Povídání o pejskovi a kočičce
Josef Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/232575/bmid_povidani-o-pejskovi-a-kocicce-232575.jpg
5
2915
2915
O pejskovi a kočičce série
< 1. díl >
Jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech. Veselá vyprávění o dvou nerozlučných kamarádech, která potěšila již několik generací čtenářů. Povídání o tom, jak pejsek a kočička myli podlahu, jak pekli dort nebo o tom, jak si pejsek roztrhl kalhoty a kočička mu je zašila dešťovkou, si čítávali už prarodiče dnešních dětí. Autorův laskavý humor, kterým si bere na mušku drobné dětské nectnosti, jeho vcítění do dětského myšlení a krásný vroucný jazyk tvoří tuto milou knížku nesmrtelnou.... celý text
Přidat komentář
Já si pamatuji jak jsme se těšili na večerníček a příběhy pejska a kočičky, které poutavě vyprávěl nezapomenutelný Karel Höger, :-) .
Tato útlá knížečka nesměla chybět ani v knihovničce mých dětí. Knížečka posloužila dcerce také jako omalovánky :-) .
(Audiokniha)
Jednou za čas potřebuji úplně vypnout a pustím si do uší pohádku :-) Zvolila jsem klasiku.. skvěle načteno, výborná interpretace.. takový návrat do dětství :-)
Nesmíme zapomínat na staršího z bratrů Čapků, Josefa! Na Povídání o pejskovi a kočičce je patrné, jak ho bavilo psát pohádky, s jakou láskou a zájmem tvořil pro malé čtenáře! A generace dětí mu jeho lásku oplácejí a předávají pejska a kočičku dalším dětem. Přestože se jedná o jednoduché příběhy pro nejmenší, většina čtenářů si je pamatuje do dospělého věku.
Četla jsem teď znovu po letech a musím říct, že některé příběhy jsou trochu "divné", ale vyváží je skvělé příběhy jako třeba dort, kaťata, košilka, panenka, podlaha.
(SPOILER)
Který Čech by neznal tuto klasiku? Mně ji předčítali rodiče, jiným třeba prarodiče, další příběhy nasáli prostřednictvím večerníčků či gramofonových desek. Milovala jsem listování touto knihou a ty jednoduche ilustrace jsou nezamenitelne.
Já jsem předčítala svým dětem a zavzpomínala zároveň na své bezstarostné dětství a upamatovala se na příběhy pejska a kočičky. To, jak pejsek s kočičkou pekli dort, se stalo součástí kultury a synonymem splácaninu všeho možného, ale s výsledkem neodpovidajícím námaze a vynaloženým prostředkům. Jak myli podlahu sami sebou a potom se vzájemně věšeli na šňůry. Pyšná noční košilka má také svůj půvab. A ty kalhoty zalátané dešťovkou (pozor však makaronem ve vecerníčkovském zpracování) mi vždy vykouzlí úsměv na tváři. Pejsek, který najde domeček podle vůně syrečku. Neznala jsem však, jak pejsek s kočičkou slavili 28. října, tento příběh byl logicky v komunistických vydáních zcenzurován. Musim však souhlasit s JointlieKat94, která píše, že některé věci jsou nelogické, ale to je asi součást toho, že jako dospělí na to jdeme uz moc rozumově.
Děti hodnotily take kladně, cetli jsme přerušovaně a nektere příběhy opakovaně několik let, takže za tu dobu mohu zhodnotit, že kniha poskytla mnoho podnětů a inspirace.
Milovala jsem ji jako dítě a teď ji miluji jako dospělé dítě, které ji čte svým dětem.
Po hodně hodně letech jsem si připomněla i tuto nesmrtelnou klasiku, pohádku mého dětství. Musím se přiznat, že ve mně zůstal jen jediný příběh a to ten, jak pekli dort. Při čtení jsem se v myšlenkách vrátila i do svých dětských let, do toho ještě krásného a bezstarostného dětství, které už ani naše děti tak úplně neznají. Bylo to moc milé zase si takhle zavzpomínat a doufám, že teď už nezapomenu :o)
Po spoustě letech jsem teda strašně překvapená. Ilustrace pana Čapka, to je něco, co jsem ani po nějakých pětadvaceti letech nezapomněla, ale příběhy.. to je vskutku jiná věc.
Knihu jsem teď předčítala po večerech a přítel mi při čtení pokaždý usnul. :D na uspání to tedy funguje a mě došlo, že tak asi fungovala kniha i v mém dětství. Až na pečení dortu jsem si nepamatovala vůbec nic. Jen ty obrázky.
A taky jsem zjistila, že to je jedině dobře, protože by děti jinak musely mít spoustu otázek, jelikož je to přeci jen trošku nesmyslné.. :D třeba když dům zapadl sněhem tak moc, že ho nemohli ani najít.. nebo co ten zlý pes, který jim ležel u baráku nacpanej dortem čtrnáct dní?! :D
Ale hezké, jistě, však je to klasika. :)
Pro dokončení výzvy z roku 2022. Milé počtení, vrátila jsem se do dětství a u příběhů jsem se bavila úplně stejně jako když jsem byla dítě a četli jsme Pejska a Kočičku ve škole. :)
Musím říct, že bylo moc fajn se ke knize po tolika letech vrátit, četla jsem jí synovi před spaním, spojila jsem tak příjemné s užitečným (splněno jedno z témat letošní výzvy ;-)). Každopádně tato kniha je klasika s jedinečnými ilustracemi pana Čapka. Neměla by chybět v žádné dětské knihovničce.
Knihu o Pejskovi a kočičce jsem si zamilovala jako malá holka, vždycky se mi líbily úžasné ilustrace :-)
Dětská klasika a první téma výzvy 2022. Nejraději mám povídku o rozpáraných gaťatech a dešťovce. Ty ilustrace jsou kouzelné. Některé povídky jsou naopak slabší - a z dětství si je absolutně vůbec nevybavuji a při čtení knihy mě překvapily - třeba ta o oslavě 28.října nebo o psaní do Nymburka ..
Jen tak mimochodem, všimli jste si jak často Čapek používá výrazy tak a a tak ? Jen v první povídce 22x .. to by se češtinářům na hodině slohu nelíbilo :)
Štítky knihy
pohádky pro děti zfilmováno zvířátka autorské ilustrace klasická literatura
Část díla
- Jak hráli divadlo a na Mikuláše co bylo
- Jak našli panenku, která tence plakala
- Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen
- Jak si pejsek roztrhl kaťata
- Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort
Autorovy další knížky
| 1956 |  Povídání o pejskovi a kočičce |
| 2004 |  Ze života hmyzu |
| 1964 | Stín kapradiny |
| 1997 | Kulhavý poutník |
| 1990 | Proč nejsem komunistou |
Jak je to pořád milé. Čas to nepoškodil. Asi psané s láskou. A ta se z toho neztratila.