O myších a lidech
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1962/bmid_o-mysich-a-lidech-lOl-1962.png
4
5508
5508
Dva nemajetní zemědělští dělníci přicházejí ve 30. letech 20. století pracovat na farmu do salinaského údolí. Každý z nich má jinou povahu, oba však spřádají sny a iluze, že jednou se jim podaří mít své vlastní hospodářství a budou tam chovat králíky. Doba je hodně zlá; a nejhorší se teprve rýsuje. Ochranářský a prozíravý George správně tuší, že slaboduchý silák Lennie by nechtě mohl způsobit katastrofu...... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2004 , AlpressOriginální název:
Of Mice and Men, 1937
více info...
Přidat komentář
Silný příběh o přátelství, smrti a osamělosti. Četla jsem jí jak v angličtině tak kousek v češtině ( hodně mi vadil způsob překladu, proto jsem se nedostala ke konci v české verzi.) . Strhující konec, i když je předpovídán od začátku knihy. Různé podoby přátelství od George a Lennieho , přes Candyho a jeho starého psa.
Hodně silný drsný příběh v koncentrovaném formátu, který přečtete za jedno odpoledne, ale přemýšlet o něm budete ještě dlouho.
Inu pravda, jedná se o klasiku, ale stejně se nemohu dostat přes tu "staročeštinou", která mi místy kazila dojem. Asi už jsem hold zfackována současností a nedokážu se od ní dost dobře odpoutat. Každopádně to pro mne byl nevšední zážitek a příběh sám je výtečný. Psychologie postav na vás útočí ze všech stran a konec dle mého názoru až tak překvapivý nebyl. Smutek se inu sice dostavil, ale slza neukápla.
Mnoho lidí mi tuto knihu doporučovalo a já ji stejně mnoho dní nemohl sehnat. Tento týden se mi však poštěstilo a tak jsem konečně mohl pochopit, proč ji všichni tak vychvalují. Přečetl jsem ji v podstatě jedním dechem, přičemž z celého děje na mě dýchala taková ta „chlapská romantika“. Už jen když se zamyslím nad přátelstvím obou tak rozdílných mužů. Po světě chodí jen velmi málo tak obětavých přátel, jako George.
Uvěřitelný a lidský příběh, k tomu Steinbeckův vyprávěčský um, nepopíratelná nadčasovost a dojemné zakončení (dlouho se mi nestalo, aby mě konec takto dostal) tuto knihu právem řadí mezi klasická díla.
Ráda jsem si přečetla tuto knihu, je taková zvláštní a to se mi na ní líbí.
Krásné vtažení do světa, ve kterém o životě a smrti rozhodují hebké věci tolik přijemné na dotek.
Něco tak pozoruhodného jsem ještě nečetla. Je to paráda. Popis vztahu bratrů je neuvěřitelný. Křehká povaha Lenniho a ochranitelství Georgeho. Konec byl překvapivý.
George je nejlepší "bratr", jakého si kdokoliv může přát. Dynamika vztahu jeho a Lennieho je dokonalá, dojemná a tragická. Dělnické prostředí má akorát tu atmosféru, aby jste se na statku brzy cítili jako jedni z pohůnků, kteří prožívají příběh společně s ostatními. Použití Curleyho ženy jako jakéhosi symbolu bylo neuvěřitelně prozíravé. Dokážu si představit, že zobrazení Crookse způsobem, jakým to udělal, muselo být pro Steinbecka ve třicátých letech velkým krokem. Stala se jednou z mých nejoblíbenějších knih hned po té cestě vlakem.
Dlouho jsem se do této knihy nechtěl pustit. Přišla mi příliš tenká, navíc jsem příběh znal z doslechu a vůbec mě nezaujal. Nakonec jsem ji přece jen otevřel. A nelitoval jsem. Vynijaící knížka, která je s každou přečtenou stránkou lepší a lepší.
Viděl jsem nejdřív skvělý stejnojmenný film a vůbec mi to nevadilo, nepůsobilo to rušivě. Spíš naopak. Měl jsem jasnou představu George jako Gary Sinise a Lennieho jako Johna Malkoviche, což v tomto případě působilo obohacujícím dojmem. Kniha je to velmi dobrá, napsaná s citem nejen pro prostředí, ale i pro psychologii postav, a přitom zde nejsou sáhodlouhé pasáže působící spíš nudně. Vše je postaveno hlavně na dialozích, které jsou napsány s lehkostí a jsou velmi čtivé. Velké plus této knihy je v tom, že navzdory tématu, nedochází ani na chvíli k citovému vydírání čtenáře.
Dej alebo popis tejto knihy je veľmi ťažké zhrnúť do niekoľkých viet. Táto knižná "klasika" určite stojí za prečítanie. Autor zaujímavo popisuje jednotlivé postavy, analyzuje ich charakter a vytvára tak príbeh hodný zamyslenia. Podľa mňa jedno z najlepších diel klasickej americkej literatúry.
Autor je bezesporu mistr slov a mistr svého oboru. Tohle jeho dílko ale nepatří mezi mé oblíbené.Jsou jeho knihy, ze kterých jsem i při své skleróze schopen ocitovat určité pasáže, u Myší to nehrozí .... Mám z knihy podobné pocity jako zlovlk a pet-kyval (oba výborné komentáře) a nechci sice autorovi křivdit, víc ale než božskou jiskru inspirace pociťuji ze stránek chladný citový kalkul. Možná ale jsem jen já sám příliš životem otrkán, abych se dokázal patřičně do knihy vcítit.
Myši a lidé patří mezi ty knihy, o nichž celý život slýcháte jeden kladný ohlas za druhým. V slzách pro ni prolitých by se možná utopil i Phelps. Když jsem ovšem s hlodavci a humanoidy seznámil sám, dojmy byly spíše rozpačité. Čímž samozřejmě nechci říci, že to je špatná kniha. Jenom své pověsti nešahá ani po holeně.
Nejspíše jsem cynik, protože dokonce ani vychvalovaný konec na mě nijak zvlášť nezapůsobil. Anebo ne, do temného cynického společenství se prozatím raději zařazovat nebudu - jiné knihy mě totiž srážejí na emocionální kolena celkem spolehlivě. Nejspíše jsem jen nedostatečně citlivý jen v některých ohledech. Tedy, to, že je někdo mentálně postižený, mě samo o sobě příliš nedojímá. Omlouvám se všem spasitelům a spasitelkám světa, ale je to prostě tak.
Určitým problémem pro mě snad bylo i to, že jsem celou dobu zůstával nad věcí. Poměrně jasně jsem viděl, jaké prostředky jsou v novele používány a jaký kalibr mají kulky, kterými se mě pan Steinbeck snaží zasáhnout do srdce. Skutečně vžít jsem se ale nedokázal. Viděl jsem, že je všechno přesně a svým způsobem dokonale vypočteno... ale právě tahle dokonalost mi neustále bránila v tom, abych do příběhu sám vstoupil. Preferuji spíše intuitivní typ psaní, kdy výsledek překvapí a dojme i samotného autora. Nemyslím si, že něco takového mohlo proběhnout zde, i když se samozřejmě mohu mýlit.
Doporučuji přečíst a udělat si vlastní názor.
[065/11] Hrozně mě tenkrát naštvalo, když naše češtinářka prozradila konec tohoto příběhu. Byla (je) úžasná učitelka, ale právě u této knihy se totálně sekla, neudržela se a vše vyzradila. Je to svazek útlý a jeden z toho mála, který zase a znovu dokazuje, že skvělé dílo nepotřebuje mnoho slov a bude nadčasové celá desetiletí - dej bože staletí. A i když jsem konec vlastně znala, stejně jsem byla příjemně překvapena a finále se ukázalo i přes jakousi svoji zvrhlost, nejlepším řešením pro uzavření tohoto příběhu.
(044) ,,Aby byl člověk hodnej, na to nepotřebuje bůhvíjakou hlavu. Tak se mi někdy zdá, jako by ty dvě věci ani nešly dohromady. "
Když se to vezme kolem a kolem, není to nijak originální a kdyby nebylo toho fantastického závěru, nejspíše by po knize nikdo ani nevzdechl. Ale osud jednoho “blbce“ je pro čtoucího člověka natolik neznámý a cizí, že to už z tohoto principu musí lákat. Život je zde vyobrazen s jistou dávkou surovosti a hořkosti plynoucí z faktu, že i když se někdy opravdu člověk snaží zlepšovat svůj svět a nebo svět někoho bližního, někdy to nejde dělat donekonečna. A není to ani tak o vzdávání se a podrobování osudu, jako spíše rezignace na holý fakt, že někdy to tak prostě má být.
Věřím tomu, že se celou tu dobu, kdy spolu dva naprosto odlišní muži putovali, George snažil seč mohl. Věřím tomu, že cítil úzkost pokaždé, když se Lennie zmýlil a nebo něco provedl. A věřím tomu, že mezi nimi bylo pouto takřka bratrské. I přes svoji strohost je to úžasné dílo, plné “chlapských“ emocí a jakéhosi psychologického boje se smrtí.
Jsem toho názoru, že je to právě jedna z těch knih “staré autorské školy“, která má šanci přivést další generace ke klasické americké literatuře.
Štítky knihy
přátelství smrt zfilmováno 20. století americká literatura venkov Amerika USA (Spojené státy americké) 30. léta 20. století slaboduchost
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Tahle knížka je dokonalým učebnicovým příkladem toho, jak se dá pracovat s nenápadnými motivy v nečekaném kontrastu. Mam na mysli především Lennieho úchylku a obraz osudu starého Vlčáka kontra obraz závěrečné scény.
Myši a lidé jsou plni dialogů (hlavně mezi lidmi) snů (O králíčkách) a mrtvolek (všeho druhu). Je to chuťovka, žádnej složitej mišmaš. Osud lidí i myší je určen a dřív nebo později se muselo stát to, co se stalo.
Poklona Steinbeckovi, jednoduché, čtivé a krásné.