Občanský průkaz
Petr Šabach
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/118581/bmid_obcansky-prukaz-65e6f55f5144c.jpg
4
926
926
Autor v hrůze vzpomíná na léta, kdy se i cesta s odpadky do popelnice před dům bez občanského průkazu mohla stát osudovou. Volně inspirován Stendhalem dělí policisty, kteří nám znepříjemňovali život, na švestkově modré, zelené, neviditelné a ty ostatní.
Přidat komentář
Hořkost, zhnusení, beznaděj.
Přečteno po shlédnutí filmu - a dojem je takový, že sice můžete čekat černohumorné povznesení a ony geniální scény v knižním podání - a spolu s tím, nebo spíše místo toho, dostanete gumoléčbu. Zda je kniha lepší než film, může každej posuzovat jinak, ale tohle je pro mě jeden z těch vzácných případů - zatímco na film se ráda podívám znova, tak tuhle knížku podruhý neotevřu - a to ne třeba kvůli špatným literárním kvalitám, ale z toho důvodu uvedeného nahoře.
Taková typická "Šabachovina" ukazující život za totáče....
Přečteno jako malé připomenutí 30-ti let od Sametové revoluce...
"Tak co?!" povídá mi."Obċanský průkaz máš?!",a když jsem jen neštˇastně zavrtěl hlavou,tak se mu úsměv rozlil doslova po celý tváři a s tím úsměvem mi řek:"Vsadˇ se,že tě ho nauċím nosit!".65%.
Jak by řekl můj muž: Tak to proste bylo...). Nevesele vzpomínky na totalitní dobu vyprávěné tak jak to bylo. A ty básnicky miluju, stejně jako filmu dodaly celému vyprávění hezčí světlo.
Za mě oproti filmu docela zklamání. Konec mi přišel takový chaotický, ale co se týká knihy jako celku, tak byla dobře napsaná. Líbilo se mi zobrazení totalitní doby, které je opravdu autentické. Částmi vtipná a částmi velmi vážná kniha.
Vaše Rose
Vtipná a zároveň smutná sonda do života za totáče. Protože jsem "Husákovo dítě" tato část dějin se mě také dotkla. Jako dítě jsem to sice tolik nevnímal, ale omezování režimu jsme samozřejmě pociťovali jako rodina.
Partia chlapcov v 60-tych rokoch dostava svoj prvy obciansky preukaz.
O tom to ale v podstate vobec nie je. Okno do ceskoslovenskej spolocnosti v komunizme nam Sabach ponuka cez drobne perlicky zivota niekolkych chlapcov, ktorych osudy utrzkovito sledujeme az k revolucii.
S humorom a nadnesenim Sabach opisuje situaciu vyrastkov a vecnych rebelov proti systemu reprezentovanemu policajtmi. Napriek vtipu sa vsak clovek az tolko nezasmeje. Ale to je len dobre. Za mna velmi zaujimavy pocin. Taka jednohubka na vecer s hlbsim zmyslom.
(citane 9/2016)
Moje krevní skupina. To co tam je, to jsem skoro vše prožil, takže je to fakt ze života!
Je moc dobře, že zrovna tahle Šabachova kniha se objevuje na seznamech povinné četby. Zvládá totiž člověka jak doopravdy rozesmát historkami z dospívání "za totáče", tak i vyděsit ukázkou zrůdných metod komunistického režimu.
Petr Šabach líčí životní úspěchy i trampoty skupiny mladých kluků, kteří žili svými teenagerskými starostmi, ale zároveň s tím ať chtěli nebo ne byli konfrontování s událostmi let 1968-1969 a tak si tato mladá generace více než kdy jindy uvědomovala sílu svobody slova a svobodného života vůbec. Kniha je psána typickým šabachovským stylem, je zajímavá, čtivá poučná i mnohdy úsměvná.
Několik let znám film, několik let miluju film a vlastně ani nevím, proč jsem se ke knize dostala až tak pozdě. Moc hezky se četla, i když oproti filmu o něco vážnější. Úsměvné, místy i vtipné, ovšem s takovým tím "hořkým ocasem" na konci.
Petr Šabach, autor knižní předlohy Pelíšků, mi zatím jako spisovatel unikal. Rád jsem si ale přečetl tuto útlou knížku, na jejíž základě byl natočen skvělý stejnojmenný film. Stejně jako ve filmu jsou i zde různé neuvěřitelné historky z komunistického marasmu z pohledu mladých kluků, kteří by se nejradši jen opíjeli a balili holky, jenže neustále narážejí na šikanu tehdejšího totalitního režimu.
Na rozdíl od filmu působí historky trochu nahodile, a i když jsou zábavné, tak možná i kvůli jejich úspornosti může být trochu matoucí, co a hlavně kdy se právě stalo. Obzvlášť lidi, co toho moc o komunismu u nás neví, můžou být často mimo. Ale ve srovnání s filmovou adaptací kniha nabízí (jak už to tak bývá) hlubší pohled do problematiky a života daných postav.
Především je ale Občanský průkaz výborně napsaný. Některé příběhy jsou mrazivé, některé zarážející, některé zatraceně vtipné. Super.
Osm zakomplexovaných STBáků z deseti.
Kniha, ve které je touha mládí po svobodě, politika i velká tragédie. A přitom se to tak krásně čte.
Viděla jsem film a teď jsem četla knihu a musím říct, že mě překvapilo, jak se film liší od knihy. Kniha se mi ale četla dobře, jsem ráda, že tuto dobu znám jen z vyprávění, jen to přesakování v čase mohlo být zpracováno jinak.
Zvláštní knížka, rozhodně vybočuje z toho, co čtu běžně, ale to skoro vše z maturitního seznamu...
Máničky vymýšlejí, jak rozdrtit klouby režimu, který jim nedovolí poslouchat alba Jimiho Hendrixe, píší obscénní“ básničky na stránku třináct svých občanských průkazů, aby skrytě pokořili a ponížili ty, kteří se smějí akorát tomu, když „nepřátele režimu“ vlastnoručně oholí dohola a zkopou dokulata. Po dětském naivním vzdoru, který umožňoval růst hodnot a osobní statečnosti, ačkoli děti netušily, co je po nevinném žertu s občankou může potkat, s věkem přichází vzdor uvědomělý, když zabarikádovaný hlídač odmítá vpustit příslušníky do objektu, protože „nemají povolení“ - s vědomím, že na tomto místě, opět, skončil. Modrej policajt, žlutej policajt, hodnej policajt, policajt analfabet, policajt surovec, policajt šikanátor, tajnej policajt. Jak chlapci zjišťují, komunismus je především lidská zoo, ve které se osel mění v krále, lev v šaška a kůň v chladnokrevného mstitele bez důvodu. Vystřízlivění v archivech spolupracovníků Stb je pak hořkou tečkou za dobou, jejíž ústřední logika a bezpečí spočívaly v absolutní nedůvěře v kohokoli. A přesto přese všechno Šabach vzpomíná s láskou. Upřímná nostalgie a autentičnost jeho vyprávění buduje schizofrenii ve čtenáři, který by za žádnou cenu nechtěl komunismus prožít, na druhou stranu by dal všechno za to, aby zakusil ryzost a syrovost boje o kousek prostoru k vlastnímu žití uvnitř černo-humorného šabachovského socialistického vesmíru.
„Pod tmavočervenými jeřabinami
pijeme beer u stánku s uzeninami.
Zástupce pro týl šlápl na běláska,
všechno jsem propil, pivo je má láska.
Na břehu řeky roste tráva ostřice,
u stánku s buřty došla v noci hořčice.
Nad tichou zemí vrčí netopýři,
šel jsem na jedno - už mám v sobě čtyři.
Na nebi měsíc jako koláč s tvarohem,
koupím si láhev rumu v krčmě za rohem.
Takhle už chlastám od minulý středy,
dostanu nejspíš žaludeční vředy.“
Policajt položil občanskej průkaz vedle sebe, zatížil ho pro jistotu rukou a Alešovi povídá: „Na střední školu, ty grázle, zapomeň! Ty už si dostudoval! Všichni, jak ste tu, ste dostudovali!“ poťouchle se usmál. „Ty, ty, ty i ty ste, mládenečkové, dostudovali! My dobře víme, co to znamená mít poškozenou stránku třináct! Jste nepřátelé socialistickýho zřízení!!!“
„Spolužačce
Nosit pětky denně domů
nemusí být zlozvykem,
zvláště přihlédnu-li k tomu,
že je nosíš pod trikem...“
„Člověk by řek, že když se někdo doví datum svýho konce s přesností plus minus několika měsíců a spočítá si, jak strašně málo mu zbejvá, tak že všechno zabalí a třeba jen tak celý dny kouká do zdi, ale ono je to spíš naopak. Protože spousta lidí, co prokouká svůj život do zdi nebo do televize, to dělaj s pocitem, že jsou málemže nesmrtelný a že času je dost, kdežto ty, co vědí, že není, zrychlej na maximum. A to byl Míťův případ. Ne že by se předtím nějak flákal, ale teď najednou žil snad stokrát rychlejc, než žil kdy předtím.“
„Husákovy oči se zvětšovaly v závislosti na tom, jak mu přibejvalo dioptrií, takže připomínaly oči tvora, kterej loví spíš v noci, a jeho mlaskavé patlavé řeči, způsobený padající zubní protézou (mluvil, jako by si na něčem neustále pochutnával), nerozuměl už vůbec nikdo.“
Trochu to skáče časově, Temné slunce se točilo v roce 1980, třináctá stránka to je začátek 70. let. Nicméně pro mne překvapivě vážný Šabach, srandy je tu také dost, ale daleko víc mrazí. Možná kdyby konec nebyl tak uspěchaný, tak by byl dojem ještě silnější, včetně toho odkazu na "agenty" a jejich "řídící". Dá se ta doba vůbec pochopit? I to, že přes všechno v ní vzniklo i mnoho zajímavého?
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hovno hoří |
| 2006 |  Občanský průkaz |
| 2010 | Opilé banány |
| 2012 |  Království za story |
| 2009 | Babičky |
Jako vždy vyvolává pan Šabach pocit nostalgie, naštvání, lítost a snad i dobrý pocit z toho, že dnes se nám opravdu žije lépe..tohle on prostě umí skvěle..