Nives, co to povídáš?
Sacha Naspini
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542305/bmid_nives-co-to-povidas.jpg
4
90
90
"Obětovala jsem život chlapovi, kterýho mohlo zastoupit kuře.“ Krátká novela nabroušená jako břitva, která svými syrovými emocemi a ohromující a gradující upřímností odhaluje nitro člověka. Seznamte se s Nives: vdova, skrz naskrz Toskánka, hrdinka. Nedávno přišla o svého manžela. Neplakala, když ho našla mrtvého v chlívku, neplakala ani na pohřbu, ale teď ji přepadla samota. Když se rozhodne vzít si do domu jako společnost slepici, je šokovaná, zmatená a trochu provinile zjišťuje, že drůbeží společnost je více než adekvátní náhradou za jejího mrtvého manžela. Díky přítomnosti kuřete se Nives poprvé od jeho smrti dobře vyspí. Jednoho dne však slepice Giacomina ztuhne. Nives není schopna ochrnutou opeřenou přítelkyni probudit, a tak jí nezbývá než zavolat veterináře, svého starého známého. Následuje telefonát, který jako by trval celý život, telefonát, který se stane románem. Jejich rozhovor se odvíjí od slepice k minulosti - k životu, který kdysi sdíleli, k tajemstvím, která nikdy neměli odvahu odhalit, k ranám, které se nikdy nezhojily. Slepice sice dokonale upoutá vaši pozornost, ale to, co budete prožívat na konci Naspiniho krátké novely, je celý Nivesin životní příběh. Emoce několikahodinového telefonátu, nejnečekanější tajemství a prozření, rychlost jakou se mění tóny, plynulost přechodů od frašky k syrové lítosti. V Nives se ozývají příběhy, které si vyprávíme v noci, když nemůžeme usnout: příběhy o ztracené lásce, o opuštění, o tiché a srdce drásající nostalgii, o radosti, smíchu a zoufalství.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2024
,
Tympanum
Originální název:
Nives, 2021
Interpreti: Martina Hudečková , Zuzana Slavíková , Jaromír Meduna
více info...
Přidat komentář
Po dlouhé době kniha, která byla jiná než ostatní, a to hlavně svou nekonvenčností stylu, postav a zpracování příběhu. Líbila se mi, ani jedno slovo v ní není zbytečné. Je lehká na čtení a přitom hluboká.
Už som dávno taký bizarný rozhovor nepočula/nečítala. Mňa to bavilo- oddychové, ale predsa zo života.
Není to bůhví co po jazykové stránce, ani nejde o hluboký příběh. Přesto kniha na konci může určitý typ čtenářů, mě tedy rozhodně, dojmout. Z počátku hlavní postavě nerozumíte, chová se divně, absurdně a budete si říkat "co to je za nesmysl, takhle se nikdo nechová", ale pak se to trochu celé zklidní a začne vše aspoň trochu dávat smysl. Je to milé, nic víc, nic míň.
Přátelé, kamarádi, řeknu vám to hned zkraje: s Nives, touhle poťouchlou a místy obhroublou babkou, jsme se teda moc neskamarádily.
Z Nives se stala vdova (manžela klepla pepka v chlívku, a než ho Nives našla, už mu jejich domácí prasátko stačilo trochu ožrat obličej), a protože jí je smutno, vezme si k sobě domů slepici s pochroumanou nohou.
Jednoho dne slepice zůstane štajf, proto Nives zavolá místnímu veterináři, se kterým se rozhovor protáhne na několik hodin, a odhalí se pár (pro mě naprosto nešokujících) tajemství.
Nemám ráda klišé, ale u téhle knihy mě napadlo jak "chyběl mi tam nějaký přesah", tak i "nevím, co mi kniha měla předat"...
Bohužel, dočetla jsem ji s přemáháním jen proto, že byla tak krátká...
Hodnocení: 2 * z 5 *
To bylo podivné, jako nějaká absurdní tragikomedie, s nesympatickou hlavní ženskou postavou. Anotace to prozrazuje, je to jeden dlouhý telefonní hovor, už první stránka byla varující a já nemůžu dát víc než 2* protože mě tato knížka neoslovila.
Kniha má spád, velmi dobře se čte. Byl jsem pořád mezi: “je to oddychová literatura a momenty “COO?
Příběh je vypravován pomocí dialogu, což dodává dynamiku.
Kdyby tak věděla, co vše může způsobit, tak by tu reklamu na Dash s pračkou, co pere na nejvyšší obrátky nesledovala. Nebo je jí to asi vlastně jedno. Kvok.
Páni, to byla jízda! Rozhodně doporučuji tuto krátkou novelu italského autora číst v kuse. Čtenář se tak stává svědkem jízlivého i groteskního rozhovoru, který měl proběhnout již před lety. Rozhovor se tak dostává daleko do minulosti, doslova vzhledem k věku účastníků hovoru otevírá pravěk, který je zřejmě potřeba dořešit. Souvislý text, kousavé komentáře, životní nejen milostné eskapády, Giacomina a ten závěr s velkým Zet. Český překlad italským temperamentem jenom srší. Máte-li rádi slepice nebo ne, tohle byste si měli i tak přečíst. A pokud slepice v lásce máte, rozhodně je nenechávat dívat na reklamy s pračkou! Kdo ví, co byste otevřením podobné komnaty vypustili na svět vy.
Opravdu jedinečný čtenářský zážitek!
Mělo to švih a spád a na každé druhé stránce čekala bomba, která příběh najednou naprosto otočila. O slepici za chvíli vůbec nešlo a já čekala napnutá jak struna, kam se tohle nakonec dostane a náramně jsem se při tom bavila.
Farmářka Nives právě ovdověla a trpí tak samotou a nespavostí. Od těchto problémů jí pomůže slepice, v jejíž společnosti začne trávit den i noc. Jednoho dne slepici uvede do hypnózy reklama na prací prášek. Nives tak zavolá starému známému veterináři pro radu. Jejich telefonát se však přesune od slepice do minulosti. Dostanou se tak k dávným láskám i k ranám, které se nikdy nezahojily.
Druhá kniha v edici Přítelkyně a pro mě ještě lepší než ta první. Hned úvodní stránka je nečekaná až drsná, ale napsána tak, že se musíte smát. Příběh se v tomto duchu nesl dál. Vážné téma, ale psáno s nadhledem, chvílemi s humorem, jindy opravdu vážně.
Absolutně nečekané a nepředvídatelné, kam se děj nakonec ubíral. To, kam nás autor zavedl, bylo překvapivé. Jeden telefonát a jak může zatočit hned s několika životy. Nechyběly tu emoce, se kterými to bylo jako na houpačce.
Krátká novela, avšak plnohodnotný příběh, který mě zasáhl. Jedním slovem: krása.
Naprosto upřímně - s Nives bych na kafe asi nešla. Nicméně onen rozhovor mě bavil, byť jsem u něj místy znechuceně krčila nos, poněvadž mi některé věci vadily. U tohoto kousku jsem poněkud rozpolcená, Nives mi v určitých chvílích hodně vadila, na stranu druhou se dala i pochopit. Jednala a hovořila sice docela drsně, ale ve své podstatě chtěla jen napravit dávné chyby. Protože o nich právě tento příběh byl, alespoň z mého úhlu pohledu. Říkala jsem si u něj, jak je někdy strašně jednoduché si zkomplikovat život...