O myších a lidech

19.09.2011

Myši a lidé patří mezi ty knihy, o nichž celý život slýcháte jeden kladný ohlas za druhým. V slzách pro ni prolitých by se možná utopil i Phelps. Když jsem ovšem s hlodavci a humanoidy seznámil sám, dojmy byly spíše rozpačité. Čímž samozřejmě nechci říci, že to je špatná kniha. Jenom své pověsti nešahá ani po holeně.

Nejspíše jsem cynik, protože dokonce ani vychvalovaný konec na mě nijak zvlášť nezapůsobil. Anebo ne, do temného cynického společenství se prozatím raději zařazovat nebudu - jiné knihy mě totiž srážejí na emocionální kolena celkem spolehlivě. Nejspíše jsem jen nedostatečně citlivý jen v některých ohledech. Tedy, to, že je někdo mentálně postižený, mě samo o sobě příliš nedojímá. Omlouvám se všem spasitelům a spasitelkám světa, ale je to prostě tak.

Určitým problémem pro mě snad bylo i to, že jsem celou dobu zůstával nad věcí. Poměrně jasně jsem viděl, jaké prostředky jsou v novele používány a jaký kalibr mají kulky, kterými se mě pan Steinbeck snaží zasáhnout do srdce. Skutečně vžít jsem se ale nedokázal. Viděl jsem, že je všechno přesně a svým způsobem dokonale vypočteno... ale právě tahle dokonalost mi neustále bránila v tom, abych do příběhu sám vstoupil. Preferuji spíše intuitivní typ psaní, kdy výsledek překvapí a dojme i samotného autora. Nemyslím si, že něco takového mohlo proběhnout zde, i když se samozřejmě mohu mýlit.

Doporučuji přečíst a udělat si vlastní názor.

09.07.2011

Zajímavý příběh se smutným koncem ... přesto však mohu knihu jen doporučit

03.07.2011

[065/11] Hrozně mě tenkrát naštvalo, když naše češtinářka prozradila konec tohoto příběhu. Byla (je) úžasná učitelka, ale právě u této knihy se totálně sekla, neudržela se a vše vyzradila. Je to svazek útlý a jeden z toho mála, který zase a znovu dokazuje, že skvělé dílo nepotřebuje mnoho slov a bude nadčasové celá desetiletí - dej bože staletí. A i když jsem konec vlastně znala, stejně jsem byla příjemně překvapena a finále se ukázalo i přes jakousi svoji zvrhlost, nejlepším řešením pro uzavření tohoto příběhu.

(044) ,,Aby byl člověk hodnej, na to nepotřebuje bůhvíjakou hlavu. Tak se mi někdy zdá, jako by ty dvě věci ani nešly dohromady. "

Když se to vezme kolem a kolem, není to nijak originální a kdyby nebylo toho fantastického závěru, nejspíše by po knize nikdo ani nevzdechl. Ale osud jednoho “blbce“ je pro čtoucího člověka natolik neznámý a cizí, že to už z tohoto principu musí lákat. Život je zde vyobrazen s jistou dávkou surovosti a hořkosti plynoucí z faktu, že i když se někdy opravdu člověk snaží zlepšovat svůj svět a nebo svět někoho bližního, někdy to nejde dělat donekonečna. A není to ani tak o vzdávání se a podrobování osudu, jako spíše rezignace na holý fakt, že někdy to tak prostě má být.

Věřím tomu, že se celou tu dobu, kdy spolu dva naprosto odlišní muži putovali, George snažil seč mohl. Věřím tomu, že cítil úzkost pokaždé, když se Lennie zmýlil a nebo něco provedl. A věřím tomu, že mezi nimi bylo pouto takřka bratrské. I přes svoji strohost je to úžasné dílo, plné “chlapských“ emocí a jakéhosi psychologického boje se smrtí.

Jsem toho názoru, že je to právě jedna z těch knih “staré autorské školy“, která má šanci přivést další generace ke klasické americké literatuře.

07.04.2011

Ta je krásná, vřele doporučuji

26.03.2011

Vynikající! Tak prosté a přesto silné. Byla jsem nadšená, chystám se na Steinbeckovy další tituly.

15.01.2011

Bohužel jsem věděl předem, jak to dopadne. Autor píše zajímavě a situace v jeho životě nebyla jednoduchá. Mohu doporučit

09.01.2011

Neuvěřitelné,tak "veliký" a silný příběh na tak malém rozsahu. Vážně se mi to moc líbilo.

30.11.-0001

První kniha, která mě rozplakala (přel. Vladimír Vendyš, Odeon, 1979). Svou jednoduchostí, krásou a lidskostí.

30.11.-0001

Snad můžu říct, že tato knížka patří mezi moje nejoblíbenější. Neobyčejný příběh, neobyčejný závěr. Jak jinak, na konci knihy jsem nezadržela slzy. Skvělá kniha.