Vyhlídka na věčnost
Jiří Kulhánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51734/bmid_vyhlidka-na-vecnost-L7m-51734.png
4
1662
1662
Noční klub série
< 3. díl
Žijí mezi námi – známe je z televize, z rozhlasu i z novin – mluvčí. Ovšem pouze jeden z nich je pan Mluvčí, ale na toho v hromadných sdělovacích prostředcích nenarazíme. Pan Mluvčí totiž příliš nemluví, pan Mluvčí pouze vyřizuje vzkazy, a když s tím začne, slunce skryje tvář a pohřební služby přecházejí na dvojsměnný provoz. Trojsměnný.... celý text
Přidat komentář
Pro mě zatím nejlepší Kulhánkova knížka, asi lepší než Noční klub, i když ten byl taky parádní :-)
Super, ta dlouhá autorova korektura je opravdu znát.
Ďábelská, pekelná zombie jízda od Kulhánka, co víc si přát? Zase chytne a nepustí. Moc se mi líbilo, že děj prostě neplyne přímo od A do Z, ale že má zajímavé kličky a návraty v čase. Hodně dlouho si říkáte: O co tady sakra jde? Takže nepřestanete číst, dokud nepochopíte, že Mluvčí je jeden z největších blbů pod sluncem ale snaží se to změnit. "Supermanů" už bylo celkem dost, takže tohle mi bylo sympatické. Není to tak vtipné, jako ostatní Kulhánkovky, ale zase to napravuje v části s Devlinem-ta by snad ani vážně napsat nešla. Sem tam si autor i rýpne. V tomto případě do daní, do Čechů a byrokratů.
Rozhodně bych neřekla, že je Vyhlídka přeplácaná (v Divokých a zlých toho bylo daleko víc). Až do sebe všechno zapadne je příběh vlastně dost jednoduchý.
Teď jeden mínus: Nechci spoilerovat, tak to zkusím oklikou: Když upíři ani druhá rasa nepřijdou po "smrti" do pekla, tak jako to, že se vrátil ten hákama místo ruky? Chyba autora, nebo jsem něco přehlédla?
Druhý mínus: ten už je čistě osobní: Když už jich autor nechal tolik tak pitomě povraždit, tak si aspoň mohl odpustit, aby se ten "blb" nastěhoval do jistého pokoje a zdědil po někom oblečení. Je mi úplně jedno, že "neuhne, prostě neuhne", že rozbil převozníkovi hubu a je mi jedno na čem a s kým se projel, u tohohle jsem prostě skřípala zuby.
Nicméně všem doporučuji a těm, kdo četli Noční klub, ještě víc. Jo a erotický scény už mu také jdou ;).
Po přečtení recenzí musím doplnit: Nechápu, proč některým vadí spacákový scény. Když už nic, tak jsou minimálně vtipný, sice celkem pubertální, ale jsou. Já od tohoto žánru žádný inteligentní humor nečekám. Nehledě na to, že ten vztah měl velký vliv na závěrečné finále. Přece i kvůli němu Devlin ostrouhal.
Jedna z nejlepších knížek, kterou jsem kdy četla. Smála jsem se u ní, vztekala, byla napjatá a smutnila. To je přesně to, co od dobré knížky očekávám. Prostě vás chytne a nepustí, dokud ji nedočtete a repetem si znovu nepřečtete oblíbené pasáže pro pobavení a celistvé pochopení. Skvěle napsáno a představa Kulhánkova pekla mě ještě pár nocí po přečtení strašila.
Na mě už moc dějově přeplácané a místy vážně přitažené za vlasy :) Neměla bych s tím problém, kdyby to bylo pořádně odlehčené neotřelým vtipem, ale v téhle knížce humor dost Kulhá a je laciný a prvoplánový. Trpce působí odkazy na Noční klub, jelikož Vyhlídka na věčnost je po všech stránkách jen jeho slaboučkým odvarem.
Takto popsané peklo mi ještě teď po několika dnech od dočtení této knihy nahání husí kůži....geniální. Pro ty z nás, kdo mají za sebou i Noční klub je tato kniha pohlazením na duši...Kocour, Tobiáš, Hanako, Karolína i ten pan Wries přinesou svěží závan nadšení, když jsem louskal svého prvního Kulhánka....
Konečně i já patřím mezi ty, kteří Vyhlídku na věčnost přelouskali :-).
A zase to byla spousta krve, spousta zbraní, spousta mrtvol, upírů, zabijáků, lovců,..., a v pozadí snad i láska, přátelství, starostlivost. Dokonce jsme si zavzpomínali na osudy Nočního klubu (ano, i já patřím mezi ty, kteří se s ním nemohli rozloučit). Knížku považuji za skvělou a neuvěřitelně čtivou.
Ovšem najdu i mínus - Kulhánek bohužel píše poněkud šablonovitě, postava Mluvčího mi splývala s Tobiášem (nepovažuji to za velké mínus, Tobiášův humor a poznámky jsem měla ráda). Nakonec jsem byla ráda, že se autor ze svých myšlenek a nápadů vymotal.
Musím říct, že knížku si buď zamilujete nebo ji zahodíte. Žádná střední cesta nejspíš neexistuje.
Půjčeno v knihovně náhodou a bez znalosti autora i o čem to je (včetně žánru), následný šoking a přečtení za jednu noc, následné trojnásobné přečtení před vrácením do knihovny, koupě knihy a znovu několikeré přečtení ... a pak zklamání ze Stroncia, pousmání nad Nočním klubem - prostě dle mého názoru je Vyhlídka na věčnost nejlepší Kulhánkovou knihou. A rozhodně nejčtivější a snad i nejlepší knihou, na kterou jsem za poslední rok narazila.
Na knize je sakra znát, že je napsána horkou tužkou. Příběh místy nedává smysl a až teprve po druhé třetině knihy je možné všechny události tak nějak rozumně chronologicky seřadit a oddělit takřka nesouvisející pasáže. Způsob vyprávění je velmi nekonzistentní a mám pocit, že autor zbytečně těkal k bezvýznamným maličkostem.
Přesto; kniha je velmi zábavná a jsem rád, že jsem si ji přečetl. Ovšem neumím si představit, že by to byla od tohoto autora první kniha, kterou bych si z jeho tvorby přečetl - asi bych ji okamžitě zašlapal do země. Bylo však milé znovu potkat Tobiáše, Karolínu a další postavy, byť jen na okamžik. Měl jsem pocit, že příběh Nočního klubu pokračuje (frustrace z dočtení Nočního klubu byla neskutečná).
Po této knize jsem dostal chuť si přečíst Peklo od Alighieriho a musím říct, že jsem si jej náležitě užil. Ta Kulhánkova inspirace v něm je neoddiskutovatelná. Směle tedy mohu prohlásit, že bez Kulhánka by mě Peklo nebavilo.
Obecně se dá říci, že kniha má všechno. Akci, náboj, dynamičnost, upíry, nemrtvé, démony, zabíjení, krev, zbraně... no prostě vše, o čem se dá psát. Něco ovšem chybí a to velmi citelně.
1) Kulhánka jsem chtěl číst proto, že mě už delší dobu lákal. Chápejte, takové ty ohlasy, jak strašný je to brak (strašný brak a ohodnocení maximálním počtem hvězdiček – zvláštní, ne?). Přijde mi však, že označí – li někdo něco za sračku a pak to vychválí do nebes, musí jít už z principu o dílo hodné pozornosti. A já občas něco takového zavětřím a nechám se zlákat.
2) Tak tedy čtu Vyhlídku na věčnost, autorův poslední román. Rozhodně se tomu nedá upřít čtivost, kterou je ostatně autor vyhlášený. Ta je způsobená poměrem akce X vyprávění tak 10 ku 1, což z knihy činí opravdu superakční scifi nebo horor, spíše však nepovedenou kombinaci obojího. Rychločetbu rovněž podporuje rozdělení textu na milion podkapitol o rozsahu jen pár řádků, což je rozhodně forma, které nefandím, přesto se jedná o záležitost individuálního vkusu. Mám – li četbu zhodnotit, o brak se skutečně jedná, s tím, že já rozhodně nejásám.
3) Jsem spíše příznivec komplexnějšího vyprávění a třeba i pomalejšího vstupu do děje, rozhodně mi však nevadí moře akce, je – li podáno na úrovni. U Vyhlídky na věčnost převládal pocit nekonečné patlaniny, která postrádá elementární množství logiky a směřuje někam – kdovíkam? Po padesáti stránkách jsem nechápavě kroutil hlavou a věřil, že se časem vše spraví. Jenže ono ne. A když pak čtete sto stran nekonečných bitek, honiček a akcí, které působí na efekt a ničím neposunují děj, začnete se nudit. Já tedy určitě, páč jsem zvyklý na smysluplnější a kvalitnější literaturu. Občas se vyskytne i lepší pasáž – mám na mysli ty vyprávěcí, v knize jich je ovšem tak 10% a jsou totálně utopeny v největší přehlídce béčkových námětů, které jsem kdy v jaké knize našel. Vzpomeňte si na všechna klišé a stereotypy hororové literatury, fantasy literatury, scifi, komiksů a přidružených žánrů. Jejich spojením vám vznikne Kulhánek.
4) Jsem rád, že mnozí i přes jisté nadšení dokáží správně pojmenovat autorův styl jako brak. Přesto je taková záplava pětihvězdičkových ohodnocení k smíchu oproti tolika skvělým knihám, které by si jej od vás zasloužily více. V poličce se mi válí Stroncium, jeho četbu však odkládám na neurčito.
(22. července 2012 – 5. srpna 2012)
(Čteno v posteli, v práci, ve vlaku, v autobuse, kavárně, bazénu, u bazénu i jinde, za bílýho rána, teplého dne i černé noci. Nikdy to nebylo ono. Kulhánek není moje krevní skupina, očividně.)
Jj, Kulhánek je blázen, proto se to dobře čte. Sice už delší dobu vykrádá sám sebe a tentokrát i Danta, ale stejně jsem to přečetl jedním dechem.
Tato kniha nezklamala. Moc se mi líbila a přečetla jsem ji jedním dechem. Rozhodně nemá chybu Lucifer a ty jeho hlášky.
Kulhánka mám ráda a těším se s čím příjde příště.
Při "pražské bitvě" jsem si říkala, že to už je moc, že už to přehání....včas ale utnul a jal se vysvětlovat. Takže jsem to zase nějak skousla a propadla ději. Na to, že jsem čekala volné pokračování a příběh o "Novém nočním klubu"....opakuji, miluji Kulhánkovu nepředvídatelnost....a humor! :) A jak si postupně skládáte kostičky a až téměř nakonci zapadnou kostičky z prvních stránek...a vše spolu souvisí...
Na počátku této knihy jsem se zasmál na hostech ze sklepa, ťukal si na čelo při zmínkách o dětech a nakonec si říkal, že hlavní nápad je tak absurdní až mě velmi dobře pobavil.Osobně mám nejradši od p. Kulhánka Noční kluby a na tomto Vyhlídka na věčnost nic nezměnila.
Vyhlídka je asi nejlepší z knih J.K. (četl jsem všechny). Pravda, není to takový masakr jako Divocí a zlí, ale švih to má a dialogy s Luciferem nemají chybu. Co má chybu, je popis účinků zbraní, a to se týká všech jeho knih. Puška P 90 je moderní zbraň na moderní náboj, ale nacpat do střely ráže 5,7 mm a váze necelé 2g trochu starého stříbra, trochu ochuzeného uranu a ještě trhavinu na prošlehnutí pancíře tanku,to už je moc. Vím, je to nadsázka (podsázka ?) ale příště by mněl dát hrdinovi kvér, který to opravdu dokáže. Popis spacákových scén v táboře u Vltavy možná někomu připadá hloupý, ale aspoň si čtenář oddychne od krve před závěrečným finále.
Tato kniha je opravdu úžasná! Přečetla jsem jí na třikrát! Líbil se mi propletený děj, všechno nakonec dávalo smysl. A popis Pekla? Silný zážitek po všech stránkách. Díky moc.
Jednoznačně velké zklamánía ještě o to víc, že jsem knížku dostal darem. A bohužel jsem ji ani nedočetl . Těch 400 Kč by se dalo určitě investovat líp. Jestli ještě něco pan Kulhánek napíše tak si budu sakra dávat pozor než si knížku koupím. A moc by mě zajímalo jestli ostatní čtenáři dávají hvězdičky knížce nebo jménu autora.
Štítky knihy
upíři humor zbraně zombie česká fantasy démoni akční peklo
Autorovy další knížky
| 2002 |  Noční klub. Díl první |
| 2011 | Vyhlídka na věčnost |
| 1996 | Dobrák |
| 1995 | Vládci strachu |
| 2003 | Noční klub. Díl druhý |
Pro mne první knížka od Kulhánka. Možná i nejlepší.