O letadélku Káněti
Bohumil Říha
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291422/bmid_o-letadelku-kaneti-v2f-291422.jpg
4
707
707
V půvabné knížce prožijete spolu s dětmi Vojtou, Anežkou a Pepíčkem mnoho dobrodružství. Dočtete se v ní, co hlídá dědeček Kozelka na letišti, jak dopadne Vojtův let se psem Kociánkem a jak se jim podaří zachránit život pilota Hejduka.
Přidat komentář
Po letech jsem to přečetl jako dospělák. Z dětství jsem si pamatoval jen útržky, myslel jsem, že kluci s tím letadlem létali častěji a zažili víc dobrodružství. Dnes už mě samozřejmě příběh až tak neupoutal, ale ten popis reálií, vzteklý dědeček Kozelka, zlobič Vojta, který, jak už to v klukovských partách bývá, udělá zlobiče i z ustrašeného Pepíčka, útlocitní rodiče Slámovi... Zavzpomínal jsem si na dobu, kdy nad poli kolem naší vesnice letaly práškovací čmeláky.
Četla jsem knihu asi ve druhé třídě, bavila mě, ale přišlo mi to divné (že ti kluci létají tím letadlem). Po letech jsem ji přečetla dětem a překvapilo mě, že je bavila. Nejvíc na ně asi zapůsobily škubánky s pracharandou - musela jsem pak jim pak strouhat na škubánky alespoň sušený jablka...
Známá kniha z dětství, teď když jsem jí četl synovi, přišla mi neuvěřitelně ubíjející, nejenom z důvodu dobových odkazů na družstevníky, atd.
Četl jsem teď knihu dětem a vrátil se tak do dětství.
Kniha se mi líbila a malým ještě víc.
Bohumil Říha není můj oblíbený autor a jeho přiblblá Honzíkova cesta, kterou mi rodiče ukázali coby raritu (táta to četl ve škole na pokračování), mě fakt pobavila svou stupiditou. Letadélko Káně je však trochu jiného ražení. Jako děcko jsem si tuhle věcičku ráda přečetla.
Malej ji četl ke konci první třídy. Strašně se mu líbila a že bude pilotem. Páč bydlíme kousek od malého letiště, tak sem ho měla zapsat do kroužku létání. No nic....
Kniha zas tak malá písmenka nemá. Dobře se mu četla. Je humorná a pro kluky jak dělaná. Bohužel takových moc není.
Milé povídání o dětech, které si ještě každý den bosé chodily hrát ven, vyváděly lumpárny, ale také mamince pomáhaly na zahrádce. To mi v dnešním světě chybí jako sůl... Jako většina lidí si knížku pamatuji hlavně jako povinnou četbu z prvního stupně, ale teď se mi snad líbí ještě víc než tenkrát.
Jedna z knih mého dětství, kterou miluji do dnes. Vždy, když se mi dostane do ruky, ji velmi ráda čtu a vzpomínám na dětství.
Na začátku byla otrava číst tak malá písmenka... V prostředku závist, že kluci pilotují letadélko Káně... Na konci obrovské sebeuspokojení, že knihu přečetl...
Můj celkový dojem: Syn si knihu užil, nařehtal se. Já jsem knihu poslouchala a vrátila se do dětství. Spolu jsme strávili nádherné chvíle. Díky, pane Říha.
Právě jsem dočetla knížku, která byla prvně vydána v roce mého narození a doma máme vydání, které dostal jako dítě můj manžel. Zná ji moje dítě i jeho děti. Moc hezká vzpomínka - tohle je čtení pro děti, aby byly co nejdéle dětmi.
Když mi bylo sedm-osm - antičtivé odbobí - dospěláci mě nutili číst knížky a já na ně vždycky: ,, A k čemu mi to bude? Nikdy nebudu číst knížky!" A podívejte se teď. Je ze mě knihomol :) - nikdy neříkejte nikdy
No každopádně v tomhle období se tahle knížka stala mou oblíbenou a já jí přečetla dvakrát. A to bylo radování: ,, Jupíííí tahle holka přečetla knížku dvakrát! Asi se jí líbila!" A od té doby jsem začala tak nějak číst a dospěláci -_- se chlubili: ,, Hele ta naše dcera čte."
Takže, jak už jste si mohli povšimnout z textu, knížka se mi moc líbila.
Autorovy další knížky
| 1957 |  O letadélku Káněti |
| 1977 | Přede mnou poklekni |
| 1986 | Vítek |
| 1984 | Dětská encyklopedie |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Jedna z nejlepších knížek mého dětství...super vzpomínka...