O kolečko míň (můj život s autismem)
Josef Schovanec
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225893/mid_o-kolecko-min-muj-zivot-s-autismem-aCX-225893.jpg
4
117
117
Schovancova kniha představuje autentický ponor do nitra člověka, který svůj handicap dokázal proměnit ve výhodu. Ve Francii vzbudilo jeho svědectví mimořádný ohlas – šlo o vůbec první vyprávění muže postiženého autismem, jenž nechal veřejnost nahlédnout do svého vnitřního světa. A podobné výlučné postavení má vydání knihy O kolečko míň i v českém prostředí. Autor, jenž sám ovládá deset jazyků, prokazuje nejen nebývalou stylistickou a myšlenkovou kultivovanost, ale též ohromující vzdělanost a sečtělost, a nabízí tak čtenářům strhující a napínavou výpravu do zákoutí lidské mysli.... celý text
Literatura česká Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2014 , Paseka , PaspartaOriginální název:
Je suis à l'Est!, 2012
více info...
Přidat komentář
Pro mě trochu zklamání, protože jsem se po letech co se pohybuji "v oboru" nedozvěděla nic výrazně nového, ale něco mi čtení knihy určitě přineslo. Rozhodně se teď více budu zamýšlet nad větami které používám a které jsou pro autisty moc obšírné či zavádějící. Škoda, že kniha nedává nějaké jasnější vodítko kudy do toho. Jako četba je to náročné na udržení pozornosti, občas se pohybuje v moc teoretické rovině a někdy až ve filozofických výšinách.
Zajímalo by mě, jestli se autor zajímá i o dění v oblasti autismu v Čechách a co o něm soudí. Je škoda, že zítra, kdy má vystoupení v městské knihovně, tam nemohu být.
Knížka je velmi zajímavá a její autor má můj obdiv. Dneska je tolik autistů, až člověk žasne. Lehčí formy se asi dříve jako diagnóza neuznávaly a myslím, že každý by ve svém širokém příbuzenstvu vystopoval někoho takového. Ty nejtěžší formy jsou opravdové neštěstí.
Když jsem v úvodní kapitole četla o Josefově dětství, musela jsem se usmívat a v některých případech dokonce nahlas smát. Nejenom proto, že některé situace byly opravdu velmi vtipné, ale také proto, že byly shodné s mou vlastní zkušeností. Každý, kdo má ve svém okolí někoho s touto diagnózou nebo se ho přímo týká, nečetl cizí příběh - četl ten svůj. Bylo by korektní napsat, že ten úsměv i samotný smích má nahořklou pachuť. A jestli je u první kapitoly tato pachuť jen lehce nahořklá, tak u třetí kapitoly pocucáváte opravdu hořký kakaový bob a možná ne jeden. Musíte cítit s Josefem opravdový soucit a zároveň také bezmoc a snad i vztek. Je neuvěřitelné jakým způsobem je Josefovi poskytnuta odborná péče. Stává pokusným králíčkem pro konzumaci všech dostupných psychofarmak a je jen s podivem, že tento chemický koktejl a léčbu "psychiatra kata" přežil. Jeho schopnost popsat své prožitky, názory a více či méně úspěšné osvojování sociálních kódů je velmi trefné a čtivé. Tuto knihu musím doporučit.
Obdivuji autistu, který se na svůj svět a život dokázal podívat s takovým nadhledem.
Není to klasická autobiografie, možná ze začátku, ale později se z toho stává spíše takové zamyšlení nad problematikou autismu a tam už jsem se v těch úvahách trochu ztrácela. Každopádně se tam pár zajímavých myšlenek najít dá, a knížka za přečtení určitě stojí.
Kniha se mi moc líbila v první polovině. Tu druhou jsem zvládla jen proto, že nedočtené knihy neodkládám. Nicméně i tak ji považuji za zajímavou sondu do života autisty, i když - nelze zobecnit, že všichni autisté to mají stejně.
Zajímavé vyprávění, jak žije autista. Místy dosti vtipné, naopak pasáž o tom, je autistu léčili psychiatři je naopak až děsivá.
Takový malý (a milý) výlet do hlubin autistovy duše – a současně nepostradatelný manuál pro každého, kdo má (byť okrajově) co do činění s lidmi s tímto postižením…
Dovtipné, duchaplné, úprimné rozprávanie o autistech, ktoré núti zamyslieť sa (čo ja sama viem o autizme? prejavujú sa nejaké prvky autizmu u mňa, prípadne ľudí z mojho okolia? Je tá divná holka zo základky autistka? som normálna?). Kniha ma veľmi bavila, prečítala som ju na jeden nádych.
Tak tahle knížka s sebou přináší řadu vedlejších účinků. Tím nejzásadnějším je, že se v řadě příběhů začnete nacházet a začnete vážně uvažovat, zda nejste také trochu autisté, v lepším případě ho neodhalíte v sobě, ale v tom divným klukovi, co s vámi chodil chvíli na základku. Zároveň je to jako být v hlavě Sheldona Coopera (The Big Bang Theory) či Rain Mana - čili nekonečně zajímavé, paradoxně zábavné a plné nepochopitelných rituálů. Něco jste o autismu tušili či zaslechli, ale přečíst si skutečné svědectví úzkostí ze zvonícího telefonu, podávání rukou, časově neohraničených programů atd., vás může opravdu docela dostat, i bezelstně bavit. Něco neuvěřitelně lidského, nefalšovaného, neinscenovaného a opravdového se nachází v chování a postojích autistů - lidí, kteří neumí lhát a neví, k čemu je to dobré. Nejsem moc schopna hodnotit formu či styl textu, není to žádné beletristické veledílo, ale má to jasné poselství a ta přímočarost je hrozně fajn. Místy by se možná dalo zapracovat na srozumitelnějším řazení do kapitol - často se vracíme, nebo zase přeskakujeme do současnosti, ale co - není to román :)
Štítky knihy
autismus autobiografické prvky Aspergerův syndrom
O kolečko míň (můj život s autismem)
Zajímavá kniha, jsem rád, že jsem ji četl. Autismus určitě neberu jako nemoc, je to prostě odlišnost. Jsme si tak podobní a oni jsou přesto tak jiní. Josef má velmi dobrý pozorovací talent a jeho postřehy o "nás" jsou neuvěřitelně trefné.