Nultá hodina
Lotta Lundberg
Rok 1945. Spisovatelka Hedwig Lohmannová míří z bombardováním zničeného Berlína do kláštera. Její dcera se před několika lety vydala na pouť peklem. Kde se nachází teď? Je ještě naživu? Rok 2004. Ingrid se vzdala své praxe a přestěhovala se na ostrůvek v šérách, aby tam pečovala o svého nemocného muže. Na ostrově však žije i Hanna, spisovatelka, která postupně nenápadně vráží mezi oba manžele klín a obrátí jejich soužití vzhůru nohama. Rok 1983. Isa rozstříhá svou panenku a skončí v psychologické poradně. Jednoho dne se rozhodne, že začne hrát Velkou terapeutickou hru. Když dojde na špatné políčko, musí přejít do Chaosu, ale ve hře přesto existují způsoby, jak napravit nepřátelský svět. Lotta Lundbergová umně splétá tři ženské hlasy způsobem, který připomene bestseller Hodiny. Nultá hodina vypráví o konci druhé světové války, ale i o lidské schopnosti znovu se postavit na nohy na troskách vlastního života. Co je úkolem ženy? Co je absolutně nepřípustné? Může člověk dostat další šanci, když prošel tou nejstrašnější zkušeností? „Lotta Lundbergová románem Nultá hodina upevnila svou pozici mezi nejzajímavějšími spisovateli současnosti.“ Uppsala Nya Tidning... celý text
Přidat komentář
Váhám mezi 3-4 hvězdami, Příběhy postav zajímavé, jen mě rušilo přeskakování. A zejména k pasážím Isy jsem se musela vracet. Určitě by stálo za to přečíst ještě jednou s větším soustředěním. Zajímavá kniha.
Nultá hodina je typem knihy, která se zpočátku čtenáři jemně vzpírá. Nedává se všanc na první schůzce. Pozvolna rozeznívá v plné míře celý orchestr a sama si určuje tempo, v němž má být čtena. Na české poměry jde o zvláštní knihu, ojedinělou, ale nesmírně potřebnou. Její síla a význam časem narůstá. Po přečtení nevyvane, nedá se jí uhnout a vlastně ani uhýbat nechcete.
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Stavím ji stejně vysoko jako Kunderovu Nesnesitelnou lehkost bytí. Tři ženy se nacházejí v bodě nula, začínají nový život na základech svého zhrouceného světa, ať již je to spisovatelka v troskách rozborbardovaného Berlína, nebo psycholožka, která se obětuje svému nemocnému muži-faráři, ukončí svou praxi a časem zjišťuje, že vlastně skončila v roli pečovatelky, své myšlenky a zájem věnuje totiž její muž jiné ženě. Všemi příběhy se prolíná motiv pověsti o Persefoně, autorka se zaměřuje na motiv mateřské lásky, viny a selhání. Má se žena obětovat pro své děti případně muže nebo se rozhodnout pro karieru? Za každé rozhodnutí se platí...
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak to stálo za to. Rozhodně to není lehké čtení a chce to hodně soustředění. Propojení jednotlivých příběhů je skvělé a opravdu kniha připomíná Cunninghamovy Hodiny.