Normální lidi
Sally Rooney
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441472/bmid_normalni-lidi-rxI-441472.jpg
4
909
909
Hlavní hrdinové románu Marianne a Connell vyrůstají na malém městě, ale tím jejich podobnost končí: na střední škole patří Connell ke hvězdám a Marianne je outsider. Když se spolu jednou dají do řeči, změní to jejich život. O rok později už oba studují na vysoké škole v Dublinu. Z Marianny se mezitím stala královna večírků, zatímco nejistý Connell jen velmi těžko nachází své místo ve společnosti. Ačkoliv se oba pohybují v rozdílných kruzích, přitahují se k sobě jako dva magnety. Marianne čím dál víc propadá sebedestrukci a Connell hledá svůj smysl života jinde, oba jsou však konfrontování tím, jak daleko dokáží zajít, aby druhého zachránili.... celý text
Přidat komentář
Druhá kniha, kterou jsem od Sally Rooneyové přečetla. Znovu se pohybuje v psychologii postav, které mi nejsou blízké, podle mě se jedná o mírně narušené osobnosti, které se vyžívají v pitvání svých pocitů, ale nejsou schopné se postavit problémům čelem. Dál si nechávají ubližovat, nebrání se, v podstatě ani příliš nevysvětlují. Autorka postavy vykresluje jako nadprůměrně inteligentní, jejich chování tomu ovšem neodpovídá. Možná bychom mohli knihu brát jako výpověď určitým způsobem ztracené generace, jejíž problémy významně souvisejí s tím, že dnešní lidé mnohdy žijí ve zbytečném pohodlí, jelikož nejsou nuceni řešit žádné zásadnější existenční potíže.
Slyšela jsem o knížce, začala jsem sledovat seriál, přečetla jsem knížku a AŽ bude čas, dokoukám seriál.
O jemném naťukávání, kamarádství s výhodami, lásce, přátelství a zamilovanosti, které trvá. Přes vzájemnou rozdílnost, je to k sobě v průběhu několika let pořád táhne.
Marianne se toužila někomu plně submisivně odevzdat," dělej si se mnou co chceš", a Connell toho jako jediný nezneužil, ale naopak si její absolutní důvěry vážil a neublížil jí - pěkné poselství uprostřed 220ti stránek plných úzkosti z nezapadnutí do světa. Konec velmi emočně intenzivní, ale možná to bylo potřeba k ukázání toho, jak ničivý dopad na nitro člověka má to, když žije jen pro ostatní, což je dle mého názoru velmi aktuální téma. Trošku jsem postrádala větší změnu v pozitivním sebevnímání hlavních postav v závěru místo pouze lehkého nádechu happy-endu. Ale jinak čtivé, doporučuji.
Tak tohle bylo za mě velké ne... Na to, jaké je okolo knihy haló, jsem čekala asi něco krapet jiného. Já ten humbuk částečně chápu, sloh je úžasný, kniha se dotýká velmi důležitých témat, která jsou pro tuto generaci typická - což je velmi smutné. Bohužel mi ale přišlo, že s těmito tématy autorka nezachází vůbec tak, jak by si zasloužily. Násilí, deprese, úzkosti, toxické vztahy - nic z toho není sranda. Je potřeba o tomhle psát s citem. Ano, možná se v tomhle někdo vidí, někomu to třeba nepřijde špatně pojaté... Mně ale ano. Kdybych ještě viděla nějaký posun postav, když už se tedy děj odehrává v rámci několika let, tak bych tam ještě viděla nějakou myšlenku, kterou kniha chtěla sdělit. Ať už by šly postavy dobrým nebo špatným směrem. Bohužel, to se nestalo - postavy skončily tam, kde začaly... No jo, tak nemůže se mi líbit vše. Ale mrzí mě to, protože autorka si skutečně umí hrát se slovy, jen se mi bohužel nelíbil jejich obsah.
Vůbec nechápu, jak může mit tato kniha tak nízké hodnocení. Je to skvělý, citlivý, intimní portrét prvních vztahů, mentálního zdraví, léčení se z předchozích traumat, učení se komunikovat, hledání sebe sama a svého místa ve světě... Za mě jedna z nejlepších knih, které jsem četla.
Knihu jsem si chtěla dlouho přečíst, přečetla a ani pořádně nevím, co k tomu napsat. Komentář píši měsíc po přečtení a musela jsem si přečíst anotaci, abych si vůbec připomněla o čem příběh byl. Kniha o vztahu dvou mladých lidí, nevím, co si z knihy odnést. Nemám z ní vůbec žadné pocity, nevím jestli jsem ty postavy měla vůbec ráda a ani nevím, zda jsem příběh správně pochopila.
Kniha mi byla tak "trošku" vnucena. Jsem ráda, že jsem se nechala přesvědčit a přečetla si ji. Ve svém věku nejsem asi úplně ta, pro kterou je kniha určena, ale jakmile jsem se do děje začetla, což mi netrvalo dlouho, nedokázala jsem se od ní odtrhnout. Krásně a poutavě napsané. Někdy jsem oběma hrdinům v duchu i radila, co by měli udělat, jak by spolu měli upřímně komunikovat. Přečteno za dva dny.
Typ knihy, kdy se těším, až budu moct pokračovat v dalším čtení. Velmi zajímavý náhled do vztahu dvou komplikovanějších osobností. Vlastně ti dva hrdinové možná ani nebyli tak komplikovaní, jak si o sobě mysleli, ale prostě mezilidské vztahy a také vztahy dvou (mladých) lidí není nic jednoduchého a už vůbec ne přímočarého. Autorka čtenáři ukazuje, že život je složitější, než by se mohlo zdát. 25. 7. 2021.
Kniha o vztahu dvou mladých lidí. Mám z ní smíšené pocity. Chyběly mi uvozovky v přímé řeči. Jsem zvědavá jaký bude seriál.
Je to čtivé a lehce znepokojivé, ale to je asi tak všechno. Přitom mám pocit, že potenciál to mělo, ovšem autorka ho nevyužila. Jazyk a styl jsou vyloženě banální, což je nepochybně záměr, ale žádného aspoň trochu náročnějšího čtenáře to myslím nemůže uspokojit. Kniha se skládá z kusých obrazů, které podle mě nejdou dostatečně do hloubky. A vlastně se to celé točí hlavně kolem sexu, respektive tělesné intimity. To mi na jakýkoli komplexní literární text, neřkuli psychologickou sondu přijde málo.
Je to zajímavé - dočetl jsem jen v několikadenním odstupu za sebou Rudišův Konec punku v Helsinkách a Sally Rooney. Obě knížky mají společnou jistou civilnost i to, že pojednávají o nějakým způsobem poškozených lidech. Obě jsou to taky konverzačky, kde jsou nekonečné dialogy hlavním zprostředkovatelem děje. Zatímco však věty Rudišových hrdinů míří k čemukoli jinému, než je nitro postav, u Ronneyové je sebepitvání v zásadě klíčovou strategií vyprávění. Sedly mi oba přístupy. Rudiš je sympatický tím, jak umí do plkání o všednodenních banalitách ukrýt komplexitu lidského prožívání. Normální lidi dokáží na druhé straně vystihnout věčné míjení se v tom, co jeden člověk svým jednáním sleduje a co ten druhý slyší. Jakkoli není formát, kdy každou kapitolu nazíráme prizmatem jednoho z hrdinů, dnes už příliš originální, Rooneyová ho vytěžuje skvěle. Ono míjení se - a tedy i oprávněný dojem, že každý člověk je uvnitř světem sám pro sebe - ostatně neplatí jen pro vztah postava-postava, ale i pro vztah externalizovaný, mezi postavou a čtenářem. Ani na konci si tak čtenář nemůže být zcela jistý, jestli podstatě vnitřních problémů postav rozumí, stejně jako zůstává lehkým mystériem i povaha jejich vztahu.
Normal people - mnoho emoci a myslenek s kazdou stranou, ktere se otaceji samy… pachut toxicity a nezdravosti, neschopnosti komunikovat, domnenky, zaroven intimita a blizkost dvou lidi, ve sve nejvrelejsi (ne)obycejnosti… ten rozpor je v tomto vztahu skvele vykresleny… Sally Rooney ma dar osobiteho vypravecskeho stylu, kterym popisuje nejdetailnejsi vsedni malickosti i niterne syrove emoce, hraje si s jazykem, slovy i casem a vsim tim maluje obraz, v nemz se nejeden milenial na moment shledne… a pak prisla posledni tretina, kdy me neprestavalo mrazit v zadech… velmi ocenuji jiny uhel pohledu na vztah, ve vsech hloubkach a to ackoliv s nim nesouhlasim, Sally to tak proste umi… knihu doporucuji, avsak jako ojedinele odvypraveny pribeh k zamysleni a debate, myslim, ze nebude pro kazdeho…
Málokdy shledám čtení příběhu tak charismatické...
Prostředí, postavy, atmosféra a společenství mezi lidmi. Přirozenost...
Proto chybí i uvozovací přímá řeč, protože by rušila plynulost vyprávění.
Nejde si jako hlavní postavu Connella nepředstavit Zaca Efrona a Marianne jako Sophii Marceauovou. Málokdy se mi stává, že přiřadím postavy z knihy ke skutečným umělcům z řad hereckých celebrit. Tentokrát jsem je měl oba před očima. Myslím, že tato představa jen podtrhuje výjimečnost celé knihy.
Mnohdy nelogická jednání hlavních postav jsou naprosto skličující a zábavná zároveň.
Před vámi se odvíjí příběh plný vášně, vzdoru, bolesti a lásky. Popisy postav a jejich jednání jsou na mistrovské úrovni. Nenásilnost retrospektiv je až geniální.
Posoudit studentský život je na každém čtenáři. Ale lásku bychom měli brát jako dogma, bez které je na světě nekonečně smutno...
Nejsem mileniál, ale na touhu po životě, sebepodceňování na základě srovnávání s těmi druhými "normálními", hledání, kdo jsem a s kým chci být, smutky a deprese "z ničeho" a útěky spíše před než za něčím si pamatuji. I na intenzitu, s jakou mě míjely dny... Čtení ne úplně komfortní, zážitek vynikající a s dlouhým dozvukem.
skvělá knížka, která je odrazem současné doby, dokonale vystihuje na jedné straně citové strádání dnešní generace, na druhé hledání sama sebe a touhu po začlenění mezi tzv. "normální lidi". Až člověku mrazí...
O knize jsem se dozvěděla v jednom literárním podcastu zároveň s informací, že je to kniha pro milenialy a že je to víc než love story. Souhlasím s obojím. Příběh mě rychle vtáhnul a už nepustil. Vztah Connella a Marianne není typickým příkladem vztahu dvou mladých lidí. Na pozadí toho, co se mezi nimi odehrává, cítíme snahu o začlenění se do společnosti, touhu být milován blízkou osobou i sebou samým, potřebu zapadat, někam patřit, být uznáván a respektován a nutnost znát vlastní hodnotu. Na postavě Marrianne jsem si hodně uvědomila a chvíli nad ní budu ještě přemýšlet. Connella jsem si oblíbila až časem. Jejich společný příběh dává vyniknout problémům dnešní doby čtivou, ale inteligentní formou. Irské autorky začínají být opravdu hodně v kurzu. Sally Rooney a Sara Baume ukazují světu, že o irských ženách v literaturě ještě uslyšíme.
(SPOILER) Román o vztahu dvou mladých lidí, kteří se během několika let potkávají, nachází a zase ztrácí... Podle knihy byl natočen i seriál. Vadilo mi, že je to v podstatě jen vztahovka bez nějakého pořádného zvratu jako třeba v knize D. Nicholse Jeden den, který je napsán podobně.
Toto je kniha, z které vás rozbolí srdce i duše, ale současně vás i zahojí. Když se v ní najdete, tak ji prožijete se vším všudy a zamilujete si každé slovo. Nesnaží se prvoplánově působit na city, jen předává svědectví lásky, která se díky banalitám komplikuje. Poukazuje na to, co jste sami zažili a cítili, frustraci a tolik nedorozumění.
A pokud se v knize nenajdete, tak máte v životě velké štěstí a nezažili jste ani bolest ani odlišnost.
Možná je chyba v tom, že jsem prvně viděla seriál, možná mi kniha prostě jen nesedla (třeba i tou naprostou absencí uvozovek). Za mě však knižní zpracování dostává tři hvězdičky, víc určitě ne.
Moc se mi líbí myšlenka příběhu, v určitých situacích jsem se s Mariannou dokázala ztotožnit, kdo z dnešních "mladých" nezažil ani jeden naprosto toxickej vztah, ať hodí kamenem. A přesto se většina z nás cítila lapená v pavučině, přesto jsme měli tendence se k tomu vracet a vracet a vracet. Zas a znova ubližovat a nechávat si ubližovat, až nakonec muselo přijít prozření a vyslovení toho opravdu posledního, definitivního konce.
Je to těžké téma, protože je součástí každodenního života, protože není přitažené za vlasy, protože se skutečně odehrává v našich životech i v životech lidí okolo nás. Je to obrovská škála odstínů šedé, kterou se musíme prokousat, a která v nás nadobro nechává stopy.
Štítky knihy
přátelství láska irská literatura Dublin střední školy mladí lidé prostředí školy, studentské prostředí zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2020 |  Normální lidi |
| 2019 | Rozhovory s přáteli |
| 2022 | Kdepak jsi, krásný světe |
| 2024 |  Intermezzo |
Nemůžu si pomoct, ale pokud na mě knížka působí smutně, depresivně nebo ve mně vytváří jakýkoli jiný negativní pocit, který se mě drží i po přečtení, tak nemůžu dát plný počet. Ale pokud budu hodnotit dějovou linku, která mi přijde naprosto neotřelá a zároveň tak normální a běžná, tak by si knížka jistě zasloužila 5*.
Vždy jsem se k ní tak ráda vracela.. :-)