O Tao a ctnosti
Lao-c´
Kniha má 81 textů a je rozdělena na dvě části. První část se zabývá otázkami ontologie, metafyziky a světatvorby, druhá část pojednává zejména o politické tematice, zabývá se správnou vládou, některé části (například kapitola 80) jsou zcela utopické.
Poezie Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 1971 , OdeonOriginální název:
Daode jing
více info...
Přidat komentář
Slyšel jsem audio namluvené robotkem (údajně pojmenovaném "Eliška"). Byl to každopádně zvláštní zážitek, kdy "Elka" s až dojemnou poctivostí četla - svou neúnavnou dikcí - komplet všechno včetně čísel stránek a čísel poznámek pod čarou apod... A nevím skutečně, zda veliké myšlenky o usebrání se, resp. o nenaslouchání mámení (pekelného) světa nezískávají tím větší sílu, čím neosobnější a strožejší je přednes zmiňované virtuální entity. Ano, je to zřejmě Eliščina krajní prostota, která tak jedinečně rezonuje s myšlenkami starověkého mudrce a jenom podtrhuje jejich pravý "Tao buket".
P.S. Nejčastější, resp. nejvýraznější slova jsou zde "Té-á-ó" a "eS-em-er-té" (nikoli Tao a Smrt).
Nejsem odborník, ale čtení těchto citátů mi něco dává.. neumím to dokonale pojmenovat, ale cítím podle svého vědomí a svědomí, že mě text něčím oslovuje, imponuje..vrývá se mi do paměti..
"Čínská filozofie je něco jako etika, která řeší jednu hlavní otázku - jak se má člověk chovat v rámci rodiny, obce, státu a vesmíru."
Těch silných myšlenek je zde dost. Věřím, že překlady a výklady originálu se liší, ale snad si každý čtenář najde vlastní cestu k tomuto poselství mezi řádky...
Tao-te-ting, nebo-li Cesty cnosti ukazují nám, bohužel liberálně vzdělaným lidem, úplně jiné chápání světa, chápání, jaké bylo obvyklé dříve. "Dům, to jsou zdi, ale obyvatelným jej činí prázdno mezi nimi..." Četl jsem je několikrát v různých překladech a pokaždé to byla jiná kniha s jiným obsahem.
Tao te-ťing je kniha o způsobu jak žít a vládnout. Objasňuje vzájemnou závislost protikladů, kterou známe například z tradičního obrazu Tchaj-ťi tchu a naznačuje cestu jak se jim vyhnout a žít plný život. Prazáklad popsané nauky Tao vychází ze stejné moudrosti jako původní Buddhovy promluvy z tzv. Théravádové tradice i moudrosti zapsané v Tóře tradice židovské (protože Ježíš z Nazareta byl Žid, lze najít také plno obdobných poučení i v jeho rozpravách).
Díky častým odkazům na vedení lidu mi při čtení často vytanula na mysli kniha Citadela od Antoine de Saint-Exupéryho. Pro čtenáře orientované více na poezii pak jistě může být zajímavé porovnání i s knihou Prorok libanonského spisovatele Chálíla Džibrána.
Lao-c’ - klasika. Rozbory citátů, autorem jsou jsou dlouhé, nudné a navíc zaškatulkované jeho vzděláním a myšlením. Vlastní rozbor cit-átů může být mnohem hlubší a věřte, že člověk nemusí být 1000 let starý číňan.
Díky nepřesnostem v překladech takovýchto děl, je dobré citáty přijímat i od jiných autorů a zkoumat sám.
Malá velká kniha.
Forma: Mám teď v ruce vydání 2005, Dokořán, což je vskutku malá kniha a už na úvodních slovech jsem se zadrhla o maličkatá písmenka, skoro nečitelná. Nu, je třeba přinášet oběti, takže jsem zmordovala zrak přečtením úvodních slov a závěrečných slov, abych věděla víc...(např. že současný Číňan textu rozumí stejně málo jako my - tomu jsem se pousmála, neuklidnilo mě to ani nepřesvědčilo...o čemkoli.) Jak milým překvapením pak bylo tučné dostatečně velké písmo použité pro vlastní text.
Obsah: Hodnotit ani komentovat nelze, jen citovat:
"Kdo zná ostatní, je moudrý,
kdo zná sebe, je prozíravý,
kdo porazí druhé, je silný,
ale kdo porazí sebe, je mocný,
kdo nic nechce, je bohatý,
kdo je schopný, dosahuje cíle,
kdo zná své místo, žije dlouho,
koho smrt nezničí, dlouho trvá."
/prosté a jasné, nic na tom není ... jen se podle toho zařídit v životě/
"O těch největších vladařích lid sotva ví, že je má,
ty menší uctívá jako své otce,
ještě menších se bojí,
a na ty docela malé hledí s pohrdáním.
Nedůvěřuješ-li lidem,
ani oni ti nevěří.
Opravdový vládce nespěchá,
opatrně odměřuje slova,
a je-li úkol dokončen a úspěch se dostaví,
každý řekne: bylo to tak normální."
/prosté, platné, trefné, tak proč je s těmi nahoře takový problém?/
"Kdo je spokojen s tím, co má, je vždy spokojen."
Najviac záleží na preklade. Určite odporúčam preklad Berty Krebsovej, veľmi čistý a jednoduchý (haha), zaopatrený poznámkami k prekladu jednotlivých výrazov a k danej filozofii danou prekladateľkou. Krebsová Tao te ting prekladala v 70-tych rokoch, verím, že keby dnes žila a odhodlala sa ho prepracovať, určite by bol trochu iný. Ale nie veľmi :)
Objavila som ju v 18-tich a cez ruky mi prešli rôzne preklady a text som vnímala v tom či ktorom období rôzne. Ale chcete univerzálnu múdrosť, ktorá starne s vami? Tao te ting a Aureliove Hovory k sobě ašpirujú.
Kniha má obrovský potenciál dotknúť sa každého špecificky a preto nie je univerzálne/objektívne Tao vysvetliteľné - pretože má 6 mld. vysvetlení.
Kniha, která mění život — pokud ji aspoň trochu pochopíte.
Opravdu se musí studovat. Přečíst více překladů a interpretací (osobně také na začátek doporučuji překlad s poznámkami od Berty Krebsové).
Také jsem nad ní strávil spoustu času — část jsem si pro sebe i "přeložil", abych si obsah lépe zvnitřnil. Pro mě se Tao te-ťing stal v dnešním světě přebujelé relativizace hodnot a vědění jedinečným pevným základem.
Prostá, leč velmi složitá kniha. Podle mého jen zlomeček populace je schopen tuto knihu pochopit - zlomeček, který v životě zažil to požehnání, že dokázal poznat Tao, Bezejmenné, které je matkou všeho. Jen když člověk sám přestane tvořit (iluze v mysli), tak je schopen spatřit Tvoření, jen když člověk sám přestane mluvit, tak je schopen zaslechnout hlas Toho. To je asi princip taoistické filosofie nezasahování (wu wei). Jen když já sám přestanu působit, tak může působit Tao ve svém přirozenosti. Celá situace kolem knihy je komplikovaná tím, že čínštínu je hrozně těžké překládat, proto existuje spousty překladů, které se někdy dost dramaticky liší podle duchovní zralosti toho či onoho překladatele.
Cesta, po níž lze kráčet, není věčná Cesta,
jména, která lze jmenovat, nejsou věčná Jména.
Bezejmenné je počátkem nebe a země,
pojmenovatelné je rodištěm bezpočtu tvorů.
Věru: Kdo se zbavil žádostí, vidí tajuplnou hlubinu,
kdo se nezbavil žádosí, vidí omezené věci.
Toto obé je společného původu,
ale rozličného jména.
Tuto jednotu nazývám tajemstvím,
tajemstvím hlubším než jakékoliv tajemství,
branou, z niž vycházejí utajené síly.
Četla jsem ji před pár lety a v budoucnu si ji přečtu znovu, jelikož do této útlé knihy se musí dorůst. Za pár let budu Tao te-ťing vnímat jinak, než dnes.
Vrátil jsem se k téhle prťavé knížce po několika desetiletích, což zřejmě bylo dobře. Chci říct, že bylo dobré se k ní vrátit, i to, že jsem ji odložil na tak dlouhou dobu. Sbírka aforismů starodávného mudrce Lao-c', jejíž finální podoba se dochovala ze 4. století př. Kr., je čtení moudré, velmi srozumitelné a nijak složité. Ovšem právě ta jednoduchost může být zrádná a mám pocit, že těch cca čtyřicet let, jež uplynula od doby, kdy jsem Tao-te-ťing otevřel poprvé, mé schopnosti vnímat a porozumět autorovým myšlenkám rozhodně prospělo. Je jisté, že od doby, kdy tyhle texty vznikaly se na světě leccos změnilo, takže autorovo volání po totálním návratu k přírodě, po zavržení veškeré kultury a všeho vědění, by dnes neokouzlilo ani ty nejzelenější ochránce životního prostředí. Nicméně některé úvahy, třeba o moci a vládnutí, jsou víc než živé a platné beze zbytku:
Vládneš-li tiše a nevtíravě,
je lid poctivý a upřímný.
Je-li tvá vláda rázná a tuhá,
je lid lstivý a nespolehlivý.
Také následující autorovo varování zazní povědomě dnešnímu čtenáři, oblbovanému věčnými mantrami o asertivitě a úspěchu:
Dnes jsou lidé udatní za cenu ztráty soucitu,
štědří za cenu ztráty střídmosti,
pány za cenu ztráty skromnosti.
Toť smrt!
Místy se Lao-c'ovy myšlenky pozoruhodně přibližují křesťanskému vidění světa; následující řádky jako by "vypadly" z evangelií - kdyby ovšem nepocházely z doby o tolik starší:
Pročpak si staří tolik cenili tohoto Taa?
Nebylo to proto, že lze o něm říci:
„Kdo hledá nalézá.
Kdo má hříchy, tomu jsou odpuštěny?“
Ústředním motivem všech úvah je úcta k životu, odmítání násilí v jakékoliv podobě, i všeho usilování a tužeb, které v důsledku k násilí mohou vést. Tolik let uplynulo od doby, kdy Lao-c' napsal následující řádky a bohužel ani dnes nelze říci, že jeho volání bylo vyslyšeno:
Strašit lid stále smrtí,
chytat a usmrcovat ty, kdo učinili něco strašného,
kdo by si troufal něco takového?
Neboť je kdosi, kdo je pánem usmrcování a usmrcuje.
Usmrcuje-li někdo místo něho,
je roven muži, který teše místo tesaře.
Teše-li někdo místo tesaře,
jen zřídkakdy se při tom neporaní.
Musím říct, že pana JohnMillera moc nechápu. Nechat tuto knížku jen na akademické půdě? To by byla trochu škoda, pro všechny, co by si tuto knížku přečetli a rozuměli by třeba jen minimu...kdyby je minimum nějak obohatilo.
A to že Číňani myslí jinak? Neměli bychom se právě snažit porozumět každému národu? Z nedostatku porozumění vzniká většina válek...kromě těch případů, kdy se na daném území vyskytuje ropa. To pak jde jen o tu ropu. (ÁÁÁÁ jak mi chybí hodiny dějepisu ze základky...."Ropa děcka! Za to může ropa!")
Bez vysvetlenia a riadneho poučenia o myslení Číňanov sa táto publikácia nedá pochopiť. Ono sa v tom dá nájsť hocičo ale pravú podstatu, ktorá v tom mimochodom je, nenájde za žiadnu cenu. Knihu by som neodporúčal nikomu. Jej zmysel spolu s tao-m nech zostane na akademickej pôde. Nie že by som sa arogantne nadraďoval ale je to kniha s iného sveta nášmu európskemu mysleniu nedostupná.
Tahle kniha mi z náboženského čtení přijde jako jedna z nejsympatičtějších, ale dobrovolně se přiznávám, že z ní nerozumím ani jediné větě ...
Štítky knihy
duchovno čínská literatura taoismus čínská filozofie
Autorovy další knížky
| 2005 |  Tao te-ťing |
| 2011 |  Tak pravil LAO-C´ |
| 2022 | O Tau a ctnosti |
| 2013 | Laozi |
| 1930 |  Lao-tsiova kanonická kniha o Tau a ctnosti |
Nejde o tak bohato komentovaný preklad ako ten od Krebsovej - komentárov je minimum a občas mám pocit, že aj k nim by sa zišli komentáre.
Potešil však naozaj vreckový maličký formát knihy a čtivosť prekladu.