Noc na křižovatce / Maigret se mýlí
Georges Simenon
Noc na křižovatce: Jeden z nejdramatičtějších případů komisaře Maigreta začíná nálezem mrtvoly v garáži na opuštěné křižovatce padesát kilometrů za Paříží. Jenže tajemnou smrtí zločinná historie zdaleka nekončí. Maigret se navíc ocitne v pokušení, což se mu skutečně stává jen málokdy: Elsa, kterou podivínský Švéd zamyká ve dne v noci v jejím pokoji, je záhadná i svůdná... Přičtěte k tomu partu prohnaných podvodníků, strašidelný příběh tří starých vdov a směšnou postavičku simulujícího pojišťováka, a jste uprostřed detektivky tak šťavnaté, jak si jen lze přát. Maigret se mýlí: Nikdy není veselé, je-li zavražděna mladá půvabná žena. Tentokrát to ale vypadá, že si její smrt opravdu nikdo nepřál. Ale kupodivu se také zdá, že nikdo v okolí nestojí o to, aby vrah byl odhalen. I motiv je nejasný: žárlivost, peníze, uražená ješitnost - či co vlastně? Před Maigretem je mnoho možností, a přesto se dlouho vyhýbá setkání s jedním z hlavních podezřelých, možná proto, že jej považuje za intelektem sobě rovného. Naštěstí je vynikajícím znalcem lidských duší a právě psychologie ho dovede ke zdárnému odhalení pachatele.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2014 , Knižní klubOriginální název:
La nuit du carrefour / Maigret se trompe
více info...
Přidat komentář
Četla jsem jen Noc na křižovatce a dlouho jsem netušila, co se to tam vlastně asi tak může dít a kdo je hlavní padouch.
Na knize je zajímavé srovnání práce detektivů dříve a nyní. Práce bez elektroniky, vše se muselo oběhat. Důležitá znalost prostředí a lidí. Maigret jak ho známe, dýmka, alkohol,rozebírání situace, pomoc dalších detektivů. Doporučuji čtenářům starších detektivek.
Maigreta si dávám maximálně tak jednou za rok, takže pro letošek mám splněno (k těmto příběhům mě navíc motivovala Čtenářská výzva - oxymoron - jak se proboha může Maigret mýlit?!). Mám raději Poirota, je tam víc nadhledu a zápletky jsou mnohem propracovanější. Tady je zas naopak více atmosféry a takové té skryté psychologie. Navíc je zajímavé číst dialogy bez uvozovacích vět, jak je píše Simenon. Takže se to tady nehemží obraty Maigret odpověděl, posluhovačka se zeptala, komisař odvětil, inspektor řekl atd. A konkrétně k těmto příbehům - Noc na křižovatce jsem si krásně představoval, jak to asi vypadá ty baráky tam u cesty, v noci... úplně jsem viděl i některé motivy z jiných filmů. Rozluštění už pak trochu kulhalo, ale atmoška OK. A Maigret se mýlí byla konverzačka komisaře s pěti ženami okolo jednoho doktora s vrcholem (rozhovor se samotným tajemným doktorem) v samotném závěru. Samozřejmě nebudu spoilerovat, ale ta druhá mě přece jen chytla trochu víc - dialogy odsýpaly rychle a vrah se nakonec překvapivě vždy přiznal.
Asi by bylo někde mezi třemi a čtyřmi, ale když v tom druhém příběhu se pořád objevoval ten pařížský místopis - tak to já se úplně zasnil a vzpomínal na své návštěvy Paříže. Zřejmě už je načase se tam zase vrátit...
Další dva příběhy - první je pokusem o vylíčení řádění mafie/gangsterů ve Francii - moc se to autorovi nepovedlo, druhý příběh už je "normální" komisař Maigret.
Autorovy další knížky
1977 | Maigret chystá léčku / Maigret zuří |
2007 | Maigret na dovolené |
1970 | Maigretův revolver a stará dáma |
1983 | Kdo jinému jámu kopá |
1979 | Maigret má strach / Maigretova dýmka |
Také píšu pouze o Noci na křižovatce, jakkoliv anotace na společně vydané duo zmiňuje naopak jen "mýlícího se Maigreta".
Myslím, že Noc na křižovatce je výborný příběh. A pan Vlasák je výborný interpret. Přesto se mi tentokrát autor úplně nezavděčil.
Přitom tradičně nechybí mistrné vykreslení postav, a jak už jsem zmínila, případ krystalizuje sice zvolna, zápletka na sebe nechává čekat, jenže Simenon zkrátka vyprávět umí a udržel si mou pozornost bez problémů. Tak proč?
Celé je to tentokrát bez oddechu tak temné a ponuré, že vzdor barvitosti charakterů a dokonalé atmosféře mě to nějak spíš unavovalo, než bavilo. Chybělo mi tam drobné oživení, které znám z jiných příběhů, třeba lehce hubatý parťák, který by chvílemi trochu odlehčil nezvykle naspídovanému Maigretovi a tím měl příběh lepší dynamiku.
Tak někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami...