Povídání o pejskovi a kočičce
Josef Čapek
O pejskovi a kočičce série
< 1. díl >
Jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech. Veselá vyprávění o dvou nerozlučných kamarádech, která potěšila již několik generací čtenářů. Povídání o tom, jak pejsek a kočička myli podlahu, jak pekli dort nebo o tom, jak si pejsek roztrhl kalhoty a kočička mu je zašila dešťovkou, si čítávali už prarodiče dnešních dětí. Autorův laskavý humor, kterým si bere na mušku drobné dětské nectnosti, jeho vcítění do dětského myšlení a krásný vroucný jazyk tvoří tuto milou knížku nesmrtelnou.... celý text
Přidat komentář
Kniha mého dětství, když jsem se učil číst. Čapek uměl krásně volit slova. Tenkrát se mi tato útlá knížečka hodně líbila, jelikož mám rád zvířátka a zrovna v té době pejska s kočičkou jsem doma měl. Vždy jsem si myslel, že se pes a kočka spolu nesnesou, ale jaké bylo moje překvapení, když po příchodu ze školy jsem po zavření malého koťátka v obyváku před psem, aby ho v mé nepřítomnosti nezakousl, kotě našel ležet fence Bobině u břicha. Pes se na mě provinile podíval , že si skákáním na kliku dovolil otevřít dveře a vzít kotě pod svou ochranu. A dnes vidím, že kočka lovec si nechá od andulky tahat za fousky. JJ, zvířata jsou lepší než lidi a my je zabíjíme.
Kdo by neznal tyto pohádky o pejskovi a kočičce. Dva takové mám doma a též spolu dobře vycházejí :-) Pohádky se čtou z generace na generaci a myslím, že je to zrovna nesmrtelná kniha. Příběhy nikdy nezestárnou.
Knížku mám od dětství a čtu z ní teď synovi. Je to krásné čtení. Musím ale přiznat, že některé pohádky se mi líbily víc a některé jsem snad ani nečetla. Ale pohádky jak myli podlahu a pekli dort jsou u nás nejoblíbenější.
(SPOILER)
Já jsem na těchto pohádkách vyrůstala a tak jsem se rozhodla přečíst i naší dceři, která při usínání potřebuje slyšet něčí hlas a někdy jsem byla ráda, že tomu vlastně nerozumí. Některé pohádky mi přišli navíc a divné a některé neměli ani smysl.
Všechno začíná umyvanim podlahy. Tenhle příběh si pamatujeme všichni a mě se i dnes dost líbí. Pokračujeme zizalou v kalhotách, která děti učí, že mají o sebe dbát. No a pak to začíná Vánoční příběh je katastrofa o ničem až nakonci děti čeká ponaučení, že nemají být na zvířátka ošklivý. Z dětství si pamatuji, že mě tenhle příběh už v té době nebavil. Pak se píše dopis holcickam a to je teda hrůza. Pak jak se píše o domažlickych detech to je taky hrůza. Pak se objeví klasika s dortem, která zase knížku vrací na nějakou úroveň. Příběh je veselý a ujde. Pak pohadka o zahozene panence je taky super. Pak zase příběh o ničem a nakonec se děti v posledním příběhu dozví o 28.rijne.
Za mě docela ucházející, ale příště dceři budu číst jenom vybrané pohádky
Tahle knížka se dá číst pořád. I jako dospělá jsem se k ní ráda vrátila a nedávno jsem ji předčítala vnučkám.
Nádherná knížka, kterou jsem měla ráda už já jako malá a teď ji zná nazpaměť i můj tříletý syn. Milé, trochu praštěné příběhy dvou naivních a hodných zvířátek.
Nádherná kniha, kterou by si měl každý alespoň tisíckrát za svůj život přečíst. A ne jen přečíst pro sebe, ale i šířit dál svým dětem, vnoučatům, VŠEM.
Pohádky jsou krásné, vtipné + doplněny krásnými ilustracemi.
Neznám nikoho, kdo by pejska a kočičku neměl rád, NIKOHO.
A věty typu "V dnešní době jsou lepší pohádky" neberu. Tohle je klasika a klasika NIKDY neomrzí.
Kolik generací už na nich vyrostlo. Kouzelné vyprávění. Večerníčková klasika, která byla dokonale odvyprávěna Karlem Hogrem. Měl úžasný hlas, tak melodický a laskavý. Když zavřu na moment oči, tak ho stále slyším. Josef Čapek byl geniální. V jednoduchosti je síla.
Kdo by neznal tuto krásnou knihu o pejskovi a kočičce. Kniha mého dětství. Začínám číst pohádky ,abych zapomněla na ten blázinec co se teď děje kolem nás.
Ještěže tahle kniha existuje. Mého syna už unavili všechny knihy, které jsem s ním za poslední týden v karanténě přečetla, tak už jsme vzala i knihy ze železné zásoby a na horší časy. Další nádherná kniha z mého dětství, na kterou se nedá zapomenout. Podlaha, dort a roztržené kalhoty jsem přečetla nesčetněkrát a ještě častěji pustila v televizi. Už se mi o tom i zdá:-).
Jsem moc ráda, že můžu předávat dál. Jsou to pohádky, které nikdy neomrzí:-)
Dcerce jsem zvyklá číst pohádky na dobrou noc, ale plním čtenářskou výzvu zpětně, tak jsem si tuto knížku zvolila jako jednu ze starších témat ;-) Ano, také beru jako klasiku a jako vrácení se zpět do školních lavic :-)
To je prostě klasika, kterou by měly znát i dnešní děti a jejich děti a děti jejich dětí...
Dcera knížku miluje. Pro mě jsou některé formulace až moc do jednoducha a hodně polopaticky, ale knížka není pro mě, ale pro děti.
Knihu jsem cetla mockrát. Jako dítě jsem jednou zkusila i kousnout do mýdla,když tak krásně vonělo.
Ne jen klasika, ale již naprostý kult. Neuvěřitelně krásné, milé, a také poučné. Vše doplněno nádhernými a přesně vystihujícími kresbami, které nikdy nezestárnou. Čapkova láska k dětem a čtyřnohým kamarádům je zde projevena v celé své kráse a nejde než hodnotit naplno a schovat knížku pro pozdější čtení s vlastními dětmi.
Štítky knihy
pohádky pro děti zfilmováno zvířátka čeští spisovatelé Josef Čapek autorské ilustrace klasická literaturaČást díla
Jak hráli divadlo a na Mikuláše co bylo
Jak našli panenku, která tence plakala
Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen
Jak si pejsek roztrhl kaťata
Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort
Autorovy další knížky
1956 | Povídání o pejskovi a kočičce |
2004 | Ze života hmyzu |
1964 | Stín kapradiny |
1997 | Kulhavý poutník |
1990 | Proč nejsem komunistou |
Skvělá česká klasika!