí. V jazykovém ztvárnění dosáhl Olbracht vrcholné úrovně v obraznosti, v slovníku i ve skladebné stránce. Právem se stal román jeho nejpřekládanější knihou.... celý text
Přidat komentář
Možná je to jakýmsi zpřízněním horalské krve, možná je to tím, že jsem v devíti letech v Koločavě byl, a viděl tam možná stejné dřevěnky jako kdysi Olbracht, a potomky krav, které viděl on, dodnes volně se procházející po ulici. Ta kniha naprosto dokonale vystihuje horalskou náturu, vystihuje divočinu, kde mýtus a pravda splývají, vystihuje podkarpatskou rus, kde dodnes jsou "kopce na kopcích a údolí v údolích a strže, kam ještě nezabloudil ani člověk, ani medvěd, ani jelen". Kdesi hluboko ve mně se rozezněly alikvótní fujarové tóny, na které je tato kniha naladěná s velikým citem a porozuměním. Kdo ví, toho kniha musí dostat do kolen, ostatní budou mít nejspíš cestu podstatně těžší...
Uffff.. tak toto bylo.. náročné. Už jen co jsem se nemohla začíst po pár stránkách, jsem si říkala, že jsem s tímhle dílem asi neudělala moc dobře, když jsem si jej zvolila jako jednu z možností, u kterých budu muset obstát při ústních. Většinou se mi nestává, že bych určité pasáže přeskakovala, ale tady to nešlo jinak. Spousta složitě psaných souvětí a zbytečné natahování. Přitom děj a téma knihy s velikým potenciálem. Škoda.:)
Na přečtení této knihy mne navnadil film Balada pro banditu, který se mi neskutečně líbil. A kniha absolutně nezklamala. Byl to pro mne mimořádný čtenářský zážitek. Překrásný jazyk (byť možná místy náročnější), skvělá ponurá atmosféra, skvělé postavy, skvělý děj - i když temný, smutný, dojemný. A celkově to je nádherně zpracovaný příběh. Tohle bylo úžasné čtení a určitě se k této knize ještě několikrát vrátím.
Při četbě se mi vybavovaly obrazy z filmu Balada pro banditu, takže Nikolu Šuhaje mám už neodmyslitelně spojeného s Miroslavem Donutilem zamlada. Také jsem si při četbě nejednou broukala melodie z filmu.
Příběh se mi líbil a bavil mě a díky rozdílnosti mezi filmem a knihou jsem nečekala a nevěděla, co se v knize stane dál, znala jsem pouze konec, ale také ne s detaily. Popisy krajiny byly pěkné, ale chvílemi mě už nebavily, bylo jich někdy moc. Moc se mi líbilo vykreslení postav. Doporučuji si přečíst jako klasiku, která člověka obohatí a je fajn ji znát, je krásná jazykově i myšlenkově. :)
Pekný lyrický príbeh o nespútanej prírode, zabudnutom kraji sveta kde ťažká práca je tým jediným, čo živí ľudí. Kde sú noci hlboké a hmla sa pomalý plazí údoliami po výdatnej búrke. Kde je chudoba stálym hosťom ale ľudia sú tam prirodzenejší, ľudskejší, majú si k sebe bližšie ale zároveň sa dokážu nenávidieť na život a na smrť. A kde žil vcelku nepochopený, silný a inteligentný zbojník Nikola, ktorého brat ho svojou divokosťou, nespútanosťou a neustálym strachom doviedol až do hrobu.
Mohlo to byť krásne čítanie (tie opisy prírody boli top). Ale ten vodopád často zbytočných monológov spolu s češtinou, ktorá je pre mňa na začítanie ťažká to úplne pokazili. Škoda.
U této knihy jsem dlouho váhala s hodnocením a poprvé lituji, že škála hodnocení není širší. Je to významná a hodnotná klasika, co se týče příběhu a hlavně poutavého popisu kraje okolo Koločavky a Terebly, který dává hodně prostoru fantazii. V jednom zdejším komentáři je napsáno, že postavy románu jsou vykresleny i se svými mnohými chybami. A právě to je pro mě problém. Neočekávám v příběhu charaktery typu Mirek Dušín, v životě to tak nechodí, ale potřebuji mít v knize alespoň jednoho zástupce "dobrého" člověka. Jak píšu, ne bezchybného, ale s chybami, které prostě nebudou tak zásadní jako zde. Koločava je popsaná jako krásné místo, ale mezi takovými lidmi bych žít nechtěla ani náhodou.
Proto hodnotím třemi hvězdami, není to vůbec tím, že by kniha byla průměrná, ale dát tomuto příběhu čtyři by nebylo spravedlivé vůči mým dříve přečteným knihám. Doporučuji si tuto klasiku přečíst a udělat si vlastní názor. Ostatně, jdu teď zhlédnout obě filmová zpracování, jsem zvědavá, jak tvůrci předlohu pojali.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Lidé ho potkávali v Sucharském lese. Tak, jak ho znávali, dokud ještě žil u otce v chýši; černookého, černovlasého, s knírkem pod nosem, s malou bradou a klenutým čelem jezdců a divokých střelců; v širokém, barevnou kůží vyšívaném opasku, který chrání žebra při pádu nebo při nárazu klády, v úzkých spodnicích, v opánkách s řemínky mnohokrát nad kotníkem obtočenými a v konopné košili s pestrými skleněnými knoflíčky; má na rameni pušku a druhou přehozenou přes krk, jak jí nocí jízda. Na pažbách obou pušek jest nožem vyryt velký kříž. Někdy se vyptává na lidi ze vsi a na četníky: jindy se směje a žertuje; jindy rozdává dětem a starým ženám pro nic za nic peníze.
Na jedné straně skvěle vykreslená atmosféra a příroda, poutavá druhá polovina knihy a věrně popsané dobové reálie, na druhou stranu až zbytečné tlačení na antisemitskou pilu a poněkud zdlouhavý první poločas příběhu. Tři hvězdičky jsou akorát.
Před začátkem čtení jsem se trochu bála, jakým bude kniha napsána jazykem. Za mě to ale nakonec bylo velice milé překvapení. Samozřejmě, že se nejedná o žádné humoristické dílo, ale příběh je napínavý, dojemný a velice dobře se čte. Rozhodně mám v plánu se v budoucnu zaměřit na další autorova díla.
Vrátila jsem se ke knize podruhé. A stejně jako v předcházejícím případě mi učarovala krajina i celý příběh. Láska, nenávist, pomsta, strach...
Knížka je krásná, ale pořád jsem při čtení viděla pana Donutila a Ivu Bitovou a jejich úžasné ...Bylo tu není tu ... a celou dobu čtení jsem písničky z jejich úžasného divadelního zpracování podvědomě pobrukovala. Možná i díky nim se mi Nikola četl lépe .
Absolutní nadšení. Kniha má svoji nezapomenutelnou atmosféru, a přímo z ní číší duch nádherné "zakleté země", kde se děj odehrává. Olbrachtův spisovatelský talent je rovněž záviděníhodný. Jako velký klad vnímám i to, že kniha nemá jen ten klasický, příběhový rozměr, ale vede bystrého čtenáře i k řadě úvah v oblasti historie, sociologie, či lidské psychiky. Samotný příběh pak má svoji sílu, a přesto, že jsem to nečekal, líbil se mi nakonec mnohem víc, než muzikál, který je knihou inspirovaný. "Zakukala žežulenka k zelenému háji: Co že tě už neviděti, Nikolo Šuhaji?"
PS: Dost mě mrzí, že tyto klenoty české literatury mají na Databázi tak nízké hodnocení, a to jen kvůli tomu, že jsou řazeny do povinné četby těm, kteří k nim proto buď přistupují už z principu negativně, a nebo ještě nedovedou ocenit kvalitu díla. O to víc mě těší reakce těch, co si ji přečíst museli, a teď zjišťují, že jinak by jim uniklo nádherné dílo.
Kniha se mi líbila, nebýt povinné četby asi bych se k ní nedostala. Nakonec jsem ale ráda. Příběh Nikoly Šuhaje byl zajímavý a i místo, kde se kniha odehrává (Podkarpatská Rus) bylo pro mě originální. I přesto, že je kniha psaná spisovnou, starší češtinou četla se mi v celku dobře, některé pasáže byly zlouhavé, ale celkově se mi kniha líbila. Prostě česká klasika, kterou by si měl každý přečíst, zvlášť když příběh o Nokolovi je podle skutečnosti...
Kvůli maturitě jsem to teda přelouskala, ale kdybych fakt nemusela, nedočetla bych to. Příběh jako takový zná asi každý, byť v různých podobách. Je to hrozně složitě a zdlouhavě napsaný... Znova se k této knize asi nevrátím.
Příběh v některé z jeho podob snad zná každý. Kniha mě asi až tak nezaujala, přišla mi taková rozvláčná. Více se mi líbí v pozdějších zpracováních jako divadelní hra nebo film.
Moje srdcovka. Ačkoliv jsem byla "donucena" knihu přečíst v rámci povinné četby ve škole, jsem za to ráda, protože sama od sebe bych si ji asi nepřečetla. Příběh mě skutečně nadchnul. Myslím, že je to i jedna z jednodušších knížek k maturitě.
Příběh Nikoly je úžasný. Ze začátku jsem se knihy bála, ale opak je pravdou. Byla jsem příjemně překvapená, jak autor skvěle popsal okolí děje.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) mýty a legendy zfilmováno napětí zrada muzikály loupežníci Podkarpatská Rus zbojníci rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 1991 |  Biblické příběhy |
| 2005 | Nikola Šuhaj loupežník |
| 1937 |  Golet v údolí |
| 1982 | O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách |
| 1963 | Žalář nejtemnější |
Jsem ráda, že jsem si tuto knihu vybrala, velice poutavé čtení, ke konci jsem se nemohla od knížky odtrhnout, dokud jsem nebyla na konci. Nutí člověka k zamyšlení o kamarádství, lásce i zradě. Určitě se k tomuto dílu ještě vrátím.