O čem mluvím, když mluvím o běhání
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41420/bmid_o-cem-mluvim-kdyz-mluvim-o-behani-lR1-41420.jpg
4
784
784
Murakami běhá 25 let – každý den deset kilometrů, každý rok maraton. Titul knihy je variací na povídkovou sbírku O čem mluvím, když mluvím o lásce Raymonda Carvera. Kniha „memoárů“ rozhodně zaujme tři typy fanoušků: autorovy skalní příznivce, pro které je kultovní postavou, pak hledače receptu, jak se stát spisovatelem, a nakonec, jak jinak, běžce na dlouhou trať. V knize je jednak soubor esejů o běhu na dlouhé tratě, jednak spisovatelův „diář“ čtyřměsíční přípravy na maraton v New Yorku. Hovoří o fyzické i psychické bolesti, o stárnutí, o tématech, která se mu honí hlavou. Jsou tu úvahy o spisovatelství jako takovém: doba už nepřeje romantickým týpkům, co nasávají nebo berou drogy a píšou skvěle – doba přeje globálním spisovatelům-manažerům. Ostatně přísný režim a skvělá kondice bývají totožné u byznysmenů i u spisovatelů.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Biografie a memoáry
Vydáno: 2010 , OdeonOriginální název:
Haširu koto ni cuite kataru toki ni boku no kataru koto, 2007
více info...
Přidat komentář
Velmi zajímavé úvahy o životě a o běhání. Murakami, tak poutavě vypráví o strastech a radostech běhání, že mám chuť taky začít běhat. Samozřejmě kniha není pouze o běhu.
I KDYŽ TO JE O BĚHÁNÍ, TAK TO PARADOXNĚ O BĚHÁNÍ ZASE TOLIK NENÍ...
Celkově mě mrzí, že má tato kniha oproti jiným autorovým dílům tak nízké hodnocení. Jenže všechno je to v očekáváních. Pokud to někdo začne číst s tím, že se jedná o "typického" Murakamiho, tak je pravděpodobně zklamaný. A pokud se náhodou jedná o běžce nebo člověka, který hledá návod, jak začít psát, tak se dle mého názoru zklamání taky nevyhne, neboť instrukcí k tomu, jak dobře psát nebo běhat, se nedočká. A pro koho teda tato knížka je? Pro ty, kteří mají k Murakamimu vztah a nevadí jim jiná forma, než je pro autora obvyklá.
Kdo chce, tak toho z popisu běhu dokáže o autorovi vyčíst opravdu mnoho.
Pokud je čtenář autorovým fanouškem a chce se dočíst něco z jeho života, tak chápu, že je z knihy poměrně zklamaný. Ale ani když je čtenář běžec a chce nějaké užitečné rady a tipy, nemusí být spokojen (to byl můj případ). Kniha zkrátka zcela neuspokojí ani jednu skupinu lidí, a proto má poměrně nízké hodnocení. Přesto se mi líbila - je krátká a četla se dobře. Jen se mi zdálo, že autor příliš přeskakuje časem a určité pasáže mi přišly neuspořádané (např. několik stran pojednává o přípravě na New Yorský maraton a najednou střih - jsme na startu triatlonu bez jakéhokoliv kontextu).
Příjemný, i když možná pro někoho "příliš obyčejný" deník jednoho spisovatele, který je zároveň fanda běhání. Kdo od toho čeká víc, ten je asi zklamán. Kdo ke knížce přistoupí jen jako k deníku, najde v ní dost zajímavého.
O čem mluvím, když mluvím o běhání je zajímavá knížka, jenž nám nabídne pohled na samotného autora, jeho smýšlení, jeho filosofii, a také jeho lásku k běhání. Tohle není jen o běhání, ale také o tom co znamená pro autora samotné běhání, čím mu pomáhá při psaní, co ho k tomu vede atd. Díky tomu co se o autorovi, v této knížce dozvíte, tak pochopíte souvislosti mezi ním a jeho knižními postavy. Samotnou knížku bych asi všem nedoporučil, přesto nemůžu říci, že bych se nudil.
Nejsem běžec a zřejmě proto tato kniha u mě nedosahuje na 5*. Přesto Murakami dokázal i z tak neliterárního "zadání" vykouzlit velice kvalitní čtení. Trochu pohled do soukromí, trochu přiblížení běžecké "potřeby", hlavně ale úvahy, které mají dosah i přes tato témata.
Pokud jste knihu dočetli, dozvěděli jste se v doslovu, jakým způsobem vznikala, že neměla žádný určitý cíl a sám autor o publikaci pochyboval. Proto mě mrzí, jak v knize někteří hledají další originální román. Na konci je také zmíněné, že pokud jste fanda pouze do běhání, Murakamiho, nebo jen chcete vědět jak se stát spisovatelem, dost možná dílo přeceníte. Já se považuji za ideálního čtěnáře této knihy. Obdivuji autora, miluju sport a psaní mě též zajímá. Myslím si hlavně, že se zde nemusí najít pouze běžci, ale celkově sportovci jako já, kteří dokáží ocenit popisy dřiny, pocitů při tréninku nebo odhodlání. Kniha ale znamená více než jen běhání. Je to odraz života jednoho výjimečného člověka, jehož výjimečnost tvoří běhání a psaní.
Jedna z mála knih, u kterých jsem se nemohla dočkat závěru. Čtivá, to ano, na druhou stranu jsem občas váhala nad tím, co chce vlastně autor čtenáři sdělit. V jedné větě detailně popisuje přírodu a počasí, v té další se dostane k běhu, aby přeskočil ke svému povolání spisovatele, to vše v jediném odstavci. Některé myšlenky jsou sice zajímavé, bohužel mě kniha příliš ničím neobohatila a za pár dní si nebudu pamatovat, že jsem ji kdy četla.
Jedna z mála knih, které jsem nedočetla. Ačkoliv jsem běžkyně, věty mě nudily, přestože měly tendenci říci myšlenky.
ani ryba ani rak, dôkaz toho že autor takéhoto formátu môže vydať a "veršovaný cestovný poriadok " , škoda niektoré myšlienky boli fajn, ale ako celok to na mňa pôsobilo piatkový obed v závodnej kantíne...
Ackoliv jsem bezec a tato kniha me velmi hluboce inspirovala, nemohu jinym ctenarum odeprit nazory, jejichz negativni charaktery jsou zapricineny roztahlosti jednotlivych textu, jejich vzajemnou nesouvislosti a pro mnohe vlastne zcela nezajimavym tematem. Pri zpetnem pohledu na knizku a jeni cteni vsak musim konstatovat, ze se mi zdala byt od zacatku cilena primo na ctenare bezce, kterym se autor snazi priblizit svuj pohled na to, ze je na behu zavisly (tento fakt dojde malokomu, kdo nebeha), a jako takove dilo se vyvedla znamenite.
Než jsem se dostala před prvních 50 stránek, tak jsem uvažovala jestli jí mám číst dál, ale nakonec jsem ji dočetla, protože je Murakami můj oblíbený autor.Kniha je psaná velmi čtivým způsobem a i přes nudný začátek jsem knížku přečetla velice rychle. Recept jak se stát spisovatelem se tu nedočtete, ale dozvíte se něco o tom jak Murakami přemýšlí ..
Tak je jasné, že to nemůže být jako jiné Murakamiho knihy, ale mně se to líbilo a přišlo mi to inspirativní. Ačkoliv se jedná o téma pro někoho možná nezajímavé, pořád je to psáno čtivým stylem.
První kniha od Murakamiho, u který jsem přemýšlel, že zůstane nedočtena...
První polovina knihy se odvíjí celkem hladce, Murakamiho začátky (podnik, psaní, běhání) jsou velmi působivé, ale přes druhou půlku jsem se nemohl přehoupnout a četl spíš z "musu".
Dávám tři hvězdy jen za začátek a autora...
Víc nudila, než bavila.... Některé pasáže se zbytečně opakovali, některé by mohli být podrobnější...hlavně ty o Murakamiho životě. Pro mě za 2,5... ale za autorovo odhodlání a vytrvalost se kterou plní cíle, které si stanovil...dávám 3.
Nejde o román ani povídku, ale určitou autobiografii, točící se kolem Murakamiho záliby ve vytrvalostním běhu. Vzpomínky a úvahy, celkem zajímavé pro čtenáře jeho knih, ale nezaujala mne tolik jako jeho beletristická díla...
"o čem mluvím, když mluvím o běhání je zvláštní dílo, napsané zvláštním člověkem". také bych to takto shrnula. Kniha mě v určitých částech upoutala, v určitých poučila a v určitých mě zklamala. Každopádně je docela krátká a pro ty tři zmiňované skupiny, pro které ji Murakami zřejmě psal a já se mohu chlubit tím, že v jedné jsem, se čte velmi dobře. I když samozřejměna Sputnik, má láska nebo Norské dřevo to nemá. Autor se tu aspoň v první třetině trochu otevřel. Po celou dobu čtení mi vadilo, jak málo se zmiňuje o své manželce, na závěr mi to však bylo vyjasněno.Knihu mohu doporučit.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Osobitý vhled do života spisovatele, který běhá proto, aby psal. Člověk s Murakamim prožije New Yorský maraton, běh rozpáleným Řeckem, ultramaraton nebo triatlon na japonském pobřeží Pacifiku. Nejvíc se mi líbila pasáž, kde připodobňuje psaní k běhání - obě činnosti jsou fyzicky namáhavé, trvají (nesnesitelně) dlouho a ve finále je všecko o hlavě. I když má knížka jen málo přes 150 stran, je trochu náročné udržet 100% pozornost. Jednotlivé příběhy se ale nakonec propojí a v hlavě zůstane pocit, že pro věci, které mají stát za to, nestačí jen lusknout prstem.