Občanský průkaz
Petr Šabach
Autor v hrůze vzpomíná na léta, kdy se i cesta s odpadky do popelnice před dům, bez občanského průkazu mohla stát osudovou. Volně inspirován Stendhalem dělí policisty, kteří nám znepříjemňovali život, na švestkově modré, zelené, neviditelné a ty ostatní.
Přidat komentář
Když jsme měli jít se třídou do kina na Občanský průkaz, řekla jsem si, že nebudu ztrácet čas nad takovou blbostí. Hořce jsem zalitovala, že jsem tento film ihned odsoudila. Po zhlédnutí filmu jsem si přečetla i knihu. A za několik měsíců jsem ji přečetla znovu. Zamilovala jsem se do obou podob tohoto díla. Kniha je vtipná, děj rychle ubíhá a kdo by nechtěl strávit alespoň několik chvil s autorem a jeho přáteli s pivkem v ruce. Je obdivuhodné, jak na jedné stránce Šabach popisuje pohodičku u Mácháče a hned na druhé nepokoje a "fízlácké špiclování nekalých živlů a rozvracečů státu"
Probouzí to ve mě neuvěřitelnou nostalgii a to jsem tehdy nebyla skoro půl století na světě.
Četl jsem až po shlédnutí filmu s představou, že se dozvím něco navíc k událostem které se v něm odehrály. V tomto směru se moje očekávání nenaplnilo, ale vyloženě zklamán jsem určitě nebyl. Například pasáží z "natáčení" jsem se opravdu pobavil. Ona filmová verze ve mě však vyvolala mnohem silnější dojem.
V době, kdy se příběh odehrává, bych žít nechtěl, ale po přečtení knížky snad i chtěl. Je to prostě paráda, když někdo umí popsat dobu svého dospívání tak, aby mu ostatní záviděli snad i to zlé. Po dlouhé době se povedlo i zfilmování tak, že je příjemným a nerušivým doplňkem knihy. Závěr je ale pro mě jasný: Dospívání nejni žádnej med nikdy!
Tohle by měl číst každý, kdo s láskou vzpomíná, jak bylo za těch rudokožců dobře. Nebylo! Ale psát se o tom dá i s humorem.
Pro mne příjemné zpestření - občas trochu nudnější, občas mě kniha bavila hodně - zlatý střed :-)
Nejryzejší nostalgie a vzpomínání na dávná léta, hrozná i krásná zároveň - a Dejvice.... Jak asi vypadal tehdy autor v invazi a lewiskách? Vlastně stejně jako všichni ostatní :)
Když jsem věděla, že jde do kin film, rychle jsem si v knihovně půjčila předlohu, ať mám s čím srovnávat (a líbilo se mi oboje). Občanský průkaz překlenuje několik desetiletí svižným a lehkým tempem, plných z velké části humorných, ale i mrazivých příhod. U natáčení s máničkami a esenbáky jsem se smála nahlas a i teď, po několika letech, mi myšlenka na tu část dokáže zvednout náladu :-). Příjemná kniha se zajímavou, nostalgickou obálkou.
Nejdříve jsem viděla film, ale kniha ho určitě převálcovala. A možná, že je to ovlivněno i tím, že jsem v té době vyrůstala, náhodou jsem zažila kontrolu VB při jedné letní neplánované zábavě ve Všetatech v r. 1982- o Janu Palachovi jsme se tenkrát neučili, pouze občas něco doma slyšeli a nechápali,ale začali jsme pomalu tušit, že je něco : "prohnilého ve státě Československém..."Tahle kniha prostě nemá chybu- Šabacha doma všichni milujeme a bude to tak asi až... na věky věků....
Ještě teď se směji jen při vzpomínce na knihu. Velmi mě pobavila a některé scény mi utkvěly v paměti :-D :-D
po knize jsem sáhla jako po oddychové literatuře a tak mé očekávání splnila. knihy z téhle doby mám všeobecně ráda a Šabach píše pro mě velmi čtivě. filmové zpracování se mi ovšem líbilo více (a to se často nestává).
Nečetlo se to špatně. Vyjadřování je zábavné a umí pěkně vykreslit situaci. Podle mě tato kniha patří k těm ,,normálním'' v české literatuře, které se dají číst. Knhy jsou většinou lepší než podle nich natočené filmy, tato kniha mezi ně ale nepatří :D
Autorovy další knížky
2005 | Hovno hoří |
2006 | Občanský průkaz |
2010 | Opilé banány |
2012 | Království za story |
2009 | Babičky |
Jsem také z této "retro doby" a kniha je plná nostalgických vzpomínek. Ale - zažité události nebyly zdaleka tak vtipné, všichni jsme se podvědomě báli, snad proto je příjemné si o tom dnes humorně počíst. Knihu (i film) doporučuji.