O myšiach a ľuďoch
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/309865/bmid_o-mysiach-a-ludoch-PS6-309865.JPG
4
5503
5503
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Novely
Vydáno: 1996 , TranosciusOriginální název:
Of Mice and Men, 1937
více info...
Přidat komentář
Jedno oko nezůstalo suché. Krásný, ačkoliv velmi smutný příběh. Kniha je velmi čtivá.
Pro mě byl tento příběh především o silném přátelském poutu mezi hlavními postavami. Poetický příběh, který končí tragicky. Slzy v očích jsem měla několikrát během čtení. Rozhodně doporučuji.
Smutný příběh, ale krásný. Bohužel jsem předtím viděla film, takže žádné překvapení se v průběhu knihy nekonalo, ale i tak jsem si ji užila.
Docela mi však vadil ten pohled na ženy alá "každá ženská je děvka". Chápu, že v téhle sociální vrstvě ten názor mohl mít určité zastání. O tom žádná. Ale přece jen, byl by problém přihodit aspoň jednu postavu, která si tohle nemyslí? Pro autora zřejmě ano. Obávám se, že tohle odráží tak trochu i jeho myšlení, minimálně v průběhu psaní této knihy.
Ne že bych byla nějaká radikální feministka, ale docela mi vadilo, jak se tam tady tohle dokola v různých podobách omílalo, přičemž to byl názor totálně všech postav.
Tolik emocí na tak málo stranách. Smutné a depresivní čtení. Které ale můžu jenom doporučit
Výzva 2022 - kniha od autora, který prožil první světovou válku.
Po deníku Anně Frankové jsem si řekl, že si dám nějakou oddechovku. A volba padla zrovna na tohle. A hloupěji jsem opravdu vybrat nemohl. Tedy myšleno tak, že je to fakt silná kniha o smutné době, celkově smutné čtení a děsivý konec.
Po dočtení téhle knížky vás buď prodchne smutek, nebo vámi bude lomcovat vztek. Každopádně to s vámi něco udělá. Už od prvních kapitol, v nichž vychází postupně najevo, kdo jsou George Milton a Lennie Small, jsem tušila zradu. Tedy že happyend se konat nebude. Od páté kapitoly nabyla tahle moje předtucha jistoty. Víc neprozradím, přečtěte si to, však to není dlouhé a čtivé je to dost.
Celkově se v tom vyprávění snoubí jakási drsná něha s krutou neúprosností. Nejde jen o samotný příběh, ale i o způsob, jakým autor pracuje s tempem vyprávění. Moji pozornost upoutaly i poetické pasáže popisující krajinu Salinas v Kalifornii.
Myslím, že se k ní ještě někdy vrátím, ten příběh inteligentního, i když prostého a ze zlomyslnosti, hraničící až se šikanou, vyléčeného George a jemu oddaného hromotluka s rozumem tříletého dítěte Lennieho mi nejde z hlavy. Myslím, že nenechá v klidu ani vás.
Někteří si povšimli,že styl knihy připomíná divadelní hru. A ano,také mám ten pocit, jen si marně představuji, kdo a jak by uměl Lennyho ztvárnit tak, aby byl pocit v závěru představení stejný z přečtení knihy. A dokonce si ho ani nechci narušit tím, že si ho zhlédnutím vytvořím...
Docela zvláštní, ale Steinbeck byl jedním z "nej" autorů mé
rané dospělosti a náhodný návrat k této knize mě přinutil přemýšlet proč. Proč?Snad,že vyprávět o ní je trochu jako mluvit o sobě. Nic umělého, venkovský život, obyčejné lidství, moudrost získaná zkušenostmi a ne z knih, dětsky naivní, ale přitom úžasné sny, které dokážou dát životu smysl a směr, nalít do žil touhu a odhodlání, přátelství a oddanost skrytá pod špínou a potem, příroda všude kolem a ryzí existence v té nejpřirozenější formě...melancholie, když není koho pohladit...a odvaha snít o králících...a lidech.
Líbilo se mi vykreslení a psychologie obou hlavních mužských postav. Hodně opravdové, místo surové, ale dojemné, jako většina příběhů tohoto autora.
Typické steibeckovské dílo - perfektní vykreslení postav, výborná gradace a totální deprese. Od začátku je čtenáři jasné, že musí přijít problém. A nesplete se. Ale zatímco Hrozny hněvu jsem dával asi na třikrát, toto se četlo jedním dechem.
Knihu jsem si vybrala kvůli výzvě.Říkala jsem si co na ní může být tak úžasného,ale po přečtení závěru knihy jsem asi zírala ,jak spousta ostatních,drsný konec,také si budu pamatovat hodně dlouho.
Když jsem knihu četla poprvé, nebavila mě. Ale pak jsem si ji o několik let později přečetla podruhé a změnila jsem názor.
Pásmo vypravěče mi připadalo poměrně nudné, povětšinou se v něm objevovaly jen suché popisy, nicméně přímé řeči byly velmi povedené. Sice jsem měla pocit, že postavy mají shodnou slovní zásobu a občas zbytečně řeknou jednu a tu samou informaci dvakrát po sobě (což je, předpokládám, kvůli snaze věrně napodobit skutečnost), ale celkově zní dialogy přirozeně, věrohodně a je zřejmé, že si s nimi autor vyhrál.
Také se mi líbila psychologie postav. Byť se zdálo, že každý má v hlavě jen tři myšlenky a nic víc. Oceňuji, jak měla každá postava svůj příběh, který autor vždy jemně naznačil.
Pokud tedy hledáte nějakou novelku na jedno odpoledne, zkuste O myších a lidech, nemáte co ztratit.
Knihu četla moje dcera k maturitě a já byla zvědavá, co ji tak chytlo. Ona byla z příběhu úplně hin. Pro mne moc přímé řeči, ale zajímavá zápletka, příběh dobrý.
Jeden z případů kdy i útlá kniha může mnoho předat ..... konec se mi okamžitě spojil s utracením starého psa který byl většině na obtíž a vyvstala otázka .... "máme právo rozhodovat o životě či smrti jakékoliv bytosti?"
Novela se mi krásně četla, bylo to zapříčiněno i její krátkou formou. Nejvíce mě zaujalo přátelství ústředních postav a ukazuje nám to, že nesmíme zanevřít na lidi s nějakým hendikepem, ať už nám způsobují jakékoli problémy. Každý z nás má nějakou úchylku a vzít si do kapsy myš a hladit si ji je pro dnešní svět nepřijatelné, ale najdou se i takoví, kterým by to přišlo normální. Dílo celkově hodnotím velmi dobře, líbil se mi jak děj tak i popis prostředí, konkrétně krajiny.
V útlé knížce spousta emocí. Dva přátelé hledají práci, George a "velké děcko" Lennie. George nad Lenniem drží neustále ochrannou ruku a společně plánují život na malém hospodářství. Bohužel s ním nemůže být neustále, takže spoustu věcí musí řešit, až už je pozdě.
Kniha začíná v pozvolném tempu a pak graduje k silnému finále, kdy vše skončí drsným, nicméně v dané situaci asi nejvhodnějším způsobem.
Mě se kniha četla rychle, líbilo se mi prostředí i postavy, které se v knize objevily. Nejvíce mě zaujal stařec Candy se svým psem. Také jsem hodně obdivovala George za jeho trpělivost a krásný sen.
Styl, jakým je kniha napsaná, mě příliš nenadchl. Ovšem děj samotný je skvělý. Po dočtení se prostě musíte nad knihou zamyslet. Jak prchavé mohou naše sny být, i když jim věříme sebevíc. Jak sžíravá může být samota. George a Lennie měli v tomhle ohledu štěstí, že se našli a měli mezi sebou silné pouto. Krásně tam byl vykreslen i rasismus a jaký může mít dopad na jedince.
Postavy George a Lennieho jsou úžasné a skvěle vykreslené. O to víc mi jich bylo celou dobu líto. I když celá kniha přesně vybízela k takovému konci, nebyla jsem z něj smutná a překvapená o nic méně.
Velice doporučuji, určitě stojí za přečtení.
Neskutečně emotivní závěr. Nejsem si jistá, zda Jiřího čin byl morálně správný. Já bych to na jeho místě nedokázala udělat. Vzít člověku život, ať už udělal cokoliv z jakýchkoliv pohnutek, je kruté. Lennieho i Jiřího mi bylo velmi líto. Knihu mi doporučil člověk, jehož si velmi vážím a jsem zvědavá na jeho názor.
Štítky knihy
přátelství smrt zfilmováno 20. století americká literatura venkov Amerika USA (Spojené státy americké) 30. léta 20. století slaboduchost
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Klasické dielo literatúry Spojených štátov, o ktorom som už veľakrát počul, som sa rozhodol prečítať veľmi spontánne – bez toho, aby som presne vedel, o čom je. Aj napriek tomu som priebežne akosi vytušil, kam bude príbeh smerovať a podobne (ako ostatných) aj mňa dielo dokázalo dojať, v závere rozplakať a zanechať silný zážitok. Súčasne je síce nutné prihliadať aj na vek diela (v zmysle morálneho vyústenia starostlivosti o Lennieho), no napriek tomu dej plynie veľmi rýchlo, je zrozumiteľný a viacvrstevný. Dokonca aj opis, ktorý by som síce osobne škrtol, bol veľmi pekný a symbolický.
Novela tak stíha zachytiť viacero tém: mapujúc USA skrz životné skúsenosti autora (kedy rovnako ako postavy v príbehu pracoval ako potulný pracovník na statkoch) a jeho pozorovanie sveta okolo. Či už je to finančná tieseň putujúcich brigádnikov, priateľstvo či násilníctvo a žiarlivosť, mizogýnia až „victim blaming“, nedosiahnuteľné sny a pocit, že lepšia realita je na dosah, že je to len otázka chvíle. Rovnako tak je samostatnou rovinou akási metaforická línia Lennyho morálneho dobra a nevedomej deštruktívnosti, respektíve dá sa povedať vzťah medzi mocou a neuvedomovaní si dôsledkov svojho konania. Jeho túžba chovať králiky a súčasne neschopnosť dotknúť sa živého tvora bez toho, aby ho zabil, bola veľmi pochopiteľná, zrozumiteľná a tragická. Celý čas som si prial, aby naozaj mohol chovať králiky; v závere knihy som sa zas sám seba pýtal, či bolo možné konať inak. Rozoberať tu však jednotlivé detaily, pasáže, postavy a témy by bolo pravdepodobne na dlhšie – a predpokladám, že existuje veľké množstvo štúdií diela, ktoré ho do detailu analyzujú, či už v kontexte dobovom, dnešnom alebo len jeho symboliku a odkazy. Z čoho sa postupne opäť dostávam ku kvalitám knihy – nielen rozprávanie naplnené silnými emóciami, ale aj množstvo ideí a otázok, ktoré dielo v človeku vyvolá, a taktiež krátky rozsah ju pomerne oprávnene udržiavajú medzi klasickými dielami literatúry 20. storočia.