Povídání o pejskovi a kočičce
Josef Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/188483/bmid_povidani-o-pejskovi-a-kocicce-188483.jpeg
5
2897
2897
O pejskovi a kočičce série
< 1. díl >
Jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech. Veselá vyprávění o dvou nerozlučných kamarádech, která potěšila již několik generací čtenářů. Povídání o tom, jak pejsek a kočička myli podlahu, jak pekli dort nebo o tom, jak si pejsek roztrhl kalhoty a kočička mu je zašila dešťovkou, si čítávali už prarodiče dnešních dětí. Autorův laskavý humor, kterým si bere na mušku drobné dětské nectnosti, jeho vcítění do dětského myšlení a krásný vroucný jazyk tvoří tuto milou knížku nesmrtelnou.... celý text
Přidat komentář
Tak jsem si tuhle knížku přečetla se synem, krásně jsme se střídali při čtení, je to milé povídání od pana Čapka:)
Povídání o pejskovi a kočičce mám moc ráda, jednoduché, a přitom nesmírně poetické jsou už kresby samy o sobě, a prosté pohádkové vyprávění, které není tak úplně pohádkové, a taky to není tak úplně vyprávění, ale právě POVÍDÁNÍ, to je naprostá lahůdka – jak si pan Čapek s dětmi prostě povídá, o tom, jaké to bylo , jaké to bylo, když spolu kočička a pejsek hospodařili. A že to je laskavé a veselé povídání, to mi dáte určitě za pravdu! Navíc, pejsek s kočičkou panu spisovateli pravidelně „radí“, co má o nich psát .
„Pejsek s kočičkou seděli na pohovce []. Někdo zaklepal, oni řekli ,Dále´ a vešel pan Čapek.
,I heleďme,´ řekl pejsek, ,vás už jsme dávno neviděli. To vy asi ani nevíte, že mě tuhle bolela noha. Šlápl jsem totiž na střep a poranil jsem si tlapičku.´
,I vím,´ řekl pan Čapek, ,vždyť jsem to přece všecko napsal.´“
A tak si povídají a povídají jak spolu pejsek a kočička bydlí v malém domku u lesa, jak se snaží dělat všechno tak, tak to dělají velcí lidé, no a taky jak to jejich společné hospodaření občas podle toho vypadá no trochu popleteně třeba, když společně myjí podlahu a oba se tak zašpiní, že se pak musí sami vyprat a usušit, jako prádlo; nebo jak si pejsek roztrhne kaťata a kočička mu je zašije žížalou; a nebo (a to je moje oblíbené), jak psali děvčatům z Nymburka, možná si to taky pamatujete, jak to jejich psaní začíná (samozřejmě oslovením, tak jak má správné psaní začínat):
„Velectěné slečni z Nimburka,
a samozřejmě, končí úplně stejně správně, závěrečným pozdravem
„Fuctě písek a kočička“
kdo by si lámal hlavu s těmi pár drobnými chybičkami :-), navíc, když mají pejsek a kočička úplně jiné starosti, protože chumelí tak moc, že nemůžou najít cestu zpátky domů do vyhřátého domečku.
A takhle bych mohla pokračovat dál a dál, ale víte co, radši si to přečtěte, nebo líp, čtěte vašim dětem, vnoučátkům, anebo pro radost i jen tak sobě o přátelství dvou odlišných zvířátek, která si poradí s každičkým problémem svým vlastním, originálním způsobem, přesně tak, jak to má být
Víte, jak se dělá dort? Že ne? Tak poslouchejte
„ Jenomže nevím, jak se takový dort dělá. “
A pejsek jí na to odvětil: „ To nic není, () to já vím, jak se takový pravý dort dělá.
„ Dort musí být sladký, řekla kočička a nasypala do toho cukr.
A trochu slaný taky, řekl pejsek a dal tam sůl.“
a jak to dopadlo? Však víte, krásně úsměvně, laskavě humorně a pro někoho, ne úplně přívětivě :-).
Mimo notoricky zmáných a totálně skvělých příběhů (Jak dělali dort, Jak myli podlahu,...) je zbytek vlastně celkem podprůměr, ale ty skvělé dělají knížku prostě jedinečnou a nezapomenutelnou!
(SPOILER)
Josef i Karel , jak Ti uměli šířit pohodu, aby děti šťastně vyrůstaly a dospělým poskytovali informace. To byla demokracie za Masaryka.
Knihu doporučuji všem dětem.
Jednotlivé príbehy majú ideálnu dĺžku na čitanie pred spaním, tie príbehy sú legenda, ale s odtupom času som sa neubránil pocitu že pán Čapek potreboval nafúknuť počet slov , občas to vyzerá ako by dostal zadanie na počet písmen na príbeh.
Jeden z těch nejranějších dětských čtenářských zážitků a nezaměnitelné ilustrace, které se přenesly i do večerníčkové podoby v jedinečném podání pana Hoegera...Dneska se k téhle knížce vracíme společně s dvouletým synkem a příběhy pejska a kočičky na něj působí stejně jako kdysi na maminku - pamatuje si všechny ingredience, co dali do dortu, předvádí jak panenka tence pláče, naučil se říkat fuj hanba, když někde vidí špínu (jako pejsek a kočička, když měli špinavou podlahu) a na ten večerníček se dívá taky :-)
Kdo by neznal. Tohle je jedna z těch klasik české dětské literatury, na kterou jsem v mládí nedala dopustit a ke které jsem se vždycky s odstupem tu a tam vracela. Pěkné příběhy navíc doplňovaly krásné autorovy ilustrace, takže celé to čtení bylo také i oku lahodící zážitek – kresby možná jednoduché, ale záměrně – a mně to vždy vyhovovalo. Doteď vzpomínám na již klasické příběh o pečení dortu, o košilce či o tom, jak se pejsek s kočičkou sušili na sluníčku. :-D
Poetické příběhy, nejhezčí je na nich ten jazyk... Pohádka o dortu neuvěřitelně baví i 1,5 roku staré dítě... Už ani nevím, kolikrát jsem ji četla, skoro každý večer před spaním hlásí, že chce: čiči (kočička), ka (pejsek), do (dort)
Moje knížka z dětství, kterou jsem teď četla i svému synovi a moc se nám to líbilo i teď po těch letech.
Doporučuju všem maminkám
Kniha mého dětství... Příběhy, které osloví i dnešní děti. Je to krásně napsaná klasika. To se Josefu Čapkovi opravdu povedlo.
Prostě boží dílko, kdo by ho nemiloval! Moje dcerka vyžaduje pravidelné a krátké dávky, zato prakticky neustále.
Jen mě zarazila jedna věc a to, jak obtížně se mi knížka četla - je mi jasné, že se syntax vyvíjí s časem, ale stejně jsem si při čtení připadal jako prvňáček, který sáhne po první knížce, na kterou narazí a pokouší se slabikovat první slůvka. Prostě skladba vět je děsná.
Kdo by se rád nevrátil do dětství.
Kniha je nádherná a ty ilustrace pohladí po duši.
Četla jsem z ní nesčetněkrát prvnímu synovi a po 15 letech teď i druhému.
Nikdy se neomrzí.
Opravdu kouzelný návrat do dětství :-) Notoricky známé, prodchnuté láskou a pochopením... Zároveň můžeme trochu "nakouknout" pod pokličku samotnému tvůrci, který čtenáři jaksi mimoděk odhaluje, jak takový novinář pracuje. Děti si odnesou několik důležitých ponaučení, nejen to notoricky známé, jak "nedělat dort"...
S odstupem let vidím v knize i spoustu jiných kladů a říkám si, že v právě v jednoduchosti je síla. Skláním se před Čapkovým uměním, s nímž pracuje s jazykem: dovedně využívá zvukomalebnost, k oživení přispívá opakováním slov, v textu se to jen hemží roztomilými výrazy a objevují se i říkadla. To všechno navíc podtrhují nádherné ilustrace. Zároveň se mi vybavilo, jak nám tyto pohádky přehrávali rodiče na dětském diaprojektoru Diax 3 - nezapomenutelný zážitek! :-)
"Když děti zkoušejí mňoukat, tak to nikdy nedělají docela dobře. Mňoukat se musí, panečku, krásně, jemně, tak tuze tence, a to se musí, milý brachu, tuze dobře vědět, kam se má v tom mňoukání dát měkké i a kam tvrdé y. Jinak se to všechno poplete a nikdo by tomu mňoukání pořádně nerozuměl, co se tím vlastně chce říct."
Jak už zde opakovaně zaznělo - tohle je kniha i mého dětství. Ráda jsem si v ní listovala, prohlížela obrázky a četla. Kde je původní kniha netuším, ale koupila jsem si vlastní, protože mi prostě nemohla v knihovně chybět. Jsem ráda, že ji mám a vím, že jsem ji dnes nečetla naposledy - nejraději mám hned první vyprávění "O pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu".
Knížka z meho dětství, kterou jsem již několikrát četla synovi. A má úspěch. Příběhy, jak měli tuze špinavou podlahu nebo kterak pekli dort, pysnou kosilku nebo jak kočička zašila pejskovi díru v kalhotách, ty zná úplně nazpaměť. A ja se při čtení vracím opět do dětství a úplně slyším krásný hlas pana Högera .
Velmi oblíbená dětská kniha z mého dětství. Milovala jsem i jako večerníček!
Štítky knihy
pohádky pro děti zfilmováno zvířátka autorské ilustrace klasická literatura
Část díla
- Jak hráli divadlo a na Mikuláše co bylo
- Jak našli panenku, která tence plakala
- Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen
- Jak si pejsek roztrhl kaťata
- Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort
Autorovy další knížky
| 1956 |  Povídání o pejskovi a kočičce |
| 2004 |  Ze života hmyzu |
| 1964 | Stín kapradiny |
| 1997 | Kulhavý poutník |
| 1990 | Proč nejsem komunistou |
Stále stejně výborné. Nikdy se neomrzí.