Noční pavouk
John Lutz
Noční série série
< 3. díl >
Každá z jeho obětí zemřela za zamčenými dveřmi vlastního bytu: svázána a ubodána. Žádná však nedokázala policii poskytnout jediné vodítko. K sérii nevysvětlitelných vražd je povolán Thomas Horn, detektiv ve výslužbě. Usilovně se snaží rozplést krvavou pavučinu, ale místo toho se do ní jen více zaplétá. Zato noční pavouk je na svou další oběť připraven…... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2013 , DominoOriginální název:
The Night Spider, 2003
více info...
Přidat komentář
Skvělý thriller od začátku do konce, sice brzy poznáte vraha, ale na napínavosti děje to nic neubere. Skvělý tým detektivů, šílenec vrah poznamenaný svým dětstvím, trošku překvapení na konci.
Rozhodně příznivcům tohoto žánru mohu jen doporučit.
Kniha mě mile překvapila, opravdu jsem se dobře bavila a druhá část byla naprosto skvělá.
Tak napoprvé žádná sláva. Alespoň teda pro mě. Moc rychlovražd, rozhovory častokrát útrpné, policisté se nesnaží pomalu ani pátrat. Twist na konci ale nebyl špatný. Dám autorovi v budoucnu ještě šanci, snad se sžijeme lépe.
Pravda, že vývoj příběhu a jeho vyvrcholení je trošku překroucený jako paragraf a autor se snažil o co největší překvápko, ale i tak se mi kniha líbila a člověk byl napnutý jak sáňky v létě. Takže zase někdy pane Lutzi ;)
Jako všechny od Lutze, co jsem četla, byla napínavá, čtivá, prostě spisovatel umí. Doporučuji.
Asi zatím nejlepší, kterou jsem od něj četla...ale zdá se mi, že se dost opakuje, pokaždé bestiální vrah mladých žen, který je buď pobodá, stáhne z kůže atd a policie ho nemůže dopadnout........tahle kniha měla alespoň druhou část, kterou jsem nečekala :-)
Jsem z této knihy poněkud rozpačitá. Jako u Spolubydlící jsem i zde čekala nějakou pecku, jako byla kniha Pulz (četla jsem Pulz jako první a stále jsem nadšena). Námět je skvělý a zajímavý (byť asi ne nejoriginálnější, ale nevadí), záporák také. Začátek mi přišel zbytečně rozvláčný – pak se to ale skvěle rozjelo, byla to neskutečná jízda a já si to nemohla vynachválit. Potom ale přišla druhá část knihy a ta mne neskutečně nudila, místy jsem i přeskakovala. Ta druhá část knihy to úplně zabila. Bylo to takové děsně překombinované, bylo toho prostě moc, jako by tam Lutz chtěl narvat všechno, co se mu nevešlo do knihy dříve, moc tlačil na pilu. Škoda. Takhle to je pro mne jen průměr a asi se ke knize nevrátím. A Pulz stále u mne vede.
Už nikdy si nebudu připadat ve vyšších patrech bezpečně...
Noční pavouk se četl sám. Jenom je škoda té druhé části. Kdyby ji autor zcela vypustil a příběh skončil Pavoukovým zatčením (nebo i jeho útěkem), bylo by to mnohem lepší.
Dobře rozehraná honička na sériového vraha. Škoda jenom, že Lutz moc tlačil v závěru na pilu, aby byl konec co nepřekvapivější. Například vrah se chce někomu pomstít, a tak zbytečně riskuje chycení dalšími a zbytečnými vraždami?
Nezbývá než se spokojit s obligátním "nehledejme u vrahů logiku, jsou to všechno pomatenci".
Moje první knížka od autora. Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale možná za to mohl nedostatek času a rozkouskování knížky na delší dobu. Příběh dobrý, jen mi trochu vadilo,že si hrdinové tak nějak moc stojí za svými teoriemi. Vrah chodí oknem, tak proč hlídat dveře do bytu, že? Jejich téměř stoprocentní jistota další obětí na konci knížky mi přišla trochu zvláštní. Určitě od Lutze sáhnu ještě po nějaké knížce.
Nočního pavouka mám strašně strašně moc ráda. Je to má oblíbená kniha a thriller, ke kterému se budu ráda vracet. Dalo by se říci, že tato kniha mě uvedla do čtecího světa a když jsem ji četla, opravdu hodně jsem ji prožívala :)
Knížka se mi líbila, jako ostatně vše, co jsem od Lutze již četla. Jen konec byl trochu předvídatelný, ale jinak bezva napínavé čtení.
Tuctový thriller, kterých je na trhu mnoho. Podobných knih jsem s rúznými obměnami četl mnoho, nic nového. Stále dokola, jen pozmněněný příběh. Je to sice dobré, ale zas tak mě to nenadchlo, řeší se tam spousta jiných problémů, které napětí rozmělňují.
K Nočnímu pavoukovi jsem se dostala víceméně náhodou. Začátek vypadal slibně – pošahaný tvor s vojenským výcvikem předvádí husarské kousky, aby se dostal svým obětem do bytu (mříže mají očividně své uplatnění i ve vyšších patrech), a chytit ho se jeví jako, mírně řečeno, problém. Je povolán ostřílený penzionovaný detektiv, který dostane k ruce dva svérázné policisty. Potud dobrý. Jenže detektiv má manželku, která má vlastní problémy v práci, a lidi, se kterými má problémy, mají taky své problémy, o které nás autor neochudí. Ukáže se, že manželka má problém i se svým manželem. Detektiv chodí do bistra, kde obsluhuje bývalá psychoanalytička, která má taky něco a očividně na sebe berou. Policistka s x-krát omílaným přízvukem balí bývalého kolegu pana pavouka, až ho klofne. Do toho se nám tam přidá chlápek od armády, který má nějaké postranní úmysly a sexy moderátorka z televize, jejíž úmysly jsou úplně jasné. Sem tam nějaká vražda. Kupodivu už v půli knihy pavouka lapí do sítí, ale on uteče a jede se dál a komplikuje se to a já ztrácím pozornost. Knihu jsem dočítala s největším úsilím. Světlé akční chvilky přehluší sem tam nějaký problém některé z milionu postav. A to je ten problém. Množství postav a sub-zápletek je přílišné a otravné. Já vím, že na konci se to propojí, ale méně by bylo více. Aspoň to dobře skončí – všichni jsou spokojení a spárovaní a pavouci rozmázlí na stěně. Pro mne to byl spíš detektivkový průměr.
Taková průměrná detektivka.Neurazi, nenadchne.