Oba na konci zemřou
Adam Silvera
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475640/bmid_oba-na-konci-zemrou-syh-475640.png
4
787
787
Život neexistuje bez smrti a láska bez ztráty. Dojemný příběh od bestsellerového autora Adama Silvery. Když Mateovi zazvoní těsně po půlnoci telefon a dozví se, že tento den bude jeho poslední, najednou neví, co dělat. Rufusovi zazvoní telefon se stejnou zprávou, právě když se pere s novým klukem své expřítelkyně. Rufus už ztratil celou svou rodinu, a tak ví, jak to s telefonáty chodí. Ale ani tak to není snazší. Kluci se neznají, ale rozsudek smrti je svede dohromady. A tak se společně vydávají na své poslední dobrodružství…... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2021 , CooBooOriginální název:
They Both Die at the End, 2017
více info...
Přidat komentář
Na tuto knížku jsem se těšila dlouho. A teď jsem se k ní konečně dostala.
Bylo to pro mě milé překvapení. Knížka má originální nápad, který mě hned zaujal.
Příběh byl dojemný, smutný, srdcervoucí a zároveň krásný. Zkrátka silný příběh. Obsahoval i dost hlubokých a chytrých myšlenek.
Kluky jsem si strašně zamilovala, oba měli skvělé charaktery. Navzájem si pomohli a změnili se.
Mateo byl zlatíčko. V nějakých věcech jsem se s ním i ztotožnila. A to s tím jeho tátou... To bylo zničující.
Rufus byl, řekla bych, víc dospělý. To co se stalo s jeho rodinou mi bylo hrozně líto. Nezasloužil si to. Byl Mateovi krásnou psychickou podporou. To ale byli oba. Jak bylo v knize: Zachránili se navzájem.
Myslím, že kdyby to nebylo vyspoilerované, tak bych na konci brečela. Byla jsem smutná a zlomená, ale slzy se neobjevily.
I vedlejší postavy byly úžasné. Některé měly opravdu dobré srdce.
Autorův styl psaní mi sedl, četlo se mi to opravdu velmi dobře. Stránky mi ubíhaly pod rukama rychlostí blesku a dočetla jsem to dřív, než jsem si myslela.
No, myslím si, že tenhle příběh mi v srdci zůstane ještě dlouho a že se k němu někdy vrátím.
Bezesporu 5 ⭐
„Život není určený k tomu, aby ho člověk žil sám.“
„Rodinu si nevybíráte, přátele ano. V některých případech zjistíte, že byste se jim raději měli vyhnout. Jiní stojí za každé riziko.“
Žij každý den, jakoby byl tvůj poslední. Takové to klišé, že? Díky této knize už nebude.
Představte si, že existuje společnost, která vám zavolá s tím, že máte posledních max 24h. Nikdo neví proč a jak. Výjimky ale neexistují. Jak tento den - poslední den prožijete?
Kniha se četla jedním dechem. Dle mého názoru, je umění napsat dobrou knihu, u které už podle názvu víte jak skončí. A přesto celý děj doufáte, ze to tak nebude.. Velice čtivě napsané a kapitoly jsou velice krátké. I příběh sám o sobě je docela dost prostý. Přesto bych to k odpočinkovému čtení nezařadila. Při čtení mi skákala husí kůže, plakala jsem a smála se.
Povinná četba pro všechny, co své dny jen "přežívají".
Jak byste strávili poslední den vy?
(SPOILER)
Vysvětlíte mi prosím, jak se někomu povede napsat knihu, u které ještě před první kapitolou víme konec a stejně nás baví a ke konci emočně dost pošramotí?
O Adamovi Silverovi jsem dříve vůbec nic neslyšela a do této knížky se pustila čistě proto, že jsem na ní někde náhodou narazila v PDFku. Vlastně jsem od ní nic moc neočekávala a přistupovala jsem k ní dost skepticky - jak byste vy věřili knize, která vám hlavní zápletku prozradí už ve svém názvu a prvních pár kapitolách?
Autor čtenáři ze začátku zdánlivě nedává žádné naděje na zvrácení tragického osudu obou chlapců, ale já osobně jsem až do poslední kapitoly zoufale doufala v happyend. Fakt jo.
Ale jak je možné, že jsem se k tomu tak upínala, když se pořád opakovala bezvýchodnost celé situace? Upřímně? Nevím.
Knihu opravdu doporučuju!
Příběh byl napsán s takovým melancholickým nádechem a nenásilně nám ukazoval, že je důležité žít každý den, jakoby to byl náš poslední - protože se může opravdu stát, že poslední bude. Tak proč se nestát lepším člověkem dřív, než bude pozdě?
Já vám nevím. Mě to asi tak moc nebavilo. Do čtení jsem se musela nutit a kdybych ji nedostala jako dárek, asi bych si sama takovou knihu nevybrala. Z posledního dne, který si mají dva navzájem cizí kluci užít se asi dalo vytřískat mnohem zajímavější a ztřeštěnější dobrodružství. Místo toho mi přišlo, že jen chaoticky pobíhají z jednoho místa na druhé a navzájem se oťukávají, ale nějak mi i chyběla chemie mezi nimi. Celé to bylo zakončeno dramatickým smutným předvídatelným koncem, který mě za srdce nevzal. Nevím. Podruhé bych to nečetla. Ale dávám hvězdu za nápad, jednu za styl psaní z pohledu jiných lidí a půlku za to, že na konci se stane přesně to, co kniha slibuje názvem.
2,5*
Pro upřesnění, hodnotím 3,8*.
Od téhle knížky jsem popravdě nevěděla moc co očekávat. A když jsem po ní sahala v knihovně, doufala jsem jen,že to nebude nějaká blbost. A nebyla. Tahle knížka vážně ani na chvíli neztrácela svoji čtivost a to by klidně mohla,protože autor na 352 stranách popisuje jeden jediný den. I když se musím přiznat,že pro mě se tam pár nudných míst objevovalo,ale dalo se to přežít.Líbil se mi jednoduchý styl psaní, krátké kapitoly a ich-forma,která to celé podtrhávala. Rozhodně je fajn poselství,které s sebou tahle knížka nese a mile mě překvapila i troška LGBT tématiky,která příběh jen okořenila. A postavy? I když mě Mateo v první části (prvních 80 stran) dost štval, protože něco chtěl udělat, ale zároveň pro to nehl ani prstem a jen seděl a čuměl, nakonec se můj pohled na něj zlepšil. Když tohle totiž překonal,vážně se z něj vyklubalo zlatíčko,kterému nejde nepropadnout. A Rufus? Ten si taky získal moje sympatie a byl to takovej protiklad Matea,takže se skvěle doplňovali. A co mě úplně dostalo, byly citáty na začátku každé ze čtyř částí knihy,které celou tu část dokázaly skvěle vystihnout. No, a co si budeme povídat,u některých částí téhle knížky je nemožnost,aby vaše oči zůstaly suché. Nicméně konec mě opravdu nerozbrečel a to to není tak těžký. A tohle neberte jako úplnou výtku,ale vážně bych uvítala,kdyby nám autor vysvětlil nějak víc princip Hodiny Smrti. Nicméně z knížky jsem si nesedla úplně na zadek a nesdílím úplně to vyhajpované všeobecné nadšení, která okolo ní panuje.
Kniha mě hodně bavila. Já jsem do knihy šla s tím, že si počtu o příbězích lidí, o jejich přemýšlení a tak dále. Do knihy moc nemůžete jít s tím, že čekáte něco napínavého. Musí, říct, že mě mrzelo, že se tam nevysvětlilo, jak Hodiny smrti vlastně fungují, ale nějak jsem se s tím smířila. Ovšem přesto tento "problém" jsem si knihu moc užila a doporučuji ji.
Tohle byla tak zvláštní kniha! Měla jsem v plánu si ji už nějakou chvíli přečíst. Zaujalo mě to téma a byla jsem zvědavá na zpracování. LGBT téma sice nevyhledávám, ale tady mi to nevadilo.
Sice to asi není kniha, kterou bych si někdy přečetla znova, myslím že jednou to bohatě stačilo, ale za to rozhodně mě nutí pořád nad ní přemýšlet... Je to přesně jedna z těch knih, co vám nedá spát... Byla bych radši kdybych věděla že se blíží konec nebo ne? No myslím že nakonec bych zvolila sladkou nevědomost. Sice to mělo pár nedostatků, ale za mě to rozhnodně ztráta času nebyla a jsem ráda, že jsem si jí nakonec ze svého seznamu k přečtení nevymazala. I když je to jasné, stejně je ten konec bolestivý.
Jeden hovor a čas běží. Co všechno se dá zvládnout za jeden den a co všechno člověk musí prožít, aby mohl s klidem odejít? Pro někoho je jen jeden den málo, pro Matea s Rufusem je více, než se může zdát... Ohromně čtivá kniha, od začátku mnou procházely emoce, člověk se zamyslí nad různými otázkami života a na konci uroní "pár" slz.
Myslel jsem, že knížka bude "pecka", když byl/je kolem ní takový hype (rozruch), ale byl jsem zklamaný. Možná jsem od ní čekal až moc.
Myšlenka byla dobrá, ale přijde mi, že se děj strašně "táhnul" a nebyl ničím zajímavý.
Myšlienka bola zaujímavá, no samotný príbeh ma akosi nezaujal. Vôbec ma to nechytilo.
Knížka byla krásně napsaná. Ze začátku mě to moc nebralo, ale postupně příběh byla zajímavější a zajímavější, protože nevíte co se v jakou minutu mohlo stát. Občas se v knize mohou nacházet trošku vulgárnější slova, ale ta se vyskytují opravdu jenom minimálně. Na konci se to neobešlo bez slz v očích. Příběh mě hezky dojal.
Doporučuji všem, kdo má rád napínavé příběhy a zvraty :)
Náhodou jsem narazila na tuto knížku a jsem za to moc a moc ráda. Ač již nejsem věkem YA, tak se tomuto nevyhýbám, pokud to má pro mě přesah.
A tady to přesah mělo obrovský.
Ono když si projdu, co často čtu, tak se mi tam právě téma smrti často objevuje. Ale nejenom vraždy, ale to téma je vždy uchopeno jiným, filosofickým způsobem a to mám moc ráda.
Knížka se mi moc líbí, je čtivá, svižná, velmi dobře zachycuje hlavní hrdiny a jejich pocity.
Bravurně ukazuje, jaký každý z nich je a co je pro něj důležité a co by rádi stihli, než zemřou.
Tímto způsobem začínáte jako čtenář pak přemýšlet taky, co byste dělali, komu byste to řekli a komu ne a proč. Co vše byste zařídili a co byste ještě chtěli prožít v tom krátkém časovém úseku, který je do vaší smrti vyměřen.
Je to zvláštní pocit, když víte, že je před vámi poslední den a vše v něm je vaše poslední a další už nebude.
A to mě bavilo, moc. Váhala jsem, kolik bych dala a pokud by to tady šlo označit, tak na 3,5 hvězdičky to je.
Je to smutné, ale velmi obohacující, protože prostě toto není kniha, u které byste jen hltali stránky. Toto je kniha, kde se zastavíte a přemýšlíte. A to mám ráda.
Další kniha, která se zajímavě dotýká tématu smrti, konečnosti a (ne)naplnění. Asi chápu některé komentáře, kritizující pár aspektů knihy, ale já osobně musím říct, že nic na knize mi nevadilo tolik, abych jí ubrala hvězdu. Možná je to tím, že jsem ji právě teď dočetla a jsem plná emocí, ale jsem z ní i přes její nedokonalosti nadšená.
Za mě výborná kniha, která ač je YA, tak mě donutila klást si otázky ohledně života, na které člověk běžně nemyslí. Stránky rychle mizely a já jsem byla zvědavá, jak se to stane. Plus mám v knížkách ráda, když jsou tam i krátké příběhy ostatních lidí, které se v určitý moment, byť nepatrně, protnou s hlavní dějovou linkou.
Hodně lidí přečetlo tuto knihu během jednoho dne (kvůli časoprostoru knihy). To ovšem není můj případ, jelikož nepatřím mezi rychločtenáře. Nepřipadá mi, ale že by to mému čtenářskému zážitku nějak ublížilo. Kniha mě vytáhla ze čtecí krize a vtáhla do děje velmi snadno. Oba hlavní hrdinové mi byli po celou dobu velmi sympatičtí.
(SPOILER) Nuda. Zajímavé téma, ovšem provedení nestojí za moc. Způsob, jakým je kniha napsaná, připomíná slohy z prvního stupně. Hodně mi vadilo, že Mateo s Rufusem svých posledních pár hodin nevyužili k něčemu lepšímu. Dost nerealné a nudné.
(SPOILER)
Za mě docela zklamání. Nevím proč. Možná to je jednoduše tím, jak moc mi připadala jejich láska nereálná. Taky to, že autor očividně neuměl pevně uchopit do rukou ich formu. Všechny kapitoly z pohledu jiných postav, než byl Rufus a Mateo, byly dobré. Ne výborné, ale dobré. A potom přišel Rufus a Mateo s právě zmíněnou ich formou a buch buch buch smrt je tady. Tentokrát moje smrt. Panebože, ta mi hodně nesedla (ta ich forma). Dejme pryč příběh, vedlejší postavy a všechno. Zkrátka jen to, jakým způsobem byl Rufus a Mateo napsaný, mi dokázalo hodně zkazit požitek.
Ohledně toho názvu...za mě sakra dobrej tah. Člověk to čte a říká si: ,,Tak je to pravda, není to pravda... zhyneš nebo ne?" A naštěstí konec mě tak úplně nezklamal. Kdyby Silvera dovolil, aspoň jednomu z nich přežít, skončil by u mě. Představte si to. Vytvoříte si svět, určíte jasná pravidla, přes které nejede vlak. Proč by zrovna Váš hlavní hrdina měl být vyjímkou? To, co bylo řečeno v názvu se stalo a já musím zatleskat, neb věřím, že to autora muselo svádět k šťastnému konci.
Ucházející postavy, fajn námět a libová obálka. Být ve škole hodnotím známkou 3-.
Štítky knihy
homosexualita smrt hledání smyslu života pro dospívající mládež (young adult) bisexualita gayové LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2018 |  Oba na konci zemřou |
| 2019 | Co když jsme to my |
| 2021 | Syn nekonečna |
| 2023 |  První, kdo na konci zemře |
| 2023 | Pořád jsme to my |
(SPOILER) Celou dobu jsem věděla, že umřou, a když k tomu došlo, tak jsem z toho byla docela hotová. Jakože vážně?!
Kniha se četla sama, přečteno za jeden večer. Bylo to dojemné. Kniha se mi moc líbila.