Obr z mlhy
Jérôme Loubry
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478616/bmid_obr-z-mlhy-gaP-478616.png
4
124
124
Mytická postava obřího sériového vraha se po letech opět objevuje. Listopad 1998: První tělo našel běžec na okraji městského parku. Dítě leželo na zemi – bledé, uškrcené, s fialovými stopami po sevření silnými prsty na krku. Vyšetřováním je pověřen detektiv Stan Mitchell, který ale navzdory bohatým zkušenostem a přirozené houževnatosti nenachází dostatek vodítek. Vrah přezdívaný Obr beze stopy mizí v mlhavých ulicích skomírajícího města. A Mitchellova posedlost jeho dopadením roste. Březen 2013: Opuštěné předměstí s chátrajícími domy. Z nízkého šedivého nebe padají provazy deště a propůjčují Detroitu ještě bezútěšnější nádech. Z noci se vynořují postavy v kuklách a se samopaly a rozrážejí dveře jednoho z rozpadajících se obydlí. Policejní razie. Dlouho hledaný podezřelý sedí na židli uprostřed místnosti bez světel. Neklade odpor. Naopak – skoro jako by přítomnost policistů přivítal. Z jeho úst vychází jen dvě slova: „Pomozte mi.“ Kdo je tajemný Obr, jehož mohutný stín na město dopadal více než patnáct let a budil ze sna děti i jejich rodiče? A co vyděsilo pronásledovaného zločince natolik, aby se bez odporu vydal policii? Když se v Detroitu po letech znovu začnou ztrácet děti, musí se policejní veterán Stan Mitchell spojit s mladou inspektorkou Sarah Berkhampovou, aby se mezi starými i současnými případy pokusili najít souvislost. Oba je ale tíží minulost, a než se postaví děsivému Obrovi, budou muset čelit vlastním démonům.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno:
2021
,
Metafora
Originální název:
Les Chiens de Détroit, 2017
více info...
Přidat komentář
Psychologický thriller je od začátku do konce velice čtivý a plný napětí. Depresivní popsání strachu, který se stáhl okolo Detroitu vyznívá dost autenticky. Byl jsem z více stran upozorněn že první kniha autora je lepší a musím souhlasit, přesto kniha stála za přečtení a splnila co jsem očekával. Opět to byl napínavý a zajímavý thriller se zajímavou psychologií postav až do úplného závěru. Jsem zvědavý na další knihy autora.
Autorovo Útočiště nemělo chybu, z této knihy jsem trochu na rozpacích. Bylo to hodně čtivé a zároveň mě to lehce matlo. Ale autor umí a proto se těším na jeho další počin.
Obr z mlhy je děsivá, bezútěšná i smutná jízda, která nás zavede do zlem prohnilých ulic amerického Detroitu. Když jsem se do příběhu začetla, jen stěží jsem pak knihu odkládala. Příběh o vrahovi dětí - Obrovi z mlhy mi naháněl husí kůži a způsobil nespavost. Fandila jsem Stanovi i inspektorce Sarah v jejich boji nejenom s dětským vrahem, ale i s vlastními démony... Také jsem četla Útočiště a byla jsem z knihy nadšená. Obr z mlhy je zase jiný, nebudu raději srovnávat a počkám si na další počin tohoto francouzského autora !
Chtěla jsem si dát od detektivek chvíli pauzu, ale nechala jsem se zlákat knížkou Obr z mlhy - thriller přesně do podzimního sychravého počasí. Jedná se o autorovu prvotinu, které nechybí správná gradace příběhu a pořádná dávka napětí. Napsat kvalitní detektivku pro náročné čtenáře není jednoduché, ale tato splňuje vše, co má detektivka mít.
Příběh se odehrává v mlhavé atmosféře Detroitu, které má už své nejlepší časy za sebou a jeho obyvatelé ho postupně opouští. A díky tomu vzkvétá jeho podsvětí. Mýtická postava obřího sériového vraha se po letech opět objevuje. Detektivové Stan Mitchell a Sarah Berkhampová postupně odhalují, že aktuálně mizející děti souvisí s několik let starým případem, u kterého vrah nebyl nikdy dopaden. Při odhalování dalších a dalších souvislostí postupně rozplétají případ, který směřuje k dobrému konci, ale s nečekaným zvratem. A to mě baví nejvíc. Kdo je tedy Obrem z mlhy? Kam se poděl? A co má společného se samotnými detektivy?
Je mi to líto, ale přišlo mi to jako slátanina, páté přes deváté, nedotažené, nesmyslné, prostě divné. Výtek bych měla mnohem více, ale nechci si kazit den.
Tato kniha byla opět velmi dobře napsaná, avšak zpočátku jsem měla pocit, že se děj po počátečním zajímavém rozjezdu točí neustále dokola, ale naštěstí velice brzy nabral ty správné grády. Atmosféra s každým dalším zmizelým dítětem houstla, tlak na vyšetřovatele sílil a závod s časem se stal zběsilým. Poslední třetina vás vtáhne a nepustí, při odhalování důležitých souvislostí mi běhal mráz po zádech. Závěr se také povedl, a ač autor na začátku nastínil téměř vše, nenechte se mýlit, opět vás na konci překvapí. Gradace příběhu také funguje tak jak má, stejně tak i pořádná dávka napětí, která vás v závěru nenechá ani na okamžik vydechnout.
Kombinace žánru detektivky a trochu mysteriozního thrilleru "Obrovi z mlhy" podle mého názoru neprospěla. Nebylo to "ani ryba, ani rak", nedočkala jsem se ani věcného pátrání ani dusivého napětí - jen jejich malých náznaků. Do příběhu jsem se vůbec nedokázala správně vcítit. Přitom je zřejmé, že autor psát umí, i když mi jeho styl nesednul. Proto bych jiné čtenáře nerada odradila - zkuste a sami uvidíte.
Po knize Útočiště, která pro mě byla alespoň do poloviny knihy nesmírně nudná a na konci zase až moc překombinovaná, jsem si vzala na paškál i Obra z mlhy, od kterého jsem neměla příliš velká očekávání, avšak velice mile mě překvapil. Příběh je velice napínavý, s vysoce temnou atmosférou, kterou autor dokáže vykreslit opravdu skvěle. Já osobně jsem se nemohla od čtení odtrhnout a otáčela jsem strany dál a dál i když už bylo pozdě v noci a mě se už zavíraly oči. Na konci bylo rozuzlení, které jsem nečekala a všechno do sebe tak nádherně zapadlo, že jsem byla příběhem naprosto uchvácena. Nic překombinovaného a přesto to dávalo smysl.
No... za mě docela zklamání. Zatímco Útočiště pro mě top knížka, Obr z mlhy mi přišel odbytý, hodně vaty kolem, jako když píšete článek na určitý počet slov a chybí vám, tak tam prásknete nějakou výplň. Ani jsem nebyla paf z rozuzlení. Jen mi bylo líto něčeho na konci, co mě dost mrzelo. No snad bude další kniha lepší.
Tak to mi přišlo jako psycho, opravdu šílené téma, ty děti, obr, rozplétání osudů Sarah a Stana. Chtělo by tam trochu doplnit vztahy a emoce, ale jinak dobrý.
Na výborné Útočiště zdaleka nedosahuje. Autorovy postavy jsou tak moc semleté životem, až sklouzávají do klišé o ubohých policajtech. s poetickými popisy ošklivého Detroitu mu taky nějak ujela ruka. Korunu tomu dodala školácká překladatelská chyba, "caucasian" není Kavkazský typ, ale prostě běloch...
Ach, Jerome Loubry má novou knihu!! Autor neuvěřitelného Útočiště, které Vám zamotá hlavu stokrát dokola, přišel s dalším pokladem. Obr z mlhy, nebo pokud bychom doslovně přeložili originální název Psi z Detroitu jsou opět něco úplně nového. Je to děsivý trhriller, řeší se vraždy a člověku běhá mráz po zádech. Zároveň jste absolutně vtaženi do Detroitu, který zažívá prudký pád po období rozmachu a bohatsví z automobilového půmyslu. S vyšetřovateli se neprocházíte městem, ale zbytky města, všude prázdé domy, ne-li celé čtvrtě, chudoba a obavy lidí o budoucnost, kráticící se městský rozpočet, který protáhne dojezd záchranky klidně na 50minut, to je realita Detroitu ve které se potulují divní psi, je věčná mlha a hlavně tu mizí děti...
Četli jste od autora Útočiště? Pak vás tenhle kousek nesmí minout!
Obr z mlhy je kraťounká kniha plná napětí, zvratů a skvělých popisů jak prostředí, postav, tak různých situací. Už i anotace slibuje setkání s mytickým obrem obrovských rozměrů, který vraždí dětí. V knize se střetávají dvě časové linie. Rok 1998, kdy je nalezeno tělo malého chlapce, a pak rok 2013, kdy vyšetřovací tým dopadá tohoto nelítostného vraha a snaží se při výslechu zjistit jakékoliv podrobnosti a detaily z jeho řádění. Ale to se nedaří.
Tento francouzský spisovatel si hraje s naší myslí každou jednotlivou stránku. Máme zde dva detektivy Sarah a Stana, oba mají své osobní démony. Trochu už mě to přestává bavit. Detektivové, co mají problémy s alkoholem, léčí se s nějakou jinou závislostí, někdo jim umřel a oni se s tím nedokážou vyrovnat. Mám na vás otázku – existuje vůbec thriller, kde tohle není? Kde je vyšetřoval pozitivně naladěný člověk, co je na světě rád?
Když se vrátíme k Obrovi – ten příběh je tak strašně čtivý! Krátkost celého svazku v kombinací s touhle čtivostí má však za následek to, že knihu přečtete za den bez mrknutí oka. Což je škoda, protože je to fakt dobré. Svěží, plné zvratů a rychlých spádů v každé stránce.
Po velmi originálním ÚTOČISTI, ze kterého jsem si sedla na zadek, jsem věděla, že chci číst vše, co tento autor napíše. Jeho styl mi neskutečně sedí. Už když jsem brala tuto útlounkou knihu do rukou, věděla jsem, že zde se zklamání konat nebude! Obálka se moc povedla a příběh v knize ještě víc!
„Bylo nebylo v jedné zapadlé vsi stvoření, jemuž se říkalo Obr z mlhy. Přicházel vždy v noci, když měsíc zastřely mraky a domy olizovala vlhká mlha, unášel děti, které pak už nikdy nikdo nespatřil.“
Tato stará pověst celý příběh doprovází a naši dva sympatičtí vyšetřovatelé duo S+S Stan a Sarah se pouštějí za honbou sériového vraha Obra z mlhy. Oba dva s příběhem něco spojuje, Stan již jednou v minulosti v roce 1998 po Obrovi z mlhy pátral, ale neupěl… a teď v současnosti (rok 2013) když se nám Obr z mlhy vrací na scénu je vyšetřováním pověřena Sarah a Stan ji pomáhá. Pro oba je to řešit případ, kde umírají děti složité – Stan má dvě děti a Sarah se o ně pokoušela, ale doteď se nezadařilo.
Příběh není jen o vyšetřování, hodně se zde dozvíme o minulosti, ale i o současnosti obou hlavních vyšetřovatelů – mám ráda, když se o hlavních hrdinech dozvím i něco z jejich soukromí.
Nevím, jak to autor dělá, ale jeho příběh byl i tentokrát velmi čtivý, dech beroucí, nervy drásající, šokující… četla jsem s otevřenou pusou, a než jsem ji stihla zavřít, příběh skončil! Nenudila jsem se ani na vteřinu! Moc doporučuji všem thrillerovým fanouškům! Moc se těším na další knihu, kterou autor napíše.
Za mě parádní thriller. Líbil se mi o kousek víc než Útočiště. Má skvělou atmosféru, hodně strašidelného pachatele, skvělé zvraty a nečekaný závěr. Více v mojí recenzi v záložkách
Pro mě malinko slabší než Útočiště, přesto mě nadchl opět překvapivý a neočekávaný zvrat na konci knihy . Autor dokáže čtenáře opravdu překvapit a napínat. Příběh se rozbíhá pomalu, ale s každou další stránkou děj graduje. Kdo má styl autora rád, ten si opět přijde na své.
Bohužel u mě asi knihu Útočiště hned tak něco nepřekoná.
Přestože Obr z mlhy u nás vychází později než Útočiště, je to autorova prvotina a musím napsat, že to je na knize znát. Příběh, který se rozhodl Jérome Loubry napsat má ohromný, ale opravdu ohromný potenciál pro to, aby se stal absolutně skvostným thrillerem, ale…. něco tomu chybí. Chybí tomu detailnější propracování, zabřednutí do detailů. Já bych knize dodala více dialogů, které umožní čtenářům lépe poznat charaktery hlavních postav. Dala bych tam více dialogů s pozůstalými, aby nás skutečně autor mohl vtáhnout do utrpení, které rodiny prožívají. Dala bych tam více dialogů mezi vyšetřovateli, abychom mohli lépe nasát jejich vztah. Při čtení jsem toužila být součástí života Stana a Sarah, ale…. nebyla jsem jejich součástí. Jen jsem si četla jejich příběh. A že to byl velmi povedený příběh, jen co je pravda. Jen mi to celé přišlo nějaké moc uspěchané. Proto mne mrzí, že z tak skvělého příběhu, který kniha v sobě ukrývá, autor nedokázel vytřískat ještě něco více. Něco, co by z knihy udělalo opravdu nezapomenutelnou knihu, kterou bude chtít každý.
Je pravda, že já jsem na thrillery skutečně náročná a opravdu už očekávám velmi precizní zpracování, ale jsem si jistá, že méně náročné čtenáře kniha určitě potěší, protože to ani zdaleka nebylo špatné.
Děj příběhu mi přišel skvěle promyšlený. Opravdu mi přišlo, že nápad měl Jérome skvělý. O to více mne právě mrzí ta uspěchanost. Ale mizející děti a nacházení zavrazděných dětí, tlak města, strach obyvatel…. všechno je to tak krásně obestřené hustou mlhou… a ponurostí – prostě dokonalý námět na thriller, no ne?
Tempo knihy mi přišlo akorátní. Více méně se v každé kapitole něco dělo. Při čtení se rozhodně nudit nebudete. Jakmile se začtete, budete číst dál a dál a dál.
Jak jsem napsala již výše, ocenila bych trošku detailnější popis prostředí a osob. Nemyslím tím popis toho, jak věci a lidi vypadají, ale spíše takový popis, který vyvolá pocity a dojmy. Chtěla bych mít bližší pocit z mrtvého dítěte…. toho, jaký byl. Jak se choval…. jestli to byl veselý chlapec, jestli to byl rarášek…. Jaký měl vztah k rodičům…. zajímalo by mne třeba, co dělal před únosem. Jak prožíval únos… chtěla bych to, jako thrillerový nadšenec, prožívat s ním. Chtěla bych, aby mi běhal mráz po zádech. Chtěla bych cítit napětí.
O Stanovi jsme se dozvěděli jen to, že to byl rozvedený policista, který měl vlastního syna a svůj neúspěch při vyšetřování si bral příliš osobně a zapíjel ho alkoholem, což z něj dělalo občas agresivní osobnost. Byl zoufalý, že nemůže trávit více času se svým dítětem…. Ale mě by zajímal mnohem více jeho vnitřní svět. A když za nim přijel syn na návštěvu, chyběl mi popis toho, jaký spolu měli vztah a co dělali. V knize bylo pouze zmíněno, že to pro něj byla pozitivní terapie. To mi prostě nestačí! Chci Stanovi porozumět. Chci ho poznat! A stejně tak Sarah. Ani k ní mne autor příliš nepustil. Sarah si podřeže žíly, ale já z knihy necítila její zoufalství. Neporozuměla jsem přesně tomu, co ji k tomu motivovalo, ačkoliv to tam bylo zmíněno. Zkrátka jsem to s ní neprožívala.
Je ohromná škoda, že tohle mi kniha nenabídla, protože jinak bych dala knize bez mrknutí oka maximální hodnocení. Takhle se z knihy stává pro mne lepší průměr.
Přesto to byl moc hezký příběh a já knihu mohu doporučit.
Kniha se mi líbila. Ovšem nelíbil se mi konec knihy. Takže pro mne byla kniha trochu zklamáním
Štítky knihy
USA (Spojené státy americké) sérioví vrazi tajemství pátrání v minulosti zmizení dětí
Autorovy další knížky
| 2020 |  Útočiště |
| 2021 |  Obr z mlhy |
| 2022 | Krvavé stíny |
Bože, to bylo depresivní. Zřejmě záměrně zasadil Jérôme Loubry svůj příběh do destruovaného prostředí rozpadávajícího se Detroitu. Chvíli jsem ho podezírala i z toho, že má k Detroitu i jakýsi svůj vztah, neboť město vzniklo jako původně francouzská osada nad soutěskou stejnojmenné řeky...
Obr z mlhy je podivuhodný příběh, zahalený do všudypřítomné temnoty, drobného mrholení i lijáku. Chvílemi mě způsob vyprávění trochu mátl, zpočátku se prolínaly události dvou časových období... s ubíhajícími stránkami se děj definitivně přesunul do nedávné současnosti. Únosy malých dětí se množily, zoufalství kriminalisty Stana Mitchella narůstalo. Podivné hlasy provázející od dětství vyšetřovatelku Sarah Berkhampovou neutichaly...Bylo to jiné, místy těžko srozumitelné. Ale mělo to přitažlivost a bylo to až mystické...A ten konec. Také z mlhy...
Mně se příběh obra z mlhy líbil. Možná i proto, že je tolik jiný než všechno ostatní, co se dnes běžně nabízí.