O rodičích a dětech
Emil Hakl (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59590/o-rodicich-a-detech-59590.jpg
4
311
311
Třetí próza Emila Hakla líčí setkání dvaačtyřicetiletého Jana Beneše s otcem. Zaznamenává jejich vzájemný rozhovor, který se odehrává během jednoho odpoledne a večera. Kniha obdržela cenu Magnesia Litera v kategorii próza.
Přidat komentář
Super sranda.
Pekné a autentické rozhovory dvoch chlapcov, posilnené a oslabené alkoholom a vnútorným rarachom. Stovky príbehov o všetkom a o ničom.
Dočítali ste? Vezmite si 10 eur a zavolajte otca na pivo.
Opravdu - nebýt čtenářské výzvy na Databázi knih, nikdy bych po téhle nesáhla, ale ze zadaného bodu knih s oceněním Magnesia Litera to byla jedna z mála kratších (a naivně jsem dle anotace doufala, že nebude úplně marná - to naivně je NEJDŮLEŽITĚJŠÍ). Zastávám názor, že kvalita knihy se absolutně nedá odvozovat od ocenění, která získá.
Celkové zhodnocení? Párkrát jsem se zasmála, asi 3-4 myšlenky mi přišly zajímavé. Jinak ale 70 % rozhovoru otce se synem bylo v podstatě o ničem a navíc některé historky fakt ubohost sama. Nikdy nepochopím a) jak někomu může připadat normální bavit se o ženách tímto způsobem, b) jak někomu může připadat normální bavit se o nevěře a promiskuitě tímto způsobem - jakoby to bylo něco NAPROSTO NORMÁLNÍHO.
Co musím přičíst k dobru, tak synovy myšlenky, v nichž se přesvědčoval, že má na svého otce být mírnější a snažit se nerozčilovat, protože už je starší atd. Tohle mi přišlo výstižné, protože to asi prožívají v souvislosti s rodiči všechny děti. A konec zřejmě napovídá tomu, že otec SPOILER trpí Alzheimerovou chorobou. A budu třeba naivní, ale doufám, že na tom konci fakt vypil kafe a ŠEL domů KONEC SPOILERU.
Jinak ale za sebe tuto knihu určitě nedoporučuji.
Že by mě kniha pobavila, to se říct nedá. Nedokázala jsem se na ni ani pořádně soustředit a pořád ji odkládala. Možná mi chybí ještě pár let nebo něco mezi nohama na to, aby mi kniha dala něco víc než pár zajímavých historek, které si pánové vyprávěli.
Skvělé, ze života. Ty hlášky, rodičovské rady, poučování, vzpomínky... prostě výborné.
Kniha mi přišla jako divadelní hra pro jednoho herce ... výzva. Každopádně jsem po pár stránkách nahlížela dál a dál, kdy se konečně začne něco dít ... no tato kniha mě rozhodně nepřesvědčila o tom, že má smysl vybírat si knihu jen proto, že dostala nějakou cenu.
To si tak jednou vyšel syn se svým otcem na procházku, vzali to kousek přírodou, kousek městem, občas se zastavili na pivko i něco ostřejšího, občas zavzpomínali na staré časy, sem tam se trochu pohádali, po několika panáčcích si svěřili i nějaké to tajemství, občas sami sebe nebo sebe navzájem něčím překvapili a sem tam jim z rukávu vypadala nějaká ta stará křivda. Ale hlavně si to spolu, i přes všechny ty neposedné rarachy v duši, užívali, protože kdo ví, co bude zítra a život je fakt vážně opravdu jenom jeden. Takže dočteno a vyrážím na procházku a pivko – hádejte s kým :-)
S knihami Emila Hakla je to pro mě jako na houpačce. Zatímco třeba Umina verze mě nadchla, Let čarodějnice ne a nedokážu dočíst. O rodičích a dětech patří mezi tituly, které se čtou dobře, i když některé pasáže postupně začnete sledovat míň pozorně. Co obdivuju neskonale, je naprosto geniálně zachycený dialog... za to rozhodně plný počet bodů!
Starý pán mě nadchnul - takový obrovský všeobecný přehled a neutuchající zájem o věci kolem... Myslím, že množstvím životního elánu i předčil svého syna. I když se ve spoustě věcech názorově rozcházeli, vzájemná láska je z knížky cítit po celou dobu jejich rozhovoru. Velmi příjemné čtení.
Pro mě naprosto neznámý autor, kterého jsem si vybrala v rámci Čtenářské výzvy 2018. Kniha je hodně jiná než věci, které běžně čtu, ale přesto jsem se začetla a našla si tam podobu s rozhovory, které vedu se svým tátou. Takže jsem se i docela nasmála, hlavně když si uvědomím, že můj rarach vyhrál už dávno. Jen se mi párkrát stalo, že jsem se musela kousek vrátit, abych zjistila, kdo říká co.
Knížku jsem četla už před lety, ale stále si vybavuju, že jsem se u ní opravdu hodně bavila. I když nesnáším hlášku: "příjemné oddychove čtení", na tuhle knížku mi to sedí na 100% :))
Zajimave cteni, rozhovor dvou generaci. Namotivovalo mne to ke cteni dalsich knih tohoto autora. Jsem zvedava, zda i dalsi knihy budou stejne tak dobre ctive jako tato.
Hakl nemůže zklamat, takže jsem po O rodičích a dětech sáhl s jistotou, která byla ještě umocněna skvělou Michálkovou filmovou adaptací. Příjemným překvapením bylo, že to, co mi ve filmu moc nesedělo - tzn. vztah Janova syna a Hanky - v knize není a bylo ke scénáři přilepeno - asi z důvodu větší divácké zajímavosti. Na druhou stranu, při čtení jsem se nemohl zbavit představy otce jako pana Somra, přičemž syn mi naskakoval jako jasný Hakl. Propojení vizuálna s textem tedy maximální. Ten chlapácký styl Haklových knížek prostě žeru, takže opět plný počet hvězdiček.
Hakl má naposlouchaný jazyk současného babylónu, a proto umí psát živé dialogy. Netřeba k tomu podávat obsáhlé rozbory o archetypálním vztahu syna a otce, je to zkrátka sranda, kterou je radost číst.
4-5*
Jak zde někteří psali - autor umí skvěle vykreslit realitu všedního dne, vztah otce a syna a vtipně popsat každodenní situace. Jen to není můj šálek kávy, což ale není problém pana Hakla.
Moc pěkná a troufám si říct, že i oddechová knížka. Líbí se mi, jak Hakl nenásilně zobrazil generační rozdíly a vztah otce s dítětem.
Vzhledem k tomu, že bezdějové knihy úplně nevyznávám, nemůžu říct, že by mě knížka zklamala. Příjemné čtení, ale rozhodně si za rok nebudu pamatovat, o čem to bylo.
Hakl mě znovu přesvědčil, že je skvělým pozorovatelem každodenního hemžení včetně naší mluvy, která mívá daleko k obsahové vyhraněnosti mluvy literární. Samozřejmě, že nejde hovorovou řeč jen tak odposlechnout a hodit na papír, to by se nedalo číst a Hakl to ani nedělá. Ale dokáže vyvolat dokonalou iluzi, že právě takhle spolu mohou otec se synem půl dne rozprávět, vzpomínat, jen tak tlachat, vyprávět si vtipy a historky, štvát jeden druhého a nešikovně k sobě hledat cestičky. Ulice nebo hospoda, čtenář je tam s nimi a čím dál víc je mu jedno, že to vlastně nemá děj. Být realistou a ještě k tomu čtivým není snadné, ale Hakl to umí.
Knížka o tom, jak je pro dospělé děti obtížné komunikovat se svými rodiči, snažit se nacházet témata k diskuzi a přitom přitom mezi zuby drtit všechna obvinění, která se za život nashromáždila. O zoufalé a marné snaze nebýt pro své rodiče stále dítětem. Prostě uklidňující knížka pro všechny, co řeší (a budou řešit) podobné problémy.
Štítky knihy
zfilmováno rodina vztahy každodenní život otcové a synové Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2001 |  Konec světa |
| 2008 | O rodičích a dětech |
| 2013 | Skutečná událost |
| 2016 | Umina verze |
| 2014 | Hovězí kostky |
nechce sa mi čítať knihy, ktoré sú sfilmované - zvyčajne ide o úplne rozdielne diela. ale toto ma bavilo. takto si predstavujem normálne rozhovory, ktoré sa na nič nehrajú, nesledujú žiadne inaquosti, len obyčajný normálny život bez pózy, ideológie, militantného feminizmu a ekoterorizmu, ktoré ruka v ruke s genderizmom otravujú náš vzduch.
synu, rád sa s tebou takto porozprávam, dúfam, že to pôjde aj bez toho kamaráta A.:)