Nultá hodina
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536741/bmid_nulta-hodina-662341a959588.png
4
550
550
Policista Battle série
< 5. díl
Gulls Point, přímořské sídlo lady Tressilianové nacházející se v rybářské vesnici Saltcreek, hostí na první pohled tak trochu zvláštní společnost: ve stejnou dobu – na sklonku léta – sem zamíří chráněnec zesnulého sira Tressiliana a slavný tenisový hráč Nevile Strange, jeho současná i bývalá manželka a rovněž dvojice mužů, s nimiž tyto dvě ženy pojí nedořešené milostné vztahy. Shoda okolností přivádí do blízkého Saltingtonu také inspektora Battlea.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2020
,
Audiotéka
, Bookmedia
Originální název:
Towards Zero, 1944
Interpreti: Zdeněk Kupka
více info...
Přidat komentář
Zajímavě napsaná detektivka. První půlku jsem čekala, kdy dojde k vraždě a druhou půlku jsem se těšila na objasnění.
Miluji tuto autorku a miluji její detektivy a postavy. Všechno v jejich knihách je promyšlené od začátku do konce. Postavy jsou tak reálné a jejich vlastnosti jsou autentické a vrahové jsou vždy velmi záludní. Knihy od Agathy čtu vždy s obrovským nadšením.
Každému zločinu předchází okamžik, kdy se spustí řetězec menších i větších událostí a souvislostí, které později nevyhnutelně dospějí k okamžiku zlomu, k vraždě, k nulté hodině příběhu.
Agatha Christie tentokrát rozehrála pěkně temnou hru - osamělé panské sídlo, milostný pětiúhelník (!), brutální vražda, hromada podezřelých, chladnokrevný vrah a skvělý inspektor Battle, který tomu všemu musí přijít na kloub.
P. S. Pokud znáte filmové zpracování, asi budete marně hledat slečnu Marplovou - ta ale v knize nevystupuje.
Musím říct, že knihu jsem četl asi po třiceti letech a že mě potěšila, na rozdíl od jiných. Sice ten prvek náhody je tam dost křečovitý, ale je to vyprávěno svižně. A oceňuju málo prvků červené knihovny, i když ani tady si ho neodpustila.
Tahle autorčina knížka mi sedla! Vytáhla mě že čtecí krize, byla napínavá a čtivá, ale nijak přehnaně senzační. Celou dobu jsem tápala, podezírala postupně všechny postavy a stejně jsem neuhodla.
Ačkoli, když se zpětně zamyslím, bylo tam několik věcí, které mi vadily:
Kay mi lezla krkem od první zmínky, přišlo mi absurdní, že se vetřela k někomu jako byl Nevile. Psychologii Audrey, resp. jejímu vysvětlení, jsem nevěřila. A souhlasím, ten sňatek byl hodně hrc prc, na druhou stranu, A.Ch. takovou milostnou mašličku vměstnává snad do každé knížky.
Nicméně Battle se mi začíná líbit a zmínka o H.Poirotovi mě pobavila.
V první pomalé, na detaily bohaté, polovině tipujete kdo bude zavražděn a ve zbytku spíš netušíte, kdo vraždil...?
Jako bonus jsem ocenila třeba zralý postoj rusovlasé sestřičky k sebevraždě a propojení s hlavním dějem. Nebo přesný popis neobratného zneužití psychologie u dcery inspektora Battlea. To mě dost pobavilo.
V obyčejné lidskosti byla Aghata naprostá hvězda. Parádně propojené detaily dokonale zapadající do puzzle klasické detektivky.
A ano, je tam i atmosféra jako z Daphne du Maurier!
Agatha nikdy neomrzí.
5/5
Libilo ..., ale ty vdavky na konci -to bylo az mooooc hrrrrr na muj vkus...
Ačkoliv to není "Poirotovka", rozhodně se k nim může kvalitou řadit. Příběh byl zajímavý, všechny postavy podezřelé, ale přeci jen jeden z nich je vrah. Odkládala jsem, protože jsem si nebyla jistá, jestli mě jiný vyšetřovatel tak zaujme, a jo, zaujal. Přečteno za jeden večer.
Nejsem Agathiným zavilým příznivcem, její detektivky mi přijdou takové staromilské, z dávných, klidnějších časů, situované do staré Anglie. Mám raději trochu akce. Na druhou stranu příběh je vystavěn promyšleně, byť je poněkud rozvláčný (to to trvalo než se objevila vražda!), a cesta k pachateli není přímočará. Celková atmosféra je příjemně ponurá, jak má u detektivky být.
K Agathě Christie a jejím detektivkám se vracím už od doby, kdy jsem byla odrostlejší dítě a tak jsem ráda využila téma letošní Čtenářské výzvy a vybrala si příběh ze staré dobré Anglie. Bylo to poprvé co jsem se potkala s inspektorem Battlem, který je trochu "obyčejnější" verzí Hercula Poirota (ten je dokonce v textu zmíněn) a jako vždy se potvrzuje, že paní Agatha umí.
Samotnému rozluštění předchází klasický příběh s nedořešenými milostnými vztahy a spoustou nápověd i falešných stop, kdy všechny postavy jsou postupně podezřelé, ale nakonec se vše logicky poskládá až k rozuzlení.
Bylo to příjemné čtení zcela podle očekávání a teprve při čtení závěru jsem si uvědomila, že jsem vlastně příběh viděla zfilmovaný. Ovšem kniha je jednoznačně lepší.
Temná kniha plná napětí a podivných vztahů, jako vždy vše odhalí až konec. Postupně jsem podezřívala celou řadu postav, osoba vraha mě nepřekvapila, byl jedním z mých typů, výborná kniha plná napětí s hodinami na obálce.
Skvela detektivka, myslim, ze ji zaradim hned za Deset malych cernousku.
Je napsana trochu v jinem stylu, kde mame nejdriv datumy a pak se nam to zacne spojovat. Velice me to bavilo. Detektiv Battle je supr.
Na stránkách se "pohybují" lidé, všichni se svými vzpomínkami, se zřetelným jejich obsahem a obrysy nebo obsahem a obrysy mlhavými, ovšem stále směřujícími k jednomu a témuž místu.
Pro Christie je typické, že všechny příbuzné a zpříbuzněné, případně další finančně propojené osoby zařadí a myšlenkově směruje do jednoho místa určení, kde, nebo v jehož okolí dojde ke zločinu.
Pak už zbývá odkrývat minulost, vážit budoucnost a porovnávat je.
Propracované do krajností, vědoucí všech zásad. Christie netřeba doporučit, ta se doporučuje sama.
Další skvělá detektivka od této autorky. Četla jsem znovu po létech a opět jsem se nechala unést tímto nadčasovým dílem.
Už je to dlouho, co jsem Nultou hodinu četla prvně. Příběh mi utkvěl, vytratily se jen drobné detaily. Takže příběh je zajímavý. Teď po letech jsem zjistila, že začátek je rozvláčný, dlouho trvá, než dojde k vraždě. Nevadí, kniha má neobvyklou zápletku a jedná se o příjemné čtení.
Příběhy ze staré Anglie kdysi doprovázely mámu na dovolenou, záhadně se jí "ztratily" a skončily u mne pod peřinou... :-) A zatímco ze Sittafordu jsem si pamatovala jen vraha a jeho metodu, Nultá hodina se mi zaryla pod kůži a naopak jsem velmi málo zapomněla. Možná pro tu teorii o okolnostech sbíhajících se v hodině vraždy... možná pro fascinaci posedlým/-ou pachatelem/-kou, na které(m) nic nepoznáte... možná pro doktora Trevese a jeho zaujetí dětským vrahem... pro možnost falešného přiznání... pro životnost a uvěřitelnost většiny postav... pro romantickou linku jako vystřiženou z Daphne Du Maurier... Teď jsem četla rychle a bylo to hlavně příjemné setkání se starými známými. Zábrana to skvěle přeložil a Battle se hezky vyprofiloval.
Autorka mě prostě zatím nezklamala, opět mi dokázala předložit několik podezřelých, že mi ani drobné nápovědy, které mi postupně podstrkovala, nebyly moc platné a nakonec pachatel byl opět překvapivý. Prostě opět autorčin mistrovský kousek.
Zajímavě vykonstruovaný příběh, autorka mě (zase) pěkně ošálila. Jen pro mě malé zklamání na konci (takové principiální), ale odpouštím jí :)
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Knihu jsem četla pouze na letošní čtenářskou výzvu, 15.téma - Kniha z roku, ve kterém se narodil jeden z rodičů. Ničím mě moc nezaujala.