O letadélku Káněti
Bohumil Říha
Příběh vesnických dětí, které se při návštěvě letiště seznámí s tajemstvím hangárů. Prožijí veselé i dobrodružné příhody, naučí se létat a dokonce se jim podaří zachránit pilota, kterému se porouchalo letadlo.
Přidat komentář
Ono to asi bude stylem hodně podobné Honzíkově cestě, ale tu z hloubky duše nesnáším, avšak Káně je něco jiného. I když jsem ve druhé třídě dostal jako trest za zlobení přepsat po škole celou první kapitolu (peklo), tak jsem se nedal a Káně si zamiloval.
V té knize je vše, co může dítě (nebo aspoň před patnácti rokama mohlo) chtít. Možná je to pro dnešní děti až moc naivní a dobře vím, že tenkrát byla obecná naivita větší než nyní (nebo jsme měli více ideálů ?), ale stále je to zatraceně dobrá kniha. Vývojový (evoluční) stupeň slabikáře (dokonce i kresby jsou stejné).
(problém H. cesty vysvětlím na zeptání)
A tak mi zůstalo, že nemám v oblibě vesnice (a hlavně cesty na vesnice) a naopak mám rád letiště, letadla a letce. Lehce. Možná i Ledce. A suchý led.
Autorovy další knížky
1957 | O letadélku Káněti |
1977 | Přede mnou poklekni |
1986 | Vítek |
1984 | Dětská encyklopedie |
1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Těžko už dnes říci, kolikrát jsem právě tuhle knihu v dětství přečetla. Bylo to mockrát. Představa malého letadla pilotovatelného tak snadno, že by to zvládlo i dítě, plně odpovídala mé klučičí povaze. Nedávno jsem četla "Káně" svým klukům a zdálo se, že i je ta myšlenka nadchla. Pravda, některé detaily jsem musela povysvětlovat, ale nebylo to nic zdržujícího a složitého (pracharanda apod.).