O myšiach a ľuďoch
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/108832/bmid_o-mysiach-a-ludoch-4iH-108832.jpg
4
5516
5516
Novela O myšiach a ľuďoch je príbeh sezónnych robotníkov z drsného farmárskeho amerického západu. V čase hospodárskej krízy sa stretávajú ľudia z okraja spoločnosti, ktorí však ešte stále dúfajú, že uskutočnia svoj americký sen a získajú kus pôdy... 1.vydání, originál plátěná vazba, s barevnými ilustracemi Edity Ambrušové.
Literatura světová Novely
Vydáno: 1958 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Of Mice and Men, 1937
více info...
Přidat komentář
Námět rozhodně silný a potenciální, ten potenciál podle mě ale nebyl plně využit. Postavy mi přišly dost jednolité (až na Lennieho, samozřejmě), nezáživné a nezapamatovatelné. Dějové zvraty prakticky chyběly (až na ten závěr) přitom jsem celou dobu čekala, tak jako popisovala o pár komentářů níže Vecerkova pod čarou se spoilerem, že alespoň k něčemu dojde, takhle prakticky jakoby všechno vyšumělo do zapomenutí, nemastně a neslaně. Popisné pasáže přírody se sice o nějakou záživnost snažily, ale bylo to dost kontraproduktivní a zbytečné a i když mám ráda povedené popisy, tady jsem se vyloženě nudila a očima přeskakovala řádky. Celkově, očekávala jsem víc. Dokážu se snadno vžít do příběhu a vcítit do postav, ale tady jsem to přečetla vyloženě s chladnou hlavou. Myšlenka hezká, ale zpracování jak na koleni. Nevím. Tři hvězdy za ten námět.
Jako povinnou školní četbu jsem nečetla a dostala jsem se k ní až teď.
Jediné, co mi asi vadilo, tak ten překlad, ale není se čemu divit, když je to vydání staré stejně jako mí rodiče.
Jinak krásný příběh, úplně mi to připomínalo Zelenou míli. Konec jsem téměř obrečela. Vůbec mi nevadilo, že byla dějová linka předvídatelná.
Klasiku by člověk prostě číst měl.
Krásný smutek. Smutná krása. Tragické přátelství. Od začátku je zřejmé, že to nedopadne dobře, naopak je jisté, že to skončí tragicky, minimálně aspoň pro někoho. Nebudu samozřejmě spoilerovat a prozrazovat nic konkrétně. Občas mi z toho bylo až ouzko, paradoxně obzvlášť při těch milejších pasážích, kdy se starým Candym plánovali vlastní hospodářstvíčko, přesto čtenář ví, že to tak nebude... Chvílemi mi to trochu připomínalo mnohem novější Zelenou míli - velký hodný slabomyslný dobrák, který nechápe běžný svět okolo sebe, a vědomí neodvratného konce. Ale pět tomu prostě dát nemůžu, tak silný příběh by si zasloužil alespoň dvojnásobný rozsah a větší propracování.
Myslím, že neznám lidštější americký příběh. A přitom tak nejčistěji americký, jaký si dovedu představit.
Krátké, ale silné. Přátelství, zodpovědnost, zmar. Sny nalajnované a krásně vymyšlené, ale stejně tušíte, že se neuskuteční a tuší to i hlavní postava. Když jsem začal číst, bylo mi jasné co bude, a taky že bylo a stejně mě to překvapilo. Je úžasné co se dá natěsnat do pár stránek.
Doporučuji.
Mám takový pocit že zase jednou zkritizuju nějakého uznávaného nobelistu, ale nelze jinak. O myších a lidech mi bylo doporučeno a dílo mě zklamalo ve všech rovinách.
Měla jsem problém s psychicky nepropracovanými postavami, ocenila bych větší hloubku charakteru minimálně u hlavních hrdinů. Věřím tomu, že i na malém prostoru lze dosáhnout toho, aby vám protagonisté přirostli k srdci; nicméně v případě této novely k tomu u mě nedošlo a tím se pokazil především účinek závěru. V některých pasážích (Lenda popisující králičí kožíšky; Jiří mlčky upozorňující Lendu na fazole lžící) měl k tomu autor blízko, ale ne tak úplně.
Stejně tak jsem měla problém s jednoduchým jazykem, i když se místy autor snažil o jakési popisy krajiny, nevyvolal ve mně žádné emoce a skutečně šlo jen o pokus. Nevím zda-li je to překladem (vydání 1965 SNKLU) ale některé věty byly vskutku perly, například: „Jak se to někdy stává, okamžik se tu usadil a zabydlel se mnohem déle než na okamžik.“ „Plamen začal dělat své dílo.“
Námět mi připadal skvělý, když mi někdo děj převyprávěl, byla jsem fascinovaná, nicméně když jsem novelu sama četla, forma mi naprosto nevyhovovala. Snažila jsem se najít nějakou další rovinu díla se kterou bych se ztotožnila, ale není možno.
------------------------------------------------------spoiler---------------------------------------------------------
Po celou dobu čtení jsem očekávala nějaký zvrat. Například to, že Jiří Candyho a Lendu varoval, aby nikomu nevyprávěli o jejich plánu, a oni tak přesto učinili. Bylo by zcela logické, kdyby to mělo nějaké negativní důsledky, ale ono nic. Takže jsem si říkala, že pointa by mohla spočívat v tom, že stejně jako Candyho postupně naverbují do jejich plánu i ostatní – především Crookse a pak i Curleyho ženu, když už se svěřila, že s ním žije nerada, a tak by nakonec do domečku neodcházeli ve dvou, ale v pěti. Zároveň by se vysvětlila úloha postavy arogantního správce. Ale nic.
Potom, když Jiří vyzývá Candyho, aby šel ostatním říct o smrti Curleyho ženy. Očekávala bych, že využije situace, uteče za schovaným Lendou a společně pak prchnou. Ale on udělal přesně to, co řekl, žádné plány. Moc jsem se těšila na závěr, který jsem již znala a autorovi jsem věřila, že zakončením plytký průběh děje značně vylepší – a nepovedlo se. Tedy alespoň u mě, věřím že moje chladnost byla důsledkem toho, že jsem ani k jednomu z protagonistů zvlášť nepřilnula.
Uznávám - je to silný příběh o přátelství.... Ale ten styl vyprávění to celé zazdil, vůbec mě neoslovil.
První novela je překrásný příběh o nerozlučném kamarádství, který skončí tragicky. Kniha je krásná svou lidskostí a jednoduchostí a autor tu vyjádří vše, co se v jiných mnohastránkových románech nedaří. Moc se mi líbí první novela "O myších a lichech", je to úžasně psaná kniha, určitě doporučuji k přečtení. Jsem ráda, že jsem se k ní zase jednou vrátila.
Útlá, velmi dobrá kniha, která se dá přečíst za jediný den.
Ze záporů nemám ani moc, co vypsat. V díle se vyskytuje postav tak akorát. Každá má svůj účel. Taktéž kniha celých sto stran míří k jednomu konkrétnímu vyvrcholení, bez jakýchkoli dějových odboček. Kniha je mistrně psychologicky vystavěná. Skoro každá věta, která je pronesena, se nakonec promítne do závěrečných pěti stran a získá v celkovém kontextu smysl. V tomto směru na mě asi nejvíce zapůsobilo, prohlášení, že měl svého psa zabít sám. Celý příběh je tragický a skutečně mu není moc, co vytknout.
Jediné snad, za co jsem strhl hvězdu, je, že je to tragické až moc. Hořkost a beznaděj z toho čiší takřka neuvěřitelným způsobem. Konec je smutný a uvrhne člověka do melancholie. Mně nevadí, když kniha nemá úplně šťastný konec. Nevadí mi, když je konec smutný nebo tragický. Rád bych ale viděl nějaké pozitivní poselství, jakousi naději do budoucna, případně příslib lepších zítřků po obětech dneška. To zde naprosto chybělo. Autor čtenáře akorát trošku naladil v prostředku po přijetí bezrukého starce do skupiny, o to drtivější je ovšem konec. V závěru nelze nalézt ani jediný záblesk světla nebo naděje.
Kromě, samozřejmě, závěru, bych za nejlepší část knihy označil celou návštěvu u černocha. Ta je naprosto mistrovsky napsaná a závěrečná černochova rezignice, kdy si po příchodu George uvědomí, že nikdy nebude zbaven stigmatu černocha, po předchozím záblesku touhy po něčem lepším je neuvěřitelně silná.
Příběh se mi moc líbil. Nádherně vyobrazena síla přátelství. Určitě stojí za přečtení. :)
Téma zpracované v této knize bylo a bude ještě mnohokrát přežvýkávané. Některé knihy mnohdy dostávají punc zlaté klasiky právě pro zpracování nového tématu a to je tento případ. I tak to není moje oblíbené dílo od Steinbecka. Síla charakteru člověka je téma životní, které je s námi od začátku věků - tato kniha nám to dokázala.
Moc krásný a silný příběh o společném snu a velikém přátelství.
Poslouchala jsem audio na doporučení mého mladšího syna, který to má povinně k maturitě
Krátká a svižná knížka, jaké se už dnes bohužel skoro nepíší. Sice trochu předvídatelná s tempem odpovídajícím době vzniku, ale stále má co říci. Za mě hlavně zajímavá sonda do života obyčejných lidí počátku minulého století v U.S. Příběh byl jen bonus se skvělým koncem. Jediné, co mě trochu prudilo, byly neustále opakované stejné pasáže, přestože chápu důvod, ke konci už to bylo mírně otravné.
Kniha se mi líbila. Není sice určena pro každého ale své oblíbence si jistě najde.
Je skličující, že se čtenář k posledním deseti stránkám, které jsou výborné, musí prokousat předchozími devadesáti, které jsou otřesné.
O této knize se mnohdy mluví jako o velmi dojemném příběhu s propracovanými postavami, působivým stylem vyprávění a rychlým dějem. Ani jedna z těchto věcí v knize není a všechny jí bolestivě chybí.
Začněme s postavami. O myších a lidech neobsahuje jediný charakter, který by mi nebyl nesympatický. Nevadí mi, když je kniha napsaná o krutých, bezohledných nebo i psychopatických lidech. Užil jsem si Mechanický pomeranč i Zápisky z podzemí. Steinbeck však klade velký důraz na dojemnost a truchlivost konce, tedy na čtenářův soucit a vztah k hlavní dvojici. Útok na city je ovšem marný, pokud nemáte trpící postavy rádi. A to já vskutku neměl. George odrazuje svým rozporuplným vztahem k Lennymu, Lenny svým blábolením o králících, Candy svojí poddajností, Curleyova žena uražeností, Curley ubohou agresivitou a Slim svým "Prostě jsi musel..." (Opravdu? Opravdu prostě musel? Kniha působí jako by se v ní všichni nechávali neustále vláčet tím, co "prostě musí" a co "prostě je".)
Ke stylu... Líbili se mi některé popisy, to knize třeba nechat. Dialogy (které tvoří drtivou většinu knížky) jsou však velmi patetické a teatrální. Ani použití farmářského žargonu je nedokázalo zachránit. Možná je zde na vině překladatel a ne Steinbeck. Ať však v dialozích pohořel ten či ten, v knize, kterou jsem četl, mluvili postavy nepřirozeně, křečovitě a nedůvěryhodně. Nespokojenost z rozhovorů o to víc umocňuje občasné nadužívání refrénů. Nikdo tu sice nedosahuje úrovně Manon Lescaut a jejího košíčku, avšak informace, že Candy "špekuloval o králících" nebo, že se Lenny nemůže dočkat, až se o ně bude moct starat, jsem slyšel víckrát, než bych potřeboval (a mnohem víckrát než by potřeboval příběh).
Celkový dojem z knihy (tedy především dojem z roztodivně hovořících, nesympatických charakterů) umocňuje přepálená délka. Jsem si vědom toho, že píši o sto stránek dlouhé novelce. I přes skromný rozsah je však kniha zbytečně zatížena podrobnostmi, které v ní vůbec být nemusí. Mnoho prostoru je věnováno motivům, které celkovému tématu nijak nepomáhají a příliš mnoho dialogů je vedeno o nezajímavých a děj ani postavy nerozvíjejících tématech. Překvapuje mě, že mě tak krátká kniha dokázala tak znudit. Užil jsem si řadu mnohem delších děl. Například ve stejné době, kdy jsem zápasil s tímto dílkem, jsem si užíval Zločin a trest - knihu mnohem hlubší ale i rozsáhlejší. Dostojevského román je však nesčetněkrát čtivější než tento Steinbeckův pokus o působivý příběh.
Nedoporučuji tedy číst tuto knihu. Není dobře napsaná, neříká nic převratného, není ani zdaleka tak působivá, jak se o ní vypráví a ani zdánlivě nedosahuje kvalit jiných děl zabývajících se podobnými tématy.
PS: Při psaní posledního odstavci jsem myslel jak na sálodlouhé romány z devatenáctého století, které O myších a lidech překonávají na všech frontách, tak na Zelenou míli od Stevena Kinga. Inspirace právě Steinbeckem je u ní zjevná, přesto je Kingův příběh výrazně čtivější, citlivější, nenucenější, psychologicky hlubší, stylisticky propracovanější a nakonec i dojemnější.
„Já ji začnu hladit, a ona mě kousne do prstu, tak jsem ji štíp do hlavičky, a ono bylo po ní – protože ona byla taková maličká.“
Příběh je o dvou přátelích – o hodném a obětavém Georgovi a velkém a mentálně zaostalém Lenniem, který má úchylku v hlazení hebkých věcí, kteří spolu chodí po rančích a starají se jeden o druhého. Jejich společným snem je mít vlastní malou farmu, na které by chovali dobytek a pěstovali ovoce a zeleninu.
Kniha je tenká a čte se opravdu rychle, děj je poutavý a popisy nejsou dlouhé. Jde o velmi silný a dojemný příběh o oddaném přátelství, společném snu a rozdílných charakterech postav na ranči. Pokud máte možnost si tuto knihu k maturitě přečíst, rozhodně vám ji doporučuji. Jediné co bych knize vytknul, je její délka, rozhodně bych uvítal, kdyby kniha byla delší.
Steinbeck americké dezoláty umí a i přes kratičké popisné stati dokáže vystihnout atmosféru a vtáhout do děje podobným způsobem jako třeba Clawell. Kdyby takhle dobře a efektivně psal třeba grafoman Irving, má ta jeho moštárna třetinu stran a postavili mu za života bronzovou sochu.
Mně osobně se kniha velmi líbí. Snaha o lepší život dvou kamarádů i přes všechny překážky a mentální poruchu. Dojemný konec u kterého jsem neudržela slzu.
Štítky knihy
přátelství smrt zfilmováno 20. století americká literatura venkov Amerika USA (Spojené státy americké) 30. léta 20. století slaboduchost
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Příběh ze života námezdních zemědělských dělníků v době hospodářské krize. O snech, na které se upínají, ale které se bohužel nikdy nenaplní. Smutný obraz tehdejší doby. Děkuji autorovi.